V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Nedávno som na blogu sme.sk zažil zábavnú príhodu. Akýsi bloger na tomto prevažne ateistickom a liberalistickom webe stvoril článoček o Panne Márii.
Jeden diskutér sa spýtal, že kde v Biblii sa píše, že máme Máriu uctievať a ako odpoveď dostal Luk1:46A Mária riekla: Moja duša zvelebuje Pána, 47a môj duch plesá nad Bohom, mojím Spasiteľom 48pretože pohliadol na poníženie svojej dievky. Lebo hľa, odteraz ma budú blahoslaviť všetky pokolenia, 49pretože mi učinil veľké veci ten Mocný, a sväté je jeho meno.
Ja som následne podpichol, že či teda dôvodom pre velebenie Márie je to, že sa sama pochválila. Bol som zotretý, že tam nie “velebiť” ale “blahoslaviť” a že som nedouk a analfabet.
Odpovedal som, že jednak pointa môjho “rýpnutia” bola inde a nezávisí od presného slova, jednak, že Mária asi nehovorila po slovensky a že rôzne preklady to prekladajú rôzne, ako príklad som pastol angličtinu (shall call me blessed – budú ma volať požehnanou). To som nemal, pretože “Mária predsa nehovorila anglicky” a dostal som latinské beatus a grécke makarios 😀 Mária, jednoduché dedinské dievča, teda zrejme hovorila latinsky a grécky? Navyše, tento jej chválospev zapísal Lukáš až 80 rokov potom, čo tu údajne povedala. Následne som ešte dostal vysvetlenie, ako katolíci chápu slovo “blahoslaviť” a že anglické “blessed” to nevie vystihnúť. Mária teda zrejme bola katolíčka a tým, že ju budú blahoslaviť, zrejme mala na mysli, že ju cirkev vyhlási za blahoslavenú 😀
Skrátka, na každom slovku záleží a okrem originálu, ktorý však de facto neexistuje, je dobrý asi iba jediný preklad.
treebeard: Nejlepší jsou stejně ti američtí evangelikálové, co si myslí, že původním jazykem Bible je angličtina 😀
Lukáš Balabán
Evoluce je pravděpodobnější než goddidit.
Na to jsem se neptal. Ptal jsem se vás na to, zda jste si jist, že evoluce je PRAVDA? Navíc evoluce nemůže být ani pravděpodobnější, neboť jak víme, život z neživé materie nevzniká, tudíž žádná evoluce nikdy nemohla ani začít, natož aby se něco vyvíjelo.
Naproti tomu vy argumentujete knihou, o které tvrdíte že je pravdivá a to jenom proto, že nemáte šajnu, jak vznikala, jaké byly původní prameny, který písař ve kterém rukopise co přepsal, blbě přeložil, doplnil, či naopak ubral. Když říkáte, že Bible je pravda, já se pak ptám, která?! Český ekumenický překlad? Jeruzalémská? Kralická? Svatováclavská? Husitská? KJB? NIV? Septuaginta? Vulgata? Wycliffova? S každým dalším překladem a vydáním se něco ztrácí, něco mění a něco přidává.
Nejenom knihou, ale především nesmyslností evoluční teorie, přičemž se tak stále potvrzují Biblické pravdy o stvoření. Co se týká překladu, tak se domnívám, že se jedná o zcela přirozený jev, kdy se překládají nejenom slova, ale také myšlenky jejichž vyjádření může být v různých jazycích různé. Podobně to bude platit i o hebrejštině. Zkrátka určité sdělení je možné vyjádřit různě a není vždy snadné z tohoto starověkého jazyka vystihnout všechny nuance s jazyky dnešními.
Které starověké rukopisy jsou pravé a které ne? Velice často se liší ve výpovědi a překladatelé musí volit mezi různými verzemi. Co třeba svitky od Mrtvého moře, které obsahují i nekanonické knihy? Co z nich je pravdivé a co ne? To, co vy berete jako definitivní biblický text je pouze něco, na čem se někdo s někým dohodl, že to tak bude. Co všechny ty knihy, které to do kánonu nedotáhly? Apokryfní evangelia, epištoly, apokalypsy, Book of Enoch a podobně? Které evangelium je pravdivé? Každé tvrdí něco jiného, jsou mezi nimi spory, kdy každé tvrdí něco jiného o té samé věci.
