Říká se, že dlouhé články nikdo nečte. Proto se dnes pokusím psát krátce a stručně. Chtěl bych velmi poprosit naše věřící přátele, aby si následující odstavce pozorně přečetli, a upřímně odpověděli,
1) zda mohou prohlásit, že u nich to takto nefunguje,
2) případně co to podle nich znamená, pokud se nemýlím, a jejich víra opravdu funguje nějak takto.
– především, ačkoliv náš mozek má v sobě zadrátováno, jak jsme chytří a jedineční a vůbec, NEJSME takoví. Náš mozek v netriviálních otázkách nefunguje příliš dobře. Jsme náchylní ke kognitivním biasům atd., a i velká většina dnešních ateistů NEMÁ své postoje promyšlené. Nevěří proto, že se narodili do společnosti nevěřících. Jejich iracionalita se realizuje v pověrách, víře v horoskopy, v UFO, konspirační teorie, městské legendy, atd. Ateisté nejsou o nic chytřejší než věřící (i když v průměru možná lehce ano 🙂 ), jen měli to štěstí, že z důvodu prostředí do kterého se narodili, mají v otázce boha zrovna pravděpodobně pravdu. Chceme-li se přiblížit k poznání pravdy v nějaké netriviální otázce, je třeba přemýšlet a shánět si informace velice pečlivě, je třeba brát na vědomí, které kognitivní postupy jsou spolehlivější a které méně spolehlivé, je třeba osvojit si zásady racionálního a kritického myšlení – a toto většina věřících ani ateistů nečiní.
– náboženství je integrováno do osobnosti věřícího jedince. Je součástí jeho identity. Opuštění víry by vnímal jako narušení své osobní integrity. Rituály, návštěvy kostela, modlitby, hovory o víře s přáteli, náboženské symboly a další VYPLŇUJÍ nemalé místo v jeho životě. To snižuje jeho motivaci byť jen uvažovat o cestě, která by MOHLA vést k opuštění toho všeho.
– Víra také tvoří vysvětlující rámec pro jeho světonázor. Typický věřící si tak neumí ani představit, že by víru opustil. Nic by najednou nedávalo smysl, v jeho životě by zůstalo prázdno.
– Navíc je si vědom, že by to narušilo vztahy s jeho blízkými, a proto je jeho ochota kriticky svou víru promyslet blízká nule. Nikoliv náhodou je ve společnosti věřících přítomen mem, že odpadnutí od víry je selhání, litují takového člověka, dokud ještě neodpadl, “doufají” že to zvládne, atd. Kdo by riskoval, že takto dopadne? Muslimové toto mají ošetřeno dokonce právem šaríja. (odpadnutí od víry se u Muslimů trestá smrtí)
– Daniel C. Dennett velmi trefně píše o tzv. doxastické dělbě práce. Velká část věřících o své víře nepřemýšlí, spoléhá se na to, že ji mají promyšlenou teologové a další vůdčí osobnosti v církvi, a jim stačí jen se k tomu přihlásit, vyznat víru, “podepsat to”. Smutnou skutečností však je, že teologové to nijak uspokojivě promyšlené nemají. Navíc co teolog to jiný názor. Kromě toho, kdyby běžní věřící tušili, kam vedou snahy teologů to celé promyslet, tak by v tom často svou víru příliš nepoznali…
– Velmi důležitým faktorem je, že věřící často cítí JISTOTU, že mají pravdu. Netuší, jak ošemetný je jistota pocit. Často ani netuší, ŽE jistota je jen pocit, a nepřipouštějí si, jak často může pocit jistoty klamat. Naivně soudí: VÍM, že mám Pravdu, TEDY mám pravdu.
– víra “funguje”. S Ježíšem mají osobní vztah, denně s ním “mluví”, mají pocit jistoty, že je s nimi. Když se jim něco povede, způsobil to Ježíš, óó děkuji. Když se něco nepovede, pán Ježíš mi tím dává lekci, chce mě něco naučit, a je to jen pro moje dobro. Ó děkuji Pane. Funguje to perfektně, a “přesvědčují” se o tom mnohokrát denně.
