Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
S.V.H. says:
June 19, 2013 at 11:38 pm
protestant:
Všimni si, že tohle NENÍ otázka.
S.V.H.:
Chcete-li slovíčkařit, máte pravdu, že toto vlákno jsem otázkou nezakončil. Ale v odpověď jsem tak nějak doufal.
V tom druhém vlákně bylo otázek habaděj.
protestant:
Druhé vlákno skončilo shodou v tom, že jde o data českých respondentů – o čem dále diskutovat?
protestant says:
June 19, 2013 at 10:56 pm
….. Žádné hudební dílo není ve svém vzniku a trvání podmíněno oněmi reálnými procesy, jež
zakládají jeho jednotlivá provedení, tzn. např. údery prstů do klaviatury atp. Příčinou jeho
vzniku jsou zcela j i n é psychofyzické procesy, tj. tvůrčí procesy umělce, které se vůbec
nemusí realizovat při nějaké efektní hře na nějakém hudebním nástroji. Naopak procesy,
z nichž povstávají jednotlivá provedení daného díla, toto dílo nevytvářejí. Slouží pouze tomu,
aby umožnily poslech tohoto díla in concreto prostřednictvím daného provedení. Při
odpovídající zkušenosti a hudební představivosti je možné poznat hudební dílo b e z
pomoci provedení, p o u h ý m č t e n í m partitury, jakkoliv není možné touto cestou
získat takové plnosti a konkrétnosti poznání daného díla, jakou umožňuje p o s l e c h
provedení…..
jack:
A proč mi to píšete??? Hudební dílo zapsané pomocí not NENÍ zvuk!!! Nebo vy když čtete partituru,tak ZNÍ nějaká hudba,tedy zvuky,které mohou ostatní vnímat sluchem?? 🙂 Zase jste se ztratil?
protestant says:
June 19, 2013 at 11:20 pm
to jack:
Vejde se i tato hudba do vaší definice?
http://www.youtube.com/watch?v=JTEFKFiXSx4
http://www.youtube.com/watch?v=zY7UK-6aaNA
http://www.youtube.com/watch?v=HypmW4Yd7SY
jack:
Možná by jsme měli zjistit,jestli mluvíme stejnou řečí.
Jaká je podle vás definice slova “hudba”.
To Protestant:
Jste vůbec schopen od sebe odlošit význam slov “partitura” a “hudba” ?
Máte snad nějaké své vlastní definice těchto slov?
jack:
Možná by jsme měli zjistit,jestli mluvíme stejnou řečí.
Jaká je podle vás definice slova “hudba”.
protestant:
Hudba je to, co zle zapsat pomocí partitury, co lze interpretovat pomocí koncertního provedení skladby, ale co existuje i když se to nehraje a partitura se spálí.
Hudba je to co vzniká v hlavě hudebního skladatele, aniž ještě něco zapsal do not, či zahrál. Už tehdy je to hudba.
to jack:
Ptám se znovu -Vejde se i tato hudba do vaší definice?
http://www.youtube.com/watch?v=JTEFKFiXSx4
http://www.youtube.com/watch?v=zY7UK-6aaNA
http://www.youtube.com/watch?v=HypmW4Yd7SY
to jack:
A vejde se do vaší definice hudby tohle?http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_silent_musical_compositions
protestant:
Odpověd je reakcí na otázku.
protestant:
Druhé vlákno skončilo shodou v tom, že jde o data českých respondentů – o čem dále diskutovat?
S.V.H.:
Já zapomněl, že bez “není-liž pravda?” se žádná diskuse neobejde a každou diskusi lze ukončit shodou na datu vánoc. Není-liž pravda?
Každou diskuzi lze ukončit shodou názorů i připuštěním, že názory jsou rozdílné.
