Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
jack:
Takže zkoumání Boha z těchto textů je vlastně zkoumání literární postavy.
Tak biblického Boha by asi šlo do určité míry charakterizovat jako literární postavu, ale jak už jsem napsal, podle mě je omyl chápat teologii jako “vědu o Bohu”. Jde hlavně o to pochopit smysl a poselství jednotlivých příběhů.
Pelagius says:
June 26, 2013 at 7:27 pm
bílej kabát:
Ale jako křesťan nemůžeš přece vyznávat zároveň Hospodina, Alláha a Radegasta. Radegast je pohanský bůh a proti tomu vždy křesťané bojovali jako proti modle a jeho uctívače potírali. I bible je plná rozhořčení samotného Hospodina nad modlami!
Ale v době SZ neexistoval ateismus – to je fenomén posledních cca 200 let. V té době nebyl nikdo, kdo by řekl: “Celé náboženství je blbost, žádný Bůh ani bohové neexistují!” Takže při diskusi se současným ateistou je třeba nejprve krok a) přesvědčit ho, že vůbec nějaká jiná realita může existovat. Přečti si ve Skutcích apoštolů, co říkal Pavel na areopagu v Aténách.
bílej kabát:
S tím bych i souhlasil, ale na to jsem se neptal. Souhlasíš s Protestantem, že Hospodin, Alláh, Radegast a co já vím, co ještě, je stále ten samý bůh?
jack:
Jaký význam má potom zkoumání,podle vás dokonce vědecké,když vychází pouze z víry??
Nevím, co myslíte tím, že zkoumání biblických textů vychází “pouze z víry”. Cílem studia těch textů je porozumět jim a lépe je pochopit. Biblické texty samozřejmě může studovat kdokoli.
bílej kabát:
S tím bych i souhlasil, ale na to jsem se neptal. Souhlasíš s Protestantem, že Hospodin, Alláh, Radegast a co já vím, co ještě, je stále ten samý bůh?
Bůh je jen jeden – ale jde o to, jaká představa o něm je správná. Představa Boha, která se nazývá Hospodin je samozřejmě jiná než představa Boha, která se nazývá Alláh, a ta je zase jiná než představa, která se nazývá Radegast. Problém je stále v tom, že nerozlišuješ Boha, a konkrétní představu o něm. Samozřejmě, že ty představy jsou velmi odlišné, ale Bůh je stále jen jeden.
bílej kabát:
Nerozumím té narážce. Pokud tahle Ježíšova modlitba proběhla beze svědků, tak kdo ji zaznamenal? Pisatelé evangelií u toho nebyli,Ježíš sám nic nepsal, tak kde to evangelisté sebrali?
Zkus se zamyslet taky sám….
Pelagius says:
June 26, 2013 at 7:53 pm
Tak biblického Boha by asi šlo do určité míry charakterizovat jako literární postavu, ale jak už jsem napsal, podle mě je omyl chápat teologii jako “vědu o Bohu”.
jack:
To bylo ale vaše vyjádření. Teologie je z definice nauka o Bohu a vy jste napsal,že teologie je věda.
Pelagius:
Jde hlavně o to pochopit smysl a poselství jednotlivých příběhů.
jack:
Tak to si tedy nerozumíme. Mě nezajímá smysl a poselství příběhů. Mě zajímá,jestli postavy používané v těchto příbězích jsou či byli reálně existující!!!
Pelagius says:
June 26, 2013 at 7:58 pm
Nevím, co myslíte tím, že zkoumání biblických textů vychází “pouze z víry”.
jack:
Myslím to co jste napsal tady:”Tak to, že autoři biblických textů byli inspirováni DS je otázka víry.”
Vaše zkoumání je celé postaveno na premise,která není doložená a je pouze otázkou víry. Jakou vypovídající hodnotu mohou potom mít jakékoliv závěry zkoumání takových textů?? Jakýkoliv závěr je potom zase pouze otázkou víry a nemá absolutně žádnou objektivní vypovídající hodnotu!
