Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Skeptik says:
May 22, 2013 at 8:27 am
Pelagius: To už se tady přece taky x-krát probíralo. Kdyby Bůh mohl zasahovat do světa (myslím fyzického), nemohlo by se odehrávat to, co se odehrává (holocaust, různé katastrofy) – respektive by z toho vyvstával obraz Boha, který by nedával žádný smysl.
no ale mně zajímá CO mu brání v tom aby zasahoval do světa
když někdo řekne že NEMŮŽE zvednout kámen tak to má nějaké důvody – třeba je ten kámen moc těžký – jáké jsou tedy ty důvody že bůh NEMŮŽE zasahovat do světa?
Upozorňuji na to že ty píšeš NEMŮŽE a né NECHCE – tedy mě zajímají důvody proč NEMŮŽE
Prostě proto, že naprostá bezmoc ve vztahu k fyzickému světu je vlastností Boha (respektive představy Boha, jakou já mám). Co na tom nechápeš?
Pelagius: A co na tom jako nechápeš? Ježíš, jeho příběh, jeho osud na tomhle světě je podobenstvím Boha a jeho vztahu ke světu.
Ježíš (jako vypravěč) – tedy ne jako člověk s osudem – je podobenstvím boha. Chápeš vůbec co je to vypravěč?
A proč by jako vypravěč neměl být člověk s osudem?
protestant:–Padlo-zde,že-smysl něčemu může dát pouze nadřazená entita. Člověk přece není sám sobě nadřazený.
však jo – ten smysl (co si dá člověk sám) je jen “jako-smysl” není to skutečný smysl (smysl ve své podstatě) – to je význam první věty v souvětí:
člověk(jeho existence) smysl (ve své podstatě) nemá, ale může si ho dát (že si zvolí smysl své existence)
protestant says:
May 22, 2013 at 8:33 am
Skeptik says:
May 22, 2013 at 8:30 am
Pelagie – jestli jsi to nepochopil tak ti to vysvětlím – člověk(jeho existence) smysl (ve své podstatě) nemá, ale může si ho dát (že si zvolí smysl své existence) – tak jak píše Frankl
protestant:
Padlo zde, že smysl něčemu může dát pouze nadřazená entita. Člověk přece není sám sobě nadřazený.
Jsme u jádra věci. Totiž, jestli existuje nějaká autorita, která poskytuje vodítko k tomu, v čem by člověk smysl svého života měl spatřovat (nebo neexistuje). A to je právě ten základní rozdíl mezi křesťanstvím a ateismem.
Pelagius: A proč by jako vypravěč neměl být člověk s osudem?
Chápeš rozdíl mezi vypravěčem a osudem vypravěče?
Pelagius: Prostě proto, že naprostá bezmoc ve vztahu k fyzickému světu je vlastností Boha (respektive představy Boha, jakou já mám). Co na tom nechápeš?
nechápu jak bůh co stvořil svět – tedy aktivně působil vůči fyzickému světu (při jeho tvorbě) je naprosto bezmocný ve vztahu k fyzickému světu – vždyť je to protimluv – nebo snad tvůj bůh (tak jak ho chápeš ty) fyzický svět nestvořil?
protestant: Jsme u jádra věci. Totiž, jestli existuje nějaká autorita, která poskytuje vodítko k tomu, v čem by člověk smysl svého života měl spatřovat (nebo neexistuje). A to je právě ten základní rozdíl mezi křesťanstvím a ateismem.
a to je co jsem psal už předtím – bůh nad sebou žádnou autoritu (já použil termín “nadřazená entita” nemá – tedy nemá smysl
Skeptik says:
však jo – ten smysl (co si dá člověk sám) je jen “jako-smysl” není to skutečný smysl (smysl ve své podstatě) – to je význam první věty v souvětí:
člověk(jeho existence) smysl (ve své podstatě) nemá, ale může si ho dát (že si zvolí smysl své existence)
protestant: Vidím, že k obhájení ateistického postoje se musí vymýšlet dost podivné hypotézy… 🙂
protestante – co je na tom k nepochopení – vše plyne z jednoduchého:
ateista
1) bůh není
2) skutečný smysl může dát entitě pouze “nadřazená entita”
z toho plyne:
skutečný smysl člověk nemá
věřící:
1) bůh je
2) skutečný smysl může dát entitě pouze “nadřazená entita”
z toho plyne:
skutečný smysl bůh nemá
ovšem člověk skutečný smysl má pokud považujeme boha za “nadřazenou entitu”
co na tom nechápeš?
