Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Slávek:
V jaké životní situaci se rozhodneš jinak než ateista?
Tak řekněme že víc přemyšlím o svém vztahu a chování k druhým lidem – protože vím, že nic z toho, co v životě udělám, nebude zapomenuto.
treebeard says:
May 22, 2013 at 10:45 am
to protestant: Biblia vznikla v dobe, keď už Izrael o tú zasľúbenú zem (resp. jej väčšiu časť) dávno prišiel, ale stále sa usiloval vznášať na ňu nároky.
protestant:
Bible vznikala mnoho set let a kánon SZ byl ukončen až někdy tuším v roce 40 po Kristu
J
http://youtu.be/cz3Te3r7mK0
expelled 01 – 10
Skeptik: “nechápu jak bůh co stvořil svět – tedy aktivně působil vůči fyzickému světu (při jeho tvorbě) je naprosto bezmocný ve vztahu k fyzickému světu – vždyť je to protimluv – nebo snad tvůj bůh (tak jak ho chápeš ty) fyzický svět nestvořil?”
Možno sa svet a Boh v koncetrovanej forme navzájom vylučujú. (Keď vyjde slnko, hviezdy sú voľným okom nepozorovateľné, intenzita slnečného svetla (a nepriamo aj rozptýleného svetla z oblohy) prekryjú svetlo hviezd :)) Teda Božie pôsobenie vo svete je obmedzené len na akty istého typu. Boh môže byť Stvoriteľom a neskôr aj Zavŕšiteľom sveta, ale je veľa vecí, ktoré vo svete robiť nemôže. Je tu nejaká vyššia nutnosť/možnosť, nejaká metafyzická zákonitosť, ktorej je Boh podriadený a ktorá viaže špecifickým spôsobom Božie pôsobenie vo svete.
Pelagius:
Dobře, ale nikde tam není, že by se vlamoval k někomu, kdo by se s ním nechtěl bavit a dával najevo, že o něj a jeho poselství nestojí
Slávek: no ti penězoměnci jeho poselství asi příliš nevítali
Pelagius: Tak řekněme že víc přemyšlím o svém vztahu a chování k druhým lidem – protože vím, že nic z toho, co v životě udělám, nebude zapomenuto.
Slávek: já také hodně o těch věcech přemýšlím, píšu články, čtu o tom knihy … a přitom nevěřím, že mě po smrti čeká nějaká odměna. Dělám to proto, protože si myslím, že to je dobré pro mě i pro druhé.
Ale psal jsi, že se jinak rozhoduješ v různých životních situacích. Uveď třeba hypotetický příklad důležité životní situace, kdy se rozhodneš jinak než třeba já, protože jsem ateista.
protestant:
On sám je důkazem toho, že neodsouvá. Že přímo působí na naše životy.
Tedy na JEHO (Pelagiův) život.
slávek: kravina
protestant:
Správně jsi měl napsat věřím, že ti Bůh dá jen iluzi. Ty to přece nevíš.
Slávek:
Proč si myslíš, že jsem to tak měl napsat? Já v nic takového nevěřím.
Medeo – vlastně říkáš že bůh je něčím omezen (metafyzickými zákony) – proto mě zajímal ten rozdíl mezi NECHCE a NEMŮŽE – nechce je že se bůh omezil sám (jako například já si řeknu že si dneska nedám vanilkovou zmrzlinu) – nemůže je že omezen něčím jemu vnějším (např. ty metafyzické zákony) (jako například já na Zemi silou svých paží bez pomoci techniky nezvednu tunovou sochu) – to je to co se snažím dostat z Pelagia – jak on to vidí
on tvrdí že nemůže – ovšem citát který použil byl o tom že nechce – to je dost zásadní rozdíl
Navíc ten tvůj příklad kulhá – bůh se přece nemusí projevit “v plné síle” – mohlo by být pravda že kdyby se bůh projevil v plné síle tak by to náš vesmír nevydržel ale to neznamená že kdyby použil jen část síly že by ve vesmíru něco nezměnil a zároveň by to vesmíru neublížilo
protestant:
Bible vznikala mnoho set let a kánon SZ byl ukončen až někdy tuším v roce 40 po Kristu
No veď dobre, ja iné ani netvrdím. Izrael padol niekedy okolo r. 700 pred Kristom, nemám teraz čas zháňať presný dátum. A len máločo z Biblie vzniklo už pred týmto dátumom, a aj to, čo vzniklo, prešlo značnými úpravami, najmä po návrate židovskej elity z Babylonu. Biblia nie je izraelská, je judská a robí si nároky aj na územie bývalého Izraela.
Ale stále nechápem, aký zmysel má pre takto vytvoreného Boha ľudská existencia, resp. aký zmysel dáva takýto Boh našej existencii, existencii Európana 21. storočia? 😉
to treebeard:
Juda je jeden z Izraelských kmenů 🙂
slavek says:
May 22, 2013 at 11:43 am
Pelagius:
Dobře, ale nikde tam není, že by se vlamoval k někomu, kdo by se s ním nechtěl bavit a dával najevo, že o něj a jeho poselství nestojí
Slávek: no ti penězoměnci jeho poselství asi příliš nevítali
Pelagius: Tak řekněme že víc přemyšlím o svém vztahu a chování k druhým lidem – protože vím, že nic z toho, co v životě udělám, nebude zapomenuto.