Pelagius:
Nebyl jsem ale agnostikem v tom smyslu, že bych se o tyto otázky nestaral, že by mi byly lhostejné. Proto používám sousloví hledající agnostik, a mám pocit, že je docela odpovídající. Mimochodem, proč myslíš, že křesťanství je nejlepší volba? Mám pocit, že jsi tady kdysi pozitivně zmiňoval bahaismus.
Jarda:
Jistě, agnostik se může o náboženské otázky zajímat. I já se zajímám. Ale uznávám, že moje schopnosti nestačí na rozhodnutí, zda nějaký Bůh je či není, tak spoléhám na odborníky ze všech věd. Ale jak zde již konstatoval (Jack?), že žádná věda nepotřebuje nějakého Pána Boha, aby řešila otázky a problémy. A to ani věřící vědci. Pokud jsem kdy zkoušel udělat vlastní pokusy k otázce zda Bůh je či není, vždy mně vyšly negativně. Takže jsem přestal nějak intenzívně hledat, a nechávám to na nadšených věřících. Ovšem když ti něco tvrdí, viz třebas časopis http://www.milujte.se, Institut sv. Josefa,. Duše a hvězdy, či TV Noe, nebo všelijaké kazatele a pány faráře, musím kostatovat, že jejich tvrzení jsou nepřesvědčivá, či na první pohled mylná.
Ovšem když někdo chce věřit, tak jsem přesvědčen, že to katolictví či pravoslaví je nejlepší, protože jedině tam můžeš svého Boha pozřít a tím s ním přijít do nejužšího kontaktu. Je zde samozřejmě opět rozpor, protože katolíci tvrdí, že Pána Boha přijímají do srdce, ale my, racionálně myslící lidé víme, kde ten Bůh nakonec skončí. Ale chápu, že věřící racionálně neuvažuje.
Bahájí je mimořádné v tom, že zastřešuje všechny náboženství, že zásadně odmítá opozici ke státní moci, že předjímá logickou skutečnost, že lidstvo, nechce-li se vymlátit, se musí na celém světě sjednotit do jedné lidské rodiny, která bude mít jedno náboženství – bahájí (v němž ale budou všechna náboženství uctívající jednoho Boha) – a bude mít jednotnou společnou dorozumívací řeč (přitom ale každý národ svůj rodný jazyk) – esperanto.
jack:
Zase mimo téma? Já s vámi nediskutuji o tom který názor je správný. Klidně považujte svůj názor na křesťanství za správnější než byl ve středověku. Já pouze říkám,že ve středověku měla středověká představa křesťanství vliv na život věřících a byl to vliv iracionálního chování. Vy se svou představou by jste už pravděpodobně mnoho věcí ze středověku také považoval za iracionální,ale vytváříte zase nové iracionální chování.
Pointa byla od začátku pořád v tom,že křesťanství (té doby samozřejmě) iracionálně ovlivňovalo chování lidí. A kromě toho i dnes existují křesťané,jejichž představa křesťanství se od té středověké příliš neliší.
Asi jde o tohle: Byl středověk takový, jaký byl proto, že byl křesťanský, nebo bylo středověké křesťanství takové, jaké bylo, proto, že bylo středověké? Mám pocit (opravte mě pokud se pletu), že vy tvrdíte to první, zatímco já to druhé. Já tvrdím, že to, co se dělo, se dělo proto, že křesťanství bylo deformováno společností, v níž působilo. Jinak už jsem tady vysvětloval své stanovisko: Problém nastal ve chvíli, kdy se křesťanství z návodu jak by měl člověk žít a počínat si, proměnilo v ideologii, a samozřejmě v situaci, kdy se stalo vládnoucí ideologií s mocí potlačovat své odpůrce, tak to bylo už úplně špatné.
jack:
Pointa byla od začátku pořád v tom,že křesťanství (té doby samozřejmě) iracionálně ovlivňovalo chování lidí. A kromě toho i dnes existují křesťané,jejichž představa křesťanství se od té středověké příliš neliší.
