Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)
Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:
Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)
Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.
Udržovací Bůh
Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).
Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.
Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?
Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.
Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír
Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.
Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?
I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…
Ve Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…
Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?
Design a Země
Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.
Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.
Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?
Evoluce
Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.
Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.
To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.
1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.
Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?
Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.
Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.
2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.
3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.
Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.
Vznik života
Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.
Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.
Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.
Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.
Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.
Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.
Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.
Přírodní zákony
Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.
V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.
Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.
Závěr
1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.
Tím považuji argument z designu za vyvrácený.
Jack: vypadá to tedy, že pro vás neexistuje ani odlišení subjektivní a objektivní pravda. … Jestli vy ve slovníku subjektivní pravdu nemáte …
No, slovni spojeni ‘subjektivni pravda’ je asi jako slovni spojeni ‘sojove maso’. Muzu si takove spojeni do slovniku zavest a priradit mu nejaky konvencni vyznam (i kdyz nejspis bude redundantni s napr. ‘presvedceni’), ale tim se ze ‘subjektivni pravdy’ nestane druh ‘pravdy’.
Tohle se mělo odehrát ještě za života učedníků!!!
Ne, to zřejmě nemělo, neb není naší věci znát čas a lhůty, které si Otec vyhradil pro sebe. Naopak máme i jasné indicie, že ve víře máme stát bez ohledu na čas:
Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. (Matouš 25:19)
Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.(Matouš 25:5)
Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘ (Matouš 24:48)
bílej kabát:
“Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří syna člověka přicházejícího se svým královstvím.” Matouš 16:28
“Amen, pravím vám ,že někteří z těch, co tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci.” Marek 9:1
Nikde tu Ježíš nemluví o nějakém čase nebo lhůtě, ale jasné říká, že někteří, co tu stojí NEOKUSÍ SMRTI !!!! Každému, pokud nemá inteligenci houpacího koně, je jasné, že po dvou tisíciletích se tímto křesťanství zdiskreditovalo, protože stojí a padá právě s druhým příchodem Krista. A když i samotný Ježíš blafoval, tak vy už to opravdu nemusíte okecávat!
bílej kabát:
“Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří syna člověka přicházejícího se svým královstvím.” Matouš 16:28
Borius:
Máme-li vycházet z evangelií, vypadá to, že Ježíš byl přesvědčen o tom, že svět je „na spadnutí“. Jak to myslel, to už dneska těžko zjistíme. No třeba Pavel tomu rozuměl tak, že co nevidět má nastat – konec světa.
Santiago says:
November 2, 2013 at 11:00 pm
Jenze Medeou zminovana korespondencni teorie pravdy neni zadna ‘jeji soukroma’ teorie, to je elementarni pojeti pravdy, jak ji zna klasicka filosofie.
jack:
Objektivní pravda také není mým soukromým termínem,ale když ho někdo nepotřebuje, je to jeho věc.
Santiago says:
November 2, 2013 at 11:08 pm
Muzu si takove spojeni do slovniku zavest a priradit mu nejaky konvencni vyznam
jack:
To nemusíte,to spojení už zavedené je i s významem.
Jack: Objektivní pravda také není mým soukromým termínem,ale když ho někdo nepotřebuje, je to jeho věc.
BTW, kteri filosofove zavadeji ten pojem ‘objektivni pravda’ v tom vyznamu, v kterem ho pouzivas ty? Zatim jsem ho videl pouzivat (v souladu s korespondencni teorii pravdy) pouze v tom smyslu, ktery ty oznacujes jako ‘absolutni pravda’.
HMC 2011 says:
Ne to nemohla. Právě sdělení poklesků Božích služebníků jest důkazem, že se nejedná o lživou knihu o ideologickou knihu. Kdyby si ji lidé totiž vymysleli, tak samotný proces přikrášlování a podvodu, by vyloučil nějaké nelichotivé skutky, kterých se dopouštěli i lidé, kteří Bohu sloužili.
Tak jako se to děje v případě lží, podvodů či vládnoucích ideologií. Zjevení o hříších Božích služebníků, je jednoznačným důkazem, že v Bibli je zachycena pravda. 🙂
S.V.H.:
K těm změnám a retušování v Bibli, aby to vypadalo v lepším světle, jen tři poznámky:
1) K těmto změnám prokazatelně docházelo. Napadá mě třeba Marek 1:40-45, kdy v původním textu pravděpodobně bylo “Ježíš se rozzlobil…”. Představa Ježíše, který se vztekle utrhuje na ty, kteří ho přišli poprosit o pomoc, později příliš nezapadala do budovaného Ježíšova obrazu, tak byl text změněn na “Ježíš se slitoval…”.
