Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
bílej kabát.
Apoštolové se setkali se vzkříšeným Ježíšem a vydali o tom svědectví. Ale ty sám jsi psal, že Ježíšovo vzkříšení nebyla žádná fyzická resuscitace, žádné porušení přírodních zákonů. Co tedy viděli? Jak se s ním znovu potkali?
Podle mě to byla nějaká zcela mimořádná, nikdy předtím a nikdy potom nevídaná událost. Cosi jako přímé setkání s Bohem. Něco, co se lidským jazykem vůbec nedá popsat.
protestant:
Vám se zdá pravděpodobné, že Pavel nejprve pronásledoval křesťany a pak teprve založil křesťanství? 🙂
jack:
Jak už jsme napsal,každá odpověd,která se obejde bez nadpřirozených zázraků a je tedy v souladu s přírodními zákony,je pro mě pravděpodobnější,než nějaké mimořádné,předtím a potom nevídané události,které jsou v rozporu s přírodními zákony.
A ve vyjádření historiků,že byl fakticky zakladatelem,je myšleno to,že bez něj by jsme možná žádné křesťany v současnosti neměli.
Pořád se mi zdá,že máte hokej v pohledu na slovo věřit,tak jak jej chápu já.
Jak už jsem psal,víra je u mě prakticky vyjádření pro pravděpodobnost a pravděpodobnost čehokoliv je u mě výsledkem racionální úvahy.
Pravděpodobnost mohu potom vyjádřit pomocí procent. Pravděpodobnost na 50% potom znamená,že se nepřikláním ani k víře ani k nevíře v konkrétním případě. Zpravidla tato situace nastává,pokud nemám dostatek informací (premis) ze kterých bych mohl logicky vyvodit které variantě dát více procent. Malý příklad.
Pokud bych měl vyslovit pravděpodobnost,jestli jste brunet či blonďák,tak musím konstatovat,že nemám naprosto žádné premisy ze kterých bych mohl logicky vyvodit,že je jedno či druhé pravděpodobnější. Nemám tedy žádný objektivní důvod věřit,že jste brunet a nemám žádný objektivní důvod věřit,že jste blondýn.
Pokud dojdu k názoru,že je například pravděpodobnost čehokoliv 20%,tak to znamená,že to považuji z 80% za nepravděpodobné. V tomto případě tedy tomuto názoru nevěřím. Pokud je to obráceně, 20% nepravděpodobné a 80% pravděpodobné,tak tomuto názoru věřím,ale právě na 80%.
0% je potom naprostá nepravděpodobnost a 99.9 s periodou,je potom naprostá pravděpodobnost. 100% je potom vědění. Vše bráno samozřejmě pouze jako můj postoj.
Pokud mám k dispozici vysvětlení,které neodporuje přírodním zákonům a které má být odpovědí na otázku,která nepotřebuje žádné mimořádné,zázračné a už nikdy se opakující vysvětlení,tak takovému vysvětlení dávám vždy vyšší pravděpodobnost než pravděpodobnost v něco zázračného!
Konkrétní příklad s Ježíšem. Míry v procentech berte pouze jako orientační,abych ukázal,že vysvětlení je mnohem více.
1. Ježíš byl mrtev a byl nějakým mimořádným a nikdy se opakujícím způsobem oživen. 0% pravděpodobnosti
2. Ježíš vůbec oživen nebyl a lidé z jeho blízkosti si to pouze vymysleli. 10%
3. Ježíš vůbec oživen nebyl a vymysleli si to autoři náboženských textů. 80%
4. Ježíš nebyl mrtev,ale pouze v bezvědomí a později se probral.3%
A tak bych mohl ještě pokračovat,ale jako ukázka to snad stačí.
Ještě snad k tomu Pavlovi.
1.Pavel šířil křesťanství. 30%
jack:
…..A ve vyjádření historiků,že byl fakticky zakladatelem,je myšleno to,že bez něj by jsme možná žádné křesťany v současnosti neměli……
…..Pořád se mi zdá,že máte hokej v pohledu na slovo věřit,tak jak jej chápu já…..
protestant:
Pak je vše OK. Slovy “Pavel je zakladatel křesťanství” i slovem “víra” máte na mysli něco jiného než já….
Pelagius says:
June 24, 2013 at 3:04 pm
bílej kabát.
