Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
I tahle “hádka” je jiná forma násilí
MartiXXX: “My se tady bavíme potom o tom, že vy na 90% nebo 99 nevěříte v boha a já v něj nevěřím jen ze 40%?”
No, tak ja som v mojom príspevku uviedla aj ďalšie a podstatnejšie veci, než len stupeň môjho subjektívneho presvedčenia:
protestant – Ateisti určite vykonali všeličo, ale nie v mene ateizmu. Tak ako aj tú atómovú bombu zvrhol možno veriaci kresťan, ale určite nie v mene kresťanstva. Zatiaľčo napr. taká bosorka bola upálená v mene kresťanstva a jej upálenie bolo odôvodnené Bibliou a ďalšími kresťanskými názormi.
Možno v tej Kambodži sa naozaj vraždilo aj v mene ateizmu (ako píše MartiXXX), ale neviem o tom. Pol Potovým hlavným cieľom bolo mestské obyvateľstvo a jeho snom štát zložený kompletne z roľníkov. Určite aj mníchov považoval za darmožráčov, ale netuším, čím bývali rozsudky nad mníchmi a kňazmi zdôvodnené. Režim sa určite neusiloval vykynožiť veriacich, veď tých bolo medzi “protežovaným” vidieckym obyvateľstvom určite viac, než medzi vyvražďovaným mestským obyvateľstvom. Nevieme ani, či Pol Pot bol ateista.
Každopádne nakoniec prišli iní “ateisti”, Vietnamci, a režim odstránili. Zatiaľčo “kresťania” z USA poskytli Pol Potovi podporu a ochranu až do smrti.
Medea – Co se týče oficiálních náboženství a církví – ty mohou být naprosto nepravdivé, mocensky a jinak deformované. Jenomže duchovno se v ryzí formě projevuje spíše individuálně, jako vše. Co mystici, atd.? Co zen buddhismus? Atd., atd?
martiXXX says:
S.V. H. – vy tady furt protlačujete, kdo má na svědomí víc obětí, jestli ateisti nebo teisti. A přitom jsou obě dvě skupiny na tom stejně. Teisti si našli pro násilí jiné důvody či jiné způsoby násilí. Zvířecí dědictví – násilí je náš program. Genetický program
S.V.H.:
Já jsem svou odpověď na Vaše miliony zavražděných ve jménu ateismu shrnul zde:
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-68/#comment-70770
Obdobnou úvahu vedl Treebeard zde:
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-74/#comment-70909
S čím z toho nesouhlasíte?
Já uznávám, že u vědců převažuje názor, že bůh neexistuje. Ale pouze převažuje.
Shrnu, násilný je teista i ateista. Všichni jsou násilní. Vyzdvihování jedněch nad druhými vede ke zbytečným hádkám a ke k vědeckým nesmyslům, jakoby příroda stvořila násilné a nenásilné lidi, atd. Prostě násilí je naše zvířecí dědictví a důvody jsou vždy zástupné.
martiXXX says: S.V. H. – vy tady furt protlačujete, kdo má na svědomí víc obětí, jestli ateisti nebo teisti.
Nikto z ateistov sem túto tému nedotiahol, diskusia vznikla z neprimeranej reakcie na Michalov odkaz na článok o tom, ako konkrétni veriaci rodičia “zabili” už svoje druhé dieťa tým, že pri jeho liečbe sa obrátili na vieru a nie na lekára. Ja som už v zárodku debaty upozornil, že reagovať na konkrétny prípad dvoch osôb odkazmi na komunizmus, je nezmysel, že adekvátna by bola reakcia, ktorá by napr. uviedla príklad, ako ateisti zabili svoje dieťa z dôvodu ateizmu.
Michalov príspevok nechcel ukázať zločinnosť teizmu, on chcel ukázať riziká bigotnej viery v modenom svete.
treebeard says:
Aj u toho Ježiša existovala vysoká šanca, že si dokonca aj úrady niečo všimnú. Jeruzalem zas až takou perifériou nebol, bolo to na svoju dobu dosť veľké mesto, s vlastnou kultúrou aj administratívou. Aj keby su už Ježišovo pôsobenie nevšimli rímski úradníci, určite by si ho dostatočne všimli a zaznamenali židia. A židia tvorili početné komunity v najväčších mestách Rímskej ríše – v Alexandrii, v Ríme.
