V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
protestant:
Myslím, že neznáte lidi jacku. Pochybuji, že jsem první….
jack:
🙂 Tak přece!! 🙂 Máme mezi sebou jednoho skoro panice.
Všechny lidi určitě neznám, ani jsem nic takového netvrdil. Tvrdím pouze to, že všichni lidé o kterých mám tuto informaci, měli za svůj život více sexuálnách partnerů.
Vy se domníváte, že převážná část například české populace měla v životě pouze jednoho partnera?
Ale to trochu odbočujeme od tématu.
Tak jednu otázku k tématu. Souhlasíte s tím co tady píše HMC2011??
HMC 2011 says:
Ano, nejedná se však o evoluci. Jak dokládá tento experiment. Vzniklo spousty různých psů a na to stačil jeden pudl a jedna vlčice.
S.V.H.:
Já zírám: kreacionisté většinou tvrdí, že evolucí nemůže vzniknout ani nový druh, a Vy bez mrknutí oka připustíte nejen vznik nového druhu, ale i rodu, čeledi či dokonce řádu! A ke všemu během jednoho či dvou tisíce let…
HMC 2011 says:
Mimochodem, že nemáme zkameněliny klokanů všude kam kopneme, bych být vámi, raději pomlčel. Vy těch zkamenělin nemáte daleko víc a vůbec vám to nevadí ve vašem evolučním fantazírování. Nedávno jsem například zjistil, že vůbec nejste schopni doložit vývoj želv! Což by neměl být zas takový problém, neb želva má charakteristický krunýř. Nemáte nic! Za údajné stamiliony let, ani jedna želva…..
S.V.H.:
Všude, kam kopneme, určitě zkameněliny klokanů nacházet nemusíme. Ale pokud kdysi žili všude (nebo nějaký ten pratyp vačnatce), měli bychom jejich fosilie nacházet po světě trochu rovnoměrněji. Čtyři v Austrálii (tam jich třeba žilo nejvíce), jednu v Číně, dvě na Urale, jednu ve střední Africe, další v Kanadě… Proč jsou všechny koncentrovány do jedné oblasti?
Že by zkamenělin mohlo být více, určitě souhlasím. Pro ET je ale důležité, že všechny, které máme, se našly tam, kde mají být – jak co do vrstvy, tak co do geografického rozmístění. Kdyby se fosilie klokana našla v prekambrické vrstvě nebo třeba na Urale, byl by to pro ET problém. Vaše hypotéza naopak předpokládá, že by se tam (nebo jinde na světě či v jiných vrstvách) čas od času najít měla. Nenašla.
K neexistenci želvích fosilií se gentlemansky nebudu vyjadřovat. 😉
HMC 2011 says:
Ne nikoliv! Žádná evoluce se nikdy nekonala. Jedná se o křížení, šlechtění, jedná se o procesy variability a adaptace v přírodě. Zaměňovat tento proces s evolucí ve vašem podání je nepoctivé, neb se jedná o zcela jiné, kvalitativně odlišné procesy. Pořád je však rozumnější uvěřit že z nějakého pratypu vačnatce vznikli klokani, než že z jedné prapraprabuňky vznikly rosliny, veškeré zvířectvo a lidé. To je ten pravý důvod k smíchu!
A říká se tomu, paradox lidského myšlení.
S.V.H.:
Možná jsme tím měli začít: Co Vy si vlastně představujte pod takový slovem “evoluce”, pane hrábě?
HMC 2011 says:
Nikoliv. Makabejská teorie stejně selže, neb Daniel předpověděl i mísení národů po rozpadu Římské říše i úlohu papežského Říma. Takže máte smůlu.
S.V.H.:
Psal jsem, že “odborníci se shodují”. To samozřejmě nebrání nikomu, kdo v Bibli ta proroctví prostě mermomocí musí mít, se ten text snažit napasovat na kdeco.
@ Jack
HMC je evidentně kreacionista. Což podle mne nemá s křesťanstvím mnoho společného.
Jen berou vážně tu Bibli, jinak to nic společného nemá 😀
Já ji také beru vážně. Velmi vážně.
Ako alegóriu Lietajúceho Špagetového Monštra, nech je pochválená omáčka jeho? 🙂
Nebereš, ty jí bereš jako zrcadlo a vykládáš si jí, jak zrovna chceš…
Objevil jsem novou knihu Krishnamurtiho. Neuvěřitelné, ten člověk je z jiné planety, úplně mimo intelektuální diskurs trpaslíků , vysoko nad vším.