Apoštolové se setkali se vzkříšeným Ježíšem a vydali o tom svědectví. Ale ty sám jsi psal, že Ježíšovo vzkříšení nebyla žádná fyzická resuscitace, žádné porušení přírodních zákonů. Co tedy viděli? Jak se s ním znovu potkali?
Podle mě to byla nějaká zcela mimořádná, nikdy předtím a nikdy potom nevídaná událost. Cosi jako přímé setkání s Bohem. Něco, co se lidským jazykem vůbec nedá popsat.
bílej kabát:
“Noc předtím jsi sledoval horory,
debatovat o čarodějnicích a folkloru,
neznámé potíže v tvé mysli.
Možná tě šálí zrak,
snímáš a náhle se oči zastaví
na tančících stínech vzadu.” Iron Maiden
Fear of the Dark 1992
bílej kabát:
“Noc předtím jsi sledoval horory,
debatovat o čarodějnicích a folkloru,
neznámé potíže v tvé mysli.
Možná tě šálí zrak,
snímáš a náhle se oči zastaví
na tančících stínech vzadu.” Iron Maiden
Fear of the Dark 1992
Tak Ježíšova poprava byl dost velký horor, ale apoštolové ji vesměs neviděli, protože se po jeho zatčení rozutekli. Inu, to si musíš rozhodnout ty, jak si to pro sebe budeš vykládat. Já jsem se rozhodl pro jednu možnost, ty si dělej co chceš…
Pelagius says:
June 24, 2013 at 8:38 pm
bílej kabát:
“Noc předtím jsi sledoval horory,
debatovat o čarodějnicích a folkloru,
neznámé potíže v tvé mysli.
Možná tě šálí zrak,
snímáš a náhle se oči zastaví
na tančících stínech vzadu.” Iron Maiden
Fear of the Dark 1992
Tak Ježíšova poprava byl dost velký horor, ale apoštolové ji vesměs neviděli, protože se po jeho zatčení rozutekli. Inu, to si musíš rozhodnout ty, jak si to pro sebe budeš vykládat. Já jsem se rozhodl pro jednu možnost, ty si dělej co chceš…
bílej kabát:
Tady přece nejde o to se pro něco rozhodnout. Pokud by bůh chtěl, abychom uvěřili věcem, které jdou mimo naše chápání, tak proč nám dal do vínku smysly, které nám umožňují chápat svět tak, jak ho známe. A pak nás hodlá trestat za to, že s naším omezeným chápáním jsme nepochopili to, co nám ve své neskonalé dobrotivosti chtěl sdělit.
Tak Ježíšova poprava byl dost velký horor, ale apoštolové ji vesměs neviděli, protože se po jeho zatčení rozutekli. Inu, to si musíš rozhodnout ty, jak si to pro sebe budeš vykládat. Já jsem se rozhodl pro jednu možnost, ty si dělej co chceš…
bílej kabát:
A navíc, Ježíšova poprava, ten horor (jak jsi to sám nazval), byl přece boží plán. Kdyby Ježíš nebyl ukřižován, nemohlo by lidstvo být očištěno jeho krví od hříchu, jak to do nás po staletí hustí křesťanství. I Jidáš byl jen obětí božího plánu. Jestliže bůh zvolí tento sadistický způsob k očištění lidstva a neušetří přitom ani svého MILOVANÉHO syna, tak co si mám o něm myslet. Mám také děti, ale trestat je nějakým necitelným způsobem, navíc za chyby někoho druhého, bych nikdy nedokázal! Ale jak vidno, milující bůh s tím nemá problém!
bílej kabát:
A navíc, Ježíšova poprava, ten horor (jak jsi to sám nazval), byl přece boží plán. Kdyby Ježíš nebyl ukřižován, nemohlo by lidstvo být očištěno jeho krví od hříchu, jak to do nás po staletí hustí křesťanství. I Jidáš byl jen obětí božího plánu. Jestliže bůh zvolí tento sadistický způsob k očištění lidstva a neušetří přitom ani svého MILOVANÉHO syna, tak co si mám o něm myslet. Mám také děti, ale trestat je nějakým necitelným způsobem, navíc za chyby někoho druhého, bych nikdy nedokázal! Ale jak vidno, milující bůh s tím nemá problém!
