Co mi vadí na křesťanství


V dnešním článku odhlédnu od toho, že považuji křesťanství za nepravdivé. Uvedu několik věcí, které mi na křesťanství vadí bez ohledu na to – ostatně, jeho nepravdivost jako taková mi nevadí v zásadě vůbec, ať si koneckonců každý věří čemu chce.

1) Adorizace víry.

Věřit znamená pokládat nějaké tvrzení za pravdivé. (např. že Země je kulatá nebo že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých). Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.

a) Od těch podložených (třeba že Země je kulatá)
b) přes takové, kde prostě nemáme k dispozici relevantní argumenty pro ani proti (třeba že ve Vesmíru existuje mimozemský život)
c) až po víry, kde mnohdy drtivě převažují argumenty PROTI nim (třeba že Země je placatá).

Zde na svém webu jsem ukázal, že křesťanství je tento poslední případ (c), přičemž se o něm zřejmě ze slušnosti často mluví, jako by šlo o případ (b).

Není nic úctyhodného ani ctnostného na tom, věřit tomu, proti čemu silně svědčí celková důkazní situace. Křesťané si přesto své víry jako takové nesmírně cení, vydávají ji za „dar“ od Boha – zřejmě že jim Bůh „umožnil“ odhlédnout od faktů, a „věřit“ bez ohledu na ně. Argumentace proti jejich víře v nich pak vzbuzuje obranné reakce – snažíme se jim jejich nesmírně cenný „dar“ vzít! Křesťan řekne „ale já tomu prostě věřím!“ a je spokojený. Cítí se povzneseně. Tento postoj mi vadí.

Víra je prostě jednou z cest poznání, a to cestou velmi nespolehlivou. Jiné cesty – např. právě racionální a kritické myšlení s uvážením empirických faktů – jsou mnohem spolehlivější.

Uvažme, zda bychom neměli princip víry přenést i do jiných oblastí života? Jak by to asi vypadalo? Neměli bychom začít rozhodovat o vině souzených na základě víry? Neměli bychom odhadovat nosnost mostů a budov na základě víry?

Adorizace víry je věc, která se z křesťanství rozšířila do obecného kulturního povědomí v naší společnosti (v důsledku čehož i mnoho nevěřících před vírou v úctě sklapne podpatky a skloní se, říká se jim faithteisté) – a to je první věc, kterou křesťanství vyčítám.

2) Postoj k pravdě.

Křesťané běžně mluví o předmětu své víry jako o pravdě. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že Bůh jim Pravdu odhalil. Jenže toto je jen další, a to velmi troufalé tvrzení, které sice může, ale také NEMUSÍ být pravdivé. Křesťané nemají žádný patent na pravdu, oni nemají žádné kukátko, „boží oko“, kterým by viděli realitu takovou jaká je. Bible může být zjevená Pravda, ale také NEMUSÍ (a ona s vysokou pravděpodobností není, jak jsem zde opakovaně ukázal) – a to ZDA je či není, je prostě jen další otazník, který nemůžeme překonat nějakým vyznáním. (vyznávám, že Bible je Slovo Boží, je to zjevená Pravda – a proto, věřím-li Bibli, mám Pravdu)

Ptám se křesťanů: pokládáte se snad v těch otázkách, kde se cítíte být majiteli Pravdy, za neomylné? Cítíte se snad být Bohy? (protože kdo jiný je neomylný, než Bůh?)

Je pro mě doteď šokující, jak málo křesťanů je ochotno byť jen říct (!): „KDYBY měla být moje víra chybná, NECHTĚL bych dál věřit. Záleží mi na tom, jaké je skutečná pravda, byť by se mi nemusela líbit. POKUD je realita taková, nechci žít v pohodlné lži, a chci raději poznat méně pohodlnou a uspokojující pravdu.“

Žonglování s pravdou a naprosto neskromný a nepokorný přístup v těchto otázkách – to je další věc, kterou křesťanství vyčítám.

3) Jistota.

V souladu s předchozím mají křesťané často pocit jistoty, že mají pravdu. Mít jistotu je ale velmi nebezpečná věc, pokud nám jde o skutečnou pravdu. Pocit jistoty nás odvádí od náležitého uvědomění si faktu, že všichni jsme lidé omylní, všichni se můžeme mýlit – a omyly je třeba odhalovat. Když se budu mýlit, a budu mít přitom jistotu, že mám pravdu, pak na svůj omyl nepřijdu nikdy. Jistota konzervuje chyby.

