Lidský jazyk je neocenitelný a mimořádně důležitý nástroj. Vědomá část našeho myšlení se z velké části odehrává v jazyce. Přesto je jazyk jen naším nedokonalým výtvorem, a jeho používání v sobě skrývá mnohá rizika, která si však často ani neuvědomujeme. Například v diskuzích o bohu se často setkáváme s používáním vyprázdněných pojmů, s posouváním významu slov a samozřejmě i s logicky chybnými argumenty (které se však nezkušenému člověku mohou zdát jako korektní).
Každý máme nějakou intuitivní představu o tom, co znamená slovo bůh. V diskuzi však často dojde k popření atributů, které bohu intuitivně (tradičně) přisuzujeme – a z pojmu bůh se tak stane pojem vyprázdněný. Podobně věřící často rovnou prohlašují, že bůh je pojem nedefinovatelný, že o bohu nemůžeme vůbec nic říct. (a ještě jakoby chtěli dodat: Ha, ateisté, a máte po žížalkách – teď už proti našemu bohu nemůžete nic namítnout!) Používat nedefinované a vyprázdněné slovo ale nemá smysl, ačkoliv s tím naše mysl nemá problém: intuitivní představu o významu toho slova stále máme (ačkoliv byla v diskuzi explicitně popřena!) a proto se vesele dál bavíme o nedefinovatelném a tedy nedefinovaném bohu… a to je špatně.
Každý pojem, každá kategorie, kterou v řeči používáme, by měla mít nějaký vymezený význam. Měli bychom ji být schopni (byť třeba ne zcela přesně a ostře) definovat.
Měli bychom být schopni určit, definovat, co do dané kategorie (třeba i jen zhruba!) spadá, a co už ne.
Často se namítá, že (křesťanský) Bůh je s velkým B, že to je ten-jediný-pravý-bůh, a že Bůh je snad dokonce jeho vlastní jméno (což ovšem není pravda, protože vlastní jméno křesťanského boha má býti YHWH 😉 ). Pak to ovšem znamená, že tvrdíme, že kategorie bůh má v realitě jen jednoho zástupce, kterého označujeme Bůh s velkým B. Nikterak nás to nezbavuje potřeby a povinnosti obecný pojem bůh definovat, aby předchozí věta měla smysl. Věta “existuje konkrétní jednorožec jménem Franta” předpokládá, že musím nejprve vědět, co je jednorožec.
Někdo může mít obavu, abychom neudělali při definici boha chybu. Aby se nám snad nestalo, že to, co si definujeme, existovat nebude, zatímco “skutečný bůh” by existoval. To by ovšem znamenalo, že my sami považujeme za boha i něco jiného, než co jsme si sami definovali – a pak, pravda, udělali jsme chybu, ale udělali jsme ji sami vůči sobě. Nedostatečně jsme uvážili, co naše intuitivní představa boha vlastně obnáší.
Co tedy kvalifikuje danou entitu, abychom ji mohli považovat za boha? Co (my sami, jeden každý z nás) za boha jsme ochotni považovat, a co už ne?
Musí být bůh osobou? Jsme ochotni považovat za boha jakkoliv zvláštní neosobní “sílu”, “pole”, nebo něco podobného? Já určitě ne, ale někteří věřící třeba ano. Kdyby se ukázalo, že existuje nějaká neosobní síla, kterou někdo nazývá bohem – pak bych s existencí takového boha neměl problém.
Musí být bůh z definice jediný? Kdyby bylo bohů víc, a tvořili by hierarchii s jedním nejmocnějším – bylo by možné ty méně mocné považovat za bohy? A co kdyby bylo více rovnocenných bohů – například tři…? (paralely jistě nikoho nenapadají…)
Musí být bůh stvořitelem světa? Pokud by bylo bohů víc, byl by ten skutečný bůh jen ten, který stvořil Vesmír? Co kdyby byl bůh-stvořitel zrovna ten níže postavený v pantheonu?
