Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. HMC 2011

    Michal

    Uvažte třeba jen možnost, že nám ji dal jako test naší schopnosti používat JEHO dar nám, totiž ROZUM – a uspějí ti, kdo svůj rozum použijí, a odmítnou proto brát Bibli vážně.

    Typické evoluční myšlení! Avšak Kristus si z nás nedělá dobrý den. Kristus nepřišel jen za vzdělanými a moudrými tohoto světa. To můžete říci jen dle hesla: Nehas co tě nepálí! avšak svět není jen procházka růžovým sadem. Kristus léčil chromé, slepé a nemocné. Pomáhal těm nejposlednějším! Kdyby byl evolucionista, pak by to nečinil. Neb evoluce nechává vše chromé a nemocné zdechnout!

    Takže vaše pýcha předznamená váš pád:

    Římanům 1:22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

    1. Korintským 1:19-20 Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?

    Interpretace těchto pasáží coby Kristologických proroctví pochází od prvních křesťanů, kteří potřebovali legitimizovat svého Mesiáše.

    Chcete snad říci, že Židé neočekávali Spasitele. ???

  2. Michal Post author

    HMC, ad první odstavec vašeho posledního příspěvku: opět vyznání, opět opakování manter. Žádný argument. NEukázal jste, proč, i za předpokladu že Bible je Slovo Boží, je třeba brát ji doslova. Jen recitujete mantry.

    ad druhý odstavec: Ano, Židé zcela nepochybně očekávali Mesiáše, a zcela nepochybně to měl být někdo zcela jiný, než chudý potulný kazatel a usvědčený a popravený kriminálník Ježíš. Že zrovna on byl Mesiáš je zase ex-post křesťanská interpretace (ohnutá o 180 stupňů), NIKOLIV zvěst obsažená v SZ.

    Důvody, proč Ježíš ve skutečnosti NEnaplňuje Starozákonní mesianistická proroctví a očekávání:
    http://www.aish.com/jw/s/48892792.html

  3. Michal Post author

    OK HMC, pojďme se posunout kousek dál: jeden z mnoha důvodů (a podle mě dost důležitý), proč si myslet, že Bible není Slovo Boží, je příběh o potopě.

    Přečtěte si prosím pozorně moji argumentaci, proč globální potopa nikdy nenastala, a zareagujte na to: http://www.i-ateismus.cz/2013/08/potopa-sveta/

    Děkuji.

  4. Shadowman

    @HMC, proc mou lepsi predstavu o Vasi neduvere k soucasnym teoriim vzniku zivota jsem chtel polozit mozna spis anketni otazku, jak byste definoval ‘zivot’. Co jsem si zjistoval, tech moznosti je pres 100. A ted tady od Vas ctu, ze “Kristus je zivot”. Hm, co to znamena?

    Ja naposledy cetl v ‘Vesmir v tweetech’ docela peknou definici “zivot je sobestacny chemicky system schopny vyvoje darwinovskou evoluci,” se kterou urcite souhlasit nebudete.

  5. Petr

    Médeo, systém nemusí být deterministický, aby byl jeho vývoj determinován. Lze snadno sestavit stochastický systém s jednoznačnými (předem determinovatelnými) výsledky.

  6. Borius

    HMC 2011:
    Odděleně, v šesti dnech o čtyřiadvaceti hodinách! Slovem. Adam byl stvořen z anorganického materiálu, “prachu země” a to tak, že Bůh spojil atomy, molekuly do podoby dokonalého Adama.

    Borius:
    To by se musel Bůh nějakým způsobem zhmotnit, aby takto přímo mohl pracoval s hmotnou a modelovat ji do tvarů. Pak by neplatilo, že „Bůh je duch“.

    Proč těch šest dnů? Copak musel tak spěchat? Vždyť není vázán časem, tím pádem si mohl pěkně vyhrát a tvořit, vyvíjet.

  7. Borius

    Colombo:
    Borius: Problém v tvé úvaze je ten, že my víme, proč se některé mutace dějí. My o tzv. “náhodných mutacích” víme hodně. To sem se už snažil říct. Zjevně jsem byl nevyslyšen.