– víra řeší konečnost lidské existence, tedy něco, co nás hluboce zneklidňuje (máme to opět zadrátované v mozku).
– k metodě cukru přidává metodu biče = peklo
– mimořádně důležitá rekvizita je “aktivní ďábel”: my ateisté jsme jeho nástrojem, proto se nám nesmí naslouchat. Televize je ďábelská, cokoliv co by mohlo odvést od víry je ďábelský úklad, ateistické weby jsou ďábelské, naše otázky jsou ďábelské… je třeba držet se od ďábla co nejdál!
Je otázka, zda se víra šíří jako memplex, ale rozhodně je-li už někdo vírou “nakažen”, jsou součástí víry nepomenutelné a velice silné “imunizační” memy, které zejména jako celek tvoří prakticky neproniknutelnou překážku:
– pochybnosti jsou špatné, jsou projevem slabosti a selhání. Nikdo se jim sice neubrání, ale je třeba se snažit.
– nevíra je nemorální, a kdo by chtěl být nemorální? Kdyby ateisté žili ve vlastním státě, jistě by se vraždili, znásilňovali a okrádali na potkání.
– nevěřící jsou nemorální, jsou z rozvrácených rodin, otcové je nemilovali, mají sklon k vraždám a krádežím atd., nevěří proto že chtějí smilnit, … kdo by chtěl mezi takové patřit?
– víra dává životu smysl. Musí být hrozné žít život, který nemá smysl…
– víra vysvětluje proč tu jsme. Nevěřící na tyto otázky nemají odpověď, věří, že jsme tu “náhodou”. Blázni…
– my věřící máme Pravdu
– víra je dar, dar poznání Pravdy. Tohoto daru si vážíme. Zlí a škodolibí nevěřící nám ho chtějí vzít. Tomu musíme zabránit, nejlépe tak, že se s nimi vůbec nebudeme bavit. K čemu taky?
– bez víry není morálka
– NDE ukazují, že posmrtný život existuje.
– ateisté pyšně věří svému rozumu, zatímco my věříme Bohu
– nevěřící se chtějí považovat za rovného bohu, dělají z člověka Boha, staví člověka na Jeho úroveň… pošetilci.
– nevěřící NENÁVIDÍ boha
– víra v boha na člověka klade vysoké nároky, a my věřící jsme schopni jim dostát. Nevěřící nevěří proto, že těmto nárokům dostát nejsou ochotni. Místo toho se chtějí věnovat pozemským radovánkám, nákupům, chipsům před TV, atd. Jak je převyšujeme, óóó my se máme.
Toto vše vytváří takřka dokonalý mentální black-box, ve kterém je mysl věřícího uzavřena, a sama dobrovolně TOUŽÍ v něm setrvat, NECHCE ani nahlédnout ven, natož aby se ven chtěla dostat.
Otázka na závěr pro naše věřící přátele: uvědomujete si, že podobný blackbox by DOKÁZAL konzervovat lež? Připouštíte, že toto se MOHLO stát vám? Připouštíte, že velice podobně fungují ostatní náboženství, případně “pomýlené” proudy v křesťanství? (Kreacionisté Mladé Země, svědkové Jehovovi, liberálové, moderní křesťané…) CHTĚLI byste poznat, KDYBY byla lživá i vaše víra, a mnou popsaný mentální blackbox by vám bránil to odhalit?
Ontological Arguments: http://plato.stanford.edu/entries/ontological-arguments/
Zajímavé – Médeo, Ty tam máš podmínku, že ta bytost existuje logicky nutně?! To je ale IMHO strašně silná podmínka – dnes je přece evidentní, že Vesmír je přinejmenším myslitelný bez Boha, a proto stoprocentně neexistuje bůh, jehož existence by byla logicky nutná…
Bůh dle Tvé definice podle mého názoru neexistuje s ještě vyšší mírou jistoty, než jak jsem o tom psal před dvěma příspěvky…
Michal: “Ty tam máš podmínku, že ta bytost existuje logicky nutně?! To je ale IMHO strašně silná podmínka”
No, tak ja takú chuderku bytosť, ktorá neexistuje logicky nutne, za Boha považovať nemôžem. Ak je nejaká bytosť kontingentná, tak v tom najlepšom prípade, by som ju mohla považovať za boha, ale nie za Boha 🙂
Michal: “dnes je přece evidentní, že Vesmír je přinejmenším myslitelný bez Boha, a proto stoprocentně neexistuje bůh, jehož existence by byla logicky nutná…”
No, môže to byť tak, že nám len chýbajú nejaké podstatné metafyzické poznatky a preto je to pre nás “mysliteľné”.
