Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pelagius says:
Možná je to pro vás překvapivé, ale teologie je věda jako každá jiná, a rozvíjí se v souladu s novými poznatky. Fyzika před dvěma tisíci lety taky vypadala jinak než dnes – a napadlo by někoho hovořit o tom, že fyzikové své teorie mění proto, aby se necítili “trapně”? Je možné, že řada křesťanů se drží tradičních schémat, ale kolik lidí z řad širší veřejnosti myslíte, že má představu o poznatcích a teoriích současné fyziky (nebo nějakého jiného vědního oboru)?
S.V.H.:
Až na to, že by teologie byla věda, souhlasím.
Přijde mi ale trochu úsměvné, hledat v prastarých textech významy, které do nich autoři nevložili, jen proto aby byl daný text udržen v souladu s vědeckými poznatky.
protestant:
To je samozřejmě nesmysl. Adam i Eva existovali a existují dodnes. To jsem přece my.
S.V.H.:
Děkuji, to je přesně to hledání nových významů, o kterém mluvím. 😉
S.V.H.:
Až na to, že by teologie byla věda, souhlasím.
Přijde mi ale trochu úsměvné, hledat v prastarých textech významy, které do nich autoři nevložili, jen proto aby byl daný text udržen v souladu s vědeckými poznatky.
Tak já si docela stojím za tím, že teologie je věda (stejně jako právní věda, literární věda, filozofie atd.). O těch významech je to velice zajímavé – právě zkoumání vzniku a významu biblických textů je jádrem práce současné teologie. A nemyslím si, že jde o hledání významů, které do daných textů autoři nevložili – myslím, že jde právě o to porozumět kontextu, v jakém daný text vznikl, a jaký byl jeho původní smysl.
Jen pro představu posílám (už poněkolikáté) jeden odkaz
http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/index.html
Skrze mnohé traktáty, knihy, radiokázání a televizní vysílání se stal misionář Ewald Frank známým ve více než 140-ti zemích celého světa. http://www.misia.sk http://www.svobodnalidovamisie.cz
Zajímavý dokument:
http://www.youtube.com/watch?v=bNUej2MgMqU
Pelagius says:
Tak já si docela stojím za tím, že teologie je věda (stejně jako právní věda, literární věda, filozofie atd.). O těch významech je to velice zajímavé – právě zkoumání vzniku a významu biblických textů je jádrem práce současné teologie. A nemyslím si, že jde o hledání významů, které do daných textů autoři nevložili – myslím, že jde právě o to porozumět kontextu, v jakém daný text vznikl, a jaký byl jeho původní smysl.
Jen pro představu posílám (už poněkolikáté) jeden odkaz
http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/index.html
S.V.H.:
Já naopak teologii za vědu považovat nemohu a to ze dvou důvodů:
1) Teologie vychází z předpokladu, že existuje Bůh, a tento předpoklad je neměnný. Každá vědní disciplína vychází samozřejmě také z nějakých předpokladů, ale pokud dojde k závěru, že nějaký předpoklad je neplatný, jednoduše ten předpoklad zavrhne (nebo změní). Pokud ale teolog dojde k závěru zpochybňujícímu Boží existenci, tak buď změní nebo zavrhne nikoli předpoklad ale závěr, anebo se dostane z pole teologie na pole religionistiky nebo jiné vědní disciplíny.
2) Teologie uznává jako zdroj poznání i “zjevenou pravdu”, což je v rozporu s metodologií vědy.
Pokud jde o hledání původního smyslu textu, nemám námitek. Ale právě třeba “Adam a Eva – to jsme my” je příkladem toho hledání významů, které autoři do textu nevložili.
Pelagius: “Tak já si docela stojím za tím, že teologie je věda (stejně jako právní věda, literární věda, filozofie atd.).”
Ktorá teológia? Pravoslávna, rímsko-katolícka, niektorá z protestantských, nejaká islamská sunitská alebo nejaká teológia v rámci judaizmu?
