Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
Čestmír Berka says:
… Docela si to barvitě vybavuju- škoda, že nám tohle Peklo Jan Pavel II taknějak zrušil…
S.V.H.:
Já myslel, že nám zrušil jen předpeklí. Jak je to, křesťané, půjdu do pekla nebo ne?
Michal says:
July 22, 2013 at 8:04 pm
A jéje, vévodkyně Kate bude rodit v nemocnici – pro změnu – panny Marie… 🙂
Myslím, že panna Marie je pro křesťany (mluvme v duchu ČT! 🙂 ) naprosto regulérní bohyně 🙂
Panna Marie je pro křesťany přímluvkyní … jako andělé a svatí.
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=813Tih-Pty4 … co to je za kazatele? nějaká sekta nebo alternativní církev?
Jak se pozná sekta či alternativní církev? 😀 Že tvrdí něco, co tvoje církev ne? Pán to vše dokládá příslušnými citacemi z Bible- co by mohlo být věrohodnější, když má “důkazy” z Bible? Já bych ho bral vážně.
Čestmír Berka : Ta moje církev na to studuje vysokou školu teologickou … musí projít seminářem a to ještě neznamená, že budou knězmi. Číst z Bible umíte i vy.
Takže bez vysoký teologický se prostý občan křesťan nemá šanci dozvědět, jestli bude v Nebi nahatej, nebo v rouchu a jestli jsou čerti? To máte křesťani teda dost blbý… A jak to teda v tý vaší podmnožině křesťanů máte s Peklem? Je, není? Je virtuální nebo fysický-vytápěný? Nebo si teologové prostě střihnou, co platí, když mají rozdílné názory?
Čestmír Berka: dle katechismu: Zavržené v pekle trápí odloučení od Boha navždy a oheň věčný. Dostane se tam ten, kdo zemře v těžkém hříchu, i kdyby to byl jediný těžký hřích. Proč? ěžkým hříchem se člověk úplně odvrací od Boha. Dále se tam píše: Jakého druhu je tento oheň nevíme. Tolik je však jisté, že je to oheň skutečný, není však totožný s ohněm, který známe ze své zkušenosti.
Dle katechismu je v Pekle jakýsi neznámý druh ohně, který nikdo nezažil ale jistě víme, že je jiný, než zažívají popálení? Takže fysické-klasicky vytápěné Peklo. Dobře. To je v katechismu…ale šedivá je teorie a zelený strom života- kolik křesťanů ve vaší podmnožině křesťanů téhle pohádce věří, když jí už nevěřil ani kandidát na svatého, pan Wojtyla a ani sesazený pan Bezák? Byl nějaký průzkum? Jak to vyšlo na procenta?
Čestmír Berka : Neslyšel jsem, že by Jan Pavel II. nevěřil v peklo… dejme tomu v předpeklí.
http://zivotysvatych.okamzite.eu/MARIAEM_JEZIS_MARIA/Svaty_Lonard_porto_maurizio/svata_Veronika_Giuliani_hovori_ku_knazom/OCISTEC.htm
Moc hezká stránka. S tím Janem Pavlem druhým je to vygooglovatelné…
Jakého druhu je tento oheň nevíme. Tolik je však jisté, že je to oheň skutečný, není však totožný s ohněm, který známe ze své zkušenosti.
Tohle by se dalo použít jako učební pomůcka v hodině blábolologie. Ve dvou větách tři tvrzení, jež si vzájemně odporují.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16820
Takže Peklo je nakonec soukromý projekt…který teda Bůh může klidně zrušit…to by byli démoni docela naštvaný..
http://zivotysvatych.okamzite.eu/MARIAEM_JEZIS_MARIA/Svaty_Lonard_porto_maurizio/svata_Veronika_Giuliani_hovori_ku_knazom/OCISTEC.htm …tak to je moc hezká stránka. Parádní motivační. 🙂
Jezuitský časopis La Civiltà Cattolica konstatoval: „Je klamné … domnívat se, že Bůh prostřednictvím démonů působí odsouzencům hrozná muka v ohni.“ Článek pokračuje: „Peklo existuje nikoli jako místo, ale jako stav, jako způsob bytí toho, kdo trpí odloučením od Boha.“ Papež Jan Pavel II. v roce 1999 prohlásil: „Výraz ‚peklo‘ neoznačuje místo, ale poukazuje na stav těch, kdo se dobrovolně a s konečnou platností odlučují od Boha, zdroje veškerého života a radosti.“ K zobrazování pekla jako ohnivého místa řekl: „Je z toho patrné, jak absolutně zoufalý a prázdný je život bez Boha.“ Kdyby ve spojitosti s peklem mluvil papež o „plamenech a rudém ďáblovi s vidlemi, lidé by to nebrali vážně,“ napsal církevní historik Martin Marty.
