Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

4,104 Responses to Co mi vadí na křesťanství

  1. protestant says:

    Medea says:
    February 25, 2014 at 12:58 pm
    Protestant, skús jasne sformulovať čo tvrdíš.

    Ja tvrdím, že Dekalóg je zmluva medzi Jahvem a Izraelom, základ a súčasť starovekého hebrejského práva. Dekalóg obsahuje požiadavky boha Jahveho na príslušníkov Izraela.

    protestant:
    Netvrdím to já, ale zkusím to jednoduše zformulovat :
    Desatero obsahuje (až na dvě výjimky) budoucí důsledky života s Bohem, tedy prvního bodu Desatera…….

  2. Medea says:

    “Tak pošli ty názory historiků, kteří tvrdí, že Desatero jsou rozkazy.”

    Protestant, a čo iné by mali Božie prikázania byť? Luther a Kalvín sa pri takomto liberálnom výklade asi obracajú v hrobe 🙂

  3. Medea says:

    Čo hovorí Boh o všetkých týchto svojich prikázaniach?

    Hovorí toto: “Ja som Hospodin, tvoj Boh, Boh horliaci, ktorý tresce
    neprávosť otcov (rodičov) na deťoch až do tretieho i štvrtého pokolenia tých,
    ktorí ma nenávidia; a preukazujem milosrdenstvo tisícom tých, ktorí ma
    milujú a zachovávajú moje prikázania.”

    Čo to znamená?

    Boh hrozí trestom všetkým, ktorí prestupujú tieto prikázania; preto sa
    máme Jeho hnevu báť a nič nekonať proti týmto prikázaniam. Zasľubuje však
    milosť a všetko dobré všetkým, ktorí zachovávajú tieto prikázania;
    preto Ho máme aj my milovať, Jemu dôverovať a ochotne podľa Jeho prikázaní
    konať.

    (Martin Luther: Malý katechizmus: Desať Božích prikázaní)

  4. Cestmir Berka says:

    Desatero je asi taková smlouva jako Mnichovská dohoda 😀
    Nebo se židé rozhodli, že s Neviditelným uzavřou Smlouvu, vybrali si svého zástupce, který s Neviditelným probíral body smlouvy a pak je obě strany podepsaly? Kde je napsáno, že se jedna strana zavazuje k něčemu a druhá strana na oplátku k něčemu jinému? Děláte si legraci? Už vidím, jak židovský náčelník vyjednává Smlouvu pro miliardy lidí s někým, kdo ani není vidět…s někým, kdo stvořil celý vesmír. A pro jistotu si text Smlouvy vzal Hospodin zase zpátky- i když byl na šuru a ne na zlatých svitcích jako u mormonů ( tam to chápu- zlato je cenné, ale tahat se se šutrama…)

  5. Medea says:

    Čo hovorí Boh o všetkých týchto svojich prikázaniach?

    Hovorí toto: “Ja som Hospodin, tvoj Boh, Boh horliaci, ktorý tresce neprávosť otcov (rodičov) na deťoch až do tretieho i štvrtého pokolenia tých, ktorí ma nenávidia; a preukazujem milosrdenstvo tisícom tých, ktorí ma milujú a zachovávajú moje prikázania.”

    Čo to znamená?

    Boh hrozí trestom všetkým, ktorí prestupujú tieto prikázania; preto sa máme Jeho hnevu báť a nič nekonať proti týmto prikázaniam. Zasľubuje však milosť a všetko dobré všetkým, ktorí zachovávajú tieto prikázania; preto Ho máme aj my milovať, Jemu dôverovať a ochotne podľa Jeho prikázaní konať.

    (Martin Luther: Malý katechizmus: Desať Božích prikázaní)

  6. Medea says:

    Editor mi trochu rozhádzal text, tak som ho pastla druhý krát.

  7. protestant says:

    Medea says:
    February 25, 2014 at 1:57 pm
    “Tak pošli ty názory historiků, kteří tvrdí, že Desatero jsou rozkazy.”