Podľa rímskych katolíkov je pápež hlavou Cirkvi, je neomylný vo veciach viery a morálky, Panna Mária bola počatá bez dedičného hriechu, existuje očistec, Svätý Duch vychádza z Otca aj Syna, …, ale podľa pravoslávnych spomínané RK-tézy neplatia, podľa muslimov je viera v Svätú Trojicu hriešna a modlárska, Ježiš je len prorok a nebol ukrižovaný, podľa židov Ježiš nie je ani to 🙂
Každá veda je náuka, ale nie každá náuka je veda (astrológia, chiromantia, teológia, … ;)). Keby ste napísali, že teológia je náuka (resp. teológie sú náuky), tak nenamietam, ale “veda”? 😀
S.V.H.:
Já naopak teologii za vědu považovat nemohu a to ze dvou důvodů:
1) Teologie vychází z předpokladu, že existuje Bůh, a tento předpoklad je neměnný. Každá vědní disciplína vychází samozřejmě také z nějakých předpokladů, ale pokud dojde k závěru, že nějaký předpoklad je neplatný, jednoduše ten předpoklad zavrhne (nebo změní). Pokud ale teolog dojde k závěru zpochybňujícímu Boží existenci, tak buď změní nebo zavrhne nikoli předpoklad ale závěr, anebo se dostane z pole teologie na pole religionistiky nebo jiné vědní disciplíny.
2) Teologie uznává jako zdroj poznání i “zjevenou pravdu”, což je v rozporu s metodologií vědy.
Tak myslím, že třeba právo má také své principy a předpoklady, které jsou nezměnitelné. Např. Pacta sund servanda – Dohody se dodržují, Neminem laedere – nikomu neškodit. Myslíte, že kvůli toho právo není vědní obor?
Zajímavý článek:
…………Když se ho pak v čínském zajetí jeden z vojáků ptal, proč dal přednost bitevnímu poli před poklidným životem ve farnosti, P. Emil Kapaun odpověděl: „Sloužit ve farnosti… to nešlo… Proboha, Bobe, už jsi měl někdy co do činění s členkami Oltářního spolku?“ Poznamenejme jen, že Oltářní spolky v USA mají teoreticky faráři pomáhat s udržováním kostela.
Tato zdánlivá „dezerce“ však nebyla žádnou svévolí. P. Emil Kapaun jen následoval hlasu Pána, který ho volal tam, kde ho chtěl mít: u 8. jízdního pluku, uprostřed válečné vřavy, po boku těch, kteří mohli každým okamžikem opustit tento svět. Posláním P. Kapauna bylo poskytovat vojákům útěchu a dodávat jim naději, očišťovat a posilovat jejich duše svátostmi, aby je připravil na setkání s přísným Soudcem a milosrdným Otcem.
– See more at: http://www.stjoseph.cz/#sthash.MVfyMcXc.dpuf
Pelagius says:
Tak myslím, že třeba právo má také své principy a předpoklady, které jsou nezměnitelné. Např. Pacta sund servanda – Dohody se dodržují, Neminem laedere – nikomu neškodit. Myslíte, že kvůli toho právo není vědní obor?
S.V.H.:
Co je na nich nezměnitelného?
Tak, pánové; jeden zbožný příklad:
Otec Jan Tauler[14] uvádí následující zážitek: Léta se modlil k Pánu, aby mu seslal někoho, kdo by ho naučil pravému duchovnímu životu. Jednoho dne uslyšel hlas, který mu řekl: „Jdi do toho a toho kostela a dostaneš odpověď na své modlitby.“ Odešel tedy do kostela a u jeho dveří potkal bosého žebráka v hadrech, kterého pozdravil slovy: „Dobrý den, příteli.“
Žebrák odpověděl: „Velebnosti, nevzpomínám si, že bych měl někdy špatný den.“
„Ať ti dá Bůh v životě štěstí,“ popřál mu kněz.