Zajímavé myšlenkové cvičení je uvážit, že náš Vesmír by byl výsledkem pokusu vědce jisté civilizace z externího vesmíru. Takový vědec by pak byl Tvůrcem našeho Vesmíru – ale jistě všichni cítíme, že za boha bychom ho nepovažovali. Proč vlastně? Jakou definiční vlastnost boha vymyslíme, abychom “ufonského vědce” odstřihli? Co třeba, že bůh je duch? Jenže co je to vlastně duch? Ufonský vědec by jistě také nebyl z hmoty kterou známe, ani která existuje kdekoliv v našem vesmíru. Bylo by to úplně něco jiného – proč tomu neříkat “duchovní hmota”? A vůbec, co kdyby byli “skuteční duchové”, včetně boha, tvořeni nějakou “duchovní” či “božskou” hmotou? Přestali bychom je proto považovat za duchy či bohy?
Musí být bůh věčný? Pavel říká o Kristu, že je “prvorozený všeho stvoření” (Kol 1:15), což by nasvědčovalo, že byl Kristus stvořen. Není snad proto bůh? Ať tak či tak, je-li bůh všemohoucí, jistě jiného boha stvořit může. Proto věčnost by asi neměla být definičním atributem boha, a časová omezenost ufonského vědce by tedy neměla být důvodem, proč jej nepovažovat za boha.
Může být bůh smrtelný? Člověku by se chtělo říct, že jistě ne, že pro boha je klíčové být nesmrtelný … Smrtelného boha bych já za boha nepovažoval. Ježíšova smrt ovšem ukazuje, že křesťanům nedělá problém věřit ve smrtelného boha. Nezapomeňme přitom, že Ježíš nebyl dle křesťanů vtělený bůh, ale v Ježíši se Bůh stal člověkem. Kromě toho, stvoří-li jeden bůh jiného, nemůže ho také zabít? Je přece všemohoucí… Nebo nemůže ho změnit v něco smrtelného, tak jako se to stalo s Ježíšem, a to pak zabít? Ani nesmrtelnost bychom tedy jako definiční vlastnost boha požadovat asi neměli.
Musí být bůh nestvořený? Vzhledem k výše uvedenému lze říct, že nemusí.
Musí být bůh neměnný? Inu, vzhledem k tomu, že myslí, pak neměnný být dokonce nemůže. Jiná myšlenka = jiný vnitřní stav boha, tečka.
Musí bůh existovat nutně? Naše vážená diskutující Médea zde jednou prohlásila, že bůh, který neexistuje nutně (tedy ve všech myslitelných světech) pro ni není bohem. Já bych na něj tuto podmínku nekladl, už jen proto, že připouštím existenci více bohů, klidně mnoha. Je to asi ryze otázka osobních preferencí, a je to současně vážná otázka: co by to znamenalo, kdyby existoval právě jeden bůh, Stvořitel, ale neexistoval by nutně? Tedy, klidně by mohl neexistovat? Pak bychom měli zásadní otázku nad důvodem existence samotného boha, a proč pak spekulovat o bohu jako vysvětlení existence Vesmíru? Bůh by stal jen jedním nic neřešícím článkem navíc.
Závěr: “bůh” je jenom slovo, skupina písmen. Nemá žádný “přirozený” význam. Jeho obsah, význam, mu musíme dát my sami. Vymyslet uspokojivou definici boha (= ladící s naší intuicí) může být samo o sobě poměrně obtížné, a je otázkou, zda to vůbec lze učinit nějak rozumně (těším se na následnou diskuzi pod článkem). V závislosti na tom, jak toto uděláme, se mohou lišit odpovědi na otázku, zda bůh existuje a jaký je. Mohou se lišit odpovědi jak konkrétních lidí, včetně ateistů (definujeme-li boha jako všehomír – panteistická představa – pak budu já jako ateista první, kdo bude souhlasit, že bůh existuje. Podobně např. při definici “bůh je něco, co nás přesahuje” odpovím, že takový bůh jistě existuje, protože přesahuje nás jistě spousta věcí, které existují, např. Vesmír sám, naše Galaxie, atd.), tak i odpověď objektivní. Otázka “existuje bůh?” sama o sobě tedy nemá smysl. Vždy je potřeba jasně říct, na existenci čeho se daný konkrétní tazatel přesně ptá.
“Bublajúce jazierko” alebo pravdepodobnosť abiogenézy: http://www.talkorigins.org/faqs/abioprob/abioprob.html
Pavel píše:
No vidíte, spoustu lidí to udělalo s Biblí a prohlásili ji za pravdivou a věrohodnou.
S.V.H.:
Samozřejmě že i v Bibli se najde pár detailů, které lze ověřit a potvrdit. Třeba že Pilát byl správcem Judeje nebo že existoval David. Pak jsou tam haldy věcí, které lze ověřit, ale byly vyvráceny, a pochopitelně haldy věcí, které ověřit asi nepůjde.