Pelagius says:
June 26, 2013 at 7:36 pm
Tak asi bych se tomu člověku snažil vysvětlit, proč si myslím, že se mýlí, a pokud by trval na svém, tak bych pokrčil rameny a nechal ho být. Vy máte, zdá se, nějakou podivnou představu, že si všichni musí myslet totéž co vy.
jack:
Myslíte tím,že pravda se tedy nedá objektivně dokládat? Existuje vůbec podle vás nějaká objektivní pravda. Existuje podle vás objektivní možnost vyhodnocení správnosti logické úvahy? Nebo je prostě všechno relativní.
Na Prima Zoom právě běží pořad o černých dírách.
“V černé díře se hmota mění v nic a obsahuje nepředstavitelné množství energie ponořené do časoprostoru.”
A co když taková černá díra byla příčinou “našeho” “velkého třesku”? Pak by vznik vesmírů byl pochopitelný i bez Pána Boha. Konkrétní vesmír se pomalu propadá do “nekonečně” velké černé díry, v níž se hmota mění v “nic”, a která obsahuje nekonečné množství energie, která nakonec, ve “velkém třesku”, vytvoří nový vesmír.
Pelagius says:
June 26, 2013 at 7:45 pm
DS vede toho, kdo se nechá – a samozřejmě, zneužít se dá cokoli. Proto je třeba biblické texty studovat a vykládat se znalostí kontextu a doby jejich vzniku.
jack:
Doby jejich vzniku?? DS vede lidi rozdílně,podle doby ve které žijí??
A proč bych měl studovat to,jak DS vedl lidi před 2000 lety,když mě může aktuálně vést v současnosti?? Jaký by to mělo význam? Mám tím snad nějak vyhodnocovat rozdíly ve vedení DS a dokonce jeho vedení zpochybňovat?? A které mám zpochybnit to minulé nebo současné? To je zase nějaké nesmyslné!
Pelagius says:
June 26, 2013 at 8:03 pm
Samozřejmě, že ty představy jsou velmi odlišné, ale Bůh je stále jen jeden.
jack:
Ale to není pravda. V polyteismu prostě NENÍ jen jeden bůh!!!! Jsou jich desítky,existují všichni současně a jsou odlišní!!! 🙁
Jediné pravé (a správné) náboženství je islám:
http://www.dolezite.sk/Otazky-viery-7-cast-Racionalne-nabozenstvo-rpuOty.html
Celkem názorný příklad myšlení věřícího člověka. Kateřina Lachmanová nově interpretuje texty SZ:
” Objevuje se Duch Svatý už ve Starém zákoně, nebo je to novinka Nového zákona? Kde se tam s ním potkáváme?
Už ve zprávě o stvoření čteme, že se Boží duch vznášel nad vodami, ale starozákonní pisatelé jej určitě nevnímali jako božskou osobu – to by považovali za rouhání. Zkušenost s Duchem Svatým a jeho působením tam však určitě byla – nemohla nebýt, vždyť jak stvoření, tak celé dějiny spásy jsou dílem celé Trojice. Duch Boží též promlouval ústy proroků, jak vyznáváme v Krédu. Jeho působením se projevovala Boží moc a přítomnost, jako třeba mnohokrát v Exodu nebo v případě Eliášova zápasu na hoře Karmel, ale třeba i dar moudrosti, který obdržel král Šalamoun a jiní. Duch Svatý byl už tehdy u každé skutečné „revitalizace“, jak čteme v Ezechielově proroctví o suchých kostech nebo v příběhu vzkříšení syna vdovy ze Sarepty, ale i v Nehemiávě úsilí o obnovu Jeruzaléma.
Poznání osoby Ducha Svatého a jeho působení bylo ale zastřené, odkrývalo se až postupně. Postupně ho poznávali i Ježíšovi učedníci po Zmrtvýchvstání. Proto asi můžeme směle říct, že ani dnes nejsme s jeho objevováním u konce.”
http://www.katyd.cz/clanky/rozhovory/nechme-ducha-svateho-uchopit-cely-nas-zivot.html
Pelagius says:
Už jsem tady vysvětloval, že v případě křesťanství jde o otázku Ježíšova vzkříšení – já jsem to přijal – přesvědčilo mě to. Jinak třeba to baháí na mě působí docela sympaticky. A souhlasil bych i s tím, že lidé Boží učení stále mrší. Ale myslím, že kvůli toho není třeba zakládat nové náboženství – stačí se vrátit k počátkům křesťanství.