A žebrák na to: „Ale, důstojnosti, já jsem opravdu nikdy nebyl nešťastný. A říkám-li, že jsem nikdy neměl špatný den, nepřeháním. Protože když jsem hladový, tak děkuji Bohu; když prší nebo sněží, tak mu blahořečím; když mnou někdo pohrdá, když mě vyhání nebo mi jinak ubližuje, vždy vzdávám chválu Bohu. Řekl jsem, že jsem nikdy nebyl nešťastný, a je to pravda, protože jsem si zvykl chtít bez odmlouvání to, co chce Bůh. Cokoli mě potká, ať už sladkého nebo hořkého, s radostí přijmu z jeho rukou jako to nejlepší pro mě. A v tom spočívá moje štěstí.“
„A co kdyby tě Bůh chtěl zatratit,“ namítl Tauter, „co bys na to řekl?“
„Kdyby to chtěl Bůh, tak bych s pokorou a s láskou objal našeho Pána a držel bych se ho tak pevně, že kdyby mě chtěl uvrhnout do pekla, musel by tam jít se mnou, a tak by mi bylo mileji s ním v pekle než si bez něj užívat všech nebeských rozkoší.“
„Kde jsi našel Boha?“ ptá se kněz dále.
„Našel jsem ho tam, kde jsem opustil stvoření.“
„Kdo vlastně jsi?“
„Jsem král.“
„A kde je tvoje království?“
„Moje království je v mojí duši, kde mám vše uspořádáno, vášně poslouchají rozum a rozum Boha.“
Nakonec se ještě Tauler zeptal, jak dosáhl takové dokonalosti.
„Mlčením. Zdržel jsem se mluvení s lidmi, abych mohl hovořit s Bohem. Ve sjednocení s mým Pánem jsem nacházel a nacházím pokoj duše,“ odpověděl žebrák.
To vše se onomu žebrákovi dostalo sjednocením s Boží vůlí. Ve své chudobě byl bohatší nad všechny vladaře země a ve svém utrpení šťastnější než světáci se všemi jejich pozemskými rozkošemi.
http://www.tedeum.cz/2_2013/alfons_sjednocenisbozivuli_0213.htm
A další zbožný příklad:
http://www.tedeum.cz/2_2013/nasledovanipannymarie_0213.htm
protestant says:
June 25, 2013 at 7:10 am
bílej kabát:
Tady přece nejde o to se pro něco rozhodnout. Pokud by bůh chtěl, abychom uvěřili věcem, které jdou mimo naše chápání, tak proč nám dal do vínku smysly, které nám umožňují chápat svět tak, jak ho známe. A pak nás hodlá trestat za to, že s naším omezeným chápáním jsme nepochopili to, co nám ve své neskonalé dobrotivosti chtěl sdělit.
protestant:
Trestat???????
bílej kabát:
Hořící jezero a skřípění zubů je co?
bílej kabát:
Hořící jezero a skřípění zubů je co?
protestant:
To je básnický obrat…. 🙂
S.V.H.:
Co je na nich nezměnitelného?
Tak řekl bych, že bez těchto zásad by právo přestalo být právem (asi tak jako by teologie bez Boha přestala být teologií)
Medea says:
June 25, 2013 at 12:07 pm
Pelagius: “Tak já si docela stojím za tím, že teologie je věda (stejně jako právní věda, literární věda, filozofie atd.).”
Ktorá teológia? Pravoslávna, rímsko-katolícka, niektorá z protestantských, nejaká islamská sunitská alebo nejaká teológia v rámci judaizmu?
Podľa rímskych katolíkov je pápež hlavou Cirkvi, je neomylný vo veciach viery a morálky, Panna Mária bola počatá bez dedičného hriechu, existuje očistec, Svätý Duch vychádza z Otca aj Syna, …, ale podľa pravoslávnych spomínané RK-tézy neplatia, podľa muslimov je viera v Svätú Trojicu hriešna a modlárska, Ježiš je len prorok a nebol ukrižovaný, podľa židov Ježiš nie je ani to
Každá veda je náuka, ale nie každá náuka je veda (astrológia, chiromantia, teológia, … ). Keby ste napísali, že teológia je náuka (resp. teológie sú náuky), tak nenamietam, ale “veda”?