Jarda:
Před několika lety jsem byl na “kostelovém” zájezdu v Římě. A tam nás provázel P. Hrubý, starý pán, dvojnásobný doktor, přednášející na Lateránské universitě. A zavedl nás do malého kostela v Zátibeří kde nás informoval, že kostel je postavený na místě, kde 3 roky před Ježíšovým narozením vytryskl ze země pramen oleje, aby Židům oznámil příchod Pomazaného.
Všichni účastníci zbožně naslouchali, jen já se vyptával: “Teče ten pramen stále?” “No, samozřejmě už dávno ne!” “Co to bylo za olej?” “No, kdo to má vědět!” “A proč vytryskl v Římě a ne někde v Izraeli?” “Protože v Římě žilo hodně Židů!”
Panenko skákavá; dvojnásobný doktor a nic neví o přirozeném výtoku ropy, v Římě jev jistě neobvyklý, na Středním východě naprosto běžný, kde by žádnou pozornost nevzbudil. Zároveň ale doklad toho, jak vznikají náboženské legendy – objeví se nějaký přírodní jev a zbožní lidé z toho udělají zázrak a Boží znamení.
Teď jsem se několikrát ptal katolíků, podle čeho soudí, že s křížkem v Číhošti hýbal právě Dobrotivý Pán Bůh. Vzhledem k tomu, jak celý případ dopadl. Co když s ním hýbal ten “Zlý”? Zatím nikdo neodpověděl.
martiXXX says:
May 24, 2013 at 12:46 pm
Jarda,
je mi líto. Furt se snažíš dokázat, že ateisté nejsou za nic odpovědní a že jen teisté ….nejhorší režim světa byl ateistický, Kambodža….když někdo řekl, že je věřícím byla automaticky zabit lopatou a hektakomby mrtvých v ateistických jiných režimech; je mi líto; furt tady melete něco o čistých ateistech a přitom vám nedochází, že násilí je součástí zvířecí lidské povahy a že se nezastaví před kulturním kontruktem ateisty či teisty…prostě teista si podvědomě najde jiný důvod než náboženství, třeba sociální spravedlnost, nenávist k cikánům, k jiným národům, k přistěhovalcům, ke konkurentům, atd. atd.
To je nevědecké co tady říkáte. Chcete odlišit člověka od zvířecího dědictví dle přiznaných či nepřiznaných důvodů
Jarda:
Je mně líto, ale ty se evidentně ve zdejší diskuzi nemožeš zorientovat. Ty neustále vyvracíš něco, co nikdo netvrdí, či dokazuješ něco, co nikdo nepopírá.
Asi nejsem cílová skupina tohoto webu; jsem nezávislý, do kostela mě tlačili příbuzní násilím, nebavilo mě to, i kdyby se prokázalo,, že ježíš je vymyšlený, tak by mě to nijak nezarazilo. Z křes’tanství mě zajímali jen nekonvenční mystici jako Eckhart, apod.
Vždy mě zajímala mystická rovina náboženství, vlastní prožitek ne nějaká oficiální či neoficiální ideologie.
Jarda – já reaguji na věci, kdy mi připadá, že to neustále protlačujete, vždy se vám hodí nějaký článek, kde se píše , že křesťan někoho zabil, či že bigotní křesťan něco způsobil atd, dáváte sem odkazy…….tak to je……
Pokud ježíš skutečně existoval a pokud byl skutečně duchovně probuzený, pak by se možná zhrozil, že vznikly církve. Podle mě pravý duchovní mistr by něco takového odmítl, jakoukoliv organizaci, zbožňování sebe sama, atd.
Medea says:
May 24, 2013 at 1:00 pm
Protestant: “Často se setkáváme s tvrzením, že ateismus a ateisté nikdy nic neprovedli. My nic my muzikanti. …”
Protestant, ale aj si naozaj nepamätám, že by som niekoho poslala do gulagu alebo koncentráku
protestant:
Já také ne.
Skeptik says:
May 24, 2013 at 12:05 pm
Jinak řečeno – intuice není dobrým rádcem v tom jak svět (ať už duchovní či materiální) funguje.
