Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pokud mozek obsahuje jen zlomek tzv. Vědomí bez prostoru a času, které má být jen jedno a zahrnovat celou existenci; pak mozek se svým myšlením, emocemi, instinkty pamětí (tedy osobním egem), atd. může klidně zemřít a může dojít k jakémusi znovuzrození z něčeho jako je duše, kdy entita dostane nový mozek, atd., tedy nevzpomíná si na nic z minulých životů, jako by před tím nic nebylo. A někdy může dojít k tzv. osvícení, kdy za určitých podmínek to Vyšší Vědomí bez prostoru a času expanduje a člověk se stane jeho součástí a nemusí se tedy znovuzrodit 🙂
protestante, to co píšeš je nesmysl
MartiXXX – mozek neobsahuje nic jiného, než vrozené nebo naučené reakce. Relace vstup/výstup je to jediné, co mozek dělá. Dělá to hodně složitě, ale to je dané jeho velkou složitostí.
Pelagius says:
V tomto smyslu samozřejmě ano – ale jde o to, že většina lidí si asi pod pojmem Boží zásah do světa představuje mirakulum, nějaký supranaturální jev – tak jsem to myslel.
S.V.H.:
Ovlivňování lidské psychiky vidím jako setsakramentsky silnou páku. Vezměme si třeba Fátimský zázrak. Bůh nemusel “strhávat slunce na zem”, stačilo, aby přesvědčil pár lidí (a to ještě zdaleka ne všechny z přítomných), že to viděli. Stejně tak nemusel křísit Ježíše, stačilo, aby jeho učedníky přesvědčil, že se s ním setkali. Je to jako s Protestantem zmíněnou horou a bagry – chce-li Bůh přemístit horu, stačí přesvědčit pár lidí, že je to dobrý nápad. Pokud by na druhou stranu chtěl zabránit holocaustu, stačilo přesvědčit Hitlera a spol., že konečné řešení není dobrý nápad. Takže theodicea se tím jaksi nevyřeší.
Ad smysl čehokoliv a nadřazená entita
Mně tam ta “nadřazená entita” nějak nesedí. Chtělo by to asi nějak pořádně definovat.
Bylo to tu uváděno na příkladu kávovaru. Člověk si na něm udělá kafe a dá mu tak určitý smysl. Když kávovar použije šimpanz na rozbití ořechu, dá mu jiný smysl. Člověk i šimpanz jsou tedy vzhledem ke kávovaru “nadřazené entity”. Co když ale zabiji šimpanze a sním ho? Dal jsem mu tím smysl? Jsem ve vztahu k němu “nadřazená entita”? A co když zabije a sní on mě?
Skeptik says:
May 22, 2013 at 8:45 am
Pelagius: A proč by jako vypravěč neměl být člověk s osudem?
Chápeš rozdíl mezi vypravěčem a osudem vypravěče?
O to právě jde – že v Ježíšově příběhu je obojí neoddělitelně spojeno! Tj. nejde jen o to, CO říká, ale také KOMU a v JAKÉM kontextu, a JAKÝ JE JEHO DALŠÍ OSUD!
Pelagius: Prostě proto, že naprostá bezmoc ve vztahu k fyzickému světu je vlastností Boha (respektive představy Boha, jakou já mám). Co na tom nechápeš?
nechápu jak bůh co stvořil svět – tedy aktivně působil vůči fyzickému světu (při jeho tvorbě) je naprosto bezmocný ve vztahu k fyzickému světu – vždyť je to protimluv – nebo snad tvůj bůh (tak jak ho chápeš ty) fyzický svět nestvořil?
Asi jde o to, co považujeme za počátek (vznik) světa. Pro jednoduchost za to berme Velký třesk. Tj. okamžik vzniku světa (velkého třesku), je okamžik, od kterého do něj Bůh nijak fyzicky zasahovat nemůže.
Pelagius: Asi jde o to, co považujeme za počátek (vznik) světa. Pro jednoduchost za to berme Velký třesk. Tj. okamžik vzniku světa (velkého třesku), je okamžik, od kterého do něj Bůh nijak fyzicky zasahovat nemůže.
ale pořád jsi mi neodpověděl PROČ do něj nemůže zasahovat – CO je tím DŮVODEM že bůh nemůže do fyzického světa zasahovat
protestant says:
treebeard si jistě sám najde kdy vznikla Bible a že tedy věta: “Pôvodným zmyslom Biblie bolo zjednotiť židovský národ okolo vymyslenej histórie, živiť jeho xenofóbiu a sľubovať za ňu odmenu v podobe zasľúbenej zeme” je nesmyslná, protože Bible začala vznikat v době, kdy Izrael v zaslíbené zemi už nekolik stovek let pobýval.