Křesťanům proto zazlívám jejich pocit jistoty v netriviálních otázkách, kterých se jejich víra týká.

4) Postoj k pochybnostem

Nejen že je důležité nepodléhat v důležitých otázkách pocitu jistoty, ale je navíc důležité být přístupný pochybnostem. Naslouchat kritikům, přemýšlet, a v ideálním případě pochybovat i sám od sebe. Pochybnosti jsou naprosto zásadním nástrojem, který nám může pomoci detekovat naše chybné víry. (samozřejmě ovšem jen v případě, že nám jde o skutečnou pravdu)

Nepřekvapivě pro křesťany jsou pochyby cosi, čemu je třeba se bránit. Pochyby jsou projevem slabosti ve víře – a ideálem je pro ně právě silná víra. Pochybnosti na člověka čas od času přijdou – ale ostatní křesťané pak doufají, že dotyčný se s nimi „úspěšně vyrovná“ = vrátí se zpět k víře. Pochybnostem se podle křesťanů podléhá, a výsledkem je „pád“.

Připomínám, že já vše výše uvedené respektuji a dodržuji, o svých vírách jsem ochoten pochybovat a také o nich pochybuji. Mé přesvědčení je pak silnější PROTO, že pochybnostmi prošlo a prochází.

Největší tragédie je, když věřící vykládají mé pochybnosti (tak jak jsou zvyklí) jako moji slabost, a další z důkazů mého omylu – a mají dobrý pocit z toho, že sami mají jistotu…

5) Pocit morální nadřazenosti

Křesťané v sobě mají a ochotně dále živí a utvrzují mýtus, že morálka bez víry v Boha prakticky není možná. (teď mě napadá, že Muslimové vlastně také mají morálku, založenou na víře v Boha…) Podle nich ateismus nutně implikuje morální neukotvenost. Ateista si podle nich „může dělat, co chce“, zejména např. smilnit, znásilňovat, krást, vraždit. V jistých křesťanských kruzích je ateista prakticky synonymem pro člověka z rozvrácené rodiny, s narušenou psychikou, pedofilními, homosexuálními sklony apod.

Bývalý poradce expremiéra Nečase, Roman Joch, dokonce napsal, že ateisté jsou proto ateisty, ABY mohli smilnit a oddávat se sexuálním zvrhlostem. „Kdyby lidé tak netoužili po sexu, mohla být Evropa ještě křesťanská,“ napsal Joch.

Křesťané proto sami sebe vidí jako morálně nadřazené, a často se tak i chovají, a toto své předporozumění dávají ostentativně najevo.

6) Mentalita vyvoleného lidu

S tím souvisí podobný, ale přesto trochu jiný pocit: pocit příslušnosti k „božímu lidu“, pocit jakéhosi osobního spojenectví, blízkosti a kontaktu s bohem. Z toho ovšem opět pramení pocit nadřazenosti nad lidmi, kteří „boží“ nejsou. Koneckonců, ateisté přece mají svobodnou vůli, a pro svůj ateismus se „svobodně rozhodli“. Svobodně se rozhodli pro život bez Boha. Rozhodli se vlastně pro vzpouru proti Bohu. Jaké lze mít s takovými lidmi sympatie?

7) Nepokora, neskromnost, pýcha

Jistota křesťanů, že jsou majiteli pravdy, není nic jiného než projevem jejich šokující pýchy. Stejně tak je projevem pýchy jejich přesvědčení, že jsou v kontaktu se Stvořitelem Universa, že jsou mu nablízku, a že znají jeho vůli. Pyšné je i jejich přesvědčení o morální nadřazenosti.

