V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.
1) Adorizace víry.
Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).
Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).
Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.
Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.
Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?
Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.
2) Postoj k pravdě.
Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)
Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)
Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“
Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.
3) Jistota.
V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.
Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.
4) Postoj k pochybnostem
Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)
Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.
Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.
Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…
5) Pocit morální nadřazenosti
Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.
Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.
Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.
6) Mentalita vyvoleného lidu
S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?
7) Nepokora, neskromnost, pýcha
Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.
Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…
8 ) Pokrytectví
Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.
Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.
Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“
Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:
Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.
Jinde Ježíš řekl:
Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.
9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím
Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.
Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“
Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.
Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.
Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.
10) Tento svět není náš
Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.
Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…
Do toho druhýho fora je stejný heslo nebo se musím znovu registrovat?
Foxy:
“Takže ono “čisté vědomí, bez mozku, bez paměti, bez myšlení, bez prostoru a bez času” je, obávám se, pouhou fantasií, kterou je možno snivě přetřásat, která má ale k realitě až příliš daleko.”
Ovšem v takovém případě musíte (s tímto zaujatým postojem) druhým dechem dodat, že potom též existence vnějšího světa, který existuje mimo jakékoliv vědomí a vnímání, je též pouhou fantasií, kterou je možno snivě přetřásat, ale má k “realitě” až příliš daleko…
Opět martiXXXova typická blábolština- odkazy na novinky.cz se senzačními články o objevech “italských vědců”. Kdo jsou tito “vědci”? Jméno, obor, dosavadní kariéra…- velká neznámá. Neskutečné kydy o “neutronovém záření”, které mohlo vyvolat obraz na plátnu- od kdy je plátno citlivé na záření? Jak by vznikl obraz Ježíše, kdyby plátno bylo citlivé?- průchodem tělem bychom dostali na napjatém plátnu něco jako RTG snímek, na plátnu, které je obtočeno okolo těla by ten obraz byl naprosto jiný- a v obou případech by rozhodně nebyly vidět vousy a vlasy. Také to, že neutronové záření , nebo záření sekundární vytvoří obraz na jednom jediném plátně je “fakt důvěryhodné”.
Prostě opět “vědci”, bombastické titulky. Nedávno byl taky bombastický článek o objevu, jak vitamin C léčí rakovinu a už se v něm rozebíralo, že to farmafirmy nechtějí proto, že by pak nevydělávaly na chemoterapeutických lécích…ale když jste si našli originální článek, bylo v něm uvedeno, že ta práce vědců ukazuje, že vitamín C zesiluje účinek chemoterapie a ne že ji nahrazuje.
Fak už jdi s tím “vědeckým” bulvárem do ha..lu
petr: vnější svět je dokázaný, jelikož máte mozek a ten ovlivňuje naše chování a ten mozek musí někde být, někde leže v prostoru. Solipsismus vyvrací sám sebe. I kdyby bylo okolí jen sen, pak ten sen je reálný a je to realita, nemusíme ji plně znát, ale existuje. I mámení je realita, jen jí musíte rozkrýt. I optický klam je realita, jen ho musíte rozkrýt pomocí jiných pomůcek, které máme (logika, experimenty)
Berka, to je odkaz na idnes…ne na novinkách..takže ty rozděluješ vědce na správné a nesprávné…….a jak mám tedy věřit vašemu věda vyvrací nebo věda dokázala…kdo jsou tito vědci??????? Jméno, obor, dosavadní kariéra…- velká neznámá. Vypadá to, že vědci jsou ještě větší šarlatáni než se zdá
Jakou já mám jistotu, že nemáte svoje dokázání a vyvrácení z vědeckého bulváru…….
