Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. protestant

    Cestmir Berka says:
    …. Jak se nás tedy týká smlouva, kterou Hospodin ( údajně) uzavřel před tisíci lety s nějakými pastevci?

    protestant:
    smlouva uzavřená s Hospodinem je velmi důležitý pojem starozákonní teologie. Ježíš v ustanovení VP také hovoří o smlouvě (1K 11,25), a tak pro společenství víry naznačuje, o co má věřícím v životě víry jít především. Pro starozákonní lid i pro křesťanské církve je smlouva nejen Boží nabídkou, ale i výzvou a pozváním do příběhu života víry, který se odehrává na tomto světě. Smlouva se týká každého člena společenství.
    http://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/smlouva-na-sinaji

  2. protestant

    Hebrejština především nemá časový systém jako my, nerozlišuje minulý, přítomný a budoucí čas, a také nepoužívá v desateru rozkazovací způsob,,nýbrž oznamovací – já jej pro přiblížení současnému člověku překládám přítomným časem. Je zde konstatováno, že Hospodinův vyznavač něčím je, případně že něčím bude, nic se mu – až na dva případy – nepřikazuje.
    http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=710

  3. treebeard

    Ach, Petr, a nejaký argument by nebol? 🙂

    BTW, Protestant pôvodne tvrdil, že príkazy nie sú príkazmi, ale len “oznámením budúcnosti”. Vy tvrdíte to isté, čo od počiatku tvrdím ja: že aj “desatoro”, aj všetky ostatné príkazy (vrátane zabíjania čarodejníc a kameňovania býkov) boli príkazmi a že Židia ich bežne nazývali “zákon” a že práve tieto príkazy mal na mysli aj Ježiš, keď hovoril o zákone.

  4. treebeard

    Rozkaz sa v každom jazyku dá napísať viacerými spôsobmi. Aj tým “oznamovacím spôsobom”.

    Ak Boh povie “nebudeš mať iných bohov predo mnou” a doplní to vyhrážkami voči deťom toho, kto to poruší, nie je to podľa teba rozkaz?

  5. protestant

    Proto těm, které napřed osvobodil, dal zákon, aby se jim v té svobodě dobře žilo, aby to vůbec šlo! Sama gramatická forma Desatera to vyjadřuje. Nejsou to příkazy ani zákazy. Vlastně jsou to oznámení o tom, co je pro nás dobré nedělat; čemu se máme vyhnout, abychom o svobodu nepřišli a znovu se nenechali zotročit. Proto: Nebudeš mít jiného Boha mimo mne, Nezobrazíš si Boha,… Nezneužiješ jméno Hospodina… Nezabiješ… atd. Dvě z deseti jsou vyjádřena pozitivně: Pamatuj na den odpočinku,… Cti svého otce i matku.
    Škoda, že církev někdy zacházela s Desaterem tak, že z Hospodina udělala policajta, který nás nechce nechat ani minutu na pokoji. Do všeho nám chce mluvit. Vidí nám do kuchyně i do ložnice. Ano, takový bůh se lidem zprotivil. Není divu.

    http://nymburk.evangnet.cz/index.php?page=ctikazani&id=103

  6. treebeard

    Ešte jeden pokus, zákon o leosch:
    § 8
    (2) V rozhodnutí o vyňatí a v rozhodnutí o obmedzení využívania orgán štátnej
    správy lesného hospodárstva uvedie
    a) údaje z katastra nehnuteľností a z lesného hospodárskeho plánu (§ 40) o lesných
    pozemkoch, ktorých sa rozhodnutie dotýka,
    b) účel, na ktorý sa rozhodnutie vydalo,
    c) čas, na ktorý sa vyňatie alebo obmedzenie využívania povoľuje alebo časové
    etapy pri postupnom vynímaní,
    d) ….

    Máš pocit, že to je len oznámenie a že to príslušný pracovník nemusí, že mu to len parlament láskavo oznámil?

  7. petr

    Proč treebearde, když po Vás každý argument sklouzne jako po okapu, otřesete se a jedete to stejné dokola dál ? 🙂

  8. protestant

    treebeard says:
    Ak Boh povie “nebudeš mať iných bohov predo mnou” a doplní to vyhrážkami voči deťom toho, kto to poruší, nie je to podľa teba rozkaz?

    protestant:
    Zase chybně. To není výhružka, ale konstatování, že když se jedna generace odvrátí od Hospodina, tak to bohužel odnesou i ty pozdější.
    Je to podobné, jako když je někdo zloděj a podvodník. Jeho děti to prostě odnesou. To je fakt.

  9. petr

    Čestmír Berka: My jsme totiž ve skutečnosti zednáři a ještě k tomu židi pracující s tajnými dodatky supertajné kabaly. Školíme se na tajných základnách, kde především rozebíráme jak ohněm a mečem zničit myšlenky velkého Čestmíra Berky 🙂

  10. Objasnitel

    Cestmir Berka: Aneb článek o tom, jak hnidopich dokáže udělat z prdu demoliční kouli. Úplně o ničem a stejně knihomolské, že bych se nedivil, kdyby to napsal sám Berka.

