Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Čestmír Berka says:
May 16, 2013 at 9:21 am
“Ano, myslím, že to je dobrý příklad. A asi jde právě o tu dokonalou paměť, kterou disponuje Bůh.”
To má Bůh v paměti i všechny pornografické filmy?
protestant:
Samozřejmě.
Pelagius says:
May 16, 2013 at 9:08 am
protestant says:
May 16, 2013 at 8:58 am
Skeptik says:
May 16, 2013 at 8:29 am
ať si laskavý čtenář sám přečte co Pelagius původně tvrdil – dokonce jsem se ho na to několikrát výslovně ptal – teď se snaží mlžit
protestant:
Pelagius píše stále to stejné.
Nemůžu za to, že Skeptik nepochopil (nebo špatně pochopil) to, co jsem psal – ano píšu a myslím si stále totéž!
protestant:
Já myslím, že Skeptik schválně švejkuje. Bere doslovně obrazná vyjádření.
Od tebe protestante to sedí…
Colombo says:
May 16, 2013 at 11:16 am
Od tebe protestante to sedí…
protestant:
Nikdy jsem nebral doslovně obrazná výjádření.
Pelagius says:
Ano, myslím, že to je dobrý příklad. A asi jde právě o tu dokonalou paměť, kterou disponuje Bůh.
S.V.H.:
Takto bych to docela chápal. Bůh je vševědoucí, takže zná dokonale celé mé tělo, disponuje dokonalou pamětí, takže zná všechny stavy mého těla v čase, a je všemocný, takže kdykoli může pomocí těchto znalostí sestavit mou dokonalou kopii (z jakéhokoli okamžiku života). To bychom teoreticky mohli dokázat také – kdybychom zvládli dokonale naskenovat můj mozek (všechny částice, pole, vazby atd.), mohli bychom podle tohoto “návodu” sestavit mou dokonalou kopii. Nikdo by nepoznal rozdíl (jenom já) – dokonce i on by byl přesvědčen, že je já. 🙂
Teď je otázka, proč by to Bůh dělal a co bych z toho měl já (kdyby mou kopii udělal po mé smrti, tak nic, a kdyby před mou smrtí, tak spíš jen trable).
S.V.H.: Teď je otázka, proč by to Bůh dělal a co bych z toho měl já (kdyby mou kopii udělal po mé smrti, tak nic, a kdyby před mou smrtí, tak spíš jen trable).
přesně tohle jsem jinými slovy psal před nedávnem já – viz má poznámka o (identické) kopii
S.V.H. says:
…. a co bych z toho měl já ….
protestant:
Na světě se děje mnoho dějů ze kterých nic nemáte. 🙂
S.V.H. says:
May 16, 2013 at 11:22 am
Pelagius says:
Ano, myslím, že to je dobrý příklad. A asi jde právě o tu dokonalou paměť, kterou disponuje Bůh.
S.V.H.:
Takto bych to docela chápal. Bůh je vševědoucí, takže zná dokonale celé mé tělo, disponuje dokonalou pamětí, takže zná všechny stavy mého těla v čase, a je všemocný, takže kdykoli může pomocí těchto znalostí sestavit mou dokonalou kopii (z jakéhokoli okamžiku života). To bychom teoreticky mohli dokázat také – kdybychom zvládli dokonale naskenovat můj mozek (všechny částice, pole, vazby atd.), mohli bychom podle tohoto “návodu” sestavit mou dokonalou kopii. Nikdo by nepoznal rozdíl (jenom já) – dokonce i on by byl přesvědčen, že je já.
Teď je otázka, proč by to Bůh dělal a co bych z toho měl já (kdyby mou kopii udělal po mé smrti, tak nic, a kdyby před mou smrtí, tak spíš jen trable).