antitheista says:
February 12, 2014 at 11:16 pm
petr: vnější svět je dokázaný, jelikož máte mozek a ten ovlivňuje naše chování a ten mozek musí někde být, někde leže v prostoru. Solipsismus vyvrací sám sebe. I kdyby bylo okolí jen sen, pak ten sen je reálný a je to realita, nemusíme ji plně znát, ale existuje. I mámení je realita, jen jí musíte rozkrýt. I optický klam je realita, jen ho musíte rozkrýt pomocí jiných pomůcek, které máme (logika, experimenty)
protestant:
To že máš mozek může být také jen zdání….. 🙂
Můžeme být pouze záznamy v nějaké databázi…
Myslím, že záznamy v databázi být nemůžeme 😉
Ale asi můžeme být programy v nějakém superpočítači z externího vesmíru… 😉 které o sobě “s jistotou vědí”, že rozhodně ale rozhodně nejsou roboti… 🙂
Protestant, čiastočne máš pravdu, ale potom pravdepodobne nie môžeme ale môžeš 🙂
Pokiaľ je tvoje vedomie len simuláciou, ja potom nemusím existovať ani na takej úrovni, ako ty. Možno mojim jediným prejavom je, že ti píšem na fórum. Okrem toho nerobím nič, pretože vlastne nie som 😉
Resp. ty nie si, pretože ja som…
Pointa je ale v tom, že tvoja (resp. moja) realita je potom aj tak len to, čo máme k dispozícii. Môžem špekulovať, že tá stena predo mnou nie je reálna, ale pokiaľ niekto naprogramoval simuláciu tak dokonale, že keď do tej steny vrazím hlavou, tak to ukončí moje vedomie/život, prípadne to aspoň bude bolieť a spôsobí mi problémy, tá stena pre mňa je reálna.
Ono tá stena určite objektívne nie je taká, ako sa javí mne – jej farba, hmatový vnem z jej povrchu, pevnosť oproti mojej hlave, to všetko sú moje subjektívne vnemy, ktorými môj mozog interpretuje informácie, ktoré dostáva. Nikto nedokáže porovnať, nakoľko sa môj a tvoj pocti z tej istej steny zhodujú. Zhodneme sa, že je drsná, pretože takéto slovo sme si k danej kvalite povrchu priradili, ale možno na úrovni nejakých elektromagnetických impulzov ju vnímame hodne rozdielne. Ale aj tak je to pre nás oboch realita.
Mám dotaz:
Ježíš byl podle křesťanů vzat tělesně na nebe (Lk 24:50, Sk 1:9). Dnešní křesťané už ale “vědí”, že nebe je “ve skutečnosti” “místo” mimo náš prostor a čas… Co tam Ježíš se svým tělem dělá? A je v něm i nadále, nebo existuje ve formě ducha, a své 2000 let staré tělo tam má vystavené ve vitrínce jako exponát?
Nepatří to sem- Co mi vadí na křesťanství. MartiXXXi, je úplně jedno, jestli novinky nebo idnes- obojí je bulvár, který kopíruje a někdy ještě navíc zkresluje články z jiného bulváru. Celé je to postavené na senzaci. To, že se někdo zabývá seizmicitou a vznikem záření z něj může dělat odborníka na seizmicitu- a můžeme jej označit jako “vědce” v tomto oboru, ale to z něj nedělá jaderného fyzika nebo radiologa. Dát dohromady domnělé zemětřesení v době ukřižování ( soudí se na něj podle Bible- že pukala země…jenže také mrtví vstávali z hrobů a chodili po městě 😀 ), spršku neutronového záření, která ozáří právě a jen jedno jediné tělo a obtiskne jej do plátna-jednoho jediného na celém světě…a ten obraz je přitom jak namalovaný- stačí se podívat na to Turínské plátno. I kdyby se neutronovým zářením vyvolala radioaktivita zabaleného těla a plátno bylo schopné to záření zpodobnit, byla by na něm skvrna a ne obraz člověka i s vlasy a vousy.