To je právě ta otázka: co když ukřižování nebylo nutné? I když tuto událost předpovídali už proroci ve starém zákoně dávno před Ježíšovým narozením, pořád zde byla pravděpodobnost, že lidé uvěří tomu co Ježíš hlásal: že všichni jsme Boží děti, že nás Bůh miluje a chce s námi obnovit svou smlouvu, přivést nás do nebe. Pokud ale tato možnost selhala, nastoupila ta druhá a to ta kterou známe. Jelikož Ježíš je pravý Bůh a zároveň pravý člověk( teď to nemůžeme rozebírat, odkazuji k církevním dějinám a starověkým východním koncilům, teď je to prostě axiom), jelikož je tedy pravý Bůh a zároveň pravý člověk, skrze něj byla uzavřena smlouva s člověkem. Jelikož člověk sám ze sebe nebyl schopen(díky pádu po prvotním hříchu) odpovědět adekvátně na Boží nabídku(smlouvu) tím, že ji přijme a v lásce odpoví tím, že se rozhodne věřit a milovat, Ježíš se stal člověkem, aby jako první člověk dokázal odpovědět na Boží nabídku spásy adekvátně tj. láskou. A to takovou láskou, která se nebojí zříci se sám sebe, vydat sám sebe ke smrti ukřižováním! To je ta pravá lidská odpověď Bohu. Člověk sám však jí nebyl schopen. Proto se Slovo stalo tělem. Bůh se stal člověkem.
Jestliže bůh zvolí tento sadistický způsob k očištění lidstva a neušetří přitom ani svého MILOVANÉHO syna, tak co si mám o něm myslet.
Zapomínáš na SVOBODNOU vůli toho milovaného syna… On neměl právo do toho mluvit? Ale právě, že měl. A zvolil si to co si zvolil. “Otče, je -li to možné ať mne tento kalich mine, ale ne má, ale tvá vůle se staň”. To jsou Ježíšova slova než šel na kříž. On věděl kam jde a MĚL možnost to neudělat. Měl a má dokonale svobodnou vůli. Nám nezbývá, než k Jeho volbě zaujmout postoj.
protestant:
Pak je vše OK. Slovy “Pavel je zakladatel křesťanství” i slovem “víra” máte na mysli něco jiného než já….
jack:
Také si myslím!
Tak už je to tady:
“Papež Benedikt XVI. označil při své poslední návštěvě za jeden z hlavních úkolů české církve „ intelektuální dialog s agnostiky“ a v návaznosti na návštěvu v Čechách pak vznikl projekt Nádvoří národů. Jak se tuto papežovu výzvu daří naší církvi naplňovat?
Příprava na Nádvoří národů je v plném proudu. Byla, pravda, zastíněna politickými událostmi a změnami, protože tato akce není přímo v gesci české katolické církve a biskupské konference, ale zodpovídá za ni ze strany katolické církve vatikánská Rada pro kulturu, vedená kardinálem Ravasim, který navázal kontakt s českým ministerstvem kultury. Zde pod gescí pana náměstka Mikeše pracují dva lidé, kteří jsou poradci a koordinátory ze strany našeho státu.”
http://www.christnet.cz/clanky/5080/duka.url
Takže pánové ateisté a agnostici, těšte se; diskutovat se bude na nejvyšší úrovni!
bílej kabát:
Tady přece nejde o to se pro něco rozhodnout. Pokud by bůh chtěl, abychom uvěřili věcem, které jdou mimo naše chápání, tak proč nám dal do vínku smysly, které nám umožňují chápat svět tak, jak ho známe. A pak nás hodlá trestat za to, že s naším omezeným chápáním jsme nepochopili to, co nám ve své neskonalé dobrotivosti chtěl sdělit.
Nemyslím, že je na Ježíšově příběhu něco “nepochopitelného” – Bůh se nám prostě skrze tohoto člověka dal poznat a sdělil nám, co by měl člověk ve svém životě sledovat. Jestli to ty hodláš nějakým způsobem ve svém životě zohlednit, to je tvoje věc.
jack says:
June 24, 2013 at 10:14 pm
protestant:
Pak je vše OK. Slovy “Pavel je zakladatel křesťanství” i slovem “víra” máte na mysli něco jiného než já….
jack:
Také si myslím!
protestant:
Pro mne zakladatel a rozšiřovatel jsou jiná slova.
bílej kabát:
Tady přece nejde o to se pro něco rozhodnout. Pokud by bůh chtěl, abychom uvěřili věcem, které jdou mimo naše chápání, tak proč nám dal do vínku smysly, které nám umožňují chápat svět tak, jak ho známe. A pak nás hodlá trestat za to, že s naším omezeným chápáním jsme nepochopili to, co nám ve své neskonalé dobrotivosti chtěl sdělit.