Jasně, však já Ti to neberu, a opakovaně říkám, že s výjimkou domény matematiky nevíme jistě prakticky nic.
Takže ano, teoreticky je jistě možné, že existuje jakýsi metafyzický zákon, který si vynucuje existenci Boha i třeba v úplně prázdném Vesmíru bez času. Je teoreticky možné, že Bůh musí být i v abstraktním euklidovském třírozměrném prostoru…
Je rovněž možné, že takto vynucený bůh je současně tak dokonalá bytost (bytost!), že vyšší už nad ni není myslitelná.
Já jen říkám, že pravdivost obou podmínek dohromady považuji za mimořádně málo pravděpodobnou. Jak říkám, považuji to za mnohem méně pravděpodobné, než že v téhle chvíli je na oběžné dráze kolem Země neviditelná flotila mimozemšťanů, nebo že existují vodníci nebo víly. IMHO to je srovnatelně málo pravděpodobné, jako že je pravdivé křesťanství (bez scholastických vylepšení) – a to už je tedy co říct 🙂
Médeo, víš vůbec o nějakém “metafyzickém zákoně”? Řekni příklad něčeho podobného!
Nestojí náhodou celý koncept metafyziky tak trochu na vodě?
Teď mě napadá tato úvaha:
Představme si, Médeo, že existuje bytost, jediná svého druhu, která stvořila náš Vesmír, sama existuje mimo čas a prostor, některé její atributy jsou nekonečné (např. inteligence), je schopna svou myslí celý náš Vesmír obsáhnout, a ví tedy o všem, co se v něm děje – ale neexistuje nutně. Prostě existuje – ale existovat by nemusela.
Podle tebe v tomto případě Bůh neexistuje. Ať je tato bytost cokoliv, není to Bůh. OK?
Roli něčeho nejvyššího může sehrát i neosobní, nečasové, neprostorové vědomí, které se projevuje i v hmotných časových a prostorových osobních vědomích, v hmotném časovém a prostorovém mozku ale my ho nemůžeme zazmamenta mozkem, myšlením, protože myšlení je hmotné, časové, měřitelné.
…zaznamenat
Zajimava statistika o rozlozeni religiozity v USA
http://www.gallup.com/poll/153479/Mississippi-Religious-State.aspx?utm_source=alert&utm_medium=email&utm_campaign=syndication&utm_content=morelink&utm_term=Politics%20-%20Religion%20-%20Religion%20and%20Social%20Trends%20-%20USA#1
Dnes mám dovolenou, tak jsem si na chvíli pustil zprávy na ČT24. Ráno tam byl Katolický historik Jan Šebek, a mluvili o návštěvě Papeže v Brazílii. Líčili, jak tam přijedou statisíce mladých křesťanů z celého světa – a mě napadlo “Jakýchpak Křesťanů, snad Katolíků, ne?”. Pak se redaktor dokonce ptal, jací křesťané tam převážně jezdí, zda mají nějakou speciální strukturu. A Šebek na to, že to jsou ti více “emočně naladění”. O Katolících, a o tom že to celé je primárně Katolická akce, a Katolický papež, ani slovo.
Dále mluvili o světových dnech mládeže, že to je akce, která má mladým lidem “nabídnout ideály křesťanství” (pěkný eufemismus!) – a zase, ani slovo o tom, že to je KATOLICKÁ akce.
Česká televize takto před svými diváky docela nestydatě předstírá, že křesťanství = Katolictví, tvořené Katolickou církví a reprezentované Papežem.