Pořád nejsi schopen pochopit, že my nerozdělujeme vědce podle sympatií a neposuzujeme teorie podle titulů. Prostě teorie musí být konzistentní a prověřená- a tohle je blábol do novin, které se atraktivního tématu rády chytnou. Vždyť jednoduchý test si můžeš provést i sám- zabal si nabarvenou panenku barbie 🙂 do plátna a pak ho rozviň- jaký obraz ti vznikne? Totéž je možné udělat s trochou snahy i s předmětem, který svítí a je zabalen do světlocitlivé folie- jaký obraz vznikne?
petr (February 12, 2014 at 9:45 pm) says:
Foxy: “Takže ono “čisté vědomí, bez mozku, bez paměti, bez myšlení, bez prostoru a bez času” je, obávám se, pouhou fantasií, kterou je možno snivě přetřásat, která má ale k realitě až příliš daleko.”
Ovšem v takovém případě musíte (s tímto zaujatým postojem) druhým dechem dodat, že potom též existence vnějšího světa, který existuje mimo jakékoliv vědomí a vnímání, je též pouhou fantasií, kterou je možno snivě přetřásat, ale má k “realitě” až příliš daleko…
Fajn, zkusím to rozebrat a tím druhým, třetím, možná i posledním dechem k tomu něco dodat. To vše ale na tom “externím fórku”, které bylo pro tuto diskusi doporučeno:
http://www.i-ateismus.cz/forum
a taky spíš až večer, bude li klidná služba.
Protože zde je tohle téma už docela dost OT.
Michal says:
February 13, 2014 at 9:10 am
Mám dotaz:
Ježíš byl podle křesťanů vzat tělesně na nebe (Lk 24:50, Sk 1:9). Dnešní křesťané už ale “vědí”, že nebe je “ve skutečnosti” “místo” mimo náš prostor a čas… Co tam Ježíš se svým tělem dělá? A je v něm i nadále, nebo existuje ve formě ducha, a své 2000 let staré tělo tam má vystavené ve vitrínce jako exponát?
protestant:
Tímhle se vůbec nezabývám. Není to pro mne důležité.
Je to podobné, jako bych se snažil rozklíčovat, zda hrdlička v Máchově Máji byla hrdlička zahradní, nebo hrdlička divoká….. 🙂
Ještě k tomu neutronovému záření:
Neutronové záření, tedy proud neutronů, to už je spíš cosi z oboru jaderných elektráren, reaktorů a atomových či thermonukleárních bomb; pokud puká země, neznamená to, že při tom pukají jádra atomů… k tomu má i to nejhorší zemětřesení o mnoho řádů dál než ony profláklé nebeadudy.
Na mne ten článek působil dojmem, že byl nedopatřením uveřejněn předčasně, že byl plánován až na duben.
protestant:
Tímhle se vůbec nezabývám. Není to pro mne důležité.
Je to podobné, jako bych se snažil rozklíčovat, zda hrdlička v Máchově Máji byla hrdlička zahradní, nebo hrdlička divoká…
U Máchy, chlape, to musela být rozhodně divoká hrdlička. A hodně divoká…
Je rozdíl mezi hrdličkou divokou a divokou hrdličkou… 🙂
Protestant, v Máchovom Máji bol kulásec borohájový…
Inak sa tvojej odpovedi hovorí syndróm kyslého hrozna. Poznáš tú Ezopovu bájku, kde líška potom, ako zistila, že na hrozno nedosiahne, povedala “aj tak je kyslé”.
Protestant zas, keď zistí, že niečo nevie, tak povie “aj tam ma to nezaujíma”.
No jistě- na hrdličce se nestaví ale teologické závěry. Vždyť jak dalekosáhle dokáží teologové fabulovat o tom, jestli znali bibličtí autoři tvar Země z toho, že je Země ” zavěšena na ničem”…případně z příběhu o obětování Izáka fabulovat, že nám chtěl Hospodin jasně vzkázat tímto příběhem, že nechce lidské oběti.
A námitky jsou od někoho, kdo nás upozornil na to, že Země není “kulatá”. Jednou je někdo hnidopich, ale když se to hodí, nastupují dalekosáhlé fabulace…
Kruhová nebo kulatá země?
CEP[1] Izajáš 40:21-22
Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi?
Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání.