Slávek: já také hodně o těch věcech přemýšlím, píšu články, čtu o tom knihy … a přitom nevěřím, že mě po smrti čeká nějaká odměna. Dělám to proto, protože si myslím, že to je dobré pro mě i pro druhé.
Ale psal jsi, že se jinak rozhoduješ v různých životních situacích. Uveď třeba hypotetický příklad důležité životní situace, kdy se rozhodneš jinak než třeba já, protože jsem ateista.
Ale já tě neznám, a nevím jak se rozhoduješ! A rozhodně netvrdím, že ateista musí v konkrétní situaci jednat vždy jinak než křesťan. Ale jde tady právě o to vědomí (u křesťana), že je Bůh, kterému se bude ze svých činů na tomhle světě zodpovídat. U ateisty je to stejné (taky se ze svých činů bude zodpovídat Bohu) – ale s tím rozdílem, že si této skutečnosti není vědom, takže je v tomto smyslu oproti křesťanovi v nevýhodě.
Pelagius says:
May 21, 2013 at 8:55 pm
bílej kabát says:
May 21, 2013 at 8:42 pm
Jestliže Ježíš je měřítkem, podle kterého budeme souzeni, jak jsi psal, tak by ses měl řídit i tím,co řekl o hříchu tohoto druhu. Nebudu to teď hledat v bibli, abych to tady odcitoval doslova, ale řekl něco v tom smyslu, že jestli tě oko svádí ke hříchu, vyrvi jej a zahoď, jestliže tě ruka svádí ke hříchu, utni jí. Nepředpokládám, že máš teď místo oka díru v hlavě…
Ach jo, to proboha nemáš žádný smysl pro obrazné nebo metaforické vyjadřování?
bílej kabát:
Tak přesně tuhle odpověď jsem očekával. Zase ty matafory. A myslíš, že Ježíšovi současníci měli smysl pro obrazné nebo metaforické vyjadřování a nervali si oči z hlavy? A co když je potom metafora i samotné Ježíšovo vzkříšení, na kterém stojí i padá celé křesťanství!
Samozřejmě že Ježíšovi současníci měli smysl pro metafory. Každý prorok je používal. Bylo to tehdy běžné. I dnes se na předním východě a dále podobně vyjadřují.
Pelagius:
Ale já tě neznám, a nevím jak se rozhoduješ! A rozhodně netvrdím, že ateista musí v konkrétní situaci jednat vždy jinak než křesťan. Ale jde tady právě o to vědomí (u křesťana), že je Bůh, kterému se bude ze svých činů na tomhle světě zodpovídat. U ateisty je to stejné (taky se ze svých činů bude zodpovídat Bohu) – ale s tím rozdílem, že si této skutečnosti není vědom, takže je v tomto smyslu oproti křesťanovi v nevýhodě.
Slávek:
Bylo zjištěno, Bůh má identické názory jako věřící v toho konkrétního Boha. Jako věřící se tedy chováš tak, jako bys měl po smrti soudit sám sebe. V praxi tedy mezi rozhodováním tvým a rozhodováním ateisty se stejnými názory na světské věci není rozdíl. Tvůj Bůh (tvá představa boha) si myslí to stejné co ty.
http://www.pnas.org/content/106/51/21533.full
I kdybychom existenci Boha připustili, tak z výše uvedeného vyplývá, že jeho existence jen velmi málo ovlivní tvé činy tady na zemi.
Slávek: “Navíc ten tvůj příklad kulhá – bůh se přece nemusí projevit “v plné síle” – mohlo by být pravda že kdyby se bůh projevil v plné síle tak by to náš vesmír nevydržel ale to neznamená že kdyby použil jen část síly že by ve vesmíru něco nezměnil a zároveň by to vesmíru neublížilo”
Však On adekvátnu časť tej sily môže používať (napr. vzkriesenie Ježiša) 😉 Slávek, možno Boh stvoril najlepší zo všetkých možných svetov a koná v ňom tým najlepším možným spôsobom.
Médeo, no dovol!
treebeard says:
May 21, 2013 at 9:16 am
V podstate je ten fixný program opakom toho, čomu veriaci hovoria slobodná vôľa. Stefan je ešte celkom umiernený, zažil som už prípady, keď ma niekto presviedčal, že taký pes nemá ani náznak slobodnej vôle. Stefan v podstate pripúšťa, že zviera nie je automat, len mu to celkom nepasuje do schémy duša-slobodná vôľa-koruna tvorstva, chce z nej zachrániť, čo sa dá.
Jarda:
Pár dní jsem tu nebyl, tedy vypadl z konceptu. Ale přidám, že jeden přesvědčený katolík argumentoval, že zvíře nemá duši a proto ani necítí bolest. To, že se při vivisekci cuká a ječí, jsou jen neuvědomělé reakce nervů.