Pavel píše:
Existující Bůh to všechno může udělat. Pokud vím jsou taky národy, které se nejdříve objevili v Bibli a potom je potvrdili historici.
6000 let – to se snad v Bibli nepíše tento údaj.
Kdo zčernal, zežloutl – víte jak by byla Bible veliká, kdyby tam bylo napsáno úplně všechno?
S.V.H.:
Bůh mohl samozřejmě nejprve stvořit Zemi a pak Slunce, nicméně naše poznatky dokazují, že to takto neudělal. Stáří Země 6000 let (o Slunci a vesmíru nemluvě) se v Bibli přímo neuvádí, nicméně se k tomuto číslu lze dopočítat skrze v Bibli uvedené rodokmeny. Takže se Bible mýlí v těchto rodokmenech.
Pavel píše:
“Bůh nebloudí, ale tvoří učelně.”
Odkud to víte? Můžete své tvrzení nějak dokázat, nebo je to pouhá Vaše domněnka? Na základě čeho se tak domníváte? Nebo je to pouhá Vaše (ničím nepodložená) víra (faith)?
Pakliže důkazů Vašeho tvrzení nemáte, pak ovšem Vaše tvrzení nemůže být vyjádřeno tak, jak jste uvedl, protože by se jednalo o nepravdu.
Muselo by obsahovat slova “domnívám se” či jejich ekvivalent.
Tož asi tak.
Foxy, neprítomnosť dôkazu nie je ešte dôkazom nepravdivosti daného tvrdenia 🙂 Fermatova veta bola pravdivá aj pred jej dokázaním Andrewom Wilesom.
Veľká Fermatova veta …
Medeo, dokud to nedokáže, je to domněnka či hypotéza. Tam patří “domnívám se”
Pokud někdo tvrdí “je to tak a tak” a nedoplní “domnívám se”, tak kecá.
U ještě definitivně nedokázané věty Fermatovy, ač nejsem matematikem, předpokládám existenci indicií naznačující její pravdivost – i indicie jsou testovatelné (třeba prediktivní schopnost). Pavlovo tvrzení “Bůh nebloudí, ale tvoří učelně.” nesplňuje ani to. Tam ta slova “domnívám se” patří jak… inu přesně tak.
Foxy, VFV je už dávno (1994) dokázaná.
Foxy, VFV je už dávno (1994) dokázaná.
Medeo, vždyť jo, o tom se nehádám. Jde mi o tu situaci, kdy ještě dokázána nebyla, a přesto se jevila být správnou. Tedy právě tu situaci, kterou jsi svrchu zmiňovala.
(Já k matematice přistupuji jako technik. Pokud se podle vzorečku dá něco spočítat a funguje to, úplně mi to jako důkaz správnosti stačí. Ale uznávám, že důkazový aparát je to, na čem matematika stojí a od čeho se její pokrok odvíjí.)
Medea says:
….neprítomnosť dôkazu nie je ešte dôkazom nepravdivosti daného tvrdenia ….
protestant:
Tohle se dá lehce aplikovat na víru v Boha…. 🙂
Flanker, ak aj prvé replikátory vznikali milióny rokov v podmienkach pravekej Zeme, tak to ešte neznamená, že neexistuje nejaký chemický recept, pomocou ktorého by sme ich mohli v priebehu niekoľkých hodín “uvariť” v laboratóriu. Možno ten recept nájdeme a potom dodatočne odhadneme pravdepodobnosť jeho samovoľnej realizácie v podmienkach pravekej Zeme. Milióny rokov sa mohli “skúšať” rôzne recepty a jedného pekného dňa sa “polievočka” podarila 🙂
Ještě tedy doplněk; do té doby, než tu Fermatovu větu Wiles dokázal, se dalo nanejvýš tvrdit: “Tahle věta nejspíš platí, některé dílčí důkazy to naznačují, ale plný důkaz ještě nemáme”. Zkráceně “domnívám se, že tato věta platí”. Teprve po Wilesově důkazu bylo možno bez dalšího říci: “Tato věta platí”. Pokud by to takhle natvrdo někdo řekl před provedením konečného důkazu, okamžitě by musela vyskočit otázka “a kde máte důkaz?”.