Nepokorné a neskromné je i přesvědčení křesťanů o výjimečnosti a významu člověka v rámci celého Universa, o speciálním vztahu našeho druhu s Bohem, o tom, jak jsme byli stvořeni „k obrazu Božímu“ (wtf?!), o tom, jak nás miluje – a nakonec i o tom, jak nás miluje dokonce tak, že za nás obětoval svého jednorozeného Syna…

8 ) Pokrytectví

Dnešní křesťané si verbálně vysoce cení Ježíšova přikázání o lásce k bližnímu. Ježíš označil přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ za jedno ze tří nejdůležitějších vůbec (Mt 19:19). Přesto však výrazná část křesťanů k nám ateistům necítí lásku, ale naopak nevraživost, pohrdání, a mnohdy i otevřenou nenávist. Zaklínat se láskou k bližnímu, a přitom se chovat zcela opačně – to je pokrytectví.

Jak by to vypadalo, kdyby nás křesťané milovali, tak jak o tom tak rádi mluví? Co bych udělal já, kdybych viděl, že osoba, na které mi záleží, kterou miluji (třeba i v obecnějším smyslu) sešla z cesty, a po smrti jí hrozí to vůbec nejhorší, co se člověku může stát – totiž peklo? Určitě bych se jí snažil pomoct! Snažil bych se zjistit, co ji k tak nebezpečnému rozhodnutí vedlo, a všemožně bych se vynasnažil, abych jí pomohl vrátit se na správnou cestu.

Co ale udělá reálný křesťan? Zrovna před pár dny nám tu jeden nechal vzkaz: „Však vy ateisté po smrti uvidíte!“

Pokrytectví mnohých křesťanů (nikoliv ovšem všech) vidím v jejich vztahu k bohatství. Ježíš se proti bohatství opakovaně a jasně vyjádřil. Nikoliv zřejmě apriori, ale úvaha za tím je zřejmá: majetek nezíská nikdo jen tak. Aby člověk získal poctivě majetek (o nepoctivém způsobu ani neuvažujme), musí se snažit, věnovat tomu mnoho úsilí a času. Podle Ježíše má ale člověk věnovat svůj čas službě Bohu. Jak může člověk poctivě zbohatnout, a současně brát naprosto zodpovědně službu Bohu? Ježíš říká naprosto jasně:

Mt 19:23 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

Má to logiku. Výrazná část křesťanů však tuto jasnou myšlenku relativizuje a bagatelizuje. Slyšel jsem dokonce, že to tak Ježíš „nemohl myslet“. Mnohem víc úsilí než zamyslet se nad smyslem tohoto přikázání věnují křesťané výsměchu ateistům, kteří „citují z Bible“.

Jinde Ježíš řekl:

Mt 19:21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

Na tohle jsem dokonce slyšel reakci, že (dotyčný křesťan) dokonalý být nepotřebuje. Lze takovým lidem vůbec věřit, že svou víru berou vážně? Lze jim věřit, že berou vážně Ježíše? Ne, já jim to nevěřím. Jen o víře a o Ježíši mluví, ale vážně je neberou. Jsou to pokrytci.

9) Křesťanství je podporováno neznalostmi věřících, lžemi, případně mlčení ke lžím

Výrazná většina teologů a biblistů se dnes shoduje, že evangelia (zejména Matoušovo a Janovo) nebyla sepsána Ježíšovými učedníky, tedy očitými svědky. I přesto značná část křesťanů věří, že evangelia jsou dílem Ježíšových učedníků nebo jejich blízkých spolupracovníků. Duchovní je v tomto omylu rádi ponechávají.

Většina teologů a biblistů se shoduje, že je obtížné říct, v jakém smyslu je Bible „slovo Boží“ a že doslovně Bibli chápat určitě nelze. I přesto tomu řada křesťanů věří – a kněží z kazatelen nevyvíjejí žádnou snahu, aby své ovečky dovzdělali. Na mších po každém čtení z Bible zaznívá z kazatelny ujištění: „Slyšeli jste slovo Boží…“

Na teologických fakultách se dnes učí, že evangelia byla sepsána desítky let po Ježíšově smrti – nejstarší, Markovo, až kolem roku 70, a Janovo možná až po roce 90 n.l. – a přesto řada křesťanů věří, že evangelia byla sepsána možná velmi krátce po Ježíšově smrti. Kněží své ovečky opět ponechávají v tomto pohodlném omylu, ačkoliv z teologických fakult moc dobře vědí, jak se věci mají.