Neustále otáčíte kauzalitu. Lidé samozřejmě ve všech dobách vytvářeli písemné dokumenty. Ovšem prvně byla víra, prvně vznikla nějaká konzistentní teologie, například Pavlova v Novém zákoně a teprve potom se vytvářel oficiální kánon. Tedy podle toho, čemu se již dříve věřilo. Vskutku apoštol Pavel nenesl odpovědnost za to, že kdesi, kdosi sepsal nějaký blábol….Ten napsat sic mohl, ale při sestavování oficiálního seznamu svatých textů se přeci jen brali ohledy, na jejich vnitřní konzistenci a původ.
V případě starozákonních proroků, to byla jistě splněná proroctví, která starověcí Židé viděli později. Do seznamu svatých spisů, tak nebylo zařazeno vše, co kde kdo sepsal.
Všechna čtyři být úplně pravdivá nemůžou.
Samozřejmě, že mohou.
A vy tady suverénně vystupujete s tím, že Bible je absolutní pravda.
Nikoliv. Já pouze věřím, já nevím. Přesto je má víra založena na racionálnějším základě, než vaše víra v evoluci.
tereebeard: škoda jenom, že vám nehodili, jak to Marie řekla aramejsky, předpokládám, že jako prostá venkovská dívka jiným jazykem nehovořila 🙂
HMC 2011: Tak, přeskočím ty kecy předtím, a půjdu rovnou k té nejzajímavější věci, totiž větě: “Samozřejmě, že mohou.”
Vysvětlete to, nebo mlčte navždy.
HMC 2011 says:
Pane Balabáne, s těmi klokany to není takový problém, jak si myslíte. “Přehopkávání” jednotlivých tvorů do různých koutů světa v podstatě vůbec nesouvisí s tím, kde se ti tvorové vzali. Popravdě řečeno, je úplně jedno, zda ten klokan přehopkal od Noema nebo proto, že se jeho “nižší vývojový předek” přehopkal.
S.V.H.:
Měl byste si už konečně o té evoluci přečíst něco jiného než jen kreacionistické weby, abyste věděl, s čím tak udatně bojujete.
“Nižší vývojový předek” nemusel nikam přehopkat. Dokud byl třeba Madagaskar součástí afrického kontinentu, žil tentýž “nižší vývojový předek” jak na Madagaskaru tak v Mozambiku. Pak se Madagaskar oddělil, vznikla tak bariéra, kvůli které se nemohli spolu pářit “nižší vývojoví předci” z Madagaskaru s těmi z Mozambiku, a začali se proto od sebe postupně evolucí vzdalovat, až z jedněch vznikl třeba lemur a z druhých komba.
Což ovšem neznamená, že by nějaký druh někam nemohl nepřehopkat. V tom případě bychom ale měli nacházet jeho pozůstatky jednak v původní domovině a jednak všude po cestě hopkání. Jak to, že nenacházíme pozůstatky klokanů od Araratu po Borneo? A když jste tvrdil, že před potopou žili díky stejným klimatickým podmínkám všechna zvířata všude – jak to, že nenacházíme pozůstatky klokanů (tedy nějakého pratypu klokana) všude? To všechny jejich kosti a fosílie spláchla potopa ausgerechnet do Austrálie?
A když jsme u těch předpotopních klimatických podmínek: Ok, před potopou žil pratyp medvěda, ze kterého se po potopě vyvinulo všechno od pandy po ledního medvěda. Co takový tučňák? Před potopou nejspíš nežil (ani neměl kde), takže se také vyvinul z nějakého pratypu? Dejme tomu z něčeho jako racek?
NEČEKANÝ DŮKAZ
Na Aljašce, 30 metrů hluboko pod zmrzlým bahnem a ostatky zvířat, byl nalezen pečlivě opracovaný růženínový pazourkový hrot šípu vyrobený člověkem.
Pennsylvania: 9. června 1891 upustila paní S. W. Culpová na podlahu lopatku s uhlím. Jeden velký kus se přitom rozlomil. Uvnitř byl jemný řetízek z 8karátového zlata, 25 centimetrů dlouhý, stočený do spirály a zarostlý do uhlí. Když se zmíněný kus rozlomil na dva, oba konce řetízku zůstaly vězet v uhlí, každý v jednom kuse. Uhlí pocházející prý z „éry karbonu“ a staré asi 300 milionů let narubali v jednom dole v Pennsylvanii
Dorchester, Massachussetts: rovněž roku 1851 při odstřelu z obrovského kusu horniny skalního masivu vylétla kovová váza. Zmíněná hornina se považovala za prekambrickou, „starou přes 600 milionů let“. (O tomto nálezu píše tehdejší Scientific American, roč. 7, str. 298, 5. června 1852, že váza se našla na místě zvaném Meeting House Hill. „Když jsme obě části složili, tvořilo to zvonovitou nádobu vysokou 11 centimetrů, s průměrem základny 16 centimetrů a hrdla 6 centimetrů; její stěny byly zhruba tři milimetry silné.