protestant:
Trestat???????
bílej kabát:
A navíc, Ježíšova poprava, ten horor (jak jsi to sám nazval), byl přece boží plán. Kdyby Ježíš nebyl ukřižován, nemohlo by lidstvo být očištěno jeho krví od hříchu, jak to do nás po staletí hustí křesťanství. I Jidáš byl jen obětí božího plánu. Jestliže bůh zvolí tento sadistický způsob k očištění lidstva a neušetří přitom ani svého MILOVANÉHO syna, tak co si mám o něm myslet. Mám také děti, ale trestat je nějakým necitelným způsobem, navíc za chyby někoho druhého, bych nikdy nedokázal! Ale jak vidno, milující bůh s tím nemá problém!
Mám pocit, že už jsem tady vysvětloval (a poslal pár odkazů), že výklad Ježíšova příběhu je různý. Takže ještě jednou cituju z toho rozhovoru s P. Pokorným: “Podstatou Nového zákona přece není žádná filozofická koncepce, nýbrž biblická zkušenost s Ježíšem. A právě v jejím výkladu se odehrávají ty největší změny, na které jste se ptal. Ježíšův příběh se ukazuje jako stále barvitější. A výkladů přibývá. Od nejstaršího pohledu – že Ježíš musel umřít, aby usmířil nějakou fatální chybu člověka, vinu Adamovu nebo něco podobného – až po veskrze moderní pochopení, že Ježíšův příběh prostě zjevuje, co před Bohem obstojí. Těžko dnes někdo uvěří, že svým utrpením na sebe vzal trest za lidské hříchy. Že před sebou měl obraz Boha, který byl pro něho tak cenný, že se ho nemohl vzdát, ani když mu hrozila smrt? To ano. Že to, co říkal a dělal, učil, staral se o nemocné, má budoucnost a vejde do nového věku tak jako po vzkříšení on sám? To jistě … ” A jak už jsem tady několikrát psal, Bůh (podle mě) do fyzického běhu světa nijak zasahovat nemůže.
Jirka says:
To je právě ta otázka: co když ukřižování nebylo nutné? I když tuto událost předpovídali už proroci ve starém zákoně dávno před Ježíšovým narozením, pořád zde byla pravděpodobnost, že lidé uvěří tomu co Ježíš hlásal: že všichni jsme Boží děti, že nás Bůh miluje a chce s námi obnovit svou smlouvu, přivést nás do nebe. Pokud ale tato možnost selhala, nastoupila ta druhá a to ta kterou známe. Jelikož Ježíš je pravý Bůh a zároveň pravý člověk( teď to nemůžeme rozebírat, odkazuji k církevním dějinám a starověkým východním koncilům, teď je to prostě axiom), jelikož je tedy pravý Bůh a zároveň pravý člověk, skrze něj byla uzavřena smlouva s člověkem. Jelikož člověk sám ze sebe nebyl schopen(díky pádu po prvotním hříchu) odpovědět adekvátně na Boží nabídku(smlouvu) tím, že ji přijme a v lásce odpoví tím, že se rozhodne věřit a milovat, Ježíš se stal člověkem, aby jako první člověk dokázal odpovědět na Boží nabídku spásy adekvátně tj. láskou. A to takovou láskou, která se nebojí zříci se sám sebe, vydat sám sebe ke smrti ukřižováním! To je ta pravá lidská odpověď Bohu. Člověk sám však jí nebyl schopen. Proto se Slovo stalo tělem. Bůh se stal člověkem.
S.V.H.:
Řada lidí v historii i současnosti byla ochotna zemřít za svou víru či přesvědčení. Ať už se nechali popravit nebo se třeba vyhodili do povětří. To všechno byli taky Bohové?
Pelagius says:
Mám pocit, že už jsem tady vysvětloval (a poslal pár odkazů), že výklad Ježíšova příběhu je různý. Takže ještě jednou cituju z toho rozhovoru s P. Pokorným: “Podstatou Nového zákona přece není žádná filozofická koncepce, nýbrž biblická zkušenost s Ježíšem. A právě v jejím výkladu se odehrávají ty největší změny, na které jste se ptal. Ježíšův příběh se ukazuje jako stále barvitější. A výkladů přibývá. Od nejstaršího pohledu – že Ježíš musel umřít, aby usmířil nějakou fatální chybu člověka, vinu Adamovu nebo něco podobného – až po veskrze moderní pochopení, že Ježíšův příběh prostě zjevuje, co před Bohem obstojí. Těžko dnes někdo uvěří, že svým utrpením na sebe vzal trest za lidské hříchy. Že před sebou měl obraz Boha, který byl pro něho tak cenný, že se ho nemohl vzdát, ani když mu hrozila smrt? To ano. Že to, co říkal a dělal, učil, staral se o nemocné, má budoucnost a vejde do nového věku tak jako po vzkříšení on sám? To jistě … ” A jak už jsem tady několikrát psal, Bůh (podle mě) do fyzického běhu světa nijak zasahovat nemůže.