Řekl bych, že iracionálně ovlivňuje chování lidí spousta věcí mimo náboženství. Reklama, politická kampaň, aj. Mimochodem, racionalita je relativní pojem, a to, co někdo pokládá za racionální, někdo jiný za racionální vůbec pokládat nemusí. Vždycky záleží na tom, z čeho a ve vztahu k čemu se racionalita definuje.
jack:
To by ale zrovna vám věřícím vůbec nevadilo. Tvrdil by jste právě to čemu by jste chtěl věřit. Kdyby jste tedy chtěl,aby jste se v mysli setkal s Buddhou,tak by se tak stalo. Zrovna tak,jako jste jako křesťan chtěl,aby to co jste v sobě chtěl objevit,byl DS.
To by mi vadilo, protože jako buddhista bych věděl, že Buddha není božstvo, a nemohu se s ním tudíž ve své mysli setkat.
jack:
Je tedy evidentní,že když jste studoval dějiny křesťanství,tak už jste věřil v existenci křesťanského Boha,jinak by jste nemohl přijmout událost s Ježíšem,jako jednání křesťanského Boha. V době studia křesťanství jste byl tedy už dávno věřící křesťan.
To by potom vysvětlovalo vaší naprostou neobjektivitu v posuzování historie křesťanství.
Myslím, že už jsem tady svůj duchovní vývoj popsal. Nebyl jsem v té době věřícím křesťanem, ale byl jsem hledajícím agnostikem. Takže jsem byl (na rozdíl od vás) otevřený myšlence, že křesťanství může být pravdivé, ale stejně tak jsem pokládal za možné, že pravdivé je nějaké jiné náboženství, nebo třeba žádné. A prostě jsem hledal, zda se tato náboženství od sebe nějak liší. A prostě jsem hledal, jestli existuje nějaké TO s velkým T, kterým může nějaké náboženství dokladovat svou pravdivost. Mimochodem, zajímalo by mě, co si představujete pod pojmem “objektivní” posuzování historie křesťanství. Docela by mě zajímalo, jaké autory, které byste takto charakterizoval, znáte. Pro vás zřejmě “objektivní” rovná se ateistický. Podle stejné logiky bych já mohl tvrdit, že všichni ateističtí autoři, kteří se křesťanstvím zabývají, jsou “neobjektivní”. Ale to jsme zase na začátku a znovu se potvrzuje to, co už tu bylo opakovaně řečeno: Veškerá debata je marná, pokud někdo trvá na nezdůvodněných apriorních východiscích – tj. ve vašem případě názor, že Bůh neexistuje, a tudíž samozřejmě nemohl Ježíše vzkřísit z mrtvých. Ale tohle je pořád dokolečka.
jack:
A právě jste nám dokázal,že už jako hledající jste věřil v existenci právě křesťanského Boha a vaše zjištění neodpovídá skutečnosti. Protože ŽÁDNÉ náboženství neobsahuje prvky,které by ho učinily pravdivějším před ostatními.
Ano, to je velmi pěkně vyjádřený nezdůvodněný apriorní předpoklad, který jakoukoli debatu činí zbytečnou.
Jarda:
Jistě, agnostik se může o náboženské otázky zajímat. I já se zajímám. Ale uznávám, že moje schopnosti nestačí na rozhodnutí, zda nějaký Bůh je či není, tak spoléhám na odborníky ze všech věd. Ale jak zde již konstatoval (Jack?), že žádná věda nepotřebuje nějakého Pána Boha, aby řešila otázky a problémy. A to ani věřící vědci. Pokud jsem kdy zkoušel udělat vlastní pokusy k otázce zda Bůh je či není, vždy mně vyšly negativně. Takže jsem přestal nějak intenzívně hledat, a nechávám to na nadšených věřících. Ovšem když ti něco tvrdí, viz třebas časopis http://www.milujte.se, Institut sv. Josefa,. Duše a hvězdy, či TV Noe, nebo všelijaké kazatele a pány faráře, musím kostatovat, že jejich tvrzení jsou nepřesvědčivá, či na první pohled mylná.