Tak tady to vidím jinak – protože Bůh podle mého názoru všemohoucí není – veškerá jeho moc fyzicky zasahovat do běhu věcí se vyčerpala vznikem světa (vesmíru). Tady s většinou křesťanů nesouhlasím, ale je to můj názor. Ale jak už jsem psal, nejde o “kopie” – v okamžiku smrti lidské “já” (osobnost, vědomí, tvůj život) je “uloženo” do boží paměti, a znovu se “probere”, “aktivuje” při vzkříšení z mrtvých jednou na konci času.
Pelagie – vždyť se to tu už řešilo – spousta lidí má traumatické zážitky co zásadně poznamenaly jejich život – buď se “proberou” i s těmi traumaty nebo ne a pak to nebudou ani ty kopie.
Pořád tu ale máme osobnost, vědomí, paměť (jak ty píšeš “tvůj život”) v našem mozku a pak ještě jednou (tedy kopii) v boží paměti – no a tu on pak nahraje do nového (jak vy tvrdíte) duchovního těla – tedy nebudeme to my ale kopie co byla v boží paměti – no když si bůh míní hrát takovéhle pimprlové divadla a baví ho to tak ať si hraje ale nemá to nic společného s námi – a protestant neprotestuje že to s námi nemá co dělat
Můžeš to otočit a tvrdit že “originál” je to co je v boží paměti a to co je v mozku je “kopie” – ale zase se to nás (té “kopie”) netýká – navíc taková koncepce je dost nahlavu, protože to my žijeme v tomto světě a tvoříme si osobnost, vědomí, paměť (a máme “svobodnou vůli” jak rádi tvrdí křesťané) a né nějaký “originál” v boží paměti.
Holt tím že jste zavrhli “duši” jste zároveň zavrhli i kontinuitu a identitu člověka po smrti – to se nedá svítit. Samozřejmě aby byla kontinuita a identita člověka zachována tak “duše” musí mít paměť a osobnost – né ta nesmyslná duše bez paměti a “našeho já” co se tu snažil koncipovat Martin.
Skeptik says:
May 16, 2013 at 12:51 pm
Pelagie – vždyť se to tu už řešilo – spousta lidí má traumatické zážitky co zásadně poznamenaly jejich život – buď se “proberou” i s těmi traumaty nebo ne a pak to nebudou ani ty kopie.
Pořád tu ale máme osobnost, vědomí, paměť (jak ty píšeš “tvůj život”) v našem mozku a pak ještě jednou (tedy kopii) v boží paměti – no a tu on pak nahraje do nového (jak vy tvrdíte) duchovního těla – tedy nebudeme to my ale kopie co byla v boží paměti – no když si bůh míní hrát takovéhle pimprlové divadla a baví ho to tak ať si hraje ale nemá to nic společného s námi – a protestant neprotestuje že to s námi nemá co dělat
Můžeš to otočit a tvrdit že “originál” je to co je v boží paměti a to co je v mozku je “kopie” – ale zase se to nás (té “kopie”) netýká – navíc taková koncepce je dost nahlavu, protože to my žijeme v tomto světě a tvoříme si osobnost, vědomí, paměť (a máme “svobodnou vůli” jak rádi tvrdí křesťané) a né nějaký “originál” v boží paměti.
Holt tím že jste zavrhli “duši” jste zároveň zavrhli i kontinuitu a identitu člověka po smrti – to se nedá svítit. Samozřejmě aby byla kontinuita a identita člověka zachována tak “duše” musí mít paměť a osobnost – né ta nesmyslná duše bez paměti a “našeho já” co se tu snažil koncipovat Martin.
Nemyslím si, že ten život, vzpomínky, atd., jsou tu dvakrát. Jsou tu jen jednou – v okamžiku smrti v tvém mozku zanikají, ale uchovávají se v boží paměti. Bůh je v tvojí mysli neustále přítomný (i když o tom třeba nevíš). Po dobu tvého fyzického života jsou ty věci současně přítomny v tvé mysli i v Bohu, jsou propojené, ale v okamžiku smrti tvůj mozek končí, a zůstává pouze boží paměť. Já jsem duši nezavrhl, spíš jen nevím, co si pod tím pojmem mám představit.
