Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)
Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:
Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)
Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.
Udržovací Bůh
Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).
Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.
Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?
Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.
Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír
Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.
Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?
I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…
Ve Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…
Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?
Design a Země
Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.
Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.
Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?
Evoluce
Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.
Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.
To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.
1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.
Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?
Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.
Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.
2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.
3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.
Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.
Vznik života
Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.
Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.
Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.
Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.
Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.
Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.
Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.
Přírodní zákony
Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.
V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.
Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.
Závěr
1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.
Tím považuji argument z designu za vyvrácený.
Mmm, mám taký silný pocit alebo intuíciu(?), že v mojej spálni je veľkosť rýchlosti svetla (vo vákuu), asi o 60% menšia ako tabuľová hodnota 😀
tabuľková hodnota
Ako priamo dokážeš napr. to, že fundamentálne fyzikálne zákony sú invariantné na časopriestorové translácie .
Dokážem, že sú invariantné aspoň v rozsahu pokusu, resp. všetkých doteraz vykonaných pokusov. U evolúcie chýba ten pokus.
BTW, bavíme sa o nepodstatnom – ja nespochybňujem platnosť ET. Ale nespochybňujme ani to, že, čisto teoreticky, môže byť vyvrátená. Einsteinove rovnice už v platnosti asi ostanú – ak sa aj objaví niečo, čo do nich nezapadne, bude sa to asi týkať len čohosi ešte viac mimo “nášho bežného sveta”. Asi tak, ako Einstein nevyvrátil Newtona, len ho spresnil. Einsteinove rovnice sú dokázané praktickými aplikáciami, ktoré fungujú (GPS, vesmírne lety a p.). Teória relativity možno časom padne, rovnice (aspoň niektoré) ostanú. Evolučnú teóriu zatiaľ až takto aplikovanú nemáme – možno pokroky v genetike prinesú absolútny dôkaz, možno to pôjde aj bez stroja času.
Medea: Přesně! Proto hurá Bayesův vzorec a bayesiánská teorie pravděpodobnosti!
Mmm, mám taký silný pocit alebo intuíciu(?), že v mojej spálni je veľkosť rýchlosti svetla (vo vákuu), asi o 60% menšia ako tabuľová hodnota 😀
Lenže ja nemám pocit, že niečo prebieha inak, než tvrdí ET, len tvrdím, že neviem nezvratne dokázať, že to prebieha presne tak.
Šriber
Důkazy evoluce jsou dostatečné
jak pro koho.
evoluce byla jednoznačně prokázána.
jen na papíře.
evoluce probíhá
pouze v bujné fantazii zapálených evolucionistů.
No jistě, a Noe po Potopě odvedl klokany zpátky do Austrálie, makaky červenolící do Japonska, pandy do Číny…
“Dokážem, že sú invariantné aspoň v rozsahu pokusu, resp. všetkých doteraz vykonaných pokusov. U evolúcie chýba ten pokus.”
Super, teda na tej empirickej indukcii, ako na vyvodzovacej metóde empirických vied, sa zhodneme 🙂
A tú makro-evolúciu, pomocou známych evolučných mechanizmov, by si chcel vidieť, v rámci kontrolovaného experimentu, v laboratóriu.
Mmm, ale čo dlhodobé geologické procesy, vznik planetárnych sústav, galaxií, vesmíru? 😀
Alebo ešte inak. Cítim sa byť ekológom (hoci len “aplikovaným”, či až “aplikovaným”) a preto aj viem, čo za pavedu je ekológia 😀
Viem, ako málo hodnoverných pokusov sme urobili, pritom evolúcia by spadala do predmetu skúmania ekológie (nie do môjho predmetu skúmania, za evolúciu by ma neplatili). O to viac máme modelovania. Pokiaľ mi je známe, nijaké významné všeobecne uznávané modely evolúcie nemáme – v princípe by nebol problém takéto modely urobiť, ich praktické testovanie by však bolo ťažké, zdĺhavé a prinieslo veľa, veľa, veľa ladenia.
Colombo: “Přesně! Proto hurá Bayesův vzorec a bayesiánská teorie pravděpodobnosti!”
OK. Ale pre fyzika, skúmajúceho napr. správanie systému zloženého z biliónov častíc, je frekventistické poňatie pravdepodobnosti veľmi užitočné 🙂
Mmm, ale čo dlhodobé geologické procesy, vznik planetárnych sústav, galaxií, vesmíru? 😀
Darmo sa smeješ, aj tu máme len teórie, hoci niečo vieme priamo merať – posun dosiek alebo zdvih a pokles blokov meriame, aj rýchlosť erózie – tu teda naše modely vieme overovať. Evolúcia je zložitejšia ako geológia a zložitejšie merateľný je aj výsledok. V tom je tá “medzera”, ktorú využívajú kreacioniosti a našou ambíciou by malo byť tú medzeru zaplniť, nie sa tváriť, že je nevýznamná.
