Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. petr says:

    Medea: vidíte, možná se náš vztah k Bohu Otci vyvíjí úplně po stejné linii, jako se vyvíjí vztah lidského dítěte k jeho lidskému sociálnímu otci. Přes dětský strach a obdiv, zlobu z jeho moci k autentické synovské/dceří lásce 🙂

    Vy jste ten příznivec pokroku, tak Vás by to mělo těšit nejvíc 🙂

  2. martiXXX says:

    už tady zase vykřikoval antiteista kolik ateisté Pol Pot, Stalin a Mao včetně Hitlera a mengeleho povraždili lidí? :-O

  3. martiXXX says:

    antiteisto souhlasím s tebou, ateistická hrůzovláda by možná ten život na zemi i vyhladila 🙁

  4. Foxy says:

    protestant:
    …potřebujeme? Za koho mluvíš?
    No přece za jedno abstraktní, značně otřelé a přesto imrvérefurt omílané floskulózní MY.
    Neříkej, žes ho ještě nikdy nepoužil 🙂

  5. protestant says:

    ..já jen jestli jsi nemluvil náhodou i za mne. To bych byl nerad 🙂

  6. S.V.H. says:

    protestant says:
    Přesně Petře…

    S.V.H.:
    Tak pročítám zpětně diskusi, ve které Protestant srdnatě hájí názor, že desatero nejsou příkazy (zákon), aby nakonec souhlasil s tím, že desatero příkazy (zákon) jsou. Takže nemám, co dodat – ach jo… 😉
    Tak se vyjádřím aspoň k tomuto:

    Objasnitel says:
    Jinak obecně…. křesťané jsou víc náchylní na posedlost ďáblem a démony, protože jejich duše je největší výzvou jak okrást Boha o další spravedlivé. Svévolníci a pohané jsou jeho na základě prvotního hříchu, takže žádná výzva.

    S.V.H.:
    A jak k tomu ti svévolníci a pohané přijdou? Takový indián v předkolumbovské Americe vyznával bohy svých otců, vedl spravedlivý život a o křesťanství nikdy nemohl slyšet. A ejhle – patří ďáblu. A nebo třeba já (předpokládám, že ateisté patří mezi svévolníky – nebo mají vlastní kategorii?). O křesťanství jsem na rozdíl od toho indiána sice slyšel, ale přijde mi obdobně uvěřitelné jako řecké, židovské nebo muslimské mýty, takže se těžko mohu křesťanem stát. A bez ohledu na to, jak žiji, patřím ďáblu. Slučuje se s Boží dobrotou, že ďáblu kontumačně přenechá většinu duší na této planetě a z toho zbytku se ještě o některé nechá (jak píšete) okrást?

  7. Foxy says:

    Jsem rád, že biblický bůh není mým bohem a že mythický ďábel má moc jen nad tím, kdo v něj věří.
    Zde bych mohl, po vzoru křesťanských spoludiskutérů, též odkázat na citát z posvátného textu ( Kubula a Kuba Kubikula) a poukázat, na fenomen Barbucha, kdy strach ze strašidla vzrůstá úměrně s vírou v něj.
    Z pánaboha a pekla nechť se strachy třesou ti, co v ně věří.
    – – –
    Ateista přijde do pekla.
    Na bráně pekelné dostane vizitku a pošlou ho dál. Nikdo si ho nevšímá..
    Tak se prochází a nestačí se divit.. Kasína, bary, striptýzové podniky, slunné pláže, stoly plné kaviáru a šampaňského.. prostě to tam žije.
    Až nakonec dojde do dlouhatánské jeskyně, kde stojí tří nekonečné řady kotlů, kde se škvíří hříšníci, vzteklí a nasraní čerti v potu tváře přikládají, do toho žalostné úpění a zoufalý řev…
    Přijdou na něj mdloby, zavrávorá a čerta, který ho zachytí a podepře se zeptá: “a sem také musím?”

    Satanáš se koukne na jeho vizitku a povídá: “Vás se to netýká, vy jste ateista”. Ukáže postupně na každou řadu kotlů a povídá: “Tohle jsou Židé, tohle křesťani a tohle muslimové… Máme s nimi spoustu zbytečné práce, fakt bysme se na to nejraději vybodli, ale nedá se nic dělat, takhle si to holt sami přáli”

  8. protestant says:

    S.V.H. says:
    Tak pročítám zpětně diskusi, ve které Protestant srdnatě hájí názor, že desatero nejsou příkazy (zákon), aby nakonec souhlasil s tím, že desatero příkazy (zákon) jsou.

    protestant:
    Pro tebe je to co ti poradí doktor zákonem??????

  9. protestant says:

    S.V.H.:
    O křesťanství jsem na rozdíl od toho indiána sice slyšel, ale přijde mi obdobně uvěřitelné jako řecké, židovské nebo muslimské mýty, takže se těžko mohu křesťanem stát.

    protestant:
    Stal jsi se člověkem, Evropanem, Čechem, mužem atd bez jakéhokoliv ověření…. 🙂

  10. protestant says:

    S.V.H.:
    A bez ohledu na to, jak žiji, patřím ďáblu.

    protestant:
    Máš to ověřené? 🙂

  11. protestant says:

    Foxy says:
    Ateista přijde do pekla.

    protestant:
    Jak může ateista přijít do pekla, když peklo podle něj neexistuje?? 🙂

  12. treebeard says:

    Pro tebe je to co ti poradí doktor zákonem??????

