Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
Teda inak povedané, svety, v ktorých sa anjeli nevzbúrili voči Bohu a Adam a Eva a ich potomkovia prvotného hriechu, sú vďaka slobodnej vôli rozumných bytostí, možné. Prečo všemohúci, vševedúci, budúcnosti predznalý, morálne perfektný Boh, nestvoril len takéto svety?
Vypadlo mi “sa nedopustili”, teda malo byť:
“… Adam a Eva a ich potomkovia sa nedopustili …”
No ono je zábavné zaspekulovat si na téma, jak by asi takový svět, kde Adam s Evou nezhřešili, mohl vypadat… Jak by asi vypadal svět, kde by nebyla smrt? Kde by Adam s Evou neznali sex, a nemohli tedy mít děti?
Zajímavá úvaha…co je to ta “realita”? 🙂
http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-60316240-devil-may-cry-realita-a-google-bryle
Michal: “No ono je zábavné zaspekulovat si na téma, jak by asi takový svět, kde Adam s Evou nezhřešili, mohl vypadat… Jak by asi vypadal svět, kde by nebyla smrt? Kde by Adam s Evou neznali sex, a nemohli tedy mít děti?”
Michal, sv. Augustin si napr. myslí, že Adam a Eva, pokiaľ by nezhrešili, mohli splniť Boží príkaz: “Milujte sa a množte sa!”, aj bez hriešnej vášne, teda ich rozmnožovacie orgány, by perfektne fungovali, ale namiesto hriešnej vášne, by prarodičia asi cítili len uspokojenie, že plnia Boží príkaz. Teda Eva, by bola asi týmto podobná kráľovnej Viktórii, ktorá vraj mala zásadu, počas aktu zavrieť oči a myslieť len na blaho Anglicka 😀
Medea says:
Michal: “No ono je zábavné zaspekulovat si na téma, jak by asi takový svět, kde Adam s Evou nezhřešili, mohl vypadat… Jak by asi vypadal svět, kde by nebyla smrt? Kde by Adam s Evou neznali sex, a nemohli tedy mít děti?”
Michal, sv. Augustin si napr. myslí, že Adam a Eva, pokiaľ by nezhrešili, mohli splniť Boží príkaz: “Milujte sa a množte sa!”, aj bez hriešnej vášne, teda ich rozmnožovacie orgány, by perfektne fungovali, ale namiesto hriešnej vášne, by prarodičia asi cítili len uspokojenie, že plnia Boží príkaz. Teda Eva, by bola asi týmto podobná kráľovnej Viktórii, ktorá vraj mala zásadu, počas aktu zavrieť oči a myslieť len na blaho Anglicka 😀
Nevím jak to vnímal Augustin, ale sex nebyl ten hřích o který se jednalo u Adama s Evou. Hřích byla neposlušnost Božího příkazu. Sex je součást dobrého Božího stvoření. Včetně té vášně.
Samozřejmě myslím sex v kontextu manželství, jako celoživotního vztahu muže a ženy. 🙂
Sv. Augustin (354-430) sa domnieva, že pokiaľ, by ľudia v Raji nezhrešili, tak ich pohlavné orgány, by neovládala hriešna vášeň, ale rozumová vôľa, podobne, ako je to v prípade rúk alebo nôh, teda nebyť prvotného hriechu prarodičov, bez hriešnej vášne, mohlo ľudstvo (podľa Augustina) zaplniť Zem 😉
Carlos: “Nevím jak to vnímal Augustin, ale sex nebyl ten hřích o který se jednalo u Adama s Evou.”
Samozrejme, že sa jednalo o porušenie Božieho príkazu jesť zo stromu poznania dobrého a zlého, to bol prvotný hriech aj podľa Augustina, ale ako som už písala, keby Adam a Eva nezhrešili, ich sexuálny akt, by (podľa Augustina) prebiehal bez “hriešnej” vášne.
Spisy Otcov Cirkvi online a po anglicky: http://www.newadvent.org/fathers/index.html
“… porušenie Božieho príkazu nejesť zo stromu poznania …”
Medea says:
July 26, 2013 at 5:51 pm
“… porušenie Božieho príkazu nejesť zo stromu poznania …”
carlos: zde bych na doslovnosti opravdu netrval 🙂
Carlos, tak čo sa to podľa Teba, onoho času v záhrade Eden stalo?
Vzhledem k tomu, že o té události nemáme jiné informace tak musím říct, že nevím.
Ten strom je prostě obrazným vyjádřením o nějaké zkoušce, o možnosti být neposlušní. Bez této možnosti by totiž rozhodnutí poslouchat Boha nebylo moc svobodné.
Čestmír Berka says:
July 24, 2013 at 1:25 pm
Jak to tedy je? Máme peklo chápat jako ohnivé místo věčného trápení nebo jako místo, kde dojde ke zničení? Nebo je to snad jen stav odloučení od Boha? Co tedy vlastně peklo je?
bílej kabát:
Mě by zase zajímalo, jak to všechno funguje, když v pekle neexistuje čas. Jak hříšník bude vnímat své utrpení bez času? Jak bude vnímat odloučení od boha bez času? A pokud vše probíhá v přítomném okamžiku, tak jsem v jedné knížce četl, že v tomto stavu neexistuje nic negativního. Moc tomu nerozumím….
A on v pekle neexistuje čas? Kdo na to přišel? Nevím o tom, že by se o čase v pekle něco psalo v Bibli…
Michal says:
July 26, 2013 at 8:35 pm
A on v pekle neexistuje čas? Kdo na to přišel? Nevím o tom, že by se o čase v pekle něco psalo v Bibli…
bílej kabát.
Peklo není fyzické, nebo snad ano. V pekle trpí duše nebo náš duch. A to nemá s časem co dělat. Pravda, v bibli nic takového není, četl jsem to v nějaká křesťanské příručce. Ale logicky vzato, tělo skončí fyzickou smrtí, takže dále může fungovat jen duchovno a na této rovině dále ráj a peklo…
No podle mě, pokud někdo trpí, je to děj, a ten je jedině v čase…
Bílej Kabát: “Peklo není fyzické, nebo snad ano. V pekle trpí duše nebo náš duch. A to nemá s časem co dělat.”
Kresťania tradične veria vo vzkriesenie tela, teda posmrtný stav duše bez tela je (podľa kresťanov) len dočasný. Na Konci vekov, po Poslednom súde, sa opäť spoja ľudské duše s telami a toto spojenie bude večné. Spasení sa budú celú večnosť tešiť z blaženej existencie vo svojom dokonalom, oslávenom tele a zatratenci budú zase celú večnosť neznesiteľne trpieť vo svojich neoslávených telách 😉
Michal: “No podle mě, pokud někdo trpí, je to děj”
No, tak ja si viem predstaviť utrpenie aj ako nejaký nepríjemný stav, trvanie.