Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Řekl bych, že tyhle spory, jestli je ošklivější teismus nebo ateismus, jsou nesmyslné. To, co je špatné je, pokud nějaká ideologie (a je jedno jaká), získá mocenský monopol ve společnosti, a začne násílím potlačovat jinak smýšlející – potom je vcelku jedno, ve jménu čeho se tak děje.
Skúsim ešte opačne: americkí prezidenti zvyčajne prezentujú sami seba ako veriacich.
Je teda korektné povedať, že kresťania bombardovali Irak, Juhosláviu, Líbyu? Myslím, že nie, pretože dôvodom bombardovania nebolo ich kresťanstvo. Dôvodom vyčíňania križiakov bolo ich kresťanstvo.
Dôvodom zločinov komunizmu nebol ateizmus komunistických predstaviteľov, ale ich názory o vedúcej úlohe robotníckej triedy a triednom boji, zjednodušene môžeme povedať, že dôvodom bol ich komunizmus. Nebol ním ani ich ateizmus, ani prípadné vegetariánstvo a vlastníctvo psov vedúcimi predstaviteľmi.
Ale ateismus byl ale součástí, ten režim tvořili ateisti. Rovněž ateisti jsou součástí i liberální společnosti. Teismus je taky součástí něčeho – liberální společnosti nebo diktatury. V liberální společnosti klesá míra zneužívání ideologií, které tvoří ateisté nebo teisté. V diktátorských režimech se prosazuje více zneužívání ateismu nebo teismu.
treebeard says:
Dôvodom vyčíňania križiakov bolo ich kresťanstvo.
protestant:
Křesťanství nic takového po člověku nechce. Tedy nemohlo být tím důvodem.
martiXXX says:
katolík může být taky vzdělaný, vegetarián, kynolog
S.V.H.:
A tento katolík může někoho zavraždit a) pro peníze, b) z politických důvodů, c) ve jménu vegetariánství (oběť jí maso), d) z náboženských důvodů (oběť není katolík) atd.
Nikdo nezpochybňuje, že komunisté jsou většinou ateisté. Jen většinou nevraždí ve jménu ateismu ale komunismu. Kdyby komunisté vraždili věřící kvůli jejich víře, museli by vraždit všechny věřící. Stejně jako nacisté židy. Nebo kdysi katolíci heretiky.
Ateismus vyplýval ze základní komunistické filosofie – materialistické dialektiky. Další učení bylo rozvinutím této ateistické filosofie.
Tohle k ničemu nevede. Násilí je běžné v životě . je to naše zvířecí dědictví – fyzický boj, potlačování jiných, volný trh, konkurence, souboj, necitlivá řeč, atd. To vše je násilí. A jakékoliv rozdělování lidí na teisty a ateisty je násilí, které může přerůst ve skutečné násilí.
Navíc: oni mi něco udělali, a já se pomstím, pak se pomstí druhý, nekonečný kruh násilí. To je život. Žádná ideologie či věda to nezmění. Vzdělání a věda jsou svým způsobem také násilí. Dobré a zlé násilí je povrchní dělení. Musí dojít k základní změně v tom, jak se dívat na život
S.V.H.:
d) z náboženských důvodů (oběť není katolík) atd.
protestant:
To právě nemůže – miluj nepřátele, nastav druhou tvář, miluj bližního jako sebe sama atd.
Tedy maximálně by někdo mohl říci, že katolík miloval druhého z náboženských důvodů, odpouštěl z náboženských důvodů, či nastavoval druhou tvář z náboženských důvodů.
Protestant – kresťanstvo možno nechcelo križiacke výpravy, ale vtedajší vedúci predstavitelia cirkvi tvrdili, že chce a využívali všetok svoj vplyv (založený na kresťanskej viere), aby panovníkov k organizovaniu tých výprav donútili. Čiže, nieže nemohlo, ono bolo dôvodom. Vtedajších ľudí nazoaj trápilo, v koho rukách je “Boží hrob”.
martiXXX: “Ale ateismus byl ale součástí, ten režim tvořili ateisti.” – OK. tak potom predsa len povedzme, že kresťania bombardovali Líbyu. Ja som chcel povedať, že nie 🙂
protestant:
To právě nemůže – miluj nepřátele, nastav druhou tvář, miluj bližního jako sebe sama atd.
Tedy maximálně by někdo mohl říci, že katolík miloval druhého z náboženských důvodů, odpouštěl z náboženských důvodů, či nastavoval druhou tvář z náboženských důvodů.
S.V.H.:
No a když si z Bible vybere jiné kousky, tak mu třeba vyjde, že má zabít každého, kdo nevěří v jeho Boha. Nebo pracuje v sobotu. Nebo…
Protestant, kresťan by mohol zabíjať iného na Boží príkaz, ako tom píše napr. Tomáš Akvinský alebo by mohol “očisťovať” svoju cirkev od heretikov alebo “oslobodzovať” svätý hrob …
Libyi bombardovali křes’tané i ateisté…
S.V.H.:
No a když si z Bible vybere jiné kousky, tak mu třeba vyjde, že má zabít každého, kdo nevěří v jeho Boha. Nebo pracuje v sobotu. Nebo…
protestant:
Nic z toho v NZ nenajdete.