K podobným změnám dochází i v jiných denominacích. Ve zprávě naukové komise anglikánské církve se uvádí: „Peklo nejsou věčná muka, ale je to konečná a neodvolatelná volba toho, co je v naprostém a absolutním rozporu s Bohem a co jednoznačně vede k úplné neexistenci.“
Podle definice v katechismu episkopální církve ve Spojených státech je peklo „věčná smrt těch, kdo zavrhli Boha“. Jak říká U.S.News & World Report, stále více lidí zastává názor, že „přestupníky stihne zničení, a ne věčné utrpení. … [Tito lidé] tvrdí, že ti, kdo s konečnou platností zavrhnou Boha, budou ve ‚stravujícím ohni‘ pekla jednoduše zbaveni existence.“
Přestože se v dnešní době od představy ohně a síry upouští, mnozí věřící stále zastávají názor, že peklo je doslovným místem trápení. Albert Mohler z Teologického semináře Jižních baptistů v Louisville (Kentucky, USA) říká: „Písmo jasně mluví o tom, že peklo je doslovné místo ohnivých muk.“ A komise Evangelické aliance ve své zprávě nazvané The Nature of Hell (Podstata pekla) uvádí: „Peklo je vědomý stav zavržení a trápení.“ Zpráva dodává: „Tresty a utrpení v pekle jsou odstupňovány podle míry závažnosti hříchů spáchaných na zemi.“
Jak to tedy je? Máme peklo chápat jako ohnivé místo věčného trápení nebo jako místo, kde dojde ke zničení? Nebo je to snad jen stav odloučení od Boha? Co tedy vlastně peklo je?
neruda says: Co si kde odporuje? Lze si to představit jako oheň, ale je to úplně jiný oheň než známe. JInak řečeno – není to oheň – oxidačně redukční reakce, kde se spaluje hmota za vývinu kouře a tepla. Ale je to nejspíš nějaké hoření, které spaluje manu. Duši. Těžko pujde z ducha teplo světlo a zplodiny.
Čestmír Berka : A kdy sem kde řekl, že je to místo s ohněm a čerty s kopyty a rohy atd? …. já už jsem to tady kdysi psal, přesně to jak to říkal expapež. To je aspoň vidět, jak moc dobře umíte vnímat, co kdo říká 😀
Mně se zdá, že všichni ateisti jsou hrozně prkení a nemají vůbec představivost. KDyž jim někdo řekne “oheň”, tak si okamžitě vybaví oheň, který je hřeje u táboráčku, protože tak ho znají. Ale jak může hořet duše stejně jako táborák? … když jim řeknete, že existuje ďábel, okamžitě zapátrají do paměti, jak vlastně vypadal čert na obálce pohádkové knížky – jo to je ten, jak má ty kopyta, je chlupatý a má rohy. Jak může chlupaté stvoření s takovými kopyty a vším lézt lidem do duše? … když jim řeknete Bůh, tak si představí nějakého vousatého staříka, který sedí na obláčku. Nejspíš asi nějaká tradice, jak si představovali lidi Olympské Bohy… ale jak může dědeček na obláčku vstoupit do duše lidí? … hodně omezený svět ateistův od jednoho mezního stavu k druhému, ke vší smůle jsou těmi mezními stavy přejaté vlivy z vývoje jejich osobnosti.
Je třeba pochopit že všechny svaté obrazy jsou z fantazie lidí, jak si asi to či ono představují. KDyž někdo namaluje bezetvarý bílý flek, tak kdo mu uvěří, že je to úžasná bytost jakou je anděl třeba?
Prcin says:
Mně se zdá, že všichni ateisti jsou hrozně prkení a nemají vůbec představivost. KDyž jim někdo řekne “oheň”, tak si okamžitě vybaví oheň, který je hřeje u táboráčku, protože tak ho znají. Ale jak může hořet duše stejně jako táborák? … když jim řeknete, že existuje ďábel, okamžitě zapátrají do paměti, jak vlastně vypadal čert na obálce pohádkové knížky – jo to je ten, jak má ty kopyta, je chlupatý a má rohy. Jak může chlupaté stvoření s takovými kopyty a vším lézt lidem do duše? … když jim řeknete Bůh, tak si představí nějakého vousatého staříka, který sedí na obláčku. Nejspíš asi nějaká tradice, jak si představovali lidi Olympské Bohy… ale jak může dědeček na obláčku vstoupit do duše lidí? … hodně omezený svět ateistův od jednoho mezního stavu k druhému, ke vší smůle jsou těmi mezními stavy přejaté vlivy z vývoje jejich osobnosti.
S.V.H.:
Přesně. S představou ateisty, který si věřícího představuje, jako člověka, který věří ve vousatého staříka na obláčku, se setkávám často.
Možná je to proto, že věřící mají v tom, čemu věří, takový hokej, že si do ateistů prostě projikují tu nejjednodušší představu (staříka na obláčku).
Prcine,
odporuje si tam úplně všechno:
1) pokud nevíme, jakého druhu je ten oheň, těžko si můžeme být jisti tím, že jde o oheň skutečný,
2) je-li to oheň skutečný, pak je nesmyslné tvrdit, že není takový, jaký známe ze své zkušenosti, protože skutečný oheň je právě ten, jaký známe ze zkušenosti,
3) je-li to nějaký „jiný“ oheň, který ze své zkušenosti neznáme – ovšem o tom nic nevíme – pak není důvod nazývat jej ohněm, protože je to klamavé.