ČT nejenže neinformuje korektně o ateismu, ale dokonce ani o křesťanství! Možná by bylo správnější mluvit o ČT jako o České Katolické televizi… Protestante, co si o tom myslíš?
jack says:
July 19, 2013 at 1:25 pm
Prcin says:
July 19, 2013 at 10:38 am
jack : Ne vaše myšlení opravdu nechápu … bát se smrti znamená dělat všechno proto, abych neumřel … jít se léčit s rakovinou, žít zabalený v karimatce v ochranné atmosféře apod.
jack:
Bát se smrti může také znamenat,že se bojíte toho co přijde po ní! A s tím si vy evidentně děláte starosti. Já nemám důvod bát se smrti,ale pouze umírání.
Nebojím se smrti,už jsem byl mrtví biliony a biliony roků předtím než jsem se narodil a nebylo to nic hrozného. Mark Twain
bílej kabát:
Ano, smrt je pouze návrat do neexistence, která byla již před narozením.
jack says:
July 19, 2013 at 1:29 pm
Prcin says:
July 19, 2013 at 10:44 am
Závidím ateistům, že nemají strach z Božího soudu Že se nebojí démonů, ďábla ani pekla
jack:
Já jsem se také bál pekla,ale tak do 5 let,potom jsem z toho vyrostl,narozdíl od vás!
bílej kabát:
Přesně, strach je důvod víry mnohých křesťanů. A na tom celá staletí stavěla katolická církev. Vymývala mozky těma kecama a na takto vybudovaném strachu lidí ze satana, démonů a pekla postavila svojí moc.
Michal: “Médeo, víš vůbec o nějakém “metafyzickém zákoně”? Řekni příklad něčeho podobného!”
Matematické a logické zákonitosti sú nečasové, nepriestorové a nutné, teda platia v každom možnom svete. Teda tvrdenie: “Matematické a logické propozície platia v každom možnom”, môže byť príkladom takého metafyzického zákona
Michal: “Nestojí náhodou celý koncept metafyziky tak trochu na vodě?”
V prvej polovici 20. storočia sa filozofi Viedenského krúžku ostro dištancovali od metafyziky, ale v 60. rokoch došlo došlo k veľkému oživenie metafyziky v rámci samotnej analytickej filozofie.
Moderná metafyzika sa zaoberá napr.: (starým) problémom existencie a povahy univerzálií, vzťahom univerzálií a jednotlivín, modalitami možnosti a nutnosti a problematikou možných svetov, problematikou priestoru a času, časopriestoru a trvania, (ne)existenciou temporálnych častí, kauzalitou, povahou a existenciou mysle, problémami identity, problémami slobodnej vôle, … .
Podľa mňa je metafyzika všadeprítomná. Metafyzické problémy prenikajú každodenný život, prírodné vedy aj matematiku. Už bežný človek, nefilozof, akceptuje (často len implicitne) kopu metafyzických predpokladov o čase a priestore, kauzalite, mysli, prírodných zákonoch. Problematika časopriestoru v TR alebo pozorovania v QM vyvoláva zaujímavé metafyzické otázky a zasahuje hlboko do oblasti metafyziky.
Metaphysics: http://plato.stanford.edu/entries/metaphysics/
Knihy:
(1) The Oxford Handbook of Metaphysics. Edited by Michael J. Loux. 2005. ISBN-13: 978-0199284221
(2) Metaphysics. Peter van Inwagen. 2008. ISBN-13: 978-0813343563
(3) Beyond Experience: Metaphysical Theories and Philosophical Constraints. Norman Shwarz. 2001. download knihy: http://www.sfu.ca/~swartz/beyond_experience/
Knihy (2) a (3) môžu poslúžiť ako pekný a zrozumiteľný úvod do metafyziky.
Michal: “Představme si, Médeo, že existuje bytost, jediná svého druhu, která stvořila náš Vesmír, sama existuje mimo čas a prostor, některé její atributy jsou nekonečné (např. inteligence), je schopna svou myslí celý náš Vesmír obsáhnout, a ví tedy o všem, co se v něm děje – ale neexistuje nutně. Prostě existuje – ale existovat by nemusela. Podle tebe v tomto případě Bůh neexistuje. Ať je tato bytost cokoliv, není to Bůh. OK?”
