Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
Já bych se vrátil k Definici boha.
Jaké atributy musí mít entita, aby jsme ji s klidným svědomím ( 😀 ) mohli označit/považovat/vydávat za boha?
1) u křesťanů musí mít na začátku velké písmeno, tedy: Bůh
2) u křesťanů musí být maskulinní- přes to vlak nejede
3) u křesťanů musí být singulární
4) u křesťanů ( s výjimkou Pelagia) musí být všemocný
5) u křesťanů přebývá všude, kromě vod a podzemí- přednostně ve vyšších nadmořských výškách a nad oblaky
doplní mě někdo?
No vidíš protestante, názorná ukázka jak lze mást statistikou a volbou pojmů! Ta procenta, která jsem uváděl se týkala “irreligion”, kterou ten průzkum definoval tak, že se ptali na otázku “Is religion an important part of your daily life?”. Ta procenta označují zastoupení těch, kteří odpověděli “ne”.
Myslím, že nemá cenu šermovat tady průzkumy. Korelace neznamená kauzalitu. Je tu určitě celá řada skrytých proměnných… Uveď nějaké konkrétní náboženské vylepšení života, které můžeš demonstrovat jinak než jako výstup nějakého pochybného průzkumu. Jinak ta debata nemá cenu.
Áno. S pokročilejšou neurovedou a technológiami by sme mohli analyzovať aj estetické zážitky človeka. A po funkcionálnej analýze by sme mohli zostrojiť stroje (programy), ktoré by dokázali zhodnotiť kvalitu hudby alebo obrazu 🙂
Odkaz mi funguje
http://en.wikipedia.org/wiki/Irreligion_by_country
protestant:
Podle Eurobarometru roce 2005 pouze 19% Dánu nevěřilo v Boha, duši, či životní energii. Mezi Švédy jich bylo 23%.
Tedy jde o menšiny….
S.V.H.:
Netvrdím, že jde o většiny, ale že je v těchto zemích míra nevíry v Boha (když už jste to otočil) největší na světě. Jsou to největší menšiny na světě. 🙂
protestant says:
Samozřejmě že jde i o procenta, protože těch 85 % vůbec nekoresponduje s Eurobarometrem
podle kterého jen 24% Dánů v roce 2010 “didn’t believe there is any sort of spirit, God or life force”
http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_Europe#Atheism
S.V.H.:
Záleží na metodice, kterou se to měří. Když z toho Eurobarometru přihodíte k 24 % atestických Dánů i 47 % těch, kteří věří v nějakou “životní sílu”, dostanete 71 % Dánů, kteří nevěří v Boha.
… ateistických Dánů …
“A po funkcionálnej analýze by sme mohli zostrojiť stroje (programy), ktoré by dokázali zhodnotiť kvalitu hudby alebo obrazu :)”
Mám dojem, že se tím vědci zabývají- co je příčinou, že se nám určité tvary, zvuky, vzory, barvy a pod. líbí…
podle mne není už dnes nemožné, aby počítač složil hudbu, kterou nerozeznáme od lidského výtvoru…
Jarda+Medea:
Díky, pobavil jsem se 😀
A je to výstižné…
Áno, “krása” sa už dosť dlho vedecky analyzuje.
protestant (April 4, 2014 at 11:15 am) says:
“Já tam ale žádný POPIS nevidím. Pouze teologickou práci napsanou zhruba tisíc let po možném čase života Mojžíše. 🙂 ”
Ano. Já mluvím o lži, ty mluvíš o “theologické práci”. Různými slovy nazýváme totéž.
Právě tuto “theologickou práci” považuji za obdobu “vrtění psem”, tedy výrobu nepravd, které mají potvrzovat “bohulibý záměr” konstrukcí něčeho, co vypadá jako POPIS. To vše ve směsi s reálným historickým základem. Ty to nazýváš “theologickou prací”, já to nazývám nádhernou ukázkou agitpropu ve jménu totalitární ideologie.
Ideologie, jejíž výsledkem je adorace vztahu Master-Slave u těch, kteří ji přijali či kteří jí podlehli.
– – –
To vše je reakce na:
Protestant: Pro mne je nejpravděpodobnější, že se mýlí Pavel.