Kalifornie: pod stolovou horou v tuolumneském okrese objevil J. H. Neale moždíř a paličku ve štole vyražené v terciérních sedimentech „starých 33 až 55 milionů let“.
Ke švýcarskému objevu došlo roku 1460, kdy horníci v kantonu Bern hledali kovy. Loď byla pohřbena v hloubce 30 metrů pod povrchem. Měla železnou kotvu. Co však horníky polekalo byla skutečnost, že její trosky uchovávaly kosti a lebky čtyřiceti mužů.
Omaha, Nebraska: asi 40 metrů pod povrchem objevili horníci dobývající uhlí kamennou destičku s vyrytými znaky. Celý povrch byl rozdělen do kosočtverců. Uprostřed každého kosočtverce byla vyryta lidská tvář. Terén nad destičkou byl neporušený – a uhlí bylo údajně 300 milionů let staré
a spousty dalších a dalších archeologických důkazů potopy, které evolučníci tají a proto je strkají do spodního šuplíčku…..
Šuplíček už je však pořádně velký. Asi jako sklad Makra….
HMC 2011 says:
Protože princip kolektivní viny je princip zákonitý. Ač se to nám to nemusí líbit, tak to prostě je. Bůh nestvořil tvorstvo, aby každý tvor byl zcela nezávislý na ostatních. Naopak! Bůh stvořil svět, kde jeden je pro druhého a druhý pro prvního.
S.V.H.:
Takže kdyby lidé obstáli a nezhřešili a zhřešila řekněme žížala, dopadlo by to všechno stejně?
A nevzbouřil se ještě předtím ďábel? Proč v jeho případě Bůh neuplatnil princip kolektivní viny?
BTW: Jaký je rozdíl mezi pravdou a PRAVDOU (kromě velikosti a řezu písma)?
Nejenom knihou, ale především nesmyslností evoluční teorie
Toto presne sledujem už dlho, kresťania nemajú nijakú vlastnú predstavu. Ich svätým grálom sú chyby evolučnej teórie. Keby im niekto zobral evolučnú teóriu, kresťania v podstate nemajú nijakú predstavu o ničom. Len vďaka Darwinovi vedia, že to muselo byť inak.
HMC 2011: A teďka k těm vašim odpovědím:
“Na to jsem se neptal.” – To je mi jedno.
“neboť jak víme, život z neživé materie nevzniká,” – my nevíme, že život nevzniká z neživé materie. To, že jsme to neviděli, neznamená, že víme, že to tak není. Navíc, nevíme, jakých jiných podob může život v kosmu nabývat a v jakých podmínkách existovat. Nicméně, je lež, že víme, že život nevzniká z neživé materie. My to nevíme, protože jsme neviděli vzniknout život. Kdybychom ho viděli vzniknout, budeme vědět, jak vzniká. A pak budeme moci říci, že víme, že život vzniká tak a tak.
Jo, potom tam tím dalším odstavcem jenom demonstrujete svoji nevědomost o překladatelství a překladatelském procesu, stejně jako svoji nevědomost ve věcech lingvistických, takže tam jste se akorát odkopal, že vám je to jedno, takže tam to skočím.
Další věc, je pouze vaše domněnka že Pavlova teologie byla prvotní a stála u zrodu Nového zákona, jsou tam další tradice, které postupně byly označeny za hereze a vyloučeny z prvotní církve. To, že hlavním mesianistickým guruem se stal zrovna Pavel není zas taková samozřejmost, i když to v NZ tak vypadá. ostatně i na množinu různých tradic poukazují právě rozdíly v evangeliích, u kterých kategorie nějaké pravdivosti je z cela irelevantní, protože jejich cílem není podat historickou zprávu, ale přimět člověka, aby uvěřil. Proto také nezáleží na tom, že v jednom Ješíš během svého utrpení mlčí a pak vykřikne Bože můj bože můj, proč jsi mě opustil? a v duhém na svoje utrpení vůbec nedbá a promlouvá každému, kolem kterého zrovna ten kříž táhne. Také vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli nějaký Ježíš po téhle zemi chodil a jestli vůbec někdy žil, hlavní je v něj věřit a přijmout jej za svého spasitele. Tam vůbec nejde o fakta, ale o víru.