Freedom is not a reaction; freedom is not a choice. It is man’s pretence that because he has choice he is free. Freedom is pure observation without direction, without fear of punishment and reward. Freedom is without motive; freedom is not at the end of the evolution of man but lies in the first step of his existence. In observation one begins to discover the lack of freedom. Freedom is found in the choiceless awareness of our daily existence.
Thought is time. Thought is born of experience, of knowledge, which are inseparable from time. Time is the psychological enemy of man. Our action is based on knowledge and therefore time, so man is always a slave to the past.
http://en.wikipedia.org/wiki/Jiddu_Krishnamurti
Krišnamurti je už nemoderní…teď frčí Tolle!
protestant says:
January 7, 2014 at 8:33 pm
@ Jack
HMC je evidentně kreacionista. Což podle mne nemá s křesťanstvím mnoho společného.
jack:
Jestli má křesťanství vycházet z osoby Krista, o kterém se dozvídáme převážně z Bible, tak má potom kreacionismus mnohem více společného s křesťanstvím než například váš protestantismus. Kreacionisté alespoň v průběhu doby nekličkují a drží se věrně výkladu Bible.
A já jsem rád, že nás kreacionista navštívil. Samozřejmě, že jeho názory jsou ve 21. století naprosto absurdní, ale jelikož vychází nezkresleně z Bible, ukazují nám zpětně právě na absurditu obsahu této knihy.
Krásným příkladem je například stáří Země. Ještě ve středověku věřili teologové na stáří mezi 4-6000 lety, vycházejíce z Bible. Kreacionisté se toho pouze dále drží.
Na vás je víra v toto stáří už asi moc silný čajík, tak žonglujete s významem biblických textů tak, aby jste nebyl v 21. století za úplného blbce. Ale kdo je potom pravým křesťanem, vy tedy určitě ne. A náš kreacionista už se k tomuto také vyjádřil, vás za správného křesťana určitě nepovažuje a to je zatím to jediné v čem mu můžeme dát za pravdu! 🙁
http://creationmuseum.org/
Americký sen v praxi: Šiřte hlubokomyslné pravdy o stvoření, indoktrinujte děti, a ještě si k tomu vydělejte stranou pár milionů dolarů. Tak se dělá věda a ne jak ti hnusní evolucionisté na univerzitíách a výzkumných institutech.
Martix, ten tvoj citát Krišnamurtuho… opäť dokonalá prázdnota. Pohrá sa z definíciou pojmu sloboda, pre slobodu nikoho (ani pre Krišnamurtiho samotného) to nemá nijaký praktický význam, Krišnamurti na tom zarobí a život ide ďalej.
Takto sa to robilo oddávna – predstierať múdrosť a hĺbku je ľahké, pokiaľ nemusíš tú múdrosť konfrontovať s realitou.
PS: ak budeš chcieť urazene zareagovať, skús nám vlastnými slovami povedať, čo z tých múdrostí čerpáš, ako ovplyvnia tvoj život.
Martix, pridám ti dobrý židovský vtip:
Kohn, dlho som ťa nevidel, čomu sa venuješ?
Ale, premýšľam nad podstatou života…
A na čo si prišiel:
Že život je ako studňa.
Počúvaj, to je nejaká blbosť.
Blbosť? Asi máš pravdu. Tak teda nie je.
jack:
Jestli má křesťanství vycházet z osoby Krista, o kterém se dozvídáme převážně z Bible, tak má potom kreacionismus mnohem více společného s křesťanstvím než například váš protestantismus. Kreacionisté alespoň v průběhu doby nekličkují a drží se věrně výkladu Bible.
protestant:
Drží se pevně TEXTU Bible, ne VÝKLADU….
V tom je ten problém.
Poezie se drží pevně jako literatury faktu….. 🙂
Ako sa vykladá “čarodejnicu nenecháš žiť”?
Myslím, že křesťanští fundamentalisté a ateisté na tomto fóru mají hodně společného. Oba uvažují stejně primitivně: Fundamentalisté – Bibli je třeba chápat doslova jako záznam reálných událostí a vše, co se tam říká je přesně v té podobě, jak je to tam uvedeno, závazné i pro dnešek
ateisté – Bible je od začátku dokonce blábol, který nemá žádnou hodnotu a nemá nám dnes co říci.
Já říkám, že Bible má velkou hodnotu, ale je třeba jí rozumět – tj. snažit se chápat, jak ty texty fungovaly v době, kdy byly napsány, a co říkaly lidem v době, kdy byly napsány. A to je právě to, co ateistům ani fundamentalistům “mozek nebere”.