Podobně v několika dalších otázkách, např. v otázce kolik toho víme o historickém Ježíši (odborníky uznávaná odpověď: velice velice málo. Chybná odpověď populární mezi křesťany: evangelia jsou spolehlivým pramenem o Ježíšovi a jeho výrocích), jak je to s autorstvím knih Starého Zákona, atd.

Další oblíbená pohádka mezi křesťany vypráví o tom, jak problémy, na které poukazují ateisté, mají teologové už dávno vyřešeny (ale danému křesťanovi se to řešení zrovna teď nechce hledat, jistě ale existuje). Pravda ovšem je, že mnoho ze zásadních problémů na které poukazujeme, vyřešeno NEMAJÍ.

10) Tento svět není náš

Křesťané věří, že skutečný život přijde až po smrti. Mnohokrát jsem už slyšel výroky typu „tento svět není náš, my čekáme až na Boží království“. Tento postoj je problematický, protože může vést k laxnosti k věcem důležitým pro naši společnost a k nezájmu podílet se na řešení světských problémů. Na webu krestanske-diskuze.cz jsem konkrétně toto téma zaslechl. Kdosi se tam ptal, jestli by se jako křesťané vůbec měli v jistých světských věcech angažovat a zajímat se o ně.

Co hůř, tato myšlenka může vést i k laxnosti ke ztraceným životům lidí – ostatně právě v této souvislosti jsem ten výrok také slyšel: Proč zemřelo to či ono dítě na rakovinu? Inu, Bůh tím učinil jen to, co je pro něj nejlepší – třeba už je v téhle chvíli v nebi… Proč zahynulo bezmála 300 tisíc lidí při tsunami? Inu, proč se tím znepokojovat – ti spravedliví jsou v nebi, takže super, a ti ostatní mají, co si zaslouží…

4,104 thoughts on “Co mi vadí na křesťanství

  1. Antitheista

    “hoci si ma proti nemu nahovoril, aby som ho bez príčiny ničil.”

    Já si tuto pasáž vykládám jako poselství lásky a míru mezi národy, promítám si do této věty totiž sám sebe, je to metafora, nedá se to chápat doslovně 😀 😀 😀

  2. Antitheista

    Nebo je to špatný překlat ! Bůh takový přeci jenom není, to tedy ne a ne a ne a ne! Blbý by bylo, kdyby se přišlo na to, že “miluj bližního svého” je taky špatný překlad a v originále je “varuj bližního svého” 🙁

  3. foxy

    Možná je to tím, že je bůh biblický typickým machiavelistou. Takový malý, samolibý, bezcitný, až sadisticky krutý despota s vlastnostmi kmenového náčelníka pasteveckého národa, co si zařídil satana na špinavou práci, aby si neumazal své božské ručičky a mohl vystupovat jako dobrý, vždy dobrý a nic než dobrý vladař.
    Ono není divu. Nikoliv že bůh stvořil člověka k obrazu svému, to člověk stvořil boha (bohy) k obrazu svému.

  4. protestant

    treebeard says:
    February 3, 2014 at 9:32 am
    No dobre, Protestant, tak nám už konečne povedz, ako knihu Jób chápeš ty.

    protestant:
    Podobně jako příběh Abraháma a Izáka.

  5. petr

    treebeard:

    Petr, tí vojaci neboli komparz. Tí vojaci položili svoje životy za nejakú vec. Tí vojaci boli hlavnými hrdinami….

    Treebearde: No to s Vámi sice souhlasím, ale to nic nemění, že i jich se nikdo na nic neptal, hádám, že řada z nich se nechtěla obětovat a stali se hrdiny proti své vůli.

    http://www.youtube.com/watch?v=JYcDjz3MJ0E

    což na jejich hrdinství nic nesnižuje…

    No a pokud je Bůh treebearde, pak jsou i ty pobité děti a služebnictvo hrdinové obětovaní v boji Boha proti satanovi. Pokud je Bůh, tak jsou na tom úplně stejně jako Podolští kadeti a Bůh jim “setře všechny slzy” a “usednou po boku Páně omyti v krvi beránkově” a jejich oběť nastala jenom proto, že byla nutná.

    Jejich smrt je bezdůvodná a marná, jako je bezdůvodné a marné jejich utrpení, jenom pokud Bůh není.