Hele, a má člověk vůbec jenom jednu duši? Nemá jich víc?
Já jsem např. četl, že apoštol Pavel zřejmě věřil, že člověk má DVĚ různé duše! Jednu oživující, kterou mají i živočichové, a druhou Božskou, která nás činí unikátními…
…studies began when Professor Roger Wood a head injury specialist at the University of Swansea in Wales, UK, noticed a recurrent problem with many of his TBI (traumatic brain injury) patients; a loss of emotional attachment with friends and family. Reports from family remembers described a “lack of warmth or love as a postaccident development that placed a burden on their relationship”, suggesting a causal link between TBI and empathy problems…
Která verze vědomí je zálohována v případě úrazu hlavy, kdy důsledky úrazu mění osobnost člověka, čili mění člověka? Dejme tomu, že po pádu cihly na hlavu přestanete milovat svou rodinu a navrch budete v důsledku toho úrazu s tím stavem spokojeni.
Kdo je osoba před a po úrazu?
Co ten slavný chlapík, co měl po úrazu v dětství postupně silnější a silnější epileptické záchvaty, až to bylo neúnosné a nékař mu chirurgicky odstranil kus mozku (bylo to někdy kolem 50-60let. v USA). Zbavil pacienta záchvatů, ale připravil ho o schopnost utvářet nové vzpomínky. Takže pacient se od té doby, až do smrti budil každý den to ráno před operací.
Michal says:
May 16, 2013 at 1:33 pm
Hele, a má člověk vůbec jenom jednu duši? Nemá jich víc?
Já jsem např. četl, že apoštol Pavel zřejmě věřil, že člověk má DVĚ různé duše! Jednu oživující, kterou mají i živočichové, a druhou Božskou, která nás činí unikátními…
protestant:
Záleží zda jezdí na kole či motorce, nebo v autě.
V tom prvním případě dvě, v druhém 5 (i s rezervou) 🙂
Pelagius:
Věřící samozřejmě nemají žádnou představu, jak to v nebi bude vypadat – ale mají důvěru k Bohu, že to bude nejspravedlivější a nejlepší možné uspořádání – a právě o to (o tu důvěru k Bohu) jde…
Jarda:
Když nejste schopen (si) dokázat, zda (nějaký) Bůh vůbec existuje, proč věříte právě, a jen, katolickému Pánu Bohu?
May 16, 2013 at 12:21 pm
S.V.H. says:
…. a co bych z toho měl já ….
protestant:
Na světě se děje mnoho dějů ze kterých nic nemáte.
bílej kabát:
….a co z toho má bůh?
protestant says:
May 16, 2013 at 1:45 pm
Michal says:
May 16, 2013 at 1:33 pm
Hele, a má člověk vůbec jenom jednu duši? Nemá jich víc?
Já jsem např. četl, že apoštol Pavel zřejmě věřil, že člověk má DVĚ různé duše! Jednu oživující, kterou mají i živočichové, a druhou Božskou, která nás činí unikátními…
protestant:
Záleží zda jezdí na kole či motorce, nebo v autě.
V tom prvním případě dvě, v druhém 5 (i s rezervou)
bílej kabát:
….skutečně diskuse na úrovni, protestante. Nebude lepší, když si začneme posílat fóry?
Colombo: Informace je sice závislá na nosiči, ale není nosičem.
Jednu informaci můžu mít na různých nosičích. Mám ji v PDF na CD a na papíře. Podle vašeho výkladu by:
informace=CD=informace=papír => CD=papír
Což je nesmysl.
Pouze se pokusím o vysvětlení (jsa laik): Původně jsem reagoval na dotaz, zda je myšlenka, pocit či vzpomínka hmotného charakteru.