Čo ja viem, dobrým dôkazom by asi bol model evolúcie odladený napr. na Európe, potom nakŕmený dátami Austrálie a dal by nám klokany 😀
“Čo ja viem, dobrým dôkazom by asi bol model evolúcie odladený napr. na Európe, potom nakŕmený dátami Austrálie a dal by nám klokany”
Stačí len malá zmena parametrov a klokany nebudú, ale bude niečo iné. Je dosť nepravdepodobné, že by sme sa, v rámci dlhšej časovej škály, trafili práve do klokanov 🙂
Medea, vidíš. A takému HMC by nestačilo, ani keby ten model klokany dal. 🙂
“V tom je tá “medzera”, ktorú využívajú kreacioniosti a našou ambíciou by malo byť tú medzeru zaplniť, nie sa tváriť, že je nevýznamná.”
Treebeard, skúsme rozlišovať medzi súčasnou evolučnou teóriou a faktom evolúcie (t.j. premenlivosťou pozemského života). To, že v rôznych geologických obdobiach Zeme, žili na Zemi špecifické organizmy, je jednoduchý geologický fakt. To, že gény nie sú statické, ale premenlivé je tiež jednoduchý biologický fakt. Teda evolúcia pozemského života je sama o sebe jednoduchým faktom.
A Ty si teraz kladieš otázku, či súčasná ET (modern evolutionary synthesis), správne popisuje evolučný proces.
Evolúcia je proces. A máme problém úplne nezvratne dokázať, že prebieha. HMC ti povie, že nie sú žiadne geologické obdobia, preňho dinosaury žili pred 4000 rokmi. OK, to už je pritiahnuté za vlasy, pretože to by musel vyvrátiť teórie viacerých vedných disciplín, viacero datovacích metód.
Ale ktosi inteligentnejší ako pan hrábě by mohol tvrdiť, že v rôznych geologických obdobiach stvoriteľ naprával svet a pridával k t tomu, čo prežilo, nové organizmy. A to by už tvoj fakt “vysvetlilo”.
Pokiaľ ide o gény, tie sa možno tým prelomovým dôkazom stanú, ale možno sa stále bude dať tvrdiť, že to Boh vždy “poprepínal spínače” jednotlivých génov, že “samé” by sa správne neprepli.
Ale ktosi inteligentnejší ako pan hrábě by mohol tvrdiť, že v rôznych geologických obdobiach stvoriteľ naprával svet a pridával k t tomu, čo prežilo, nové organizmy. A to by už tvoj fakt “vysvetlilo”.
Ako som už písala hore, ja evolúciu vo všeobecnosti chápem ako premenlivosť pozemského života, teda aj teóriu mnohonásobných tvoriteľských aktov Stvoriteľa v priebehu vekov (jednu jej katastrofickú formu, zastával napr. Cuvier), chápem ako evolučnú teóriu 🙂 Nebola by to však “darvinovská” evolučná teória 🙂 Teda otázka je, či nami pozorovaná evolúcia je skutočne “darwinovská” (prípadne “dawkinsovská” :D).
OK, nazvime to teda tiež evolúciou. Teraz ešte vymyslieť argument, ktorý pana hrábě presvedčí, že existuje čosi ako geologické obdobia 🙂
Teória, ktorá sa snaží vysvetliť neznámy proces, pomocou známych procesov, je ockhamovsky prijateľnejšia, než teória, ktorá ho vysvetľuje postulovaním existencie tajomých entít, vyžadujúcich si ďalšie vysvetlenie alebo dokazovanie/testovanie 😉
Teda tajomný Stvoriteľ (alebo stvoritelia) versus netajomné (mutácie, selekcia, genetický drift, genetický ťah, génový tok) 😀
“Teraz ešte vymyslieť argument, ktorý pana hrábě presvedčí, že existuje čosi ako geologické obdobia”
Pochybujem, že HMC presvedčia nejaké racionálne argumenty. Ohľadom akejkoľvek empirickej evidencie môže napokon reagovať spôsobom: “Svet má len 6000 rokov, ale Boh alebo diabol, to zariadili tak, že vyzerá starší” 😀
Rozoznať Boha od Diabla? Na to som už rezignoval:
„Tu pohla sa a zatriasla zem
a zachveli sa, pohli vrchov základy,
lebo vzplanul hnevom.
Dym sa Mu valil z nozdier,
zžieravý oheň z Jeho úst,
žeravé uhlíky blčali z Neho.
Naklonil nebesá, zostúpil,
a mrákavu mal pod nohami.
Niesol sa na cherubovi a letel,
vznášal sa na krídlach vetra.
Tmu urobil si skrýšou vôkol seba
a svojím stánkom temné vody,
husté oblaky.
Zo žiary pred Ním oblaky Jeho prešli
v kamenec, v uhlie ohnivé.
Žalm 18 😀