    Ak mi ten doktor pohrozí, že ak ho neposlúchnem, tak ma dá ukameňovať, tak áno.

  13. treebeard says:

    Jak může ateista přijít do pekla, když peklo podle něj neexistuje??

    To bol vtip, skús si vygoogliť, čo to je.

  14. protestant says:

    treebeard says:
    Ak mi ten doktor pohrozí, že ak ho neposlúchnem, tak ma dá ukameňovať, tak áno.

    protestant:
    On ti ale pohrozí, že když ho neposlechneš dostaneš pravděpodobně infarkt. Pořád je to pro tebe zákon?

  15. treebeard says:

    Nie, zákon obsahuje príkazy, zákazy a tresty. Presne ako rozsiahle časti Exodu a Levitiku.

    Rada lekára nie je zákon, pretože ten trest v podobe infarktu mi neudelí lekár, ale “vyššia moc”. Keby ten lekár mal právo mi ten infarkt privodiť (napr. injekciou), tak áno, bol by to zákon ako ten biblický.

    Ale najmä, analógia drakonického židovského zákona s lekárom je viac než slabá. Takmer mám dojem, že žiješ v klasickom omyle dnešných veriacich, že tresty za porušenie “zákona” sú len vo forme strašenia (neexistujúcim) peklom. Lenže ten “zákon” je plný okamžitých trestov udeľovaných sudcom, ktorý mal možnosť tvrdiť, že k nemu hovorí Boh a prikazuje mu napr. kameňovať. Nájdeš tam tresty peňažné aj fyzické, vymeriavané nedokonalým právnym systémom bez obhajcov, s veľmi uponáhľanými konaniami a bez možnosti odvolať sa.

    A pre úplnosť, keby aj trestom naozaj bolo len to peklo (starý zákon ho takmer nepoznal), stále by šlo o zákon, pretože v takom prípade by tu bol Boh, ktorý by do toho peklo ľudí posielal. Na rozdiel od toho lekára, ktorý tomu infarktu u nedisciplinovaného pacienta nemôže zabrániť ani ho urýchliť, Boh môže do toho pekla neposlať. Teda aspoň dúfam, že veríš, že môže. Možno ma prekvapíš nejakou verziou nevšemocného Boha, ktorý, chudák, by sa nad hriešnikom rád zľutoval, ale nesmie.

  16. protestant says:

    treebeard says:
    Ale najmä, analógia drakonického židovského zákona s lekárom je viac než slabá. Takmer mám dojem, že žiješ v klasickom omyle dnešných veriacich, že tresty za porušenie “zákona” sú len vo forme strašenia (neexistujúcim) peklom.

    protestant:
    TakŽe peklo podle tebe EXISTUJE? 🙂

  17. S.V.H. says:

    protestant:
    Pro tebe je to co ti poradí doktor zákonem??????

    S.V.H.:
    Rozdíl mezi radou a příkazem vidím převážně v důsledcích uposlechnutí/neuposlechnutí rady/příkazu. A zejména pak, když důsledky způsobuje ten, kdo radu/příkaz dává. To, co mi řekne doktor, mohu brát jako radu (důsledky neuposlechnutí nezpůsobí sám doktor), ale jelikož by neuposlechnutí pro mě mohlo mít důsledky velmi vážné, budu to spíše brát jako příkaz.

    Nechceš-li dostat infarkt, budeš dodržovat dietu. Nechceš-li skončit ve vězení, nebudeš vraždit. Nechceš-li být ukamenován, nebudeš pracovat v sobotu. Nechceš-li, abych tě (třeba já – Bůh) potrestal, budeš/nebudeš dělat to a to.

  18. S.V.H. says:

    protestant:
    Stal jsi se člověkem, Evropanem, Čechem, mužem atd bez jakéhokoliv ověření…. 🙂

    S.V.H.:
    Pro to, abych se stal mužem nebo Evropanem, není třeba uvěřit v něco neověřeného.

  19. S.V.H. says:

    protestant:
    Máš to ověřené? 🙂

    S.V.H.:
    Vyplynulo to z Objasnitelova komentáře a já se právě snažím ověřit, zda je to konzistentní s Boží dobrotou.

  20. treebeard says:

    protestant:
    TakŽe peklo podle tebe EXISTUJE? 🙂

    Nie, dokonca to tam mám napísané. A keby som aj nemal, stále je tvoja reakcia hlúpa. V diskusii o Biblii snáď ateista nemusí donekonečna pri každom spomenutí Boha, či inej rozprávkovej postavy, spomínať že neexistuje. Ani v diskusiách o iných knihách sa tom nerobí. Normálne sa hodnotia činy a myšlienky postáv, ako keby tie postavy boli skutočné.

    Dnes ti tá diskusia veľmi nejde.