    Borius:
    Promiň, Colombo. zřejmě jsem Tě špatně pochopil. 🙂

  8. Borius

    Médea:
    Borius, nie! Časovo obrátená implózia (explózia) by Adama rozmetala 😀

    Borius:
    😀 Třeba bylo těch pokusů víc, několik Adamů takto neblaze dopadlo. Prostě pokus/omyl, až se to nakonec podařilo. 🙂 Proto s Evou byl radši zvolen bezpečnější postup, organický materiál přímo na míru byl už k dispozici. 🙂

    Médea:
    Borius, a aj keby svet bol deterministický, nemôžete určiť počiatočný (mikro)stav biliónov častíc v bunkách alebo v prostredí a vyriešiť bilióny rovníc, ktoré popisujú ich dynamiku. Stochastickým alebo štatistickým postulátom, sa pri takýchto rozsiahlych systémoch, nedokážete vyhnúť.

    Borius:
    Tedy je to jen problém neznalosti počátečního stavu a neschopnosti provést potřebné výpočty. Takže čistě jako teoretický experiment. Tedy předpokládejme, že známe počáteční stav buněčného organismu do všech jeho detailů. Předpokládejme, že máme počítač s dostatečným výkonem. Můžeme určit, jaká bude následujíc mutace a kdy bude? Nebo je svět nevyzpytatelný i na makroúrovni a tudíž některé „zákonitosti“ v evoluční biologii na elementární úrovni se vymykají přírodním zákonům?

  9. martiXXX

    Colombo znáš ho? Katolík jako řemen

    VÁCLAV HOŘEJŠÍ
    http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-horejsi.php
    Václav Hořejší
    Profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy a v současnosti ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Narodil se 14. října 1949 ve vesničce Mlýnské Struhadlo u Klatov. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. V roce 1977 tam obhájil kandidátskou práci. V letech 1985-86 a 1988 pracoval na Harvardově universitě. Od roku 1977 působí v Ústavu molekulární genetiky AV ČR v oboru molekulární imunologie. Další údaje viz http://www.img.cas.cz/mi/VaclavHorejsi/vh/

  10. Medea

    “Médeo, systém nemusí být deterministický, aby byl jeho vývoj determinován. Lze snadno sestavit stochastický systém s jednoznačnými (předem determinovatelnými) výsledky.”

    Áno, pokiaľ má nejaké atraktory.

    Aké atraktory však majú mutácie? Napr. nejaký rádioaktívny atóm v DNA sa môže, ale aj nemusí v danom čase rozpadnúť, teda mutácia môže alebo nemusí nastať 🙂

  11. martiXXX

    Proč ho vy praví vědečtí biologové nevyškrtnete z vědy jako Grygara a další pseudovědce?

  12. martiXXX

    Přeci biochemici…avantgarda vědy… a vy trpíte Hořejšího a Váchu mezi sebou na významných pozicích..a pak chcete mistrovat jiné???? totéž astronomové se svým Grygarem…fuj

  13. Medea

    “Ja naposledy cetl v ‘Vesmir v tweetech’ docela peknou definici “zivot je sobestacny chemicky system schopny vyvoje darwinovskou evoluci,” se kterou urcite souhlasit nebudete.”

    No, aj mne sa tá definícia života zdá príliš obmedzujúca. Viem si predstaviť komplexné roboty, anorganické a nechemické systémy, ktoré sa udržiavajú v chode a ustavične sami seba vylepšujú, ale nedarwinovsky, na základe racionálneho plánu a skúmania 🙂

  14. Michal Post author

    HMC 2011, zkuste prosím vysvětlit třeba toto:

    Napříč celou Zeměkoulí (!) nacházíme na rozhraní K-T sedimentů tenkou vrstvička Iridia,
    http://en.wikipedia.org/wiki/Iridium_anomaly
    kterou čirou náhodou (podle vás) absolutně nespolehlivá radiometrická datování (i jiné metody) datují do doby cca před 65 miliony lety. Toto datování teď pomiňme, ale já se ptám:

    Jak vůbec mohla podobná tenká (globální!!!) vrstvička sedimentů bohatých na Irídium vzniknout sedimentací během potopy, pokud z ní podle vás geologický záznam pochází?

  15. martiXXX

    co to je racionální..něco co slouží skupinovým biologickým potřebám? slepému genu? co to je?????????

  16. Borius

    MartiXXX,
    proč by měl být Grygar, potažmo Hořejší či Vácha ve vědecké obci nějak odmítán nebo tak něco?

  17. martiXXX

    Je tam jasná ideologická odchylka a Hořejšího, Grygarovy a a Váchovy vědecké práce by se měly přezkoumat a odmítnout..navíc jde o špatný příklad veřejnosti a mládeži 🙁

  18. Petr

    Ad atraktory evoluce:

    Za atraktory je možno považovat určité obecnější modely organizmů či jejich částí. Například suchozemský živočich, vodní živočich, končetiny, oči, ústa, čelist, viz konvergence v evoluci.

Comments are closed.