Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. treebeard

    BTW, Kralická Biblia pozná aj slovo “obával se” v rovnakom význame a kontexte.

    Mt 2:22 A uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Herodesa otce svého, obával se tam jíti; a napomenut jsa od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských.

  2. protestant

    Kraličtí a Invančičtí překladatelé byli velmi perfektní lingvisté a znalci jak řečtiny tak hebrejštiny. Věděli dobře jak překládat. Jen tehdy měla ěněkterá česká slova prostě jiný význam než dnes:

    …Kralická je klasická, ale mladí lidé jí už málo rozumějí. Je relativně přesná, ale dnešní lidé si už leckdy pod těmi slovy, kterých kraličtí užívali, nedovedou nic představit. Třeba co to je mněhoděk, nebo dvamecítma. Některá slova úplně změnila význam: „nesměli se otázat“ neznamená, že to měli zakázáno, ale že se neosmělili otázat se. Kralická Bible, na svou dobu výborná, se nám vlivem vývoje jazyka vzdálila….
    http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5678

  3. protestant

    treebeard says:
    November 11, 2013 at 8:51 am
    Aha, slovo “nesměl” sa v Kralickej Biblii vyskytuje trikrát 🙂

    protestant:
    Ne. Objevuje se tam 9x

  4. treebeard

    OK, musel som archaickému vyhľadávaču povedať, že má hľadať aj skloňovanie slova, zrejme ho programovali ešte “kralický” 😀

    BTW, nemám pocit, že napr. tu je kralický preklad dobrý:

    kralický: 7I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?

    KJV: 7And wherefore discourage ye the heart of the children of Israel from going over into the land which the LORD hath given them?

    evanjelický: 7Prečo chcete vziať odvahu Izraelcom k prechodu do krajiny, ktorú im dal Hospodin?

  5. protestant

    Kralický je výborný. Jen musíš mít na paměti, že tedy slovo nesměl znamenalo neosmělil se.

  6. S.V.H.

    Kralický překlad jsem sice nečetl, ale pokud se význam některých slov v češtině od té doby posunul, viděl bych spíše problém v těch současných vydáních Kralické bible. Pokud už vydavatelé chtějí zachovat krásu tehdejšího překladu a jazyka, měli by současný význam těch slov uvést na pravou míru v poznámkách. Já bych si i tipnul, že to tak dělají…

  7. protestant

    S.V.H. says:
    November 11, 2013 at 9:32 am
    Kralický překlad jsem sice nečetl, ale pokud se význam některých slov v češtině od té doby posunul, viděl bych spíše problém v těch současných vydáních Kralické bible. Pokud už vydavatelé chtějí zachovat krásu tehdejšího překladu a jazyka, měli by současný význam těch slov uvést na pravou míru v poznámkách. Já bych si i tipnul, že to tak dělají…

    protestant:
    Spíše počítají s poučeným čtenářem.

  8. treebeard

    protestant: Spíše počítají s poučeným čtenářem.

    Skôr považujú zlú zrozumiteľnosť za výhodu (z nezrozumiteľného textu sa vždy lepšie vykeciava) a archaickosť za príťažlivú 🙂

  9. Fyzik

    To MartiXXX: Pred Velkym treskem cas i prostor mohl klidne existovat. Nektere kosmologicke modely s tim pocitaji (treba ekpyroticky model – Steinhart, Turok). Co se tyce interieru cerne diry, je mozne, ze se nikdy nedozvime, co je za horizontem udalosti. Z hlediska OTR je to oblast odriznuta od nasi reality…

  10. Jarda

    Medea says:
    November 10, 2013 at 7:29 pm

    No, podľa mňa napr. prázdna množina, konečné iterácie jej potencie, univerzum dedične konečných množín, … nemajú vlastnosť: “byť produktom ľudského mozgu”

    Jarda:
    Pán Bůh také ne, jak tvrdí věřící.

  11. Medea

    To Treebeard:

    “Podľa mojej definície čísla či funkcie neexistujú, sú len spôsobom opisu reality.”

