Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. Medea

    “Rozdělujete nějak pravdu podle toho, jestli je přiřazení pravdivostní hodnoty danému “nosiči” subjektívně či objektívně?”

    Pravdu nie, tá je iba jedna, ale dôveryhodnosť priradenia pravdivostnej hodnoty nosiču áno.

  2. jack

    Medea says:
    November 22, 2013 at 3:47 pm

    prípadne “subjektívne presvedčenie”.

    jack:
    Chcete tím naznačit, že můj subjektivní názor v subjektivní otázce (krásy) můžete vyhodnotit jako pouhé přesvědčení, které nekoresponduje s daným stavem věcí?

  3. jack

    Medea says:
    November 22, 2013 at 5:16 pm
    Ak sú moje základné predpoklady o svete správne a správna je aj moja interpretácia empirických dát, ktoré mám k dispozícii, tak korešponduje.

    jack:
    Co když vám řeknu, že vaše základní předpoklady o světě nejsou správné, vyberte si pilulku a já vám ukáži reálný svět, ve kterém nejste matkou. Větou ” vítej v reálném světě” vítal Morpheus odpojeného Nea. Kdo má potom pravdu.
    Z objektivního hlediska vaši pravdu uznávám, je to logické vyvozování z daných objektivních informací. Domněnka o skutečném stavu věcí.
    Z hlediska absolutní pravdy ( skutečného stavu věcí) , nezávislé na vašem vyvozování a poznání, pravdu mít nemusíte.

  4. jack

    Medea says:
    November 22, 2013 at 5:20 pm

    Pravdu nie, tá je iba jedna, ale dôveryhodnosť priradenia pravdivostnej hodnoty nosiču áno.

    jack:
    Takže diskutovat s vámi o pravdě nemá smysl, smysl má diskuse o “nosičích” pravdy.
    Zajímalo by mě, jak jste vysvětlila svým dětem význam slova pravda a lež.
    Asi s pomocí přiřazování pravdivostní hodnoty “nosičům” pravdy. 🙂

  5. petr

    jacku, zkuste skutečně odlišit mezi gnoseologickou a ontologickou stránkou té diskuse.

    a) ontologie – v tomto případě otázka co je pravda, resp. jaký je status pravdy
    b) gnoseologice – v tomto případě zda pravdu mohu poznat a pokud ano, pak do jaké míry

    Váš postoj je z hlediska gnoseologie myslím idealistický a to v tom směru, že se domníváte, že lze poznat maximálně subjektivní představy o předmětu poznání, resp. možná pouze subjektivní představy, aniž bychom mohli smysluplně tvrdit, že tyto představy nějaký předmět mají.

    Pokud byste se medea zeptal, zda tento gnoseologický předpoklad sdílí, možná by Vás překvapila svojí odpovědí, že ano (nebo taky ne). Medea totiž říká, že ji tato gnoseologická otázka nezajímá, nicméně tvrdí, že pravda platí bez ohledu na možnosti poznání a zřejmě se domnívá, že gnoseologie je psychologická záležitost, která se do ontologických otázek tahat nemá. Nicméně každý hovoříte dle mého názoru o něčem trochu jiném.

    Pokud se mýlím, tak mne prosím kdokoliv opravte.

  6. Michal Post author

    Petře, mohl byste se prosím jasně vyjádřit, k jakému pojetí pravdy se kloníte vy, a jaké to má implikace k otázce po existenci boha? Mohl byste jasně zformulovat svůj postoj? Já musím opět podpořit Médeu: píše jasně, tomu co píše rozumím, a ztotožňuji se s tím. Mám stejný pohled jako ona.

    U vás jsem ale opravdu zatím nezaznamenal, co vlastně přesně tvrdíte. Tenhle styl diskuze mi nesedí.

  7. Medea

    Jack: “Slovo domnívat se u mě znamená, že si nejsem jist. Ale u vás má toto slovo asi jiný význam!”

    Nie, u mňa to má ten istý význam.

    Jack: “Ale z mého pohledu (pohledu jednoho subjektu) je vyjádření o nejkrásnější ženě či květině či hudbě či obrazu faktem, nikoliv domněnkou.”

    Zrejme hovoríte o svojich osobných estetických preferenciách. A ak skutočne poznáte svoje estetické preferencie a neklamete, tak potom hovoríte pravdu (tvrdenia o Vašich estetických preferenciách zodpovedajú danému stavu vecí).

  8. Medea

    “Problémem nebyla malá víra v trhy, problémem byla příliš velká víra v trhy. Právě proto se i bankéři (jinak opatrní a konzervativní) začali chovali jako opilí. Ekonomický svět byl tak indoktrinovaný vlastními teoriemi, kterým skálopevně věřil, že se začal chovat iracionálně. Opili jsme se racionalitou.”

    Podľa mňa sme sa skôr opájali iracionalitou (nekritickou vierou v nepodložené alebo slabo podložené ekonomické modely).

  9. Michal Post author

    Petře, nepsal jsem, že vám nerozumím (ne, opravdu to neplyne z toho, že jsem napsal, že Médei rozumím). Psal jsem, že nevím, co vlastně ohledně pravdy tvrdíte, jaký VY na ni máte názor, a jaké to má podle vás implikace k existenci Boha. Vyzval jsem vás, abyste svůj postoj jasně zformuloval.

