Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. Colombo

    Život zatím umíme popsat pouze na základě vlastností – výměna látková, pohyb, rozmnožování atd. Ale fyzikálně-chemický princip života neznáme. Při současné úrovni poznatků se pravděpodobnost vzniku života z neživé hmoty nachází více než šest set (!) číselných řádů za hranicí statisticky uskutečnitelného jevu. Jen pro představu – pravděpodobnost, že ve svém životě bilonkrát vyhraju ve sportce první cenu, je bilion krát bilonkrát vyšší, než že se z neživé hmoty utvoří život. Toto číslo navíc s přibývajícími poznatky o živé hmotě stále roste.

    Pseudovýpočty od někoho, kdo vůbec nerozumí o pravděpodobnosti.

  2. Colombo

    Co je život? Něco, co se kopíruje/rozmnožuje a vyvíjí. Tečka. To je současná definice života. Žádný “buuu buuu nenzámý fyzikálně-chemický princip”….

  3. Colombo

    a ne jen na proradné a urážející řeči.

    Od vrchu až dolů je to naprostá kravina. Mám trávit hodiny vysvětlováním proč? Stojíš za to? Bude to mít efekt? Já je klidně obětuju. I když zrovna teď mám hromadu práce, takže spíše až večer. K?

  4. S.V.H.

    človíček says:
    Je zřejmé, že si vůbec neuvědomujete, co jste o jeho knize napsal. Sám autor té knihy by se určitě velice bavil. Zkuste si tu svou větu několikrát pro sebe přečíst, snad pochopíte, jaké jste napsal “moudro”.

    S.V.H.:
    Možná jsem trochu natvrdlý, ale opravdu si neuvědomuji, co za vtipné “moudro” jsem napsal.

  5. treebeard

    Myš, ktorá nevidí na jedno oko vďaka nejakému zraneniu môže mať kvalitné gény, to chýbajúce oko v génoch zakódované nemá. A ak dokáže prežiť aj napriek hendikepu, znamená to, že tie gény naozaj kvalitné má.

    Ak tá myš na jedno oko nevidí kvôli nejakej dedičnej chorobe, teoreticky tiež môže prežiť a odovzdať gény. Lenže to je len prežitie (a rozmnoženie) jednotlivca vďaka náhode V rámci viacerých generácií je vysoko pravdepodobné, že “jednooký gén” bude vylúčený, pretože jednookosť prináša nevýhodu.

    Každopádne, na tomto mechanizme nič nie je založené na kvantových javoch, naopak, selekcia prebieha ďaleko “vyššie”, než na nejakej úrovni molekúl. Molekuly DNA sú len nosič informácie, iné molekuly sú napr. stavebnými jednotkami, ale selekcia prebieha na úrovni indivíduí s celým ich komplexom vlastností, ktorý vyústi do ich schopnosti sa (poľa možnosti opakovane) rozmnožovať a privádzať na svet životaschopné potomstvo. Tým netvrdím, že kdesi v hĺbke môžu byť popri chémii aj kvantové javy, tie však ten proces neriadia.

  6. Medea

    “A ako sa líši prázdna množina kaprov od prázdnej množiny ďateliny?”

    Treebeard, nijako. Množina je jednoznačne určená svojimi prvkami. Teda prázdna množina kaprov a prázdna množina ďatelinových kvietkov (spomínané množiny nemajú žiadne prvky), je jedna a tá istá množina 🙂

    “Aj množina s kódom Babičky je len iným názvom pre text knihy. Tá kniha nevznikla vďaka kódovaciemu potenciálu množiny.”

    Realizácia “Babičky”, ktorú si môžu ľudia prečítať, sa objavila na našej planéte, vďaka Božene Nemcovej 🙂 Ale všetky konečné texty, ktoré ľudia napísali a napíšu, ale aj tie, ktoré nikdy nenapíšu, sú zakódované v dedične konečných množinách. Samozrejme, sú zakódované aj v prirodzených číslach (predstav si napr. binárny zápis prirodzených čísel), a v mnohých iných matematických objektoch.