2) V případě Lota a jeho dcer je důležité si uvědomit, že potomci, kteří z incestu vzešli, byli praotcové Moábců a Amónovců, tedy národů, které byli v 7. století před n. l. (v době, kdy většina SZ textů vznikala nebo byla dávána dohromady) nepřáteli a konkurenty Judského království. Takže prostá snaha své nepřátele nějak nactiutrhat (podobnost s Treebeardem zmíněnými výroky kreacionistů na adresu Darwina je jistě jen čistě náhodná).
3) Zásahy přímo do textu je možné provádět pouze po nějakou dobu – čím dál tím více rozšířený (a posvátný) text se upravuje čím dál tím hůře. Proto od určité doby změny neprobíhají formou zásahu do textu ale formou nové interpretace a výkladu. Pan hrabě sem dával odkazy na zdroje, kde autoři předvedli možné i nemožné, aby se vypořádali s lidskými oběťmi. Autorům Bible nepřišlo nijak divné, že si jejich Bůh řekl o lidskou oběť (zvláště byla-li z okruhu nepřátel jako třeba v tom Numeri 31:36-40). Dnešní čtenář takového Boha nechce, tak to interpretuje jinak. Obdobně je to s konceptem bližního, genocidami nařízenými Bohem atd. Nejkladnější hlavní hrdina (Bůh) musí být nejkladnější i z pohledu dnešního člověka, a jelikož je pohled dnešního člověka v (nejen) morálních otázkách odlišný od pohledu pisatelů Bible, je třeba pro mnohé pasáže najít nový význam.
bílej kabát
A když i samotný Ježíš blafoval, tak vy už to opravdu nemusíte okecávat!
“Okecávat” se dá pouze vaše povrchní, nepozorné a ledabylé čtení Biblického textu a vaše spoléhání na výklad předem rozhodnutých ateistů.
Každému, pokud nemá inteligenci houpacího koně, je jasné, že po dvou tisíciletích se tímto křesťanství zdiskreditovalo, protože stojí a padá právě s druhým příchodem Krista.
S tím houpacím koněm bych byl opatrný, abyste nakonec nezjistil, že jste jím sám.
Nikde tu Ježíš nemluví o nějakém čase nebo lhůtě, ale jasné říká, že někteří, co tu stojí NEOKUSÍ SMRTI !!!!
Ano! To máte pravdu, a klíčové je právě to slovo NĚKTEŘÍ! , kterému jaksi nevěnujete pozornost a pak také, že tuto smrt neokusí DOKUD, tato zvýrazněná slova, jsou velmi důležitá, neb když je porovnáme s dalšími Biblickými texty, zjistíme, že Kristus zde mluvil trošku o něčem jiném, než jste si autosugestivně vsugeroval.
V první řadě je to slovo NĚKTEŘÍ. Což je velmi důležité, neb v jiných Biblických citacích je psáno, že ho uzří každé oko. Takže zde je patrný první rozdíl.
Každé oko vs. někteří!
Zjevení Janovo 1:7 Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen.
Lukáš 3:6 a každý tvor uzří spasení Boží.‘
Z toho je patrné, že každý či všichni nejsou někteří a Kristus zde nemluvil o svém druhém příchodu, který skutečně spatří každý. Možná i ti, co budou vzkříšeni, ať již k soudu či k životu.
A další slovo, které je v tomto Kristově vyjádření podstatné jest, že DOKUD nespatří, tak NEOKUSÍ smrt. Kristus neříká, že vůbec neokusí smrt! Říká, že dokud nespatří, tak neokusí. Jinými slovy zemřou, ale než zemřou, tak spatří.
Z toho je opět patrné, že Kristus nemluví o svém druhém příchodu, neb v Božím království se již umírat nebude. V případě druhého příchodu a ukončení tohoto věku, bude naplněna naděje, která je ústřední nadějí křesťanské víry, tedy především spásy ze smrti! Konečné zúčtování má proběhnout právě při tomto druhém příchodu a bylo by nelogické, proč by po něm ti, kteří obdrží Boží požehnání měli, ještě někdy “okusit smrt”. ?
Viz:
Zjevení Janovo 21:4 a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
Zatímco ve vámi zmíněném verši je psáno, že smrt neokusí, nikoli vůbec, ale jen do té doby, než spatří.
Myslím, že je to zcela jasné a je třeba se pídit, co Ježíš tímto svým vyjádřením myslel. Z výše uvedených důvodů, však rozhodně nešlo o druhý příchod Krista na tuto Zemi, který má spatřit každý (a ne jen někteří) a pro jeho spasené služebníky, již smrti nebude (takže již nikdy neokusí).