U zmíněného Pavlova tvrzení “Bůh nebloudí, ale tvoří učelně” nebyl proveden ani částečný důkaz, dokonce ani nebyly předloženy testovatelné indicie, které by platnost tohoto tvrzení naznačovaly. Proto jsem toto tvrzení napadnul.
Ad RNA a DNA:
Toto jsou již velmi pokročilé “hi tech” replikátory. Je možno se domnívat, že již dříve existovaly jiné, méně dokonalé způsoby replikace, které však již byly pokročilejším RNA (a konečným RNA-DNA) systémem totálně převálcovány.
V kódovací sekvenci se třetí písmeno většiny kódů aminokyselin může změnit bez účinku na samotný kód. Příkladem je sekvence GGU, GGC, GGA a GGG, což jsou všechno kódy pro glycin.
“Nadbytečné” třetí písmeno je využíváno pro samoopravné mechanismy, zabudované do soudobého replikačního mechanismu. Dává to však jistou indicii, že v průběhu evoluce mohly existovat jednodušší, dvoupísmené sekvence, s menší úrovní ochrany kódu, ale postačující pro možné jednodušší formy života.
Pavel napsal:
“Bůh nebloudí, ale tvoří učelně.”
Foxy napsal:
“Odkud to víte? Můžete své tvrzení nějak dokázat, nebo je to pouhá Vaše domněnka? Na základě čeho se tak domníváte? Nebo je to pouhá Vaše (ničím nepodložená) víra (faith)?
Pakliže důkazů Vašeho tvrzení nemáte, pak ovšem Vaše tvrzení nemůže být vyjádřeno tak, jak jste uvedl, protože by se jednalo o nepravdu.
Muselo by obsahovat slova “domnívám se” či jejich ekvivalent.
Tož asi tak.”
Pavel píše:
Vždyť už to tu bylo dokázáno mnohokrát. Vy to asi nečtete. 🙂
Pavel píše:
“Vždyť už to tu bylo dokázáno mnohokrát. Vy to asi nečtete.”
Vidíte, jak jsem nevšímavý.
Připomeňte mi prosím alespoň nějaký z těchto důkazů.
Samozrejme, Pavlovo tvrdenie je nepodložená hypotéza, ale z toho, že Pavol nepredložil dôkaz, ešte neplynie jeho nepravdivosť.
Pokiaľ by to tvrdenia implikovalo kontradikciu, tak by si mohol dokázať jeho nepravdivosť, ale ja v tom tvrdení nič také nenachádzam. Dokážem si totiž veľmi ľahko predstaviť univerzum, v ktorom je boh, ktorý “neblúdi, ale tvorí účelne” (napr. univerzum s nejakou božskou Medeou :)).
Samozrejme, ja som si Pavlov vágny výrok preložila takto: “Existuje boh, ktorý nerobí chyby a všetko robí účelne” 🙂
Já se jenom připomenu- některé otázky tu zůstaly nedořešeny- a jsou to zrovna ty, na kterých mi nejvíc záleželo. Takže repete:
pro protestanta: Zlepšuje náboženství lidem život? (pro úplnost- experimentální pozorování primordiálních gravitačních vln podle mě zlepšuje lidem život)
pro petra: Na čem zakládáte své postavení ve sporu teismus x “vesmírné gule :-)” (pro úplnost- já stavím na evidenci, explanační a prediktivní schopnosti a estetice hypotézy)
Jestli jsem na druhou stranu něco opoměl já- připomeňte se také. Tempo a rozsah debaty jsou zběsilé 🙂
Medea (April 3, 2014 at 4:28 pm ) says:
Samozrejme, ja som si Pavlov vágny výrok preložila takto: “Existuje boh, ktorý nerobí chyby a všetko robí účelne” 🙂
Jasně.
To já si Pavlův výrok přeložil: “Bůh (ten jediný pravý křesťanský, protože všichni ostatní jsou falešní) nebloudí, ale tvoří účelně”.
Božská Medea – to nezní špatně 🙂 Ale zrovna u Pavla, obávám se, bys narazila.
Netvrdil jsem taky nic o podstatě Pavlova tvrzení. Zde by bylo škoda slov. Napadl jsem způsob formulace jeho tvrzení. To, že u neprokázaného tvrzení si nemůže dovolit jeho “tvrdou” formulaci (že to tak prostě je a basta).
Hezký, příjemný zbytek dne!