Tak s tím bych nesouhlasil – já mám s intuicí docela dobré zkušenosti. Ale asi je to individuální
Medea says:
May 24, 2013 at 1:03 pm
MartiXXX: “My se tady bavíme potom o tom, že vy na 90% nebo 99 nevěříte v boha a já v něj nevěřím jen ze 40%?”
No, tak ja som v mojom príspevku uviedla aj ďalšie a podstatnejšie veci, než len stupeň môjho subjektívneho presvedčenia:
Oficiálne učenie Rímsko-katolíckej cirkvi je zmätené a nekonzistentné. (poznám jeho problematické dogmy)
Teistické hypotézy o existencii Boha sú (zatiaľ) empiricky nepodložené. (neboli zatiaľ predložené výsledky pozorovaní a experimentov, ktoré by nejakú konkrétnu teistickú hypotézu podporovali)
V doterajších fungujúcich vedeckých teóriách Boh nefiguruje, teda tieto téorie sú plne naturalistické.
protestant:
……Zde se musíme zastavit u dalšího rozdílu hebrejského a řeckého myšlení, totiž u rozlišení “předmětného” a “nepředmětného” myšlení, které do našich rozhovorů uvedl zejména L. Hejdánek. Charakter řeckého myšlení je totiž po výtce předmětný. Aniž bychom si činili nárok na vyčerpávající rozbor této charakteristiky, lze zjednodušeně říci, že v něm v podstatě jde o popisný přístup ke skutečnosti. Nazírající subjekt (lidská mysl, rozum a smysly) pojímá skutečnost jako předmět svého myšlenkového úsilí, jako něco, co stojí zcela mimo něj; co nejvýstižněji to popsat pomocí pojmů k tomu zavedených a tím rozumně vysvětlit je jeho nejvyšší ambicí. Není sporu o tom, že objev tohoto přístupu ke skutečnosti byl proti mytické mlhavosti a rozbředlosti světodějným přelomem v dějinách lidského myšlení, které předmětné myšlení dodnes v mnoha oblastech s užitkem aplikuje. Čím dále tím více se ovšem ukazuje, že jde o typ myšlení, který jen zčásti je práv skutečnosti, že jeho využití je omezené a že je nezbytné si toto omezení uvědomovat. Toto poznání bylo učiněno nejdříve v oblasti humanitních věd, které se bezprostředněji dotýkají lidské existence ve světě, ale v nejnovější době se prolamuje i do oborů přírodovědných. Jde o poznání, že skutečnost, která nás obklopuje, není, a v podstatě nikdy ani plně být nemůže, jen objektem našeho zkoumání a popisu (i když to má nezastupitelný dílčí význam), ale že k nám určitým způsobem promlouvá, nás oslovuje a k něčemu vyzývá, že jsme jejími partnery, ne-li přímo její součástí, a že bez vědomí tohoto vztahu ji de facto ani skutečně poznat nemůžeme. Hranice mezi subjektem a objektem, která je v předmětném myšlení absolutní, zde sice nemizí, ale stává se relativní. Tento typ myšlení, myšlení nepředmětné, je charakteristický pro kulturní obast hebrejskou, z jejíž půdy vzešlo evangelium.Problémy, do nichž se dostalo křesťanství, vzniklé (zřejmě nezbytnou) syntézou obou těchto typů myšlení, jak jsme ji charakterizovali výše, spočívají v tom, že se dost hluboce nepochopilo, že předmětné myšlení má své hranice, že je jen jednou, i když důležitou metodou vyrovnání se se skutečností a zejména že jsou skutečnosti, které se předmětnému myšlení, jehož cílem je koneckonců popis, vzpírají vůbec. Takovou skutečností je především skutečnost označovaná pojem Bůh. Je s podivem, jak křesťanská (a to i reformační) teologie, která na jedné straně tak vehementně zdůrazňovala jedinečnost křesťanského Boha a jeho principiální odlišnost od “bohů” pohanských, vynaložila na druhé straně tolik úsilí k tomu, aby uvažovala o jeho vlastnostech, všemohoucnosti, vševědoucnosti, absolutní dobrotě apod., všemožně ho popisovala a