Ale to je jen příklad jednoho z těch nesmyslů.
S.V.H.:
Bible začala vznikat v době, kdy židé ovládali jen kousek “zaslíbené země” a chtěli kousky další.
Skeptik says:
May 22, 2013 at 8:47 am
protestant: Jsme u jádra věci. Totiž, jestli existuje nějaká autorita, která poskytuje vodítko k tomu, v čem by člověk smysl svého života měl spatřovat (nebo neexistuje). A to je právě ten základní rozdíl mezi křesťanstvím a ateismem.
a to je co jsem psal už předtím – bůh nad sebou žádnou autoritu (já použil termín “nadřazená entita” nemá – tedy nemá smysl
To nepsal protestant, ale já. A tady jde právě o to, že pokud počítáš s nějakou absolutní autoritou, která dává smysl všemu ostatnímu, tak já myslím, že tato autorita je smyslem sama sobě, je absolutním smyslem. Někteří ateisté (Funda) do téhle pozice postavili evoluci, což já osobně nepovažuju za dobrý nápad.
S.V.H.: dobrá poznámka – ten problém “nadřazené entity” – myslím že křesťané by to definovali tak že “tvůrce” entity je “nadřazenou entitou” – tedy bůh nemá “nadřazenou entitu” protože nemá “tvůrce” – problém smyslu boha to neřeší – pouze “nadřazená entita” může dávat skutečný smysl – vzhledem k tomu že bůh “nadřazenou entitu” (tvůrce) nemá tak nemá smysl
Pelagie – jestliže si nějaká entita dává smysl sama o sobě (já to nazývám “jako-smyslem”) tak proč by ta entita co si dává smysl sama o sobě měla být jen jedna (bůh) – takových entit může být libovolné množství a pak není problém mezi tyto entity zařadit i lidi
Já osobně evoluci nepovažuji za něco co by dávalo lidem (či jiným tvorům) smysl – ale to už jsi mohl vydedukovat z mých odpovědí.
to protestant: Biblia vznikla v dobe, keď už Izrael o tú zasľúbenú zem (resp. jej väčšiu časť) dávno prišiel, ale stále sa usiloval vznášať na ňu nároky.
Aj najstaršie knihy Biblie prešli významnou redakciou až v dobe, keď už Izrael, t.j. severné kráľovstvo už bol len spomienkou a existovala len Judea, menšia a chudobnejšia časť “zasľúbenej zeme”, a aj tá sa skôr zmenšovala, či dokonca prechodne zanikala (babylonské zajatie). Biblia v podstate slúži na obhájenie nárokov na celé územie jednotného “Dávidovho a Šalamúnovho” Izraela a robí to pomocou vymyslenej histórie. Boh teda tú odmenu dával a opäť odoberal podľa miery plnenia jeho xenofóbnych príkazov (fungoval ako ten automat na kávu 🙂 ).
Ale nejako sme odbočili od pôvodnej otázky: aký zmysel dáva takáto Biblia, resp. Boh definovaný takouto Bibliou existencii dnešného Európana?
slavek says:
May 22, 2013 at 9:46 am
Pelagie, nevím jak to má skeptik, ale já si myslím, že lidský život smysl nemá a žádná nadřazená autorita nad ničím neexistuje. Je to možná tvrdý, ale nevidím jediný důvod, proč by lidský život měl nějaký smysl mít.
No, asi máš pravdu v tom, že spousta lidí tuhle otázku vůbec neřeší, a kdyby ses jich na to ptal, tak asi řeknou, že smyslem jejich života je mít hodně peněz. Asi je to trochu o povaze daného člověka. Já osobně si myslím, že člověk, který nevidí žádný smysl svého života, nemůže být moc šťastný (aspoň já bych nebyl). A jestli tvou alternativou vůči křesťanství, kterou mi nabízíš je, že lidský život žádný smysl nemá, tak díky, ale nemám zájem…
žádné nadřazené entity neexistují. Lepší slovo než “smysl” je “účel”. Člověk použije kávovar za účelem připravit kafe. Šimpanz za účelem rozbití ořechu. Pán používá otroka, aby si usnadnil práci. Šimpanz sní člověka aby (za účelem) zahnal hlad.
Kecy o smyslu a nadřazených entitách to podle mě jen zatemňují a dávají tam iluzi něčeho, co tam není.
S.V.H. says:
May 22, 2013 at 10:11 am
Pelagius says:
V tomto smyslu samozřejmě ano – ale jde o to, že většina lidí si asi pod pojmem Boží zásah do světa představuje mirakulum, nějaký supranaturální jev – tak jsem to myslel.