S.V.H.:
Kde berete tu jistotu, že v počátcích křesťanství bylo Boží učení nezmršené, případně zmršené méně? Dle Vaší verze se Bůh projevil jen tak, že vzkřísil Ježíše – respektive zařídil, že učedníci v Ježíšovo vzkříšení uvěřili (“setkali” se se vzkříšeným Ježíšem). Žádné Boží učení nikomu nepředal, učedníci to mohli pochopit všechno špatně (jako s tím brzkým příchodem Božího království).
Pelagius says:
Nevím, co myslíte tím, že zkoumání biblických textů vychází “pouze z víry”. Cílem studia těch textů je porozumět jim a lépe je pochopit. Biblické texty samozřejmě může studovat kdokoli.
S.V.H.:
Cílem teologie je tyto texty “pochopit” pouze v rámci premisy Boží existence. Vědecké metody mohou být v teologii klidně využívány, ale pouze do té doby, dokud závěry nekolidují s touto premisou.
Ano vědecké metody jsou v teologii běžně užívány. Pokud se dojde do kolize s premisou, že Bůh existuje je to v pořádku, jen už to pak není teologie. Prostě jste opustil pole legitimního teologického pluralismu. Kdo je uvnitř, studuje teologii. Kdo je venku, už ne. I to se stává, že teolog přijde o víru. Pak už ale není teologem. Dál je ovšem vědcem, nakolik ovládá postupy a vědecké metody.
Jirka says:
Ano vědecké metody jsou v teologii běžně užívány. Pokud se dojde do kolize s premisou, že Bůh existuje je to v pořádku, jen už to pak není teologie. Prostě jste opustil pole legitimního teologického pluralismu. Kdo je uvnitř, studuje teologii. Kdo je venku, už ne. I to se stává, že teolog přijde o víru. Pak už ale není teologem. Dál je ovšem vědcem, nakolik ovládá postupy a vědecké metody.
S.V.H.:
Přesně tak jsem to popisoval:
http://www.i-ateismus.cz/2013/05/proc-nekteri-verici-odmitaji-evolucni-teorii/comment-page-152/#comment-72903
bílej kabát says:
……Nerozumím té narážce. Pokud tahle Ježíšova modlitba proběhla beze svědků, tak kdo ji zaznamenal? Pisatelé evangelií u toho nebyli,Ježíš sám nic nepsal, tak kde to evangelisté sebrali?
protestant:
Napovím – Nebyl náhodou evangelista křesťan? A nesetkává se každý křesťan se vzkříšeným Kristem?
Protestante,
o tom, zda byl evangelista křesťan, nic nevíme – už jen proto, že nikdo nezná totožnost onoho evangelisty. Ale i kdybychom jeho totožnost znali, tak by nám to neřeklo nic o tom, zda byl křesťanem – víme o něm jen to, že sepsal evangelium. Ovšem proč to učinil, co ho k tomu vedlo, a jaký měl záměr, to se můžeme jen dohadovat (třeba to sepsal proto, že mu za to zaplatili, kdoví).
O tom, že se každý křesťan setkává se vzkříšeným Kristem, také nikdo nic neví. Jednak nemáme jistotu toho, s kým se každý jednotlivý křesťan setkává, a jednak zatím nikdo nevysvětlil, co to “setkávat se s vzkříšenýám Kristem” vlastně znamená.
Takže co jste nám chtěl svou nápovědou sdělit?
to Neruda:
Chtěl jsem tím sdělit, že hypoteza: “Pisatelé evangelií u toho nebyli,Ježíš sám nic nepsal, tak kde to evangelisté sebrali?” nemusí být pravdivá.