Pokud jde o starozákonní proroctví, mohla být klidně zpětně poupravena, aby to sedělo do kontextu, a to je právě jedna z věcí, která se děje s biblickým textem v čase a s přibývajícími opisy a překlady.
“já nevím.” – konečně nějaká věc, na které se s vámi shodnu. Koneckonců, skutečnost že tady neustále vědě přisuzujete atributy náboženství a náboženství atributy vědy, je celkem typické. Takže pokud Ken Ham tu archu nezrekonstruuje, a nedokáže nějakým pokusem, jak to s tou potopou bylo, tak vám stejně nezbývá než kolem sebe řvát goddidit na všechny strany.
Pane hrábě, a v ktorom múzeu si môžeme pozrieť tú zlatú retiazku v kuse uhlia, ktorú našla pani S. W. Culpová? 😀
S.V.H
Nálezy zkamenělin nepodporují teorie, že vačnatci byli primitivními předchůdci placentálních savců, obě hlavní vývojové větve savců se totiž vyvinuly přibližně ve stejné době, pravděpodobně koncem druhohor, a od té doby spolu soupeří. Vačnatci se vyvinuli v Asii, odtud se šířili do Evropy a Severní Ameriky a teprve později i na jižní polokouli.
V Austrálii se proto do dnešního dne zachovalo velké množství forem vačnatců. Nejstarším vačnatcem je Sinodelphys szalayi ze spodní křídy (přibližně před 125 milióny let), který byl objeven v Číně v roce 2003.
Takže tady to máte přímo od zapálených evolucionistů. Předchůdce pochopitelně nemáte, zkameněliny, nevíte co z čeho pochází, jen to co z čeho nepochází. Nicméně vačnatci se vyskytovali i v Číně, nějak se jim nedařilo, škrtněte si fantasmagorické věky a problém je vyřešen.
Podobně to bude s tučňáky. Existoval nějaký pratyp, kterému se dařilo ve studenějším klima. Ti z mláďat, která přežila a adaptovala se na extrémní podmínky po potopě pokračovala ve svém množení. Ale ta možnost, aby se takový tvor narodil, musela již v genech předchůdce BÝT! To však není žádná evoluce. Neb ta neumí vysvětlit, kde se tento bohatý genetický potenciál vzal.
Hm, takže vznik nelietavého vtáka, ktorý pláva pod vodou rýchlejšie ako ryba z pôvodného lietavého vtáctva nie je evolúciou? 😀
Gen1:20A Bôh riekol: Nech sa hemžia vody hemživými tvory, živou dušou, a vtáctvo nech lieta nad zemou, na tvári nebeskej oblohy.
Veď ten tučniak sa vzoprel božiemu príkazu 😀
HMC 2011 says:
Takže tady to máte přímo od zapálených evolucionistů. Předchůdce pochopitelně nemáte, zkameněliny, nevíte co z čeho pochází, jen to co z čeho nepochází. Nicméně vačnatci se vyskytovali i v Číně, nějak se jim nedařilo, škrtněte si fantasmagorické věky a problém je vyřešen.
S.V.H.:
Nevím příliš, jak ten citát z wikipedie souvisí s tím, co jsem napsal. Kde máte ty fosílie klokanů u Araratu, v Indii, Číně a vůbec všude po světě?
Nebo chcete říct, že tím Vaším pratypem byl “vačnatec”? A z něj se za tisíc let bleskově vyvinuli všichni vačnatci? A jak ho Noe dostal z Číny do Palestiny?
Ale líbí se mi, jak si z vědy vezmete nějaké tvrzení, škrtnete z něj, co se Vám nehodí, a zbytek vydáváte za argument. Jako když člověk, který popírá existenci kyslíku, najde ve vědecké publikaci větu “voda se skládá z vodíku a kyslíku”. Škrtněte si fantasmagorický kyslík a problém je vyřešen: voda se skládá jenom z vodíku. 🙂
HMC 2011 says:
Podobně to bude s tučňáky. Existoval nějaký pratyp, kterému se dařilo ve studenějším klima. Ti z mláďat, která přežila a adaptovala se na extrémní podmínky po potopě pokračovala ve svém množení. Ale ta možnost, aby se takový tvor narodil, musela již v genech předchůdce BÝT! To však není žádná evoluce. Neb ta neumí vysvětlit, kde se tento bohatý genetický potenciál vzal.