Áno, ak je to kontingentná bytosť, tak to nie je Boh, ale je to boh. Veľmi silný boh, tento boh, by bol zrejme oveľa silnejší než Zeus z Homérových eposov, germánsky Odin alebo Jahve z knihy Genezis 🙂
Oprava v mojom príspevku: http://www.i-ateismus.cz/2013/07/jak-funguje-vira/comment-page-36/#comment-74612
Namiesto vety: “Matematické a logické propozície platia v každom možnom”,
tam malo byť: “Matematické a logické propozície, ktoré platia v jednom možnom svete, platia v každom možnom svete.”
Michal: “Bůh dle Tvé definice …”
No, je to skôr vymedzujúca schéma, než “definícia”, pretože tam nie sú explicitne popísané tie superiórne perfekcie, ktorými sa Boh neprekonateľne odlišuje od iných bytostí.
Je jasné, že nie každá perfekcia je Boha hodná vlastnosť, vlastnosti “byť najlepšou manželkou” alebo “byť najlepšou milenkou”, asi nebudú ako Božie atribúty veľmi vhodné 🙂 Zaujímavou otázkou je teda výber perfekcií pre Najvyššiu bytosť. Abrahámovské náboženstvá (za posledných 2000 rokov) uvádzajú tradične ako Božie perfekcie napr. všemohúcnosť, vševedúcnosť, najvyššiu dobrotu. Aristoteles zase popisuje svojho Boha ako nutné bytie, prvého nehybného hýbateľa, perfektný Rozum, ktorý dokonale a blažene myslí samého seba a nič iné nerobí (nič iné ani nie je hodné Jeho Dokonalosti :)).
Nejaké perfekcie hodné Boha :):
Omnipotence: http://plato.stanford.edu/entries/omnipotence/
Omniscience: http://plato.stanford.edu/entries/omniscience/
Divine Simplicity: http://plato.stanford.edu/entries/divine-simplicity/
Immutability: http://plato.stanford.edu/entries/immutability/
No, a ďalšia chyba, namiesto “Norman Shwarz” malo byť “Norman Swartz” 🙂
Může mi někdo vysvětlit, jak podle Katolíků fungují modlitby k panně Marii, případně k jiným ze zástupu Katolických svatých?
Má snad Kristus či Bůh Otec nějaký “deficit milosrdenství”, kvůli kterému je třeba modlit se právě k panně Marii? (aby se přimluvila…)
Michal says:
July 22, 2013 at 7:10 pm
Může mi někdo vysvětlit, jak podle Katolíků fungují modlitby k panně Marii, případně k jiným ze zástupu Katolických svatých?
Má snad Kristus či Bůh Otec nějaký “deficit milosrdenství”, kvůli kterému je třeba modlit se právě k panně Marii? (aby se přimluvila…
bílej kabát:
Tak tohle jsem také nikdy nepochopil. Ježíš řekl, že jen on je tou cestou k bohu otci. Panna Marie, stejně tak ostatní svatí, ke kterým se katolíci modlí, jsou dle ostatních křesťanských církví pouhými modlami. A navíc, kde bere katolická církev právo prohlašovat někoho za svatého. Teprve bůh při posledním soudu rozhodne. Už jsem to tady psal, že by si nejdříve měli tyto věci vyjasnit křesťané mezi sebou, než o své jediné pravdě začnou přesvědčovat ostatní.
Jasně jasně, přesně toto jsem myslel. Takových citátů je přece řada:
JÁ jsem chléb života (nikoliv panna Marie).
JÁ jsem svělo světa (nikoliv panna Marie).
NIKDO nepřichází k Otci, než skrze mě (nikoliv skrze pannu Marii).
Já jsem ta cesta, pravda a život (nikoliv panna Marie).
O cokoliv poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu (ani slovo o Marii)
atd.
O uctívání Marie a modlitbách k Marii není v Bibli ani slovo. Jak je možné, že NEJVĚTŠÍ a nejrespektovanější křesťanská církev, ke které se hlásí nadpoloviční většina všech křesťanů, jsou takovíto modláři?