Foxy: Pro mne je ještě pravděpodobnější, že byl lživý zdroj jeho úvah (bible).
Protestant: v čem byl lživý?
Foxy: V tomhle případě v popisu “zázraků”, co údajně přesvědčily lidi, že skrz náčelníka Mojžíše promlouvá bůh, a tak mohou jít s čistým svědomím genocídit sousedy. Od čehož si Pavel odvodil, že genocídění na pokyn boha je morálně OK.
protestant: Já tam ale žádný POPIS nevidím. Pouze teologickou práci napsanou zhruba tisíc let po možném čase života Mojžíše. 🙂
A pokiaľ nám ide len o napodobovanie diel alebo štýlu známych umelcov (Bach, Handel, …, Picasso, Miró, Chirico, …, Baudelaire, Apollinaire, …), tak si myslím, že tam sa zaobídeme aj bez tej analýzy ľudského mozgu, stačí keď budeme skúmať ich dielo (štatisticky, kombinatoricky, geometricky, topologicky) a po čase sa dopracujeme k programom, ktoré dokážu tvoriť ako Bach, Handel, …, Picasso, Miró, Chirico, …, Baudelaire, Apollinaire, … 😀
štatisticky, kombinatoricky, geometricky, topologicky a algebraicky 🙂
Medea (April 4, 2014 at 11:41 am) says:
“Áno, “krása” sa už dosť dlho vedecky analyzuje.”
Proč rostliny mají tak NÁDHERNÉ květy?
A vůbec; proč nám příroda kolem připadá tak krásná?
Pokusím se k tomuto problému přiblížit z méně obvyklého směru.
Napřed bych zmínil jméno František Kupka. Ne proto, že jeho obrazy v aukcích dosahují závratných částek – ale proto, co je možno na jeho obrazech nalézt.
Pak bych se tu opět otřel o pojem fraktál. Přesněji o grafické zobrazování fraktálů na displejích počítačů – a o fascinaci, kterou u naprosté většiny lidí, co měli možnost si je prohlížet a hrát si s nimi, vyvolávají.
Kupka své “fraktálové” obrázky maloval v době, kdy kompjůtry a jejich displeje byly teprve hudbou vzdálené budoucnosti. Přesto je svým vnitřním zrakem nejen viděl, ale také je dokázal zachytit.
NDE, prožitek blízkosti smrti, svět za hranou vědomí.
Poté, co jsem tento podivný svět navštívil, setkal jsem se v jeho hlubinách nejhlubších s velejemnými, jak z paprsků nadzemského světla vytvořenými strukturami jedinečné a nekonečné krásy.
Když se mi pak, desítky let poté, na obrazovce displeje jednoho z mých prvých počítačů zvolna generovaly nekonečně jemné struktury fraktálových obrázků, zůstal jsem jak přimražen.
Protože TOHLE jsem už TENKRÁT viděl; protože tenkrát, kdy jsem na té téměř neznatelné hranici mezi životem a smrtí vnímal onu velejemnou, nekonečně filigránskou, abstraktní krásu, to byl vlastně jen úplně obyčejný fraktál…
Ano; je to něco, co máme v sobě; a za jistých okolností to dokážeme zahlédnout, a někteří z nás dokonce i zachytit ve svém díle, přestože to ještě nebylo světem vědy objeveno, natož pojmenováno.
Je to něco přírodě tak vlastního, že si to už nikdo příliš neuvědomuje, přestože to má přímo před očima – anebo právě proto.
Krása motýlích křídel, květů rostlin, sněhových vloček, zlatavých mraků západu slunce… všechno to má společný základ.
Vše živé má tento základ v sobě, neboť nejspíš právě tímto způsobem tenkrát v pradávnu došlo k náhodnému, přesto však zákonitému propojení polymerního řetězce (mimo jiné taktéž krásného, šperku podobného, byť i velesubminiaturního pidiartefaktu); řetězce, od kterého to vše počalo.
Tajuplná krása kapradiny nás zasáhne tak hluboce právě proto, že v nádherné zkratce vyjadřuje to, jak jsme i my sami utvářeni.