Teologií je asi tolik, jako právních systémů (kontinentální právo, angloamerické právo, islámské právo šaría, atd.)
Pelagius says:
June 25, 2013 at 2:54 pm
S.V.H.:
Co je na nich nezměnitelného?
Pro vaši představu o nezměnitelných právních principech
http://jinepravo.blogspot.cz/2009/09/k-otazce-nezmenitelneho-prava.html
Pelagius says:
Tak řekl bych, že bez těchto zásad by právo přestalo být právem (asi tak jako by teologie bez Boha přestala být teologií)
S.V.H.:
Nikoli, bylo by jen jiným právem, fungujícím na jiných zásadách.
S.V.H. says:
June 25, 2013 at 3:25 pm
Pelagius says:
Tak řekl bych, že bez těchto zásad by právo přestalo být právem (asi tak jako by teologie bez Boha přestala být teologií)
S.V.H.:
Nikoli, bylo by jen jiným právem, fungujícím na jiných zásadách.
Tak s tím nesouhlasím. Cituji z toho odkazu: “Například Viktor Knapp zvýrazňuje význam dvou „obecně uznávaných, a chce-li je kdo tak nazvat, přirozených právní zásad“,[iii] principů Pacta sunt servanda a Neminem laedare, z nichž odvozuje dvě základní lidské povinnosti, jež staví na roveň základním právům. Právně komparativní publikace však poměrně názorně ukazují na ten fakt, že obdobné zásady jsou základem právních řádů všech velkých právních kultur,[iv] neboť bez takovýchto principů nemůže žádný právní řád být z dlouhodobého hlediska funkčním (například žádné závazkové právo nemůže fungovat bez nějakého ekvivalentu závaznosti uzavřených smluv vyjádřeného v zásadě „Pacta sunt servanda“).”
Pelagius says:
Tak s tím nesouhlasím. Cituji z toho odkazu: “Například Viktor Knapp zvýrazňuje význam dvou „obecně uznávaných, a chce-li je kdo tak nazvat, přirozených právní zásad“,[iii] principů Pacta sunt servanda a Neminem laedare, z nichž odvozuje dvě základní lidské povinnosti, jež staví na roveň základním právům. Právně komparativní publikace však poměrně názorně ukazují na ten fakt, že obdobné zásady jsou základem právních řádů všech velkých právních kultur,[iv] neboť bez takovýchto principů nemůže žádný právní řád být z dlouhodobého hlediska funkčním (například žádné závazkové právo nemůže fungovat bez nějakého ekvivalentu závaznosti uzavřených smluv vyjádřeného v zásadě „Pacta sunt servanda“).”
S.V.H.:
Nefunkčnost právního řádu přece neznamená konec existence právní vědy.
Navíc pokud v jakékoliv disciplíně opustíme jakýkoliv předpoklad, činíme tak z nějakého důvodu. Předpoklad se třeba ukázal neplatným nebo byl nahrazen předpokladem jiným. Pokud by právní věda dospěla k závěru, že princip “Pacta sunt servanda” je neplatný (případně našla princip lepší), prostě by ho zavrhla.
Pelagius: “Teologií je asi tolik, jako právních systémů (kontinentální právo, angloamerické právo, islámské právo šaría, atd.)”
Objektom právnej vedy je právny systém a objektom teológie je Boh alebo bohovia. Právne systémy nemusia byť kompatibilné, v rôznych častiach sveta môžu byť rôzne. Chcete povedať, že Boh v islamských krajinách nie je trojičný a v kresťanských trojičný je, že v islamských krajinách Ježiš nevstal z mŕtvych a v kresťanských vstal? 🙂