    Ale ten “spôsob opisu” existuje, nie? Ak áno, aké má vlastnosti? Je “spôsob opisu” časopriestorový objekt? 😉

    “U množín sa mi to zdá zložitejšie, neprázdna množina čohosi reálneho (aspoň bodov na papieri) existuje. Prázdna množina neexistuje, je len opisom stavu, v ktorom niečo neexistuje.”

    OK, teda množina 5 kaprov v rybníku existuje. Existujú aj jej 1, 2, 3, 4, prvkové podmnožiny, prečo by nemohla existovať aj jej 0 prvková podmnožina, teda prázdna množina? 😉 A ak prázdna množina kaprov existuje, aké má charakteristiky? (Prázdna množina nemá žiadne prvky, teda sa dá vymedziť aj bez časopriestorových objektov.) Nie je to teda náhodou ne-časopriestorový objekt? 🙂

  12. Medea

    “Pán Bůh také ne, jak tvrdí věřící.”

    Pokiaľ Boh existuje, tak zrejme nebude produktom ľudského mozgu 🙂

    Ale existencia prázdnej množiny a jej konečných iterácií sa mi zdá o trochu transparentnejšia, než existencia nášho Pána 🙂

  13. Medea

    “Podľa mojej definície čísla či funkcie neexistujú, sú len spôsobom opisu reality.”

    Treebeard, inak, v ZF je všetko množina, teda aj čísla, relácie, funkcie, operácie, … sú v ZF množiny.

    Množina je objekt s veľkým kódovacím potenciálom. Aj taká skromná, dedične konečná množina, môže mať veľký kódovací potenciál. V univerze dedične konečných množín môžeš nájsť aj kódy Babičky, Pána prsteňov, Goldbergových variácií alebo filmu Matrix 😀

  14. treebeard

    Aj množina s kódom Babičky je len iným názvom pre text knihy. Tá kniha nevznikla vďaka kódovaciemu potenciálu množiny.

    A ako sa líši prázdna množina kaprov od prázdnej množiny ďateliny?

  15. človíček

    Pro Medeu:
    Ty Vámi zveřejněné odkazy jsou sice zajímavé, ovšem informace v nich uvedené ani v jednom jediném případě nemění nic na faktu, že princip života zatím nebyl vědou odhalen. Dokonce nevíme ani to, zda je princip života založen na chemickém principu – tedy na úrovni atomů a molekul. Tvrdíte, že “Pozemský život končí na úrovni molekúl”. To je zastaralé tvrzení. Dnes se obecně uvádí, že základem života je doposud neznámý “fyzikálně-chemický princip”.
    Dříve se věřilo, že existuje nějaká chemická definice života, tedy něco jako “vzorec života” na úrovni atomů a molekul. Dnes jsou vědci poněkud opatrnější a objevují se názory, že život může být založen například na nějakých kvantových jevech, protože chemický základ života (navzdory současné značně vysoké úrovni výzkumu) prostě nevidíme. Zatím. Ale už dnes bezpečně víme, že pokud ho spatříme, pak půjde o nesmírně složitý princip, který má k definici nějaké “chemické rovnice” hodně daleko.
    – – –
    Selekci živých organismů v přírodě skutečně pozorujeme, také mutace pozorujeme. Jenže selekce živých organismů není závislá na změnách genomu. Například myš, která nevidí na jedno oko, může přežít a rozmnožit se třeba jen díky tomu, že se ve svém životě nesetká s dravcem – nikoli jen na základě kvality svých genů. Selekce živých organismů tedy nedokazuje evoluci živých organismů – používáme ji jen jako model, který TEORII evoluce ilustruje.
    – – –
    Co se týče mutací – naprostá většina všech pozorovaných mutací živých organismů má charakter poškození genů a nikoli jejich vylepšení. Pokud evoluce skutečně probíhá, pak je zřejmé, že probíhá pouze na úrovni genů, tedy na chemické úrovni. Chybných mutací je však pozorováno nesrovnatelně více, než těch prospěšných. To dokazuje i počet druhů ohrožených vymřením v důsledku genetických poruch – typickým příkladem je například australský ďábel medvědovitý nebo některé druhy afrických holubů. Je to logické. Mutace totiž není inteligentní proces (s tím doufám souhlasíte), ale proces náhodný – to ovšem znamená, že mutace genů nelze při současné úrovni poznatků považovat za důkaz evoluce ve smyslu změny k větší složitosti – tedy k rozvoji a zdokonalování organismů. Není vyloučeno, že to tak opravdu je, ale zatím se na to ještě nepřišlo. Protože počet prospěšných mutací tvoří jen nepatrný zlomek procenta ze všech mutací, je logické, že mutace by musely živé organismy časem nikoli zdokonalit, ale zničit. Rozumější je proto tvrdit, že pokud se mutace podílejí na evoluci života, pak nevíme jak.
    Život zatím umíme popsat pouze na základě vlastností – výměna látková, pohyb, rozmnožování atd. Ale fyzikálně-chemický princip života neznáme. Při současné úrovni poznatků se pravděpodobnost vzniku života z neživé hmoty nachází více než šest set (!) číselných řádů za hranicí statisticky uskutečnitelného jevu. Jen pro představu – pravděpodobnost, že ve svém životě bilonkrát vyhraju ve sportce první cenu, je bilion krát bilonkrát vyšší, než že se z neživé hmoty utvoří život. Toto číslo navíc s přibývajícími poznatky o živé hmotě stále roste.
    Živá hmota je doposud výzvou nad všechny výzvy a svatým grálem všech biologů provádějících výzkum na nejvyšší úrovni. Pro Vás je živá hmota prakticky jasnačka, kterou stačí okomentovat nějakým odkazem z internetu. Ujišťuji Vás, že skuteční odborníci jsou oprávněně skeptičtí.