  6. treebeard

    Jóbov prípad nie je hypotetickou skúškou, ale reálnou: reálne desiatky mŕtvych (7+3 detí, bližšie neurčený počet sluhov potrebný pre pasenie tisícov zvierat), reálna nepríjemná choroba, reálni priatelia s otravnými rečami.

    Zvrhlosť spočíva najmä v tom, že kniha sa tvári, že dôležitý je iba Jób, tých ostatných zúčastnených netreba skúšať, tí slúžia len na skúšanie niekoho iného. Predstav si, že Boh bude skúšať vernosť tvojej manželky tým, že na teba zošle nejaké nepekné choroby, možno aj psychické. A nakoniec jej dá za odmenu nového manžela a teba milosrdne dorazí.

    Ako sa pozeráš na to dieťa, ktoré Boh zabil (umučil) Dávidovi a Batšebe za ich hriech. Tiež sa ti zdá, že to bolo OK?

  7. petr

    treebeard:

    Ono je to tam takhle vytučněné ? Nebo máte dojem, že když určitou část textu vytučníte, tak ten zbytek zmizí ? 🙂

    Treebearde, já nevím, jaké je Vaše vzdělání, zřejmě není humanitní, ale to nic nemění na tom, že když už se k těmto věcem vyjadřujete, tak se momentálně pohybujete na hranici sebezesměšnění.

  8. protestant

    treebeard says:
    February 3, 2014 at 11:54 am
    Jóbov prípad nie je hypotetickou skúškou, ale reálnou:

    protestant:
    Ty si myslíš, že Job je skutečná historická postava? 🙂

  9. treebeard

    Petr, Petr, tučné písmo sa používa, okrem iného, aj na zvýraznenie toho, čo si máte všimnúť. Práve preto, aby sa mohol zachovať aj širší kontext a súčasne sa oponent nasmeroval na podstatu argumentu. Aby nezačal reagovať na nejaké nepodstatné slovo.

    BTW, pôvodná Biblia neobsahovala ani číslovanie “veršov”, ani interpunkciu, ani názvy kapitol. A teraz čo?

    Zase ste sa raz sebazosmiešnili.

  10. treebeard

    Protestant, sto bodov 😀

    Áno, celá Biblia je vymyslená, veľká časť postáv v nej nie je historická a aj tie, ktoré historické sú, sa v reále správali inak, než to opisuje Biblia.

    Ale fakt máš pocit, že toto je tá správna cesta k obhajobe nejakého príbehu. Podobne sa končí jeden vtip: “To si myslíte vy, ale Alah je veľký! Celá tá historka je vymyslená!” 😀

  11. S.V.H.

    petr says:
    No a pokud je Bůh treebearde, pak jsou i ty pobité děti a služebnictvo hrdinové obětovaní v boji Boha proti satanovi. Pokud je Bůh, tak jsou na tom úplně stejně jako Podolští kadeti a Bůh jim “setře všechny slzy” a “usednou po boku Páně omyti v krvi beránkově” a jejich oběť nastala jenom proto, že byla nutná.

    S.V.H.:
    Jejich oběť právě nutná nebyla – všichni si jistě dokážeme představit jiné způsoby, jak mohl Bůh svých cílů dosáhnout (viz http://www.i-ateismus.cz/2013/12/co-mi-vadi-na-krestanstvi/comment-page-125/#comment-91270 ). Byli tedy obětováni zbytečně a bezdůvodně.
    A o jakém boji proti Satanovi to mluvíte? Vždyť tam jde jenom o hru.

  12. protestant

    treebeard says:
    February 3, 2014 at 12:11 pm
    Protestant, sto bodov 😀

    Áno, celá Biblia je vymyslená, veľká časť postáv v nej nie je historická a aj tie, ktoré historické sú, sa v reále správali inak, než to opisuje Biblia.

