Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. protestant

    Anonymous says:
    Co je oslavováno v křesťansví?- neporušený hymen.

    protestant:
    Kde je to oslavováno???

  2. BAAL

    Blbý je, že se po tisíce let lidi řídili blbym překladem, to bude asi ta boží nedomyšlenost… no, když nikdo neví, který překlad je ten správný, má cenu brát tu knihu vážně ?

  3. BAAL

    “Tak to prrr! Důkazem je skutečnost, že tu svět je..a sám od sebe být logicky nemůže..tedy ho stvořil Stvořitel, jak je to ostatně napsáno v naší svaté knize- Koránu!”

    Jenže svět sám od sebe třeba být může, jako bůh může být sám od sebe, nebo boha taky někdo stvořil? Ale je pravda, že je to v koránu, takže na tom něco bude, bible je proti koránu hadr…

  4. treebeard

    Protestant: zatloukat, zatloukat, zatloukat. 😀

    Minule si tu tuším obhajoval kralický preklad ako dobrý. A citoval som tam aj moderný slovenský evanjelický.

    Ale pointa je inde – aj slepý vidí, že Biblia má s nahotou a sexom veľké problémy. Voyeur Boh sa bojí, že aj pohľad pod odev kňaza vystupujúceho k oltáru by v ňom vyvolal vzrušenie a tak radšej tento výstup zakázal. Pohľad na nahého Noema si zasluhuje trest a zbožní Chámovi bratia dokázali otca prykryť tak, že sa naňho nedívali. Prečo sa naňho nemali dívať, keď ako píšeš, nahota je prirodzená? 😀

    Odpoviem ti jednoducho – nedívali sa naňho preto, lebo nahota podľa autorov Biblie je zlá. A nedívali sa nie na celú “nahotu” otca, to by sa akosi nedalo, museli sa aspoň trošku orientovať a videli, že otec nie je oblečený. Ale nehľadeli mu na pohlavný orgán, nech už ho v hebrejčine nazvali akokoľvek.

  5. protestant

    treebeard says:
    Ale pointa je inde – aj slepý vidí, že Biblia má s nahotou a sexom veľké problémy.

    protestant:
    Bible je jako zrcadlo. Vidíme tam sami sebe. Kdo má problémy s nahotou uvidí v ní problém s nahotou…

  6. protestant

    Kdo zná bibli jen povrchně nebo pouze z nedělní školy, bude možná překvapen, kolik je tam textů a příběhů, kde je sexualita chápána jako veliký a nádherný Boží dar. Nestyďme se za něj v modlitbách děkovat a s vděčností si ho navzájem dávat a sdílet. Když muž touží po ženě a žena po muži není to nic špatného. S touto touhou jsme byli stvořeni. Být muž a být žena je dar, který nám připomíná, že jsme nebyli stvořeni sami pro sebe, ale pro druhého! Na samém začátku lidského příběhu Bůh řekl: „Není dobré člověku, aby byl sám.“ Proto nás stvořil jako muže a ženy. Je to vyjádřeno krásným podobenstvím, kdy Bůh vyjme z mužova těla žebro, z kterého mu stvoří ženu. Muž bez ženy a žena bez muže jsou tedy lidé, kterým něco chybí. Každý z nás se narodil, aby mohl žít v trvalém vztahu s Bohem a se svým životním partnerem. Víra v Boha a manželství mají být základní kameny a opory našeho života. Láska Boží a láska našich žen a mužů nás drží při životě. Oba tyto vztahy máme hledat a budovat. Jsou to vzácné a křehké dary, které mnohý z nás ztratil nebo nikdy nenalezl. A přece je důležité slyšet – že právě tyto dva vztahy přináší člověku štěstí, pokoj, jistotu a naději.
    http://brno1.evangnet.cz/node/156

  7. BAAL

    Ano, Bible je doslovně plná nenávisti a božích genocidních příkazů, občas i té lásky. A metaforicky je plná toho samého co jsem napsal v minulé větě, jen se to dá překrucovat, jak se komu líbí.