Není náhodou, že tento verš je v evangeliích spojen v kapitolách, které pojednávají o proměnění na hoře. Nacházíme ho u Matouše v kap. 17, u Marka v kap. 9. a Lukáše v kap. 9: od verše 27. Čili tato Kristova slova jsou dána do zřejmé souvislosti s touto událostí. Krátký Biblický rozbor tohoto tématu, jsem našel ZDE.
a stejně tak můžeme za splnění Ježíšových slov, považovat i Zjevení svatého Jana, který píše následující:
A viděl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp. Vtom další anděl vyšel z chrámu a mocným hlasem zavolal na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože nastala hodina žně a úroda země dozrála.“ A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem, a země byla požata. (Zjevení 14:14-16)
A jak Jan píše, tak viděl.
Závěrem lze tedy říci, že NĚKTEŘÍ (Petr, Jan, Jakub), dříve než OKUSILI vlastní smrt, viděli přicházet Boží království v (Kristově) moci a podali nám o tom svědectví. 🙂
A jak Jan píše, tak viděl. .
Takže ako splnenie proroctva stačí halucinácia? Možno dokonca halucinácia narkomana?
Fakt nevidíte rozpor v tom, že Ján hovoril, že ten príchod uvidia všetci a tým, že vám stačí, že videl Ján? Ježiš jasne povedal, že niektorí jeho súčasníci ten “koniec sveta” uvidia na vlastné oči. Nehovoril o však o ich halucinácii, hovoril o objektívnom videní, ktoré uvidia všetci.
Mat 24:30A vtedy sa ukáže znamenie Syna človeka na nebi, a vtedy budú plakať všetky pokolenia zeme a uvidia Syna človeka, prichádzajúceho na nebeských oblakoch s mocou a slávou velikou.
Jediná možnosť, ako z toho vybrusliť, je tvrdiť, že niekto z nich stále žije 🙂
PS: ospravedlňujem sa za tykanie v minulo príspevku, písal som náhlivo po diskusii na inom fóre 🙂
No, a biblisti (vedci) to vidia takto ;):
vedci alebo učenci v rámci humanities 🙂
treebeard says:
Jediná možnosť, ako z toho vybrusliť, je tvrdiť, že niekto z nich stále žije 🙂
S.V.H.:
Není to ten legendární “Wandering Jew”? 😉
http://en.wikipedia.org/wiki/Wandering_Jew
Jinak je to opět stejný případ, jak píši výše (a jak v dále zmíněném citátu přiznává i Pokorný): Představa Ježíše, který se mýlil v brzkém příchodu Božího království, je pro některé nepřijatelná, proto je třeba hledat novou interpretaci.
treebeard
Ježiš jasne povedal,
To co Ježíš JASNĚ povedal, vy nemůžete posoudit, neb tomu zcela JASNĚ vůbec nerozumíte. Resp. tomu rozumíte tak, jak si předem přejete a nikoli, co tyto texty skutečně říkají.
Myslím, že jsem to rozebral docela obšírně a bylo by lepší, kdybyste místo, dogmatického opakovaní svých manter si to přečetl, nejlépe několikrát, a pomalu u toho dýchal….
S.V.H.
Napadá mě třeba Marek 1:40-45, kdy v původním textu pravděpodobně bylo “Ježíš se rozzlobil…”.
V ekumenickém překladu je ve verši uvedeno, že mu pohrozil, avšak z kontextu je zřejmé, že šlo o Kristovo zdůraznění, aby o tomto uzdravení dotyčný nikomu nic neříkal.
V případě Lota a jeho dcer je důležité si uvědomit, že potomci, kteří z incestu vzešli, byli praotcové Moábců a Amónovců, tedy národů, které byli v 7. století před n. l. (v době, kdy většina SZ textů vznikala nebo byla dávána dohromady) nepřáteli a konkurenty Judského království. Takže prostá snaha své nepřátele nějak nactiutrhat
To je možné avšak Lot je zmíněn i v Novém zákoně jako spravedlivý Boží muž a navíc, co se prohřešků Božích služebníků týká, to není jediný příklad v Bibli, kdy jsou zmíněny.
Pan hrabě sem dával odkazy na zdroje, kde autoři předvedli možné i nemožné, aby se vypořádali s lidskými oběťmi.
Ale to je vaše přílišné zobecnění, zcela typické pro zapáleného evolucionistu. Já jsem jasně argumentoval, že v Numeri nemáte nikde explicitně uvedeno, že tito lidé byli usmrceni. Navíc vaše cucání argumentů z prstu je v rozporu s faktem, že v Mojžíšově zákoně je velmi přesný popis zvířecích obětí, tedy technika obětování a druhy, ale nikde se nepíše o nějakých lidských obětech. Navíc v 5. Mojžíšově 12:31 je naopak zcela explicitní příkaz, proti obětem vlastních dětí.