S.V.H.
Já zírám: kreacionisté většinou tvrdí, že evolucí nemůže vzniknout ani nový druh, a Vy bez mrknutí oka připustíte nejen vznik nového druhu, ale i rodu, čeledi či dokonce řádu! A ke všemu během jednoho či dvou tisíce let…
Zcela jasně a již po několikáté, tento proces přirovnávám k podobnému procesu, jako je šlechtitelství, plemenářství a křížení mezi tvory. Doložil jsem ve videu experiment, který funguje a rovněž, že zhruba před 2000 lety bylo asi šest plemen psů. Během roku 1700 až 1960 bylo vyšlechtěno asi 200 nových psích plemen. Dnes budete si budete hrát na nechápavé a demagogicky tvrdit, že Noe by musel naložit všechna dnešní plemena. NEMUSEL! Jak dokládají nezpochybnitelná fakta. A úplně stejný proces probíhal v přírodě po potopě. Dnešní rozmanitost je zcela analogická s těmi psy.
Ale pokud kdysi žili všude (nebo nějaký ten pratyp vačnatce), měli bychom jejich fosilie nacházet po světě trochu rovnoměrněji.
Nacházíme je tak, jak je nacházíme. Realita světa se nebude přizpůsobovat vám, co vy si přejete, ale vy se musíte přizpůsobit realitě! Pokud chcete hledat pravdu. Jenže to vy nechcete.
Pro ET je ale důležité, že všechny, které máme, se našly tam, kde mají být – jak co do vrstvy, tak co do geografického rozmístění.
O tom si povíme někdy příště.
K neexistenci želvích fosilií se gentlemansky nebudu vyjadřovat.
To chápu, když nemáte ani jednoho želvího předchůdce. Jen jakousi dojmologii. Nacházíme jen hotové želvy a žádný náznak vývoje, za údajných dvě stě milionů let, ani jedna protoželva. Není divu. Želvy stvořil Bůh a nikdy se žádná nevyvinula.
Možná jsme tím měli začít: Co Vy si vlastně představujte pod takový slovem “evoluce”, pane hrábě?
Dogmaticky prosazovaný světonázor o procesu. Kdy máme stav na počátku a stav na konci. Tedy přesněji, na počátku hromy, blesky, třesky a plesky plus neživý regolit planety a snad vodu – na konci rostliny, zvířata, lidi. Čili ty počáteční podmínky a materiál se bez inteligence, bez plánu, jen čirou náhodou a chemicko-fyzikálními zákonitostmi změnil ve vše, co vidíme kolem nás. Je to absurdní a nesmyslné. A to je ta hlavní evoluce, o které mluvím.
Psal jsem, že “odborníci se shodují”. To samozřejmě nebrání nikomu, kdo v Bibli ta proroctví prostě mermomocí musí mít, se ten text snažit napasovat na kdeco.
Alibismus! Za prvé se ani odborníci neshodují. Viz wiki a kniha Daniel. A za druhé, na co jiného byste jako druhou kapitolu Daniela chtěl napasovat. I kdyby toto proroctví bylo antidatováno, jak jste naznačil, tak je zde jasná souvstažnost se světovými mocnostmi, když ta hlava je babylonský král, co asi jiného by mohly být ony další části těla ??? Co jiného, než světové mocnosti ?? 😉
Čili i kdyby ji Daniel napsal až ve druhém století před Kristem, jak mohl asi vědět, že se Římská říše rozpadne a hlavně, že až do posledních dnů, ono železo bude pořád v nohách a prstech té sochy!!!? To je jednoznačně katolický Řím, neb jen papežství bylo nástupnictvím římských císařů. A katolický Řím a papeže zde máme pořád. Katolická církev držela politickou a téměř neomezenou moc, až do devatenáctého století.
Takže sečteno,podtrženo:
1. Daniel napsal svou knihu v době tak, jak pravdivě píše!
2. Proroctví o mísení národů, o rozpadu Římské říše a vlády železa, až do dnešních posledních dnů, nemohlo být dílem člověka, i kdyby ji Daniel napsal později, než sám uvádí.
3. Na nic jiného, než na události, zcela průkazně proběhlé ve světové historii, nemůžete toto proroctví “napasovávát”.
Je to dílo Boží a slouží jako racionální základ pro víru, že existuje Stvořitel tohoto světa a má s tímto světem ještě nějaké plány!