Já tvrdím (soudě podle následků traumat na mozku) že ano. (zároveň nutno podotknout pro Pelagiuse: nepopírám že nevím, zda existuje nějaký informační link ven z našeho vesmíru)
V případě CD, mám třeba miliony identických disků bráno z pohledu softwarového obsahu. Ale zároveň je každý ten disk unikát (z hlediska které pro nás běžně není nijak duležité, např. drobné rýpance, rozdíly ve hmotnosti, atd.). Mozek je ale ta písnička, kde právě na drobných rýpancích, změnách v neuronové síti záleží (v době vývoje, dospělosti i stárnutí).
Pokud se někdy někomu podaří postupným vyměňováním svých neuronů za umělé (funkčně ale totožné s originálem -zase to nepůjde kontrolovat, protože žádnému původnímu neuronu, nebude možné odečíst všechny jeho stavy ve všech stavech okolní neuronové sítě) dosáhnout nesmrtelnosti, pak to stejně nebude ta pravá nesmrtelnost 🙂
Ale chci se dostat k tomu, že na určité úrovni (v mikrosvětě) je faktický stav nějakého elementu světa roven informaci samotné (tedy tak se mi to jeví).
Nebojte s mou profesí to nemá co do činění, nikdo není ohrožen 🙂
Pelagius says:
May 16, 2013 at 1:15 pm
Skeptik says:
May 16, 2013 at 12:51 pm
Pelagie – vždyť se to tu už řešilo – spousta lidí má traumatické zážitky co zásadně poznamenaly jejich život – buď se “proberou” i s těmi traumaty nebo ne a pak to nebudou ani ty kopie.
Pořád tu ale máme osobnost, vědomí, paměť (jak ty píšeš “tvůj život”) v našem mozku a pak ještě jednou (tedy kopii) v boží paměti – no a tu on pak nahraje do nového (jak vy tvrdíte) duchovního těla – tedy nebudeme to my ale kopie co byla v boží paměti – no když si bůh míní hrát takovéhle pimprlové divadla a baví ho to tak ať si hraje ale nemá to nic společného s námi – a protestant neprotestuje že to s námi nemá co dělat
Můžeš to otočit a tvrdit že “originál” je to co je v boží paměti a to co je v mozku je “kopie” – ale zase se to nás (té “kopie”) netýká – navíc taková koncepce je dost nahlavu, protože to my žijeme v tomto světě a tvoříme si osobnost, vědomí, paměť (a máme “svobodnou vůli” jak rádi tvrdí křesťané) a né nějaký “originál” v boží paměti.
Holt tím že jste zavrhli “duši” jste zároveň zavrhli i kontinuitu a identitu člověka po smrti – to se nedá svítit. Samozřejmě aby byla kontinuita a identita člověka zachována tak “duše” musí mít paměť a osobnost – né ta nesmyslná duše bez paměti a “našeho já” co se tu snažil koncipovat Martin.
Nemyslím si, že ten život, vzpomínky, atd., jsou tu dvakrát. Jsou tu jen jednou – v okamžiku smrti v tvém mozku zanikají, ale uchovávají se v boží paměti. Bůh je v tvojí mysli neustále přítomný (i když o tom třeba nevíš). Po dobu tvého fyzického života jsou ty věci současně přítomny v tvé mysli i v Bohu, jsou propojené, ale v okamžiku smrti tvůj mozek končí, a zůstává pouze boží paměť. Já jsem duši nezavrhl, spíš jen nevím, co si pod tím pojmem mám představit.
bílej kabát:
Milý příteli, jak jsi na tyhle věci vůbec přišel? Kde v bibli něco takového stojí? Třeba to nahrávání pamětí lidí do paměti boží. To ti řekl duch svatý? Vypadá to, že každému křesťanovi to buch svatý vysvětluje jinak!
Zajímavá přednáška:
http://www.stjoseph.cz/proc-nebyt-buddhistou-ci-hinduistou/
Zajímavá diskuse pod článkem
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=19935