    Vy jste to neučinil, a místo toho se mě poněkud mimoběžně ptáte, čemu nerozumím. Ptám se tedy znova, snad jasně a zřetelně: Mohl byste prosím zformulovat SVŮJ filozofický názor na to, co je pravda, a jaké to má implikace k otázce po existenci Boha (a pravdivosti křesťanství)?

  10. Medea

    To Martix:

    Vedecký princíp produkuje abstrakcie, antivedecký princíp ich ničí na základe toho, že to a to sa nevzalo do úvahy. Vedecký princíp vedie k stanoveniu presných pojmov, antivedecký princíp vedie k ich viacznačnosti, pod zámienkou, že takto odhaľuje ich pravú rozmanitosť.

    (Alexander Zinoviev: Zívajúce výšiny.)

  11. Santiago

    Medea: Podľa mňa sme sa skôr opájali iracionalitou

    Ja bych rekl, ze vyraz ‘opijet se racionalitou’ je docela vystizny, akorat si je treba uvedomit, ze slovo ‘racionalni’ ma hned nekolik odlisnych vyznamu. V tomto pripade jde o vyznam z 18. stol, tedy racionalita ze sporu racionalismu proti empirismu. V ekonomii je nekolik proudu a ty se lisi tim, nakolik vychazi z empirie a nakolik spis z ‘klasickeho racionalismu’ (tedy intuice+dedukce). Na jedne strane jsou keynesianci, ktere maji empiricke ad-hoc teorie makrojevu bez jejich deduktivniho odvozeni z mikrojevu, na druhe strane jsou klasicti ekonomove, kteri se snazi makrojevy vysvetlit deduktivne z elementarnich modelu jednotlivych akteru (ale empirie jim v mnoha pripadech selhava). A na uplnem okraji jsou ekonomove rakouske skoly, kteri empirii pro jistotu odmitaji z principu.

    Plus samozrejme ‘opijet se racionalitou’ se odkazuje i na jiny vyznam ‘racionality’ a to na maximalizaci uzitku agentu, jak se pouziva v ekonomickych teoriich.

  12. petr

    Moje filosofické pojetí pravdy je zřejmě stále pragmatické. Otázka ontologického statusu pravdy (pokud ji nemůžeme poznat) je podle mne z praktického hlediska zcela zbytečná a nemá smysl ji vůbec klást a ještě menší smysl má na ni vůbec nějak odpovídat. V tomto se zřejmě shoduji s jackem, který to takto neříká, ale domnívám se, že to má takto na mysli.

    Z hlediska gnoseologického jsem filosoficky skeptikem v tom smyslu, že se domnívám, že logicky nelze vyvrátit idealismus, chápaný tak, že bychom mohli prokázat, že poznáváme i něco víc než jen svoje představy. Filosoficky nemůžeme ani vyvrátit solipsismus. Pragmaticky se ovšem domnívám, že postoj, dle kterého poznáváme pouze svoje představy je prakticky naprosto nesmyslný, stejně tak postoj solipsistický a vede pouze k nedobrým etickým důsledkům. Pokud někdo zastává podobné teorie, domnívám se, že by měl dostat lopatu a jít dělat něco užitečného.

    Mohu si poslechnout zajímavou a logicky bezrospornou teorii o tom, že moje žena je pouze moje subjektivní představa, nebo že vůbec neexistuje, nebo je vše jenom “mája” a čekáme na splynutí Atman a Brahman …. Pak jí ovšem pozvu na kafe a nic to nemůže změnit na tom, že ji miluji a jsem nade vší pochybnost přesvědčen, že reálně existuje. Žádná teorie poznání a ontologický statut pravdy na tom nemůže nic změnit.

    Zároveň jsem přesvědčen, že nemůže být pravdivé to, co vede k nedobrým etickým konsekvencím. Je mi jasné, že toto pojetí má své slabiny a převážnou většinu námitek proti němu znám. Nicméně jsem pro sebe přesvědčen o důvodnosti tohoto postoje stejně, jako je P. Davies přesvědčen na základě určitých znaků, který vykazuje vesmír, že jsou dostatečným důvodem pro víru v existenci inteligentního plánu – pro něj. Je si ovšem vědom, že řada z těchto pozoruhodných skutečností dovoluje vědecké vysvětlení.

  13. Colombo

    “Zároveň jsem přesvědčen, že nemůže být pravdivé to, co vede k nedobrým etickým konsekvencím.”

    Fuck?

  14. martiXXX

    Co to je vlastně racionalita? Definujte mi racionalitu a bude to OK ….jsem zvědav…svět přeci není racionální, účelný..tedy je racionalita pouze subjektivní pojem? Je život racionálnější než smrt?

  15. petr

    Z hlediska vztahu víry a vědění se zřejmě pohybuji na hranici fideismu a zatím jsem s tím nenarazil. Jsem přesvědčen o primátu Zjevení před abstraktním poznáním. Mám ovšem za to, že Zjevení není v rozporu s pragmatickou racionalitou a pragmaticky racionálním poznáním jak jsem jej popsal výše. Praktický a pragmatický rozum vede k Bohu, pokud člověk nezbloudí na cestách abstraktních a zbytečných teorií.

Comments are closed.