Občas se můžeme setkat s názorem, že Bible obsahuje vědecké poznatky přesahující úroveň lidských znalostí v době, kdy byl biblický text napsán. To má dokazovat, že autorem Bible není člověk, ale Bůh či jiná vysoce vyvinutá inteligence.
Někdy bývá citován verš 40:22 proroka Izajáše. Z něj údajně vyplývá, že autor textu věděl o kulatosti Země.
Tak co teda? Kruh nebo koule?
Ekumenický překlad “nad obzorem země” ani kralický “nad okršlkem země” nám nic o kulaté zemi neříká. Některé anglické překlady jsou zajímavější. Například ESV[6] píše “above the circle of the earth”, tedy “nad kruhem země”. Právě na tento způsob překladu se odvolávají ti, kteří ve verši vidí potvrzení Izajášových znalostí o kulatosti naší planety. Tvrdí, že místo kruhu lze použít překlad koule a že tedy Izajáš píše o kulaté zemi – Zeměkouli.
Podívejme se na referenční text WTT[5] :
Hebrejský pojem transliterovaný dle BHT jako GH /húg/ znamená podle hebrejsko-anglického biblického slovníku BDB[8] vault či horizon, tedy oblouk, klenbu, obzor nebo horizont.
Jiný slovník TWOT[7] nabízí výrazy circuit, circle, compass – okruh či kruh.
Výklady ke Starému zákonu IV.[2] str.150
Hospodin sídlí nad zemským obzorem. Za Boží trůn byla považována masivní nebeská klenba, prostírající se jako velký zvon či stan nad zemí.
V textu Hebrejské Bible není zmínky o tom, že by snad Země měla mít tvar koule. Pojem lze sice přeložit i jako kruh, mezi kruhem a koulí však existuje podstatný rozdíl. Na konci verše čteme o obloze, která je roztažena jako stan. Stan se běžně staví na rovině, nikoliv na kouli. Z kontextu vyplývá, že Izajáš píše o obzoru či kruhu. Bůh vidí svrchu zemi jako plochý disk ve tvaru kruhu nebo jako plochu orámovanou kruhovým obzorem či obklopenou kruhem moře. Lidé pak z výšky vypadají jako kobylky.[4]
Tvrzení, že hebrejský pojem GH znamená kouli, neobstojí. Pro kouli je v Izajáši (Iz 22:18) použit jiný výraz – /dúr/ . Ten je již skutečně překládán jako kruh, koule či míč. Nemá však nic společného s tvarem země.
Kosmologie v Izajášově době:
Verše Iza 40:22 patří k části textu, který označujeme jako deutero-Izajáš. Text byl napsán v době babylonského zajetí Židů (586 – 538 př.n.l.).
Sumerové považovali zemi za obdélníkové pole se čtyřmi rohy. Mnohdy však měla spíše tvar kruhu vytyčeného čtyřmi body světových stran. Hymna babylónsko-akkadskému bohu slunce Šamaši (the Samas Hymn) říká: “Šplháš po horách, prohlížeje zemi. Vznášíš se na nebi nad kruhem země.”[4]
Také v egyptské literatuře Nové říše můžeme číst o kruhovém tvaru země. Z pozdější doby (cca 700 př.n.l.) se dochoval například obrázek země ohraničené prstencem moře.[4]
Babylonská hliněná deska z období 700 až 500 př.n.l. ukazuje mytologické uspořádání světa. Kruh známého světa obepíná prstenec “hořké řeky” – moře. V něm je osm trojúhelníkových oblastí obývaných mýtickými postavami. [3]
Řecký učenec Anaximandros z Milétu vytvořil kolem r.580 př.n.l. kruhovou mapu tehdy známého světa. Zemi si představoval jako nízký válec, na jehož jedné podstavě žijí lidé, kontinenty jsou obklopeny oceánem.
Rekonstrukce Anaximandrovy mapy viz odkaz[10] .
V Izajášových verších tedy není nic, co by odporovalo tehdejším představám o uspořádání světa. Ten byl často zobrazován jako koláč obklopený mořem.