    Čili opravdu je to zrcadlo, čili kniha k ničemu, protože si každý může vybrat co chce, žádná ústřední jasná myšlenka, jen vlastní projekce…

  8. treebeard

    Freud by z teba mal radosť. Klasická obrana obviniť z svojho problému toho, kto naň poukáže 😀

    Nie, ja problém s nahotou nemá, to Biblia venuje napr. 20 veršov tomu, komu neslobodno odkryť ohanbie. To Biblia obsahuje napr. verš:
    2Moj28:42Urob im aj spodky z ľanu od bedier až po stehná na zakrytie ohanbia. 43Nech budú na Áronovi a jeho synoch, keď budú vchádzať do svätostánku alebo pristupovať k oltáru konať službu vo svätyni, aby neuvalili na seba vinu a nezomreli. Toto je večné ustanovenie pre neho a po ňom pre jeho potomstvo.

    alebo po kralicky: 42Nadělej jim i košilek lněných k zakrytí nahoty těla; od bedr až do stehen budou. 43A ať je na sobě mají Aron i synové, když vcházeti budou do stánku úmluvy, aneb když přistupovati budou k oltáři, aby sloužili v svatyni; a neponesou nepravosti, aniž zemrou. Řád tento bude věčný jemu i potomkům jeho po něm.

    Tu jednak vidíš, že tou “nahotou” sa naozaj často prekladali pohlavné orgány, jednak tu vidíš, že Boh osobne mal z nejakého dôvodu odpor sa pozerať na to, čo sám stvoril, ale pritom sa pod odev kňazov zo svojho pozeral rád. Alebo musel?

  9. treebeard

    Čili opravdu je to zrcadlo, čili kniha k ničemu, protože si každý může vybrat co chce, žádná ústřední jasná myšlenka, jen vlastní projekce…

    Riešenie by vlastne bolo jednoduché. Ak je to naozaj tak, že “Biblia je zrkadlo”, t.j. že jej výklad je nepochybne subjektívny, potom treba dať zákaz argumentovať kresťanstvom, Bohom alebo čímkoľvek podobným, Kresťan, skrátka, nech argumentuje vlastnou logikou, nech sa neskrýva za knihu, ktorá vlastne nič určité nehovorí.

  10. protestant

    BAAL says:
    …….Bible je doslovně plná nenávisti a božích genocidních příkazů……opravdu je to zrcadlo…

    protestant:
    Opravdu jsi tohle chtěl napsat? 🙂

  11. S.V.H.

    treebeard says:
    Minule si tu tuším obhajoval kralický preklad ako dobrý.

    S.V.H.:
    Kvalita a přesnost jednotlivých překladů se samozřejmě mění podle potřeby slazení obsahu s momentálním stanoviskem. 😉

  12. S.V.H.

    protestant:
    Bible je jako zrcadlo. Vidíme tam sami sebe. Kdo má problémy s nahotou uvidí v ní problém s nahotou…

    S.V.H.:
    Tomu říkám dokonalá apologetika. Teď již není možné v Bibli najít cokoliv negativního, aniž by to neznamenalo, že to negativní je i ve mně. 🙂
    Problém je, že totéž mohu s naprosto stejnou vážností prohlásit a jakékoliv knize, potažmo jakémkoliv objektu či jevu. Holocaust je jako zrcadlo…

  13. protestant

    S.V.H. says:

    Tomu říkám dokonalá apologetika. Teď již není možné v Bibli najít cokoliv negativního, aniž by to neznamenalo, že to negativní je i ve mně. 🙂

    protestant:
    No konečně. Uff. To to trvalo….. 🙂

  14. protestant

    S.V.H. says:
    January 6, 2014 at 2:45 pm
    treebeard says:
    Minule si tu tuším obhajoval kralický preklad ako dobrý.