  16. človíček

    Pro S.V.H.:
    Antropický princip je obecně uznávaným fyzikálním pojmem. V žádném případě jsem neřekl, že tento princip je důkazem existence Boha. Zmínkou o antropickém principu jsem pouze autorovi článku chtěl naznačit, že jeho oddělené posuzování planety Země a zbytku vesmíru je chybné, protože obojí bychom měli chápat výhradně jako komplexní celek – nedělitelný celek prostoročasu a hmoty a všech principů, které určují charakter vesmíru. Takže Váš pseudoargument “protože Bůh” je poněkud mimo. Je zajímavé, do jaké míry se ve svém příspěvku věnujete tomu, jak všechno je, respektive jak všechno není, “jemně vyladěno”. Doporučil jste mně jistou knihu a komentujete ji takto: “Autor tam z pozice fyzika postupně prochází všechny parametry, které bývají deklarovány jako jemně vyladěné, a za pomoci seriózních výpočtů a odvození dokazuje, že vyladěné nejsou.”
    Je zřejmé, že si vůbec neuvědomujete, co jste o jeho knize napsal. Sám autor té knihy by se určitě velice bavil. Zkuste si tu svou větu několikrát pro sebe přečíst, snad pochopíte, jaké jste napsal “moudro”.

  17. Colombo

    Človíček:
    Dnes se obecně uvádí, že základem života je doposud neznámý “fyzikálně-chemický princip”.
    Ne. Nechlastej to.

    objevují se názory, že život může být založen například na nějakých kvantových jevech

    Jo, to tu tvrdil MartiXXX. Takže znova, nechlastej to.

  18. Colombo

    Selekci živých organismů v přírodě skutečně pozorujeme, také mutace pozorujeme. Jenže selekce živých organismů není závislá na změnách genomu. Například myš, která nevidí na jedno oko, může přežít a rozmnožit se třeba jen díky tomu, že se ve svém životě nesetká s dravcem – nikoli jen na základě kvality svých genů. Selekce živých organismů tedy nedokazuje evoluci živých organismů – používáme ji jen jako model, který TEORII evoluce ilustruje.

    Blbost. Podívej se na nějaké stochastické modely a na to, že můžou vykazovat naprosto deterministické trendy.

  19. človíček

    Pro Colomba:
    Pane, obávám se, že jste něco pil patrně Vy. Zkuste nejprve vystřízlivět a pak se možná zmůžete na nějaké argumenty a ne jen na proradné a urážející řeči.
    Ideálně pro Vás jsem vybral tyto biblické verše:
    – – –
    Komu zbude „Ach“ a komu „Běda“? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči. Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou. „Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase.“

Comments are closed.