Hezký den!
mira says:
April 4, 2014 at 11:25 am
No vidíš protestante, názorná ukázka jak lze mást statistikou a volbou pojmů! Ta procenta, která jsem uváděl se týkala “irreligion”, kterou ten průzkum definoval tak, že se ptali na otázku “Is religion an important part of your daily life?”. Ta procenta označují zastoupení těch, kteří odpověděli “ne”.
protestant:
Jenže takto není definován pojem “irreligion” 🙂
Přestanu být Čechem, když pro mne češství nebude důležité?
Medea says:
April 4, 2014 at 12:08 pm
A pokiaľ nám ide len o napodobovanie diel alebo štýlu známych umelcov (Bach, Handel, …, Picasso, Miró, Chirico, …, Baudelaire, Apollinaire, …), tak si myslím, že tam sa zaobídeme aj bez tej analýzy ľudského mozgu, stačí keď budeme skúmať ich dielo (štatisticky, kombinatoricky, geometricky, topologicky) a po čase sa dopracujeme k programom, ktoré dokážu tvoriť ako Bach, Handel, …, Picasso, Miró, Chirico, …, Baudelaire, Apollinaire, … 😀
Protestant:
Koho zajímá kopie Bacha či Apollinare?
Foxy says:
April 4, 2014 at 11:53 am
protestant (April 4, 2014 at 11:15 am) says:
“Já tam ale žádný POPIS nevidím. Pouze teologickou práci napsanou zhruba tisíc let po možném čase života Mojžíše. 🙂 ”
Ano. Já mluvím o lži, ty mluvíš o “theologické práci”. Různými slovy nazýváme totéž.
protestant:
Ne. Já Shakespeara či Čapka za lháře nepovažuji….
Tady je „definice“ podle wikipedie:
Irreligion (adjective form: nonreligious or irreligious) is the absence of religion, an indifference towards religion, a rejection of religion, or hostility towards religion.[1] When characterized as the rejection of religious belief, it includes atheism, religious dissidence and secular humanism. When characterized as hostility towards religion, it includes antitheism, anticlericalism and antireligion. When characterized as indifference to religion, it includes apatheism. When characterized as the absence of religious belief, it may also include agnosticism, ignosticism, nontheism, religious skepticism and freethought. Irreligion may even include forms of theism depending on the religious context it is defined against, as in 18th-century Europe where the epitome of irreligion was deism.
Kvůli tobě to klidně reformuluju: „antikorelace mezi kvalitou života a vážností s jakou lidé berou náboženství je významná“. Nicméně, to nebylo předmětem sporu, pouze rekce na tvou narážku na korelaci s protestantismem. Pořád jsi neukojil moji zvědavost ohledně náboženských vylepšení života. Pokud nic kromě průzkumů (které lze jen obtížně interpretovat) nemáš, tak to na rovinu řekni a můžeme si oba ušetřit čas. Svým způsobem je to taky odpověď.
Nie kópia, ale strojový originál, štýlovo neodlíšiteľný od Bacha, Handela, …, Picassa, Miróa, Chirica, …, Baudelaira, Apollinaira, … 😉
S.V.H. says:
Záleží na metodice, kterou se to měří. Když z toho Eurobarometru přihodíte k 24 % atestických Dánů i 47 % těch, kteří věří v nějakou “životní sílu”, dostanete 71 % Dánů, kteří nevěří v Boha.
protestant:
Píšete nesmysl. Víra v osobního boha není podmínkou….
Cituji z práce NÁBOŽENSTVÍ A SEKULARIZACE V ČESKÉ REPUBLICE
DUŠAN LUŽNÝ[1]
V tabulce 4 této práce jsou uvedeny tyto odpovědi křesťanů (zdůrazňuji – křesťanů):
Tabulka 4: Přesvědčení respondenta s ohledem na podobu Boha. („Který z těchto výroků je nejblíže Vašemu přesvědčení?“)
1999 – křesťané
Existuje Bůh jako osoba 18,1 %
Existuje cosi jako duch nebo životní síla 58,9 %
Skutečně nevím, co si mám myslet 14,5 %
Nemyslím, že existuje božská, duchovní či životní síla 5,9 %
Neví či není 2,6 %
Tedy 60 % křesťanů popsala Boha jako “ducha nebo životní sílu” a jen 20% “jako osobu”
Opět zdůraznuji, že takto odpovídali křesťané….. ne ateisté..