To až v Řecku začala být Země všeobecně považována za kouli zhruba od 5.stol.př.n.l.[11] Po roce 400 př. n. l. již učenci o kulatosti Země prakticky nepochybovali. Eratosthénés dokonce s přesností na cca. 10 % změřil její poloměr.
Odkazy:
[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
[2] Bič, Balabán a další, Starozákonní překladatelská komise.Výklady ke Starému zákonu, díl IV. Karmelitánské nakladatelství 1988. 2.vydání
ISBN 80-7192-274-9
[3] Black, Jeremy; Green, Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox Globator. 1999
[4] Institute for Biblical & Scientific Studies. Circle of the Earth.
http://www.bibleandscience.com/bible/books/genesis/genesis1_circleearth.htm
[5] Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 – 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) – Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected Edition. /BHS či WTT/
Matthew Anstey. BHT – TRANSLITERATED BHS HEBREW OLD TESTAMENT 2001. V elektronické formě BibleWorks.
[6] ESV – English Standard Version. 2001.Crossway Books. Good News Publishers.
[7] R.Laird Harris,Gleason L. Archer Jr., Bruce K. Waltke. 1980. The Theological Wordbook of the Old Testament. V elektronické formě SW BibleWorks. /TWOT /
[8] BDBLEX – Whitaker’s Revised BDB Hebrew-English Lexicon.1995, Dr. Richard Whitaker. V elektronické formě SW BibleWorks. /BDB/
[9] Map of the World. The British Museum. ANE 92687
http://www.thebritishmuseum.ac.uk
[10] Katedra geografie PřF UJEP. Starověk. Rekonstrukce Anaximandrovy představy světa.
geography.ujep.cz/ka_geo_s_cz/studium_s/kartogr/kart_3.html
[11] GatewaysToBabylon.com. Mesopotamian Cosmology.
http://www.gatewaystobabylon.com/introduction/mesoegyptiancosmology.htm
antiteismus: vnější svět je dokázaný, jelikož máte mozek a ten ovlivňuje naše chování a ten mozek musí někde být, někde leže v prostoru. Solipsismus vyvrací sám sebe. I kdyby bylo okolí jen sen, pak ten sen je reálný a je to realita, nemusíme ji plně znát, ale existuje.
a) nehovořil jsem o solipsismu, to je něco jiného. Ale solipsismus je extrémním projevem myšlenky, že neexistuje svět mimo vědomí, maximální skepsí zpravidla obsaženou ve výroku: “nemohu prokázat, že existuje svět mimo moje vědomí”
b) Když už se o tom bavíme, tak se domnívám, že to v jedné věci nechápete zcela správně a proto je Vaše úvaha vzájemně rozporná. Mozek je ve Vámi uváděném případě předmětem poznání, tedy objektem, nikoliv nazírajícím subjektem. Nazírající subjekt potom nemusí někde být, dokonce ani v čase a prostoru, protože čas a prostor mohou být kategorie právě nazírajícího subjektu. Naše poznání mozku pak může být aposteriorním poznáním ovlivněným vlastnostmi subjektu, které apriorně nepoznáme. Pokud tvrdíte, že vždy existuje nějaký objekt (i kdyby to byl sen naší mysli), pak stejně oprávněně můžete tvrdit, že vždy existuje nějaký subjekt, který vnímá (a který může naše následné poznání zkreslovat),
c) já jsem mluvil o existenci světa mimo vnímání. Můžeme samozřejmě tvrdit jako Foxy, že něco jako vědomí o sobě, tedy vědomí mimo čas a prostor a konkrétní vztaženosti k nějakému objektu je ryzí fantazií. Potom ovšem je komplementární tvrzení, že existence vnějšího světa mimo vědomí či vnímání je též ryzí neprokazatelnou spekulací. Což nic nemění na tom, že já osobně věřím jak v existenci na nás nezávislého světa, jehož existence se od vnímání neodvíjí, stejně jako věřím v čisté vědomí.
Takže tak 😉