Ovšem když někdo chce věřit, tak jsem přesvědčen, že to katolictví či pravoslaví je nejlepší, protože jedině tam můžeš svého Boha pozřít a tím s ním přijít do nejužšího kontaktu. Je zde samozřejmě opět rozpor, protože katolíci tvrdí, že Pána Boha přijímají do srdce, ale my, racionálně myslící lidé víme, kde ten Bůh nakonec skončí. Ale chápu, že věřící racionálně neuvažuje.
Bahájí je mimořádné v tom, že zastřešuje všechny náboženství, že zásadně odmítá opozici ke státní moci, že předjímá logickou skutečnost, že lidstvo, nechce-li se vymlátit, se musí na celém světě sjednotit do jedné lidské rodiny, která bude mít jedno náboženství – bahájí (v němž ale budou všechna náboženství uctívající jednoho Boha) – a bude mít jednotnou společnou dorozumívací řeč (přitom ale každý národ svůj rodný jazyk) – esperanto.
Proto se ptám, proč jsi psal, že křesťanství je lepší než baháí (nebo tak jsem alespoň tu poznámku pochopil)? Jinak o tu odvahu k rozhodnutí samozřejmě taky jde. Jistě, já jsem taky to rozhodnutí mohl odložit, mávnout nad tím rukou, a říct, ále, kdo ví jak to bylo, vždyť je to stejně jedno, či cosi podobného. No, asi jsem jiná povaha.
protestant says:
June 19, 2013 at 11:20 pm
to jack:
Vejde se i tato hudba do vaší definice?
http://www.youtube.com/watch?v=JTEFKFiXSx4
http://www.youtube.com/watch?v=zY7UK-6aaNA
http://www.youtube.com/watch?v=HypmW4Yd7SY
bílej kabát:
Tohle posloucháš. Tak to mi úplně stačí.
protestant says:
June 19, 2013 at 9:07 pm
bílej kabát:
Píšeš, že ateisté křesťanství nerozumí. A vy křesťané mu rozumíte? Tvrdíte, že křesťanství je jediná svatá pravda o bohu.
protestant:
Kdo to tvrdí?
bílej kabát.
Ty to netvrdíš? Tak pro jsi tedy křesťan?
Pelagius says:
June 19, 2013 at 7:23 am
Já jsem to tu nedal proto, že bych s tím souhlasil, ale proto, že bílý kabát tvrdil, že moje názory, že spasen může být vyznavač jakéhokoli náboženství, je mezi křesťany ojedinělý. Takže jsem chtěl upozornit, že zase tak ojedinělý není a tuto možnost připouštějí i velice konzervativní katolíci (kterým já jsem názorově velice vzdálený)
bílej kabát.
Ale aby mohl být spasen vyznavač jiného náboženství, musí žít v souladu s učením Ježíše. Sám jsi psal, že měřítkem pro každého bude život Ježíše. Já si ale nedovedu představit, jak muslim nebo budhista žije v souladu s Ježíšem. Ti přece vyznávají trošku odlišnější hodnoty a mají jiné vzory.
bílej kabát.
Ale aby mohl být spasen vyznavač jiného náboženství, musí žít v souladu s učením Ježíše. Sám jsi psal, že měřítkem pro každého bude život Ježíše. Já si ale nedovedu představit, jak muslim nebo budhista žije v souladu s Ježíšem. Ti přece vyznávají trošku odlišnější hodnoty a mají jiné vzory.
Tak to je individuální. Ateistovi, buddhistovi, hinduistovi ani muslimovi nikdo nebrání, aby (vědomě či nevědomě) žil v souladu s Ježíšovým učením. Už jsem tu psal, že třeba Gándhí se od křesťanství distancoval, ale pokládal se za žáka Ježíše z Nazareta.