S.V.H.:
Obávám se, že značná část křesťanů tomu takto i dnes věří (viz třeba Jirka výše a jeho “pád po prvotním hříchu”).
A neřekl bych, že se Ježíšův příběh “ukazuje jako stále barvitější”. Jen se mění jeho výklad (obdobně jako u jiných biblických příběhů), aby byl více v souladu s momentálním poznáním. Věda odhalila, že žádný Adam, Eva ani nějaký prvotní hřích neexistovali, a proto je třeba příběh reinterpretovat. Není to o tom, že by někoho po skoro dvou tisících letech osvítil Duch svatý a on odhalil nějaké tajemství od začátku skryté v původním příběhu, ale o tom, že vědecké poznání světa postoupilo dále a někteří lidé (bohužel ne všichni) by se cítili trapně, kdyby věřili něčemu, co je s ním v příkrém rozporu, a proto se prostě vymyslel jiný výklad.
To Pelagius: O tom, že Ježíšovi učedníci byli přesvědčeni, že se setkali se vzkříšeným Ježíšem, žádné pochybnosti neexistují.
Treebeard: nemáme nijaké vyjadrenie, ktoré by nesporne napísal nejaký učeník. Viem, že tradícia sa snaží niektoré evanjeliá pripisovať učeníkom, ale nie je to vierohodné. Ani jedno evanjelium nie je napísané v prvej osobe a jednotlivé formulácie nikdy neznejú ako formulácie priameho svedka. Ani jedno evanjelium sa ani neodvoláva na niektorého učeníka ako na autoritu (je to tak, lebo to povedal Peter). Ani na Ježiša.
Takže jediné, čo máme je “niekto 30-60 rokov po udalsoti povedal, že on videl”, pravdepodobne nie z druhej, ale skôr z desiatej ruky. BTW, tie evanjeliá dokonca ani nepíšu, že učeníci v niečo verili, ony len predpokladajú, že tí učeníci niečo zažili. A, naopak, tie evanjeliá obsahujú podozrivo veľa narážok na to, že niektorí učeníci neverili alebo mali problém Ježiša spoznať.
S.V.H.:
Obávám se, že značná část křesťanů tomu takto i dnes věří (viz třeba Jirka výše a jeho “pád po prvotním hříchu”).
A neřekl bych, že se Ježíšův příběh “ukazuje jako stále barvitější”. Jen se mění jeho výklad (obdobně jako u jiných biblických příběhů), aby byl více v souladu s momentálním poznáním. Věda odhalila, že žádný Adam, Eva ani nějaký prvotní hřích neexistovali, a proto je třeba příběh reinterpretovat. Není to o tom, že by někoho po skoro dvou tisících letech osvítil Duch svatý a on odhalil nějaké tajemství od začátku skryté v původním příběhu, ale o tom, že vědecké poznání světa postoupilo dále a někteří lidé (bohužel ne všichni) by se cítili trapně, kdyby věřili něčemu, co je s ním v příkrém rozporu, a proto se prostě vymyslel jiný výklad.
Možná je to pro vás překvapivé, ale teologie je věda jako každá jiná, a rozvíjí se v souladu s novými poznatky. Fyzika před dvěma tisíci lety taky vypadala jinak než dnes – a napadlo by někoho hovořit o tom, že fyzikové své teorie mění proto, aby se necítili “trapně”? Je možné, že řada křesťanů se drží tradičních schémat, ale kolik lidí z řad širší veřejnosti myslíte, že má představu o poznatcích a teoriích současné fyziky (nebo nějakého jiného vědního oboru)?
S.V.H.:
… Věda odhalila, že žádný Adam, Eva ani nějaký prvotní hřích neexistovali, a proto je třeba příběh reinterpretovat..
protestant:
To je samozřejmě nesmysl. Adam i Eva existovali a existují dodnes. To jsem přece my.