no a “jako-smysl” si pak z výše uvedeného může u ateismu dát člověk sám sobě a stejně tak “jako-smysl” si pak z výše uvedeného může u boha dát bůh sám sobě
Co se vlastně dělo do doby než máme první vzpomínky? Nevíme, první roky jsou zahaleny tajemstvím z hlediska našeho vědomí, možná, že jsou v podvědomí. Ale myšlenkově, vizuálně apod. na vědomé úrovni zpracovány nejsou. Zřejmě jsme byli na primitivnější úrovni (ale pravděpodobně šťastnější), byli jsme možná více spojeni jako subjekt – objekt, nevnímali jsme tolik subjektivitu, nevím. Je to podobné jako období před naším narozením, pro naši dospělou vědomou mysl je to něco jako “neexistence”. Nejsme s to si na to vzpomenout, uvědomit si to, myslet na to. Co když “vyšší” úroveň existence je z hlediska našeho současného vědomí či myšlení něco podobného jako první úsek našeho života, nezachytitelné naším současným vědomím či myšlením ale stejně reálné jako první úsek našeho života třeba do 3 let, je tam větší propojenost subjekt-objekt, ale není to primitivní.
-p-r-o-t-e-s-t-a-n-t: Vidím,že k obhájení ateistického postoje se musí vymýšlet dost podivné hypotézy… 🙂
zase nepochopil – to není obhájení ateistického postoje – to je jen logická dedukce – viz:
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-60/#comment-70574
stejně tak je tam logická dedukce že člověk skutečný smysl má – je to jen o tom jaké se použijí předpoklady – ovšem je třeba upozornit (a já na to upozorňuji) že i v případě věřícího platí že skutečný smysl bůh nemá
protestant: Vidím, že k obhájení ateistického postoje se musí vymýšlet dost podivné hypotézy… 🙂
To áno. Zato k obhájeniu teistického postoja stačí tváriť sa múdro 😉
Ateizmus neznamená, že človek má okamžite vo všetkom jasno. Ateizmus znamená len ochotu vidieť, že aj zdanlivé jasno teológov je naozaj len zdanlivé. Sú určité otázky, v ktorých ani ateistom nie je holá pravda celkom príjemná a lákavá. A jednou z nich je práve otázka “zmyslu života” a odpoveď, že nijaký univerzálny zmysel zrejme neexistuje. Tu by aj pre ateistu bolo príjemnejšie sa upokojovať frázami o tom, aký hlboký zmysel tomu všetkému dáva nejaký vyšší princíp, pre ateistu ním samozrejme nebude Boh.
Ale ak si prečítame Bibliu, náš jediný zdroj informácií o Bohu, zistíme, že pre nás tam nijaký zmysel života nie je. Pôvodným zmyslom Biblie bolo zjednotiť židovský národ okolo vymyslenej histórie, živiť jeho xenofóbiu a sľubovať za ňu odmenu v podobe zasľúbenej zeme (pozor, pôvodný sľub znel od Eufratu až po Níl) očistenej od nepriateľov. Keďže tento zmysel bol v rozpore s realitou, už takáto Biblia obsahuje nezmyselné príbehy. Neskoršie logické kotrmelce, snažiace sa vysvetliť neplnenie božích sľubov vlastnou hriešnosťou tomu tiež veľa zmyslu nepridali – odmeny a tresty nie príliš odrážali správanie národa, často k trestu došlo nie po spáchaní hriechu, ale až dlho po polepšení sa.
Dnes si väčšina kresťanov vykladá ten zmysel života asi tak, že život je nejaký test, ktorým musíme prejsť, aby sme sa dožili bližšie nešpecifikovaného a nepochopiteľného večného blaha. Ale má niečo takéto zmysel? Prečo má byť zmyslom života takýto logický nezmysel?