Takže vaše zobecňování, je vždy třeba rozměnit na drobné, což se vám z pochopitelných důvodů nechce.
Jinak je to opět stejný případ, jak píši výše (a jak v dále zmíněném citátu přiznává i Pokorný): Představa Ježíše, který se mýlil v brzkém příchodu Božího království, je pro některé nepřijatelná, proto je třeba hledat novou interpretaci.
Ale kdepak! Jediný kdo zde dezinterpretuje Boží slovo, jste vy, neb nemůžete snést jeho pravdivost, protože to stojí v příkrém rozporu s vaší ateistickou ideologií. Proto musíte text překrucovat a záměrně přehlížet jemné, avšak podstatné nuance. Já proto mám i určité pochopení. Jakékoliv vaše poznání, že existuje Bůh či že je Bible pravdivá, ve vás musí vyvolávat děs, neb si Boha zuřivě nepřejete! Proto musíte racionalizovat a překrucovat, abyste se utvrdil v tom, co vám dopřává klidu.
Nu, čiňte jak myslíte. Ale jednoho dne, vám vaše pyšná sebejistota podrazí nohy!
Myslím, že jsem to rozebral docela obšírně a bylo by lepší, kdybyste místo, dogmatického opakovaní svých manter si to přečetl, nejlépe několikrát, a pomalu u toho dýchal….
bílej kabát:
Já si to několikrát přečetl a už mi bolí hlava, jak s ní nevěřícné kroutím nad tím, co jste dokázal vypotit za plky, jen abyste si to nějak zdůvodnil. Vy si myslíte, že ti lidé, co tam před Ježíšem stáli a poslouchali ho, si to takhle nesmyslně dávali dohromady? Pro ně to bylo zcela jednoznačné – rozpáře se obloha a Ježíš v boží slávě přijde brzy a to ještě za fyzického života NĚKTERÝCH z těch, co tu právě stojí. Je mi vás opravdu líto, v jakých bludech žijete!
Začal jsem číst Dawkinsova Slepého hodináře…a jsem překvapen jak je začátek pokorný…..tvrdí, že před Darwinem nemohl býz nikdo s čistým svědomím ateistou…známky designu a složitosti v lidských organismech se naprosto vylučovaly s pravděpodobností
bílej kabát
Vy si myslíte, že ti lidé, co tam před Ježíšem stáli a poslouchali ho, si to takhle nesmyslně dávali dohromady?
Je nepodstatné jak si to lidé, kteří ho slyšeli, “dávali dohromady”. Podstatné je, co nám text evangelia skutečně říká. A byli tam s ním jeho učedníci, přičemž Řekl jim také:
„Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“
Takže text je zcela jasný. Jen se ho musíte obtěžovat pochopit.
Pro ně to bylo zcela jednoznačné
Je zcela nepodstatné, co pro ně nebo pro vás je “jednoznačné”! Podstatné je, co Ježíšova slova skutečně sdělují.
slávě přijde brzy a to ještě za fyzického života NĚKTERÝCH
Nikoliv, neb Ježíšův druhý příchod bude znamenat konečné vysvobození a to především ze smrti a po něm jeho služebníci již umírat nebudou.
…v živých organismech
Dawkins – Slepý hodinář:
Tím problémem je složitý design. Počítač, na němž tato slova píši, dokáže uchovávat 64 kilobajtů informací (jeden znak v textu zabírá jeden bajt). Byl vědomé navržen a úmyslně vyroben. Mozek, díky němuž rozumíte mým slovům, je změtí nějakých deseti milionů kiloneuronů. Mnohé z těchto miliard nervových buněk jsou prostřednictvím více než tisíce „elektrických drátů“ propojeny s dalšími neurony. Kromě toho každá z více než bilionu buněk lidského těla obsahuje asi tisíckrát více digitální informace než celý můj počítač. Složitost živých organismů odpovídá jejich elegantní funkčnosti a zjevnému designu. Jestliže se někdo nedomnívá, že taková ohromná složitost přímo volá po tom, abychom se ji pokusili vysvětlit, tak to vzdávám. Nebo vlastně ne. Jedním z cílů této knihy je předat alespoň něco z čirého údivu nad složitostí biologických objektů těm, kdo měli dosud oči zavřené. Protože jsem zde poukázal na takovou záhadu, bude mým dalším úkolem ji vysvětlit.
No, pro mě je věčný život ve věčném rauši za stálého HALELUJÁ dost děsivá představa. A jak se ježíš jednou vynoří z nějakých stratocumulů a bude mávat mečem? To je dost nemoderní pohádka…