    S.V.H.:
    Kvalita a přesnost jednotlivých překladů se samozřejmě mění podle potřeby slazení obsahu s momentálním stanoviskem. 😉

    protestant:
    Kralický překlad byl výborný ….. ale před 400 lety.

  15. treebeard

    protestant:
    Kralický překlad byl výborný ….. ale před 400 lety.

    treebeard:
    Nový zákon bol výborný ……. ale pred 200 rokmi 😀

  16. treebeard

    Protestant, opäť ilustruješ Michalov článok – ukazuješ, prečo nie možné mať kresťana v láske.

    Zjavne ani jeden z nás nevie, či preklad “ohanbie” má alebo nemá oporu v pôvodnom hebrejskom znení. Je možné, že nemá, uviedol som však dosť indícií, že môže mať. Prekladatelia asi neprišli k tej “hanbe” a “mrzkosti” asi len tak z ničoho. Postoj židov k nahote a niektorým atribútom pohlavného života je zjavne odmietavý.

    Ale namiesto toho, aby si uznal, že na podstate našich výhrad aspoň niečo je, predvádzaš tu ukážkové blufovanie, odvádzanie od podstaty argumentu, … Aj za cenu toho, že sa zapletieš do svojej argumentácie. Namiesto toho, že si mohol na naše vtipkovanie nereagovať, alebo sa trebárs staro- a stredovekej predstavy mravnosti zastať, budeš sa snažiť nás zosmiešniť, pretože to je podľa teba zrejme hlavnou povinnosťou kresťana – vyvolávať aspoň dojem, že kresťanstvo má navrch.

    Áno, preložiť Bibliu je ťažké a je možné, že ju dnes prekladáme lepšie ako v časoch, keď ľudia podľa nej žili. Ale to je potom celkom průser, nie? Koľko ľudí zhrešilo, pretože dostali zlý manuál? 😀

  17. protestant

    treebeard says:
    Namiesto toho, že si mohol na naše vtipkovanie nereagovať, alebo sa trebárs staro- a stredovekej predstavy mravnosti zastať, budeš sa snažiť nás zosmiešniť,

    protestant:
    Nejsem to já, kdo vás zesměšňuje…

  18. Anonymous

    Lukáš Balabán:

    tedy pokud mohu jen velmi stručně:

    1) pokud připustíme hypotézu, že evangelia byla sepsána nějakých 40 let po událostech, o nichž podávají svědectví, tak pro mne je to tedy naopak stále výborná zpráva. Pro srovnání pokud vím, tak dvě nejstarší biografie Alexandra Velikého sepsali Arrianos a Plútarchos více než čtyři sta let po jeho smrti, a přesto je historikové považují v zásadě za spolehlivé a takové, z nichž lze seriozně čerpat. Takže tady u evangelií jsme stále přímo v epicentru dění, což u řady dalších událostí, které bereme za nepochybné tedy rozhodně říct nemůžeme…

    2) je samozřejmě možné, že autoři evangelií mohli chtít sepsat nějaké apoklyptické mystérium. Otázka je, proč to tedy neudělali. (V tomto ohledu by mne zajímalo, kde u zmrtvýchvztání je k dispozici nějaká zvláštní trachtace). Apokaplyptického srovnávacího materiálu z té doby by měli dost…

    3) no to je otázka … Lk 11. “Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš Samařskem a Galilejí. 12Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. 15Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, 16padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. 17Ježíš nato řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 18Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ 19A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

    Nejsem si jist, zda bychom se neměli pozitivně dívat spíše na ty, které víra radikálně proměnila v odvaze, trpělivosti, osobní statečnosti, moudrosti a velkém milosrdenství, a u kterých platí: “po ovoci poznáte je”, než na nás ostatní, kteří to s tím křížem tak nějak kodrcáme…

Comments are closed.