Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. martiXXX

    medea tvrdí, že byla vychovávána v rodině protestantského kněze….hrůza, ateisti, že se nestydíte….dyť to je teistka jako brno :-O

  2. treebeard

    Protestant: Mat5:18Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (český ekumenický preklad)

    8For verily I say unto you, Till heaven and earth pass, one jot or one tittle shall in no wise pass from the law, till all be fulfilled.

    To ti Ježiš nikdy nepovedal?

  3. petr

    To byla reakce na příspěvek medeu. Zajímal by mne její názor na to, zda by bylo jednání Mengeleho ospravedlnitelné, kdyby jeho pokusy byly přísně vědecké a vedly k výsledkům, které předpokládal.

    P.S.: Nebojte Foxy, nejsem u konce s argumenty a Vy to dobře víte 😉

  4. protestant

    Když Mojžíš přišel nazpět, vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: “Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.” Nato Mojžíš zapsal všechna Hospodinova slova. Za časného jitra postavil pod horou oltář a dvanáct posvátných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů. Pak pověřil izraelské mládence, aby přinesli oběti zápalné a obětovali Hospodinu býčky k hodům oběti pokojné. Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář. Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: “Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.” Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: “Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.”

    Exodus 24:3 – Exodus 24:8 (CEP)

  5. treebeard

    Protestant: zatloukat, zatloukat, zatloukat.

    Ježiš tým myslel celý Pentateuch, a samozrejme aj Desatoro.

    BTW, nijaké Desatoro neexistuje. Je to šestnásť očíslovaných “veršov”, ktoré sa dajú zoskupiť alebo rozdeliť na nejakých 5-15 prikázaní. V originále nijaké číslovanie nebolo. Neboli v ňom ani čiarky a bodky (v dnešnom význame). Delenie textu je teda invenciou vykladačov Biblie.

    Samotné príkazy “desatora” sa od ďalšieho textu líšia jedinou vecou: Boh ich hrmel z hory Sínaj priamo. Potom ľud skonštatoval, že sa toho hrmenia bojí a že chce odstúpiť ďalej, nech počúva iba Mojžiš a tlmočí (zrejme potom už Boh nehrmel, ale s Mojžišom len telepatoval :-D). V zápätí Boh pokračoval v diktovaní ďalších a ďalších príkazov a zákazov. Neexistuje nijaký dôvod tie ďalšie prikázania od “desatora” oddeľovať – Boh nepovedal, že tie prvé boli “desatorom”, veď ich ani nebolo desať. Ani nepovedal, že tie ďalšie platia menej.

    Dnes by kresťania samozrejme najradšej na ďalšie prikázania zabudli, pretože niektoré sú fakt hlúpe alebo aspoň dávno prekonané. Boh si vyžiadal oltár, obete, zakázal oltár stavať s kovom opracovaných kameňov (zrejme bol kovboj), zakázal vystupovať po schodoch k oltáru, pretože sa nechcel odspodku dívať kňazom na ohanbia, vynútil si, že obetujúci muži nesmú mať nijaké telesné vady (ó, aké duchovné!!!), opísal detaily, ako predávať svoju dcéru do otroctva a že manželka a deti otroka patria pánovi a nie otrokovi… A hŕbu ďalších vskutku božích príkazov. A sú diktované v presne rovnakom štýle ako aj “desatoro”. Aj ono “čarodejnicu nenecháš žiť” má rovnakú formu ako to “úžasné” Nezabiješ.

    A neskôr sa našiel nejaký koumák, ktorý vymyslel názov “desatoro” a nejako tých prvých 16 veršov pozliepal. Existujú minimálne tri verzie, ako to pozliepať, katolíci napr. jedno prikázanie vynechávajú, pretože vedia, že ho moderný človek denne porušuje (aj fotografia je jeho porušením). Protestanti len predstierajú, že na bežné obrazy sa to nevzťahuje, ale to len klamú 😉

  6. treebeard

    A ešte jedno: pokiaľ je “desatoro” nejakým oznámení budúcnosti, tak sa Boh šeredne mýlil. Zabíjalo sa aj potom. Boh dokonca nedokázal odhadnúť ani len to, že aj On sám bude často vyzývať k zabíjaniu.

    Ak nechceš ohovárať Boha, radšej priznaj, že to boli prikázania a že ich ľudia nechcú dodržiavať. Oznámenie budúcnosti to zjavne nebolo.

  7. protestant

    Exodus 34:28 A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.

    Deuteronomium 4:13 Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat, desatero přikázání(d), a napsal je na dvě kamenné desky. {(d) Dosl.: slov (sr *Exodus 20:1 pozn. s ). ([*Exodus 31:18])}

    Je mi líto treebearde. Jsi prostě mimo….