    Ale fakt máš pocit, že toto je tá správna cesta k obhajobe nejakého príbehu. Podobne sa končí jeden vtip: “To si myslíte vy, ale Alah je veľký! Celá tá historka je vymyslená!” 😀

    protestant:
    Tys byl opravdu přesvědčen, že kniha Job popisuje reálný příběh a je v podstatě kronikou, či literaturou faktu?
    Na takový pohled se hodí následující slova našeho největšího odborníka na SZ Jana Hellera:

    Mezi příchodem Izraele do země (+ – 1250) a některými spisy může být více než 700 let, do uzavření kánonu více než 1300 let! A to jde jen o souhláskové znění. Samohlásky byly připojovány později, text opatřený samohláskami čili punktací byl hotov až kolem 800 po Kr. Z toho vyplývá: Starý zákon nás velmi spolehlivě informuje o tom, co Israel věřil a vyznával, ale nedosti spolehlivě o tom, jak kdy co bylo. Mezi událostí a zprávou o ní leží víra, t. j. snaha aktualisovat poselství a tak ve službě zvěsti obměňovat tvar zprávy. Písmo je celé poselstvím z víry a k víře , nikoli referát nebo kronika. Kdo tento podíl víry na utváření konečné podoby Písma pomíjí, počíná si stejně nevědecky a nerozumně jako ten, kdo by začal užívat jako historického pramene Homéra nebo Shakespeara.

  13. petr

    S.V.H.:

    Čímž se dostáváme opět k závěru Joba: Kde jste byl S.V.H., když tvořil nebe a zemi atd….neboli jak jsem psal: co víte o tom, co je nutné a co ne, co je možné a co ne, jak víte, že Bůh mohl ve sporu se satanem své stvoření obhájit jinak ? Pětileté děti si taky S.V.H. leccos představují o světě dospělých a jejich představy jsou liché. Kdo jste, že můžete Bohu radit ?

    A máte S.V.H. jiný závěr ? Třeba o tom, že se nebesa neotevřou a Job bude křičet do prázdna ? To nějak zmenší jeho utrpení ?

    Vy si z Písma, když už ho “čtete” neodnášíte informaci, že satan s Bohem bojuje ?

    A tak stále dokolečka, dokola ….

  14. treebeard

    Na základných školách existuje predmet “čítanie s porozumením”. Asi by sa ti zišiel 😉

    Ja som ti napísal, že väčšinu Biblie považujem za vymyslenú. Lenže obhajovať tým nejaký príbeh je hodne nezmyselné. Tí, ktorí ten príbeh do Biblie zaradili, ho považovali za pravdivý, alebo aspoň chceli, aby ho za taký považovali prostí ľudia. A to, že sa udržiava v Biblii má svoju príčinu v tom, že ho za (aspoň rámcovo) pravdivý chcú považovať dnešní “otcovia cirkví”. Výchovná hodnota vymyslených príbehov, o ktorých sa všeobecne vie, že sú vymyslené, je na úrovni Troch malých prasiatok (odhliadnuc od toho, že Malé prasiatka prezentujú vyššiu úroveň morálky ako Biblia).

    Pokiaľ vezmeme obsah Biblie ako taký, tak áno, nebolo stvorenie sveta, nebola potopa, nebolo pomätenie jazykov, nebol Abrahám, nebol Exodus… Dokonca aj toho vraždenia Amálekov bolo asi menej, než píše Biblia. Ale prečo potom niekto v takú knihu verí? Nebolo by lepšie ju preradiť sčasti medzi rozprávky, sčasti medzi povesti a začať myslieť vlastnou hlavou?

  15. treebeard

    Petr, všemocný Boh so Satanom neúspešne bojuje? A v tom boji je odkázaný sa nechať vyprovokovať ku stávke, v ktorej dokonca práve Boh musí zohrať aktívnejšiu úlohu v konaní zla ako Satan? Ako Boh hovorí: “hoci si ma proti nemu nahovoril, aby som ho bez príčiny ničil”, čiže to zlo konal prevažne Boh, Satan asi tú moc nemal.

  16. petr

    S.V.H.:

    Jak vysvětlíte tvorovi, kterého milujete, ale je proti Vám na mnohem nižší úrovni (třeba batole), třeba že ho nemučíte, ale léčíte, nebo děláte něco jiného, co je třeba tvrdé, ale nutné. To ještě ne roční batole si to nemyslí a jak mu to sdělíte jinak, než že jej utěšujete, hladíte a přesto dál děláte věci, které se mu nelíbí a které ho bolí. Jak mu to vysvětlíte ? Budete mu půl hodiny před tím předčítat Domácího lékaře ?

Comments are closed.