Diskutující ateista k tomu vytáhl z netu článek někdy z pol. 19. stol., kdy takový názor zastávala i vědecká komunita, nepochybně ovlivněna křesťanským učením o duši a z ní vyplývajícího intelektu, svobodné vůle, pocitů a citů.
bílej kabát:
Tak přesně tuhle odpověď jsem očekával. Zase ty matafory. A myslíš, že Ježíšovi současníci měli smysl pro obrazné nebo metaforické vyjadřování a nervali si oči z hlavy? A co když je potom metafora i samotné Ježíšovo vzkříšení, na kterém stojí i padá celé křesťanství!
Ano, myslím, že žádný z Ježíšových současníků si nikdy oko z hlavy nevyrval (určitě ne kvůli Ježíšovu kázání) a myslím, že měli velký smysl pro obrazné a metaforické vyjadřování – určitě mnohem větší, než máme my dnes. A když jsi moji odpověď stejně znal, proč ses mě ptal? A pojem “vzkříšení” je metafora (nešlo o resuscitaci, jak tento pojem chápe běžná řeč) – protože šlo o novou a zcela mimořádnou událost, která se nikdy předtím a nikdy potom nestala – ale právě to je věc, kterou lze přijmout pouze vírou.
Slávek:
Bylo zjištěno, Bůh má identické názory jako věřící v toho konkrétního Boha. Jako věřící se tedy chováš tak, jako bys měl po smrti soudit sám sebe. V praxi tedy mezi rozhodováním tvým a rozhodováním ateisty se stejnými názory na světské věci není rozdíl. Tvůj Bůh (tvá představa boha) si myslí to stejné co ty.
http://www.pnas.org/content/106/51/21533.full
I kdybychom existenci Boha připustili, tak z výše uvedeného vyplývá, že jeho existence jen velmi málo ovlivní tvé činy tady na zemi.
Tady jde o to, že křesťanství se odvolává na osud jednoho konkrétního člověka – Ježíše z Nazareta, který je měřítkem konkrétního lidského chování. A z toho co o něm víme si můžeme do jisté míry odvodit, jaké chování odpovídá boží vůli. Takže konkrétně, když chceš příklad: Člověk, který smyslem svého života učinil shromažďování majetku, v souladu s boží vůlí nejedná.
Pelagius says:
May 22, 2013 at 4:15 pm
bílej kabát:
Tak přesně tuhle odpověď jsem očekával. Zase ty matafory. A myslíš, že Ježíšovi současníci měli smysl pro obrazné nebo metaforické vyjadřování a nervali si oči z hlavy? A co když je potom metafora i samotné Ježíšovo vzkříšení, na kterém stojí i padá celé křesťanství!
Ano, myslím, že žádný z Ježíšových současníků si nikdy oko z hlavy nevyrval (určitě ne kvůli Ježíšovu kázání) a myslím, že měli velký smysl pro obrazné a metaforické vyjadřování – určitě mnohem větší, než máme my dnes. A když jsi moji odpověď stejně znal, proč ses mě ptal? A pojem “vzkříšení” je metafora (nešlo o resuscitaci, jak tento pojem chápe běžná řeč) – protože šlo o novou a zcela mimořádnou událost, která se nikdy předtím a nikdy potom nestala – ale právě to je věc, kterou lze přijmout pouze vírou.
bílej kabát:
Ale víra je přece dar od boha,tak jak to můžu přijmout, když mě neobdaroval. Asi mi zatvrdil srdce…
slavek says:
…..Bylo zjištěno, Bůh má identické názory jako věřící v toho konkrétního Boha.
protestant: Páni … Ty znáš názory Boha? Odkud?
Pelagius says:
Tady jde o to, že křesťanství se odvolává na osud jednoho konkrétního člověka – Ježíše z Nazareta, který je měřítkem konkrétního lidského chování. A z toho co o něm víme si můžeme do jisté míry odvodit, jaké chování odpovídá boží vůli. Takže konkrétně, když chceš příklad: Člověk, který smyslem svého života učinil shromažďování majetku, v souladu s boží vůlí nejedná.
S.V.H.:
S tím Ježíšem je to úplně stejné, jako píše Slávek. Dělaly se výzkumy pomocí slavné otázky What would Jesus do? (viz třeba http://www.pnas.org/content/109/10/3616.full ) a respondenti si pochopitelně do hypotetického Ježíšova konání promítali své vlastní postoje.
A k tomu příkladu ohledně shromažďování majetku (když už jsme u těch studií): V USA patří k nejvíce nábožensky založeným skupinám obyvatel jednak nejchudší vrstvy a jednak naopak vrstvy nejbohatší. Vysvětluje se to tak, že nejchudší v náboženství vidí určitou naději, zatímco nejbohatší jakési ospravedlnění současného stavu (chudí si užijí v posmrtném životě).
http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1540-6237.2011.00777.x/full