  7. Fyzik

    To clovicek: Antropicky princip neni obecne uznavany. Ve sve slabe verzi se jedna o tautologii a se silnou ci finalni verzi ma mnoho lidi velky problem. Je pravda, ze treba rezonancni hladiny uhliku byly objeveny na zaklade myslenky, ze musi existovat i z toho duvodu, ze uhlik pozorujeme v nasem okoli. Nepopiram tedy, ze tento princip muze ukazat cestu vyzkumu. Jen bych jej nepovysoval na obecne uznavanou vedeckou metodu. Ostatne o tom psalo mnoho lidi (napr. Peter Woit) v souvislosti oriznutim krajiny (tak prekladam “landscape”) supestrunovych teorii antropickym principem.

  8. človíček

    Pro Colomba:
    Ne děkuji, od takového kultivovaného diskutéra s monumentálními znalostmi bych to zřejmě nedokázal pochopit.
    Čas na psaní urážek máte, ale na psaní argumentů čas nemáte. Takže buď čas máte – pak tedy diskutujte věcně, jasně a bez urážek a nebo čas nemáte – pak si nechte si svůj intelektuální výbuch pro sebe.
    Ptáte se, jestli za to stojím. Ne. Nestojím. Jsem intelektuálně tak hluboko pod Vaší úrovní, že byste jen zbytečně ztrácel čas. Děkuji, že jste ochoten kvůli mě obětovat hodiny svého času. Ušetřete si je. Klidně se věnujte své hromadě práce.

  9. treebeard

    Dokonce nevíme ani to, zda je princip života založen na chemickém principu – tedy na úrovni atomů a molekul. Tvrdíte, že “Pozemský život končí na úrovni molekúl”. To je zastaralé tvrzení.

    Medea, podľa mňa, nechcela povedať ani to, zase ide len o nie celkom presné vyjadrenie a následné prázdne slovíčkárenie. Na úrovni organických molekúl sa končia stavebné prvky organizmu – nižšie (t.j. na úrovni prvkov resp. anorganických molekúl) už skrátka niet rozdielu medzi živým a neživým. To je, podľa mňa, to, čo chcela Meda povedať. A na tom, že procesy v organizme môžu využívať aj vlastnosti atómov či tie kvantové javy, na tom nič nemení.

    Pokiaľ ide o “základ života”, tým je naozaj až tá schopnosť replikácie a vývoja. Nemôže ním byť chemická reakcia, ktorá dokáže prebiehať aj mimo organizmu. Pokiaľ by mali byť “základom života” kvantové javy, muselo by ísť o javy, ktoré dokázateľne prebiehajú iba v živých organizmoch, a nepočul som, že by niekto niečo také objavil. “Základom” parného stroja tiež nie je horenie uhlia ani tvorba pary, pretože uhlie môže horieť a para môže vznikať kdekoľvek.

  10. človíček

    Pro fyzika:
    Ale to přece vůbec není podstatné. Když jsem uvedl antropický princip, tak mně nešlo o to, abych ho pokládal za nějaký nezpochybnitelný základ fyziky. Šlo mně o to, abych názorně ilustroval skutečnost, že planetu Zemi a vesmír nelze posuzovat odděleně, protože obojí je součástí jednoho celku. Autor čánku tvrdí, že většina vesmíru je chladná, pustá, tmavá a prázdná, což podle něj odporuje tomu, že by vesmír byl výsledkem designu. Píše to tak, jako by Země do vesmíru nepatřila.
    Podstatné je, že principy, které umožňují existenci všech pozorovaných jevů ve vesmíru (včetně toho, že se autorovi jeví jako pustý) jsou shodné s těmi, které umožňují existenci života.
    Nic víc jsem v tom nezamýšlel 🙂