  8. treebeard

    No veď iste, a “desatoro” diktoval ešte predtým, ako Mojžiš šiel na horu vytesávať tie dosky.

    Dúfam, že nepodliehaš hollywoodskej heréze, ktorá tvrdí, že Mojžiš doniesol z hory kamenú dosku s rímskymi číslicami jedna až desať.

    Deuteronómium je už neskorý výmysel, nie celkom kompatibilný s Exodom. Autori Exodu neboli monoteisti, autori Deuteronómia už áno. (A predpovedali, že mesiášom bude Jóšiáš ;-))

    Ale dokonca aj v tom citáte z Deuteronómia sa zmluva nazýva zmluvou a prikázania prikázaniami. To si si fakt nevšimol? A píše sa tam, že prikázal, nie že oznámil. Ani to si si nevšimol?

  9. protestant

    Celé izraelské náboženství vychází z předpokladu smlouvy jako základního vztahu mezi Hospodinem a jeho vyvoleným lidem. Již Abraham vstupuje ve smlouvu s Bohem (Gn 15). Hospodin obnovuje smlouvu s Izákem (Gn 26) i s Jákobem (Gn 28). Mojžíšovi se Hospodin představuje jako Bůh navazující na smlouvu: „Bůh otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův (Ex 3,5). Na Sínaji při vyjití z Egypta učinil Bůh otců smlouvu s Izraelem (Ex 19 a 24).
    http://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/smlouva-na-sinaji

  10. Foxy

    Petr: …Nebojte Foxy, nejsem u konce s argumenty a Vy to dobře víte…
    No to doufám, dyť by to bylo škoda 😉

    PS
    …a Vy to dobře víte…
    Nádherná floskule… nejste Vy, pane, politik? 🙂

  11. protestant

    Exodus 19:5 Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.

  12. treebeard

    Ale veď áno, o zmluve Boh hovoril už predtým, ale “desatoro” nadiktoval ešte pre vyrobením textu zmluvy Mojžišom.

    Ale už iba zahmlievaš – sám si sem dal citáty, kde sa prikázania nazývajú prikázaniami. BTW, aj slovíčkárenie okolo slov “zmluva” a “zákon” je dosť zbytočné. Kopa zmlúv je ďaleko záväznejších ako niektoré “slabé” zákony. Ak neodovzdáš zdochnutého vtáka štátnej ochrane prírody, porušíš zákon, ale nič sa ti nestane. Aj keby to niekto nahlásil, nikto proti tebe nezačne ani len konanie. Ale skús nedodržať zmluvu s bankou…

    Zmluva aj zákon sú právne dokumenty v zásade rovnakej sily. Židia Tóru, resp. jej časti nazývali aj zákonom, aj zmluvou. Prísne vzaté, zákonom sú všetky príkazy a zákazy (židia ich mali presne spočítané, pričom menejcenné ženy museli dodržiavať len zákazy, príkazy (spolu so zákazmi) platili len pre mužov).

    Ak si skúsiš spomenúť, naša debata sa začala tým, že si tvrdil, že prikázania nie sú príkazmi, ale len “oznámením vo vzťahu k budúcnosti”. To si obhájiť nedokázal. Už sa len snažíš odvádzať diskusiu iným smerom.

  13. Cestmir Berka

    Protestante, tahle diskuse už tu byla několikrát. To, že se někde píše o “smlouvě” nic neznamená, když je v Bibli označena jako PŘIKÁZÁNÍ. Koneckonců- jak chceš Boha donutit, aby dodržel “smlouvu” on…smlouvu s někým, kdo je mu vydán na milost a nemilost? Jak se nás tedy týká smlouva, kterou Hospodin ( údajně) uzavřel před tisíci lety s nějakými pastevci? Vždyť TY SÁM jsi nám několikrát tvrdil, že nám v přikázání Bůh ZAKÁZAL jej zpodobňovat 🙂

  14. petr

    Treebearde, je jasné, že tu diskusi vyhrál protestant, tak se nečertěte, třeba vyhrajete příště Vy 😉

  15. protestant

    treebeard says:
    Ak si skúsiš spomenúť, naša debata sa začala tým, že si tvrdil, že prikázania nie sú príkazmi, ale len “oznámením vo vzťahu k budúcnosti”. To si obhájiť nedokázal.

    protestant:
    To není třeba obhajovat. Na to stačí nahlédnout do Bible…. 🙂

  16. petr

    Čestmíre Berko, když máte ve smlouvě např. napsáno, že zhotovitel je povinen učinit to a to, a on uvedenou smlouvu uzavře, znamená to, že smluvně přebírá závazek. Převzetím závazku mu vzniká povinnost. Uzavřením závazku jsou vůči němu závazné příkazy a zákazy, které se zavázal respektovat. Na tom není přece nic nejasného 🙂

Comments are closed.