    Protestant, a čo iné by mali Božie prikázania byť? Luther a Kalvín sa pri takomto liberálnom výklade asi obracajú v hrobe 🙂

    protestant:
    Luther nesouhlasil ani s Koperníkem Medeo…. 🙂
    Jsme v 21. století. Ne v době Kalvína, Luthera či tvého oblíbeného Augustína 🙂

  8. petr says:

    Já jsem teda jednoznačně na straně toho strachu 🙂

    http://www.youtube.com/watch?v=oVN6x_ey1z0

  9. Medea says:

    “Desatero je asi taková smlouva jako Mnichovská dohoda”

    Čestmír, Desatoro má charakter vazalskej zmluvy Jahveho s Izraelom 🙂

  10. Medea says:

    Pochopiteľne, v pozícii vazala je Izrael 🙂

  11. protestant says:

    Za celé církevní dějiny se snad nevyskytl nikdo, kdo by předčil Martina Luthera v jeho chvále milosti, tak byla silná a krás-ná. V mnoha věcech se doktor Martin mýlil a v mnoha dalších byl předstižen, ale v tomto nikoli. Reformační zásady pouhou vírou, pouhou milostí vytýčil správně. Skutečně platí, že srdečná důvěra v Krista je jediný prostředek, jímž můžeme sáhnout po Božích po-kladech. A skutečně platí, že Bůh k nám nemá žádnou povinnost a všecko dává, protože se svobodně rozhodl být k nám milostivý.
    http://beroun.evangnet.cz/beroun/991031-Rim3.html

  12. protestant says:

    Medea says:
    February 25, 2014 at 1:57 pm
    “Tak pošli ty názory historiků, kteří tvrdí, že Desatero jsou rozkazy.”

    Protestant, a čo iné by mali Božie prikázania byť? Luther a Kalvín sa pri takomto liberálnom výklade asi obracajú v hrobe 🙂

    protestant:
    Luther by se asi obracel v hrobě kdyby zjistil že existuje např Společnost křesťanů a židů…
    Kalvín by se zase obracel v hrobě kdyby věděl že si vážíme i unitářů…

    🙂

  13. petr says:

    Celá ta diskuse je přátelé, slušně řečeno o ničem. Je to asi stejné, jako když mi hypoteticky doktor řekne, že když nezhubnu aspoň 10 kilo, tak určitě dostanu infarkt a dá mi dietní program o 10 bodech, jak zhubnout. Pokud nechci infarkt, musím zhubnout 10 kilo, a proto je pro mně požadavek doktora a dietní program příkazem. Pokud tuto operaci podstoupit nechci a je mi milejší infarkt, tak můžu klidně 5 kilo přidat 🙂

    Je to prosté milý Watsone, na to žádnou složitou teologii nepotřebujete 🙂

  14. protestant says:

    Přesně Petře…

  15. Foxy says:

    …Je to prosté milý Watsone, na to žádnou složitou teologii nepotřebujete…
    A potřebujeme vůbec k něčemu theologii neboli bohosloví?
    “Vědu” o něčem (theos), co nejspíš vůbec neexistuje?
    Ale jako vhled do fungování mysli lidské to vůbec není marné:-)

  16. protestant says:

    Foxy says:
    February 25, 2014 at 4:59 pm
    …Je to prosté milý Watsone, na to žádnou složitou teologii nepotřebujete…
    A potřebujeme vůbec k něčemu theologii neboli bohosloví?

    protestant:
    …potřebujeme? Za koho mluvíš?

  17. petr says:

    Foxy:

    Život mě už dávno naučil,
    že hudba a poezie
    jsou na světě to nejkrásnější,
    co nám život může dát.
    Kromě lásky ovšem….

    http://www.youtube.com/watch?v=3BGy8Lb1cm0

  18. Medea says:

    “Je to prosté milý Watsone, na to žádnou složitou teologii nepotřebujete”

    Peter, mňa skôr zaujíma vznik a vývoj biblických textov. Kedy a ako tieto texty vznikli, ako sa vyvíjali a ako sa vyvíjala ich funkcia a význam v čase. Toto je záležitosť historického, religionistického a biblistického skúmania, a nie nejakých pozdných a anachronických teologických fantázií 🙂

  19. Medea says:

    Samozrejme, ešte pred tým ma zaujíma množstvo iných vecí, teda je to len 25 alebo 26 mieste môjho záujmu 🙂

  20. protestant says:

    Medea says:
    Peter, mňa skôr zaujíma vznik a vývoj biblických textov. Kedy a ako tieto texty vznikli, ako sa vyvíjali a ako sa vyvíjala ich funkcia a význam v čase. Toto je záležitosť historického, religionistického a biblistického skúmania, a nie nejakých pozdných a anachronických teologických fantázií 🙂

    protestant:
    Myslíš, že Tomáš Akvinský nebo Martin Luther znali tento vývoj a funkci biblických textů lépe než současní biblisté a religionisté???