  11. Cestmir Berka

    Prostě Bůh předal příkazy, o kterých s nikým z druhé strany nejednal člověku, který od nás neměl žádné zmocnění nějakou smlouvu uzavírat. O textu se dozvídáme z ústního podání a i když prý byla předána našemu zástupci písemně, originál nikde není k nalezení…
    Většina křesťanů mluví o tom, že (nám) Hospodin Desatero předal a ne, že s někým něco domlouval- na text Smlouvy neměl žádný člověk ani ten nejmenší vliv- je to prostě Diktát…koneckonců se někteří křesťané vyslovují, že jsme boží OTROCI.

  12. Medea

    Desatoro je súčasťou starovekého židovského zákonníka:

    Slova Dt 7:5 či deuteronomistický zákoník v Dt 12 pak přímo vyzývají k ničení těchto kultických objektů. Co je činí nebezpečné, je jejich podobnost s těmi, které používají sami Izraelité.

    V knize Exodus 34 nelze přehlédnout ještě další Desatero, tzv. kultický Dekalog. Podle pramenné hypotézy je pokládán za nejstarší právní sbírku „J“, jež reguluje vzájemné vztahy mezi Hospodinem a jeho lidem. Tzv. Kniha smlouvy v Exodu byla původně zřejmě apodikticky (rozkaz – zákaz) formulovaným zákoníkem Elohisty, který byl později doplněný zákony formulovanými kazuisticky (když … tak).

    Dekalog je tedy mnohými připisován pozdějšímu Deuteronomistovi píšícímu v exilní či poexilní době, který vybral z prorocké tradice deset apodiktických předpisů, které použil za základ smlouvy, a následně je rozšířil o další nařízení v Deuteronomistickém zákoníku v Dt 12–26.

    (Jiří Häuszler: Desatero v kontextu hebrejské bible)

    Bez ohľadu na teologické fantázie niektorých liberálnych teológov 🙂

  13. Medea

    Petr: “Zajímal by mne její názor na to, zda by bylo jednání Mengeleho ospravedlnitelné, kdyby jeho pokusy byly přísně vědecké a vedly k výsledkům, které předpokládal.”

    Z hľadiska mojej morálky by istotne ospravedlniteľné nebolo.

  14. treebeard

    Petr, a čo si vy (Kefalín) predstavujete pod pojmom argumenty? Ja som akosi žiadny presvedčivý argument nepostrehol.

    Boh (dajme tomu, že oznamovacími vetami) čosi prikázal. Doplnil to aj neúplným zoznamom trestov. Židia sami to nazývali prikázaniami, zákonom a považovali to za súčasť zmluvy. Vidieť v tom nejaké oznámenie si vyžaduje značné myšlienkové veletoče.

    Ex22:21 Vdovu ani sirotu nebudete utláčať. 22 Ak ich však budeš utláčať a ony budú volať ku mne, ich nárek určite vypočujem. 23 Rozpáli sa môj hnev a pozabíjam vás mečom, takže vaše ženy ovdovejú a vaše deti osirejú.

    Aj toto je len “láskavé oznámenie”? A ten trest nie je trestom? OK, potom asi máme rozdielne vnímanie násilia – kresťania sú zrejme ďaleko otrlejší…

  15. protestant

    @ Medea

    … napsal ještě nehotový bakalář oboru filosofie/religionistika (tedy ne teologie) ve své bakalářské práci….
    Nemáš Medeo něco odbornějšího? 🙂

  16. Medea

    V tej práci je bohatá bibliografia.

    “Nemáš Medeo něco odbornějšího?”

    No, je to iste hodnotnejší zdroj informácií o hebrejskom staroveku, než nejaké nedeľné kázne 😀

  17. protestant

    Pro Izraelce znamenala ustanovení Desatera, jak ukazuje Heller, něco docela jiného, než jak jsou většinou vnímána v křesťanské tradici, tedy jako mravní zákon, který platí i po příchodu Krista. V této tradici nakonec zcela převážilo jaksi negativní vymezení Desatera, jehož hlavním smyslem dle apoštola Pavla bylo usvědčit člověka z hříchu a ukázat mu, že není schopen vlastními silami dosáhnout spasení. Přestože toto vymezení nepochybně je důležitým poselstvím, není tím jediným, a vlastně ani hlavním. Dále budu citovat přímo J. Hellera, pro jeho argumentační preciznost:
    „Jeho prvotní, pozitivní funkce je právě v tom, že ukazuje cestu ze zajetí (v hříchu, či v „Egyptě“) do nové svobody… Proto se Desatero neoznačovalo jako zákon, ani se mu tak nerozumnělo. Desatero bylo především dokumentem svobody, který Hospodin daroval svému lidu, vysvobozenému z Egypta….
    Jan Heller, Hlubinné vrty, II. Pojmy, III. Desatero, vydal Kalich v roce 2008

    http://pinc.blog.idnes.cz/c/162747/Desatero-jak-ho-nezname.html

  18. protestant

    Medea says:
    February 25, 2014 at 11:55 am
    V tej práci je bohatá bibliografia.

    “Nemáš Medeo něco odbornějšího?”

    No, je to iste hodnotnejší zdroj informácií o hebrejskom staroveku, než nejaké nedeľné kázne 😀

    protestant:
    Pokud je kazatelem odborník teolog, ne student religionistiky, pak je to kázání relevantnější….

Comments are closed.