charakterizovala, pokoušela se rozumově dokazovat jeho existenci pomocí logických spekulací atd., čímž ho, bohužel, degradovala na úroveň bohů jiných náboženství. Náboženský Bůh je vesměs chápán koneckonců jako předmět poznání (byť ne jen rozumového), jako jakási bytost kdesi sídlící a odtud do světa více či méně svévolně zasahující, kterou je možno různými, ať kultickými či jinými způsoby si tak či onak naklonit, zavázat, vposledu i si jistým způsobem osedlat. To jsou ovšem způsoby evidentního modlářství, jak o něm čteme zejména ve Starém zákoně. Ušlo přitom pozornosti, jak právě v biblickém svědectví se mnohokrát opakuje, jaký Hospodin není, kde nesídlí, zatímco o tom, kde a jaký je, se hovoří jen s velkou cudností a opatrností, zato o tom, co chce, co požaduje, mluví se velmi jasně. Dodnes zápasíme s důsledky toho, že Bůh byl klasickou křesťanskou teologií takto zpředmětněn a v podstatě zařazen (byť jako skutečnost “supranaturální”) do ostatní předmětné skutečnosti světa. Je velkou zásluhou Rádlovou, že vyřkl ono provokativní “Bůh neexistuje, ale platí” a srovnal povahu jeho skutečnosti s jinými nepředmětnými skutečnostmi jako je např. skutečnost zákona, který také, předmětně vzato, vlastně “neexistuje”, přitom se jím však tak či onak řídíme. Bůh Izraele (a Ježíše) přece také byl tím, který nás oslovuje a vyzývá k určitému životnímu postoji a jenom tak, do světa zasahuje a vykonává v něm svou vládu a moc, je tedy v předmětném smyslu vlastně bezmocný či bezbranný, jak o tom ve svých úvahách o moci s návazností na Bonhoeffera i Rádla píše J. S. Trojan. Je tedy skutečností svrchovaně nepředmětnou, tj. předmětně vzato, vlastně neexistující, nikoliv však o to méně skutečnou. Z předmětného hlediska může být samozřejmě s jistým oprávněním takovým Bůh chápán jako psychologická fikce obrážející určitou specifickou existenciální zkušenost člověka, to nás však nesmí mýlit…..
http://www.volny.cz/gabriel.fiala/pokorny-nenabozensky_buh.htm
Jarda:
Pelagiusi, znáš Bibli? NZ? Je tam jasně napsáno, že první křesťané dělali mnoho zázraků a tím přesvědčovali posluchače, že jejich vyprávění o JK, Božím Synu a Mesiášovi, je pravdivé.
Líčení zázraků, pokud má jít o zázrak ve smyslu porušení přírodních zákonů, neberu doslova – ale je možné, že docházelo k určitým charismatickým uzdravením (podobně, jak to třeba dnes dělají šamani u některých primitivních kmenů)
martiXXX: Pokud ježíš skutečně existoval a pokud byl skutečně duchovně probuzený, pak by se možná zhrozil, že vznikly církve. Podle mě pravý duchovní mistr by něco takového odmítl, jakoukoliv organizaci, zbožňování sebe sama, atd.
No vidíš, s týmto súhlasím 🙂
Zdieľaš názory Johna Davidsona? Čítal si jeho Ježišovo evanjelium?
Alebo inak: Ježiš síce podľa evanjelistov chcel založiť “cirkev”, nie je však asi veľmi jasné, čo to slovo v Ježišových časoch znamenalo (ako ho vôbec Ježiš naozaj povedal). Nevieme teda, čo to chcel Ježiš zakladať a či si predstavoval práve hierarchickú štruktúru odpozorovanú z rímskej štátnej správy.
treebeard says:
May 24, 2013 at 1:49 pm
Alebo inak: Ježiš síce podľa evanjelistov chcel založiť “cirkev”, nie je však asi veľmi jasné, čo to slovo v Ježišových časoch znamenalo (ako ho vôbec Ježiš naozaj povedal). Nevieme teda, čo to chcel Ježiš zakladať a či si predstavoval práve hierarchickú štruktúru odpozorovanú z rímskej štátnej správy.
protestant:
My ale žádnou takovou hierarchickou strukturu nemáme a neměla ji ani prvotní církev.