S.V.H.:
Asi Vás to vyděsí, ale to je evoluce (podobně jako u těch vačnatců). A ve Vašem podání navíc ďábelsky rychlá.
Pokiaľ ide o mesianistické proroctvá, ešte mi nikto nedokázal ukázať jediné, ktoré by vyzeralo aspoň trochu presvedčivo. Väčšinou buď:
1. nejde vôbec o proroctvo – za proroctvá sa vyhlasujú napr. žalmy, čiže dobová pop-music. To je rovnaké ako keby sa dnes po nejakej udalosti zazdalo, že nejaký starý text sa podobá na nejaký detail nedávnej udalosti, a začal tvrdiť, že napr. Elvis bol prorok. Nikto pôvodne netvrdil, že ide o proroctvo, takže sa dalo čakať ľubovoľne dlho a vybrať ľubovoľnú vetu (napr. hádzanie lósu o rúcho)
2. šlo o proroctvo a zjavne sa netýkalo Ježiša (napr. známy Iz7:14 sa úplne evidentne netýkal Ježiša, ale udalosti predvídajúcej príchod Asýrčanov.
3. splnenie proroctva bolo vymyslené – napr. narodenie Ježiša z panny – dôkaz nie je, ale nič nie ja ľahšie, ako povedať, že stalo.
Metódy sa dajú kombinovať, napr. narodenie z panny ani pôvodne nebolo proroctvom týkajúcim sa Ježiša, aj bolo vymyslené jeho splnenie, hádzanie lósu o rúcho nebolo proroctvom a neexistuje nijaký dôkaz, že by sa splnilo – losovať o kus krvavej handry nie je veľmi pravdepodobné a nie je jasné, kto mal byť svedkom (ženy sa dívali zďaleka…).
to Treebeard:
Dalším typem jsou “antidatovaná” proroctví, která se tváří, že jsou starší a prorokují budoucnost, ale přitom jsou mladší a popisují minulost. Příkladem je třeba Daniel – autor text prezentuje jako by byl někdy z 6. století př. n. l. a celkem věrně prorokuje události až ke “znesvěcení” chrámu v roce 167 př. n. l. Od té doby jsou proroctví rázem velmi mlhavá a pochopitelně chybná. Odborníci se shodují, že text vznikl asi rok nebo dva po roce 167 (některé pasáže jsou možná o pár let starší).
S.V.H
Nebo chcete říct, že tím Vaším pratypem byl “vačnatec”? A z něj se za tisíc let bleskově vyvinuli všichni vačnatci? A jak ho Noe dostal z Číny do Palestiny?
Ano, nejedná se však o evoluci. Jak dokládá tento experiment. Vzniklo spousty různých psů a na to stačil jeden pudl a jedna vlčice.
Mimochodem, že nemáme zkameněliny klokanů všude kam kopneme, bych být vámi, raději pomlčel. Vy těch zkamenělin nemáte daleko víc a vůbec vám to nevadí ve vašem evolučním fantazírování. Nedávno jsem například zjistil, že vůbec nejste schopni doložit vývoj želv! Což by neměl být zas takový problém, neb želva má charakteristický krunýř. Nemáte nic! Za údajné stamiliony let, ani jedna želva…..
Zkamenělin bude něco přes 90% tvorů mořských a ten zbytek budou suchozemští. Je to pochopitelné, když tyto zkameněliny vznikly za celosvětové potopy. Takže průkazností či neprůkazností fosilního záznamu, bych ve vašem případě moc neoperoval.
Asi Vás to vyděsí, ale to je evoluce (podobně jako u těch vačnatců). A ve Vašem podání navíc ďábelsky rychlá.
Ne nikoliv! Žádná evoluce se nikdy nekonala. Jedná se o křížení, šlechtění, jedná se o procesy variability a adaptace v přírodě. Zaměňovat tento proces s evolucí ve vašem podání je nepoctivé, neb se jedná o zcela jiné, kvalitativně odlišné procesy. Pořád je však rozumnější uvěřit že z nějakého pratypu vačnatce vznikli klokani, než že z jedné prapraprabuňky vznikly rosliny, veškeré zvířectvo a lidé. To je ten pravý důvod k smíchu!
A říká se tomu, paradox lidského myšlení.
S.V.H
Nikoliv. Makabejská teorie stejně selže, neb Daniel předpověděl i mísení národů po rozpadu Římské říše i úlohu papežského Říma. Takže máte smůlu.
Cliff! – 31: Páté a poslední království
Pane hrábě:
Pane hrábě:
Gúúúúgeľ