Skeptik says:
May 22, 2013 at 9:04 am
protestante – co je na tom k nepochopení – vše plyne z jednoduchého:
ateista
1) bůh není
2) skutečný smysl může dát entitě pouze “nadřazená entita”
z toho plyne:
skutečný smysl člověk nemá
věřící:
1) bůh je
2) skutečný smysl může dát entitě pouze “nadřazená entita”
z toho plyne:
skutečný smysl bůh nemá
ovšem člověk skutečný smysl má pokud považujeme boha za “nadřazenou entitu”
co na tom nechápeš?
protestant:
Bavíme se o smyslu ČLOVĚKA.
protestant: Bavíme se o smyslu ČLOVĚKA.
o čem se chceš ještě bavit? já myslím že jsem vše co jsem chtěl říci už řekl
Píšem zbytočne zložito. Skrátka Boh síce “dáva životu človeka zmysel”, lenže ten človek nevie, aký zmysel.
to treebeard:
Tolk nesmyslů jako ve vašem příspěvku jsem už dlouho pohromadě neviděl. 🙂
protestant says: to treebeard: Tolk nesmyslů jako ve vašem příspěvku jsem už dlouho pohromadě neviděl.
typická reakce protestanta – řekne něco jako “je to nesmysl” ale neřekne proč – takhle se nedá vést diskuse – jak by se protestantovi líbilo kdyby se mu na každý jeho argument řeklo jen: “je to nesmysl”
treebard:
Ja ako vzdelaním lesník by som to opísal jednoducho. Les je veľmi zložitý dynamický ekosystém. Každý si pritom myslí, že vie, čo je les. Sú ľudia, ktorí v lese nikdy neboli (napr. Islanďania) a ich predstava je len veľmi všeobecná. Väčšina z nás tam bola, takže model lesa v mysli obsahuje viac detailov. Ale až keď človek začne les študovať, dostane do podvedomia jednotlivé matematické modely lesných porastov, ekosystémov a p. Jednoduchým empiricky získaným modelom rastu lesa sú napr. rasové tabuľky – tabuľky obsahujúce pre jednotlivé veky jednotlivých typov lesa priemerné hrúbky, výšky a počty stromov. Je to primitívny model, avšak pre väčšinu laikov už ďaleko za horizontom ich statického chápania. Ďalším primitívnym modelom väčšieho komlexu lesov je napr. porastová mapa, ktorámi ukáže, že niekde sa ten les rúbe, na iných miestach dorastá a ako je to všetko priestorovo usporiadané. Dá sa potom ísť do hĺbky, dajú a odvodiť napr. “rastové funkcie stromov”, dajú sa priberať a prepájať rôzne hydrologické a ekologické modely. Tie modely nikdy nezodpovedajú realite a dokonca tie zložitejšie ani v mozgu nemôžem mať v úplnej podobe. Ale les v mojom mozgu je niečo detailnejšie, než les v mozgu väčšiny ľudí. A istým spôsobom jedinečné, pretože ani iní lesníci či ekológovia to nebudú chápať presne rovnako.
Slávek
K tomu, aby ty mapy k něčemu byly, aby byly modelem, potřebuješ nějaký překladač. Ten překladač je tvůj mozek, který má vypěstované a natrénované složité komplexy reflexů, aby na základě vstupu (těch map) poskytl nějaký výstup (čin, vlastní přeprogramování, slovní interpretaci…)
IBM vyvinula počítač Watson, který je schopen porazit člověka ve hře Jeopardy!. Na základě vstupu (otázky) je schopen poskytnout výstup (odpověď) a je schopen to dělat efektivněji než člověk. Přijmeme-li vaši tezi a definici přemýšlení “o něčem”, tak ten počítač skutečně o odpovědi přemýšlí a už tu máme vyvinutou poměrně dobrou umělou inteligenci.
To je samozřejmě možné paradigma, kterým se na problém můžeme dívat a podle mě ten závěr je skoro stejně fantastický, jako závěr mého článku. Vzájemně se potom nijak nevylučují. V případě takto definovaného “myšlení o něčem” bych článek nazval třeba “Jak počítač přemýšlí o vaší mamince.”
Takže si nemyslím, že jsme ve sporu, jen si definujete základní pojmy jinak než já. Každopádně i tak tak úvaha dovedená do důsledků dává fantastické a neintuitivní závěry.
To protestant: píšeš nesmysly
Pelagie, nevím jak to má skeptik, ale já si myslím, že lidský život smysl nemá a žádná nadřazená autorita nad ničím neexistuje. Je to možná tvrdý, ale nevidím jediný důvod, proč by lidský život měl nějaký smysl mít.
to Skeptik:
treebeard si jistě sám najde kdy vznikla Bible a že tedy věta: “Pôvodným zmyslom Biblie bolo zjednotiť židovský národ okolo vymyslenej histórie, živiť jeho xenofóbiu a sľubovať za ňu odmenu v podobe zasľúbenej zeme” je nesmyslná, protože Bible začala vznikat v době, kdy Izrael v zaslíbené zemi už nekolik stovek let pobýval.
Ale to je jen příklad jednoho z těch nesmyslů.