Medea says:
May 23, 2013 at 1:54 pm
Protestant, kresťan by mohol zabíjať iného na Boží príkaz, ako tom píše napr. Tomáš Akvinský alebo by mohol “očisťovať” svoju cirkev od heretikov alebo “oslobodzovať” svätý hrob …
protestant:
Pak by takový příkaz byl v rozporu s Ježíšovým zjevením Boha.
treebeard says:
May 23, 2013 at 1:51 pm
Protestant – kresťanstvo možno nechcelo križiacke výpravy, ale vtedajší vedúci predstavitelia cirkvi tvrdili, že chce a využívali všetok svoj vplyv (založený na kresťanskej viere), aby panovníkov k organizovaniu tých výprav donútili.
protestant:
Konkrétně na čem z křesťanské víry?
treebeard says:
V prípade zlyhania jednotlivca by bolo adekvátne vytiahnuť nejaký ten príklad, kde nejaký ateista urobil niečo chybne, pretože ho k tomu nútil jeho ateizmus. Ale nevie ma akosi napadnúť nič z reality (čosi ako “zabránil dieťaťu modliť sa, následkom čoho Boh dieťa zabil
Jarda:
Vzpomínám na jeden výstražný příběh zveřejněný v katolickém tisku:
Jeden muž, který opustil náboženský život, stal se prakticky ateistou a víru všelijak zlehčoval, vážně onemocněl a tak slíbil, na naléhání své zbožné ženy, že když se uzdraví, že si svůj vztah s Pánem Bohem zase spraví. Uzdravil se, ale ke generální zpovědi nešel, i když jej jeho žena snažně prosila, aby jej Pán Bůh za ten nesplněný slib nepotrestal. Ale muž se její víře zase začal vysmívat. A jednou, když se vracel z práce, a jeho žena s malým synkem na něj čekala na druhé straně ulice, synek se jí vytrhl z ruky, rozběhl se k němu před ulici a přejelo ho auto. A ten muž skončil v blázinci kde neustále opakoval: “Já jsem ho zabil, já jsem ho zabil!”
treebeard says:
May 23, 2013 at 1:51 pm
Protestant – kresťanstvo možno nechcelo križiacke výpravy, ale vtedajší vedúci predstavitelia cirkvi tvrdili
protestant:
To je ale úplně něco jiného než jste tvrdil dříve. To je jako bych napsal, že protože je Zeman alkoholik tak ČR je alkoholický stát. Sám uznáte, že taková dedukce je pitomost.
Jarda:
Vzpomínám na jeden výstražný příběh zveřejněný v katolickém tisku:
Jeden muž, který opustil náboženský život, stal se prakticky ateistou a víru všelijak zlehčoval, vážně onemocněl a tak slíbil, na naléhání své zbožné ženy, že když se uzdraví, že si svůj vztah s Pánem Bohem zase spraví. Uzdravil se, ale ke generální zpovědi nešel, i když jej jeho žena snažně prosila, aby jej Pán Bůh za ten nesplněný slib nepotrestal. Ale muž se její víře zase začal vysmívat. A jednou, když se vracel z práce, a jeho žena s malým synkem na něj čekala na druhé straně ulice, synek se jí vytrhl z ruky, rozběhl se k němu před ulici a přejelo ho auto. A ten muž skončil v blázinci kde neustále opakoval: “Já jsem ho zabil, já jsem ho zabil!”
protestant:
To je jasná výstraha, že se děti nemají nechat pobíhat po silnici.
Michal says:
May 23, 2013 at 11:23 am
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/302729-sedmimesicni-dite-lecili-modlitbou-zemrelo-na-zapal-plic.html
Co na tohle říkáte? Kdo říká, že víra nemůže být nebezpečná?
Jarda:
Nepochybně to jsou příkladní věřící. S důvěrou se obrátili na Pána Boha, aby rozhodl, no a Pán Bůh si vzal dítě k sobě.
Co mně loni řekla na Charismatické konferenci jedna velice významná a vzdělaná česká katolička na otázku, proč Pán Bůh nechává umírat v Africe děti hladem? “Nemůžeme se na to dívat z hlediska (krátkého) lidského života, ale z hlediska věčnosti. Ano, ty děti umřely, ale už jsou v nebi.”
A co říkal kard. Duka při zádušní mši za zavražděnou Aničku Janatkovou? “Už je v Boží náruči ….” třebaže Anička nepochybně nebyla ani pokřtěná.
Jen se divím jak je možné, že ve zbožných USA soud příkladné věřící trestá za rozhodnutí Pána Boha.
treebeard says:
May 23, 2013 at 12:55 pm
Dosť silno pochybujem, že by komunisti v Kórei čokoľvek robili v mene ateizmu. Tam sa všetko robí v mene vodcu, prípadne v mene komunizmu. V mene ateizmu to nerobia rovnako, ako to nerobia v mene postmodernizmu alebo v mene strojárstva.
Já dost pochybuji, zda ti Korejci jsou vůbec komunisté. Oni tam mají svoje učení chucpe (nebo tak nějak), které je s učením marxismu-leninismu naprosto nesrovnatelné.