  11. človíček

    Pro treebeard:
    Tímto svým výrokem jste takříkajíc uhodil hřebík na hlavičku: “Pokiaľ by mali byť základom života kvantové javy, muselo by ísť o javy, ktoré dokázateľne prebiehajú iba v živých organizmoch, a nepočul som, že by niekto niečo také objavil. Základom parného stroja tiež nie je horenie uhlia ani tvorba pary, pretože uhlie môže horieť a para môže vznikať kdekoľvek.”
    Ano, přesně tak. Ale co z toho plyne? Já jsem neříkal, že někdo objevil nějaké kvantové jevy, které jsou základem života. Jen se o tom začíná mluvit – právě v důsledku dosavadních neúspěchů při hledání chemického základu života. Naopak jsem říkal, že zatím nikdo onen “základ života” prostě zatím neobjevil, ačkoli v 70. letech dvacátého stletí se předpokládalo, že v dnešní době již bude “vzorec života” dávno znám. Máte pravdu, že základem parního stroje není pouze hoření uhlí nebo tvorba páry. Parní stroj, aby byl funkčním mechanismem, musí tvořit naprosto komplexní složitý celek – aby fungoval, musí mít miniální počet smontovaných mechanických součástí, musí být naplněn palivem, médiem a musí být spuštěna reakce hoření toho paliva. A přesně to se týká i života. Život ovšem nemá žádné mezistupně. Živá hmota je buď živá a je to tedy život a nebo jde o neživou hmotu. Žádný “položivý polotovar” neexistuje. Život je oproti parnímu stroji složitější ještě v tom, že parní stroj může být funkční, i když v něm není palivo ani voda. Stačí oboje doplnit a stroj se rozběhne. U života je to ještě neporovnatelně složitější.

  12. človíček

    Pro Colomba:
    Ve Vašich příspěvcích vůči mé osobě byla zatím forma totožná s obsahem, takže nevím, proč bych si měl vybírat.

  13. Colombo

    človíček: Definuj, co má znamenat a co by mělo být “chemický základ života” nebo prostě jen “základ života”

  14. Čestmír Berka

    človíčku- jenže mnohé pozorované jevy na základě těch principů existenci života neumožňují. Život neprobíhá ani při 2°K, ani na povrchu Slunce… vypadá to, že vesmír většinově pro život designován není… a těch planet, kde se život vyskytuje nebude ani miliarda.

  15. človíček

    Pro S.V.H.
    Promiňte, nějak jsem Vaši reakci přehlédnul.
    Pokusím se být co nejnázornější. Mně totiž ten výrok o “vyladění” zněl velmi směšně. Moje hodnocení mělo být asi trochu mírnější, ale uznejte, mluvit o vesmíru, že je nevyladěn, rozladěn nebo, že jeho parametry “nejsou vyladěné” (nejmírněji řečeno), zní prostě směšně. Ty teorie o vyladěnosti se týkají například toho, že druhý termodynamický zákon má tzv. statistický charakter. To znamená, že je extrémně nepravděpodobné, aby se teplejší těleso ohřálo od studenějšího, nicméně není to zcela vyloučeno. Ale znamená to, že vesmír není vyladěn? Takové tvrzení je prostě směšné. Snad jen, kdyby existoval nějaký člověk, který by ty zákon dokázal nastavit nějak lépe. To bych smeknul nejméně dvakrát (pro jistotu v rámci statistiky) 🙂

  16. Čestmír Berka

    človíčku, nad Colombovou ochotou vysvětlovat ti biologii bych být tebou nedumal- on o ní ví asi nejvíce z lidí na tomhle webu, protože se biologické vědě věnuje profesionálně. O tvých myšlenkových pochodech si ovšem po tvém loňském “triumfálním” nástupu, kdy jsi tady všechny poučil, jak jsou hloupí nedělal iluze. ” Hospodin zatvrdil” v tvém podání znamenalo, že Hospodin nezatvrdil…to je jak stěmi deseti přikázáními, co jsou Přikázáními, ale nejsou přikázáními… 😀

  17. Medea

    “Ak tá myš na jedno oko nevidí kvôli nejakej dedičnej chorobe, teoreticky tiež môže prežiť a odovzdať gény. Lenže to je len prežitie (a rozmnoženie) jednotlivca vďaka náhode. V rámci viacerých generácií je vysoko pravdepodobné, že “jednooký gén” bude vylúčený, pretože jednookosť prináša nevýhodu.”

    Genetický drift môže fixovať aj nevýhodné alely. Teda v malej izolovanej populácii myší by mohla ľahko úplne prevládnuť aj alela pre jednookú slepotu, pokiaľ by taká bola (a pokiaľ by neznižovala nejako extrémne životaschopnosť). A malá izolovaná populácia poloslepých myší by sa mohla po čase rozrásť na veľkú izolovaná populáciu poloslepých myší 🙂

    Genetic Drift:
    http://evolution.berkeley.edu/evosite/evo101/IIIDGeneticdrift.shtml
    http://en.wikipedia.org/wiki/Genetic_drift

Comments are closed.