S.V.H.:
Ovlivňování lidské psychiky vidím jako setsakramentsky silnou páku. Vezměme si třeba Fátimský zázrak. Bůh nemusel “strhávat slunce na zem”, stačilo, aby přesvědčil pár lidí (a to ještě zdaleka ne všechny z přítomných), že to viděli. Stejně tak nemusel křísit Ježíše, stačilo, aby jeho učedníky přesvědčil, že se s ním setkali. Je to jako s Protestantem zmíněnou horou a bagry – chce-li Bůh přemístit horu, stačí přesvědčit pár lidí, že je to dobrý nápad. Pokud by na druhou stranu chtěl zabránit holocaustu, stačilo přesvědčit Hitlera a spol., že konečné řešení není dobrý nápad. Takže theodicea se tím jaksi nevyřeší.
S tím nesouhlasím – tady jde o to, že Bůh ničí mysl neznásilňuje (tak jako Ježíš své poselství nikomu nevnucoval, a neobtěžoval nikoho, kdo mu řekl “Mě tvoje bláboly nezajímají, dej mi pokoj!”). Bůh zve a nabízí své poselství, ale nemůže nikoho donutit k tomu, aby je přijal. Cituji z toho textu, na který jsem už tady párkrát odkazoval: “Z důvodů daných rozhodnou měrou zkušeností této doby, navrhuji ideu Boha, který se na čas – na čas postupujícího světového procesu – vzdal jakékoli moci vměšovat se do fyzického běhu věcí světa; Boha, který náporu světového dění na jeho vlastní bytí neodpovídá „silnou rukou a vztaženou paží“, jak my Židé každoročně recitujeme při vzpomínce na vyvedení z Egypta, nýbrž s naléhavě němým pozváním ke svému nenaplněnému cíli.”
Pelagie, štěstí člověka se neodvíjí od filosofických úvah. Každopádně mým cílem je ti spíš říct, jak se věci mají, než abych ti nabízel nějakou alternativu k víře. Je mně přitom jasné, že Bůh dodávající životu “smysl” je psychologicky hodně silný argument, i když argumentem v pravém významu není. Bůh ti dá jen iluzi toho, že tvůj život není bezúčelný. Jen tu palčivou otázku odsouvá o patro výš, kde ji můžeš lehčeji smést ze stolu.
Já jsem tu otázku řešil a odpověď jsem si pro sebe našel. Přijde mi zřejmá, pokud odsuneš stranou předsudky a své touhy a podíváš se na věci tak jak jsou.
Nemyslím ale, že by tě ateismus udělal jakkoliv šťastnějšího. Můj pohled na štěstí je tady:
http://www.osacr.cz/2013/04/23/stesti-podrobny-navod-jak-byt-stastnym-ateistou/
Vím, je to takový až primitivní, oproti té náboženské mystice.
-Slávku – trefa – lepší než používat slovo smysl je používat slovo účel – jistě chápeme proč lidé radši používají slovo smysl – zní to vznešeněji než účel
Pelagie – jak už jsem psal – podle mně člověk “smysl” nemá – ale může si zvolit “jako-smysl” – tak jak to popisuje Frankl
Skeptik says:
May 22, 2013 at 10:33 am
Pelagius: Asi jde o to, co považujeme za počátek (vznik) světa. Pro jednoduchost za to berme Velký třesk. Tj. okamžik vzniku světa (velkého třesku), je okamžik, od kterého do něj Bůh nijak fyzicky zasahovat nemůže.
ale pořád jsi mi neodpověděl PROČ do něj nemůže zasahovat – CO je tím DŮVODEM že bůh nemůže do fyzického světa zasahovat
Takže ještě jednou: Moje představa o Bohu je daná jednak mou křesťanskou vírou, jednak pozorováním světa, ve kterém žiju. Z toho jsem si odvodil určitou představu Boha, která dává nějaký smysl. Já NEVÍM jestli je to tak, jak píšu, ale VĚŘÍM, že to nějak takhle je. Představu Boha, který zasahuje do fyzického světa jsem zavrhl proto, že mi představa takového Boha smysl nedávala.
Pelagie – tady vidím rozpor – v té se píše že bůh NECHCE zasahovat do fyzického světa:
“vzdal jakékoli moci vměšovat se do fyzického běhu věcí světa” – ale ty tvrdíš že NEMŮŽE zasahovat do fyzického světa. Ať už je to jakkoli – stále jsi neodpověděl PROČ NECHCE/NEMŮŽE zasahovat do fyzického světa. CO je tím DŮVODEM? Upozorňuji že je rozdíl mezi slovy NECHCE a NEMŮŽE – už jsem na to taky v minulosti upozorňoval.
Měl jsem rozepsaný komentář ohledně “smyslu” a “účelu” na příkladu kávovaru a zaostřeného klacku, ale Slávek to vystihl trefně a stručněji. 🙂 Souhlas.