Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pelagius says:
To není žádný rozpor. Dotyčný si vůbec nemusí být vědom, že to, s čím se ve své mysli setkává, je DS. Když jsem se stal já křesťanem, neznamenalo to pro mě, že by na mě začaly působit nějaké úplně jiné a do té doby mi neznámé síly. Šlo spíš o to, že jsem začal nově chápat to, s čím jsem se v duchu setkával už dříve.
S.V.H.:
Původně jste psal, že působení Ducha svatého je až to nalezení nabídky/cesty Ducha svatého ve své mysli a vydání se po ní. To dle mého soudu automaticky předpokládá uvěření v Ducha svatého, tedy vylučuje ateismus.
Pokud nyní tvrdíte, že působení Ducha svatého je i ta neidentifikovatelná nabídka před tímto okamžikem, pak může Duch svatý působit i na ateisty.
Co je potřeba k tomu, aby byl člověk schopen tuto nabídku/cestu ve své mysli identifikovat?
Tohle jsem si nemohl odpustit:
Kromě toho, že skutečně není koho vybírat nabízím jiný pohled. Jediná přípustná forma společenského uspořádání z pohledu Božího království, potažmo z pohledu Katolické Církve je tzv Boží stát, čili společenská vláda Ježíše Krista. Detaily si vyhledejte v katechismu nebo např na wikipedii. Není pravda, že je to dnes nereálné. Minimálně v 10 zemích na světě nikdy nepřestala tato forma, 4 z nich jsou stále v Evropě. Každý katolík musí žít tak,jak mu ukládá jeho katolická víra, chce-li se jednou radovat v Nebi. Katolická věrouka a mravouka zavazuje katolíky k tomu, aby vší silou podporovali Boží stát a mařili Antiboží stát, doslova satanský systém. Mezi tyto satanské systémy patří národní socialismus, anarchismus, ateistický fašismus, socialismus a komunismus. Dále sem patří i politické formy demokracie a všechny formy ateistických republik. Mezi tyto formy patří i ta naše v českých zemích. Katolík má svatou povinnost, kterou mu ukládá jeho víra, mařit nebo alespoň nijak nepodporovat tyto formy režimů. Co tedy dělat? Zapomínáme na moc a sílu modlitby a oběti, především té mešní. Díky ní zde máme 2000 katolickou církev, která přináší spásu pro každého člověka, kdo chce. Modleme se, ukládejme si posty a sebezápory, dávejme almužnu, jak je v našich silách možné a především buďme účastni na oběti Mše svaté! Dnes nemůžeme vzít zbraně a ve Jménu Krista Pána všech národů vyrvat moc z rukou satanistů a svobodných zednářů. Čili jediná forma, kterou můžeme zatím bojovat je právě modlitba, oběť, především Mše svatá.
http://www.christnet.cz/clanky/4964/smele_k_rudym_zitrkum.url#
Pelagius:
To není žádný rozpor. Dotyčný si vůbec nemusí být vědom, že to, s čím se ve své mysli setkává, je DS. Když jsem se stal já křesťanem, neznamenalo to pro mě, že by na mě začaly působit nějaké úplně jiné a do té doby mi neznámé síly. Šlo spíš o to, že jsem začal nově chápat to, s čím jsem se v duchu setkával už dříve.
Jarda:
To by mě docela ztajímalo. Když na tebe nějaké nové síly nezačaly působit, jak jsi poznal, že nově chápeš ty již známé věci? Nemyslíš, že jsi provedl docela úspěšnou autosugesci?
Pelagius:
Já se rozhoduji racionálně a na základě všech dostupných informací. Ale problém je, že vy asi vyžadujete důkazy toho typu, jaké nelze získat – asi něco toho typu, jako je ten zmiňovaný nápis na Měsíci, že jo… Psal jste tady, že byste bral jako důkaz, kdyby alespoň existoval nějaký text, napsaný Ježíšem. A můžu se zeptat, v čem by to pro vás jako zvýšilo věrohodnost křesťanství? To by dokazovalo tak akorát to, že Ježíš nebyl analfabet, ale to lze předpokládat i bez něčeho podobného.
Jarda:
Podívej; např. takví exorcisté popisují, jak ďáblem posedlí lidé mají velikou sílu, v křečích zaujímají různé hrozivé pozice, zvracejí hřebíky (až 0,5 kg na jedno sezení) či peří, znají cizí řeči, znají podrobnosti špatného života exorcisty, pokud se jich dopustil, a pod. Zajímavé ovšem je, v současné době rozkvětu záznamové techniky, že když Němci chtěli natočit film o jedné posedlé dívce, museli vše nahrát ve studiu.
Rozumíš – i v současné moderní době věřící používají stále stejné argumenty jako v době, kdy lidé byli nevzdělaní, prostioduší a veškeré jevy se kterými se setkali si vykládali buď jako působení Pána Boha, byly-li ty jevy dobré, nebo ďábla, byly-li špatné. Teď už to tak prostě nejde.
Já jsem na několik míst napsal dotaz, podle čeho se soudí, že s křížkem v Číhošti hýbal právě Pán Bůh – s ohledem na osud faráře Toufara. Zda s ním náhodou nehýbal ten Zlý. Žádná odpověď.
jack says:
June 15, 2013 at 9:40 am
protestant:
A vy můžete doložit, že Duch Svatý ateisty nevede? Nebo je to od vás jen výkřik do tmy?
jack:
A proč bych měl něco takového vůbec dokládat? Pěkně pořadě. Napřed ať je doloženo,že Duch svatý vůbec existuje a potom můžeme hledat důkazy na to,koho vede či nevede.
S Duchem svatým jste přišli vy (veřící),tak dokazujte!
A nechtějte zase řešit dávný problém vašeho stupidního principu,že když nejde prokázat u čehokoliv neexistence,tak že musíme automaticky vycházet z toho,že “to” existuje.
protestant:
Tedy jednoduše řečeno – doložit nemůžete. 🙂
jack says:
June 15, 2013 at 10:01 am
protestant:
Argumenty pro ateismus jsou také na stejné úrovni.
jack:
To je zase logický nesmysl,protože mým jediným argumentem pro nevíru v existenci vašeho boha,je pouze to,že vy nemáte žádné objektivní argumenty dokládající jeho existenci. Nemám tedy žádné argumenty,které by jste mohl s těmi vašimi porovnávat,protože k argumentaci používám argumenty vaše.
Ale to je zase na vás asi moc složitá úvaha a pravděpodobně nemáte vůbec ponětí o čem píši!
protestant:
Děkuji za potvrzení mého předpokladu.
Mohu zcela jednoznačně doložit, že svatý duch ateisty nevede.
jack:
To není odpověď na mou otázku,jak se pozná působení či nepůsobení DS.
Pravost či nepravost působení DS se pozná podle skutků dotyčného – to je jednoduché.
Bílej kabát:
No dobře, a co Lazar? Už jsem se na to ptal. A taky jsem se ptal, jak je to se svobodnou vůlí, když na mě působí duch svatý bez mého vědomí?
Už jsem tu psal, že Ježíš činil charismatická uzdravení, ale typově nešlo o nic jiného, než co dělají třeba šamani u různých primitivních národů – tj. žádný “zázrak” ve smyslu porušení přírodních zákonů. Jinak DS se v mysli člověka objevuje jako nabídka, kterou člověk může přijmout nebo odmítnout. O působení DS hovoříme tehdy, pokud ji přijme.
jack:
Nebo snad chcete tvrdit,že například honba na čarodejnice neměla nic společného s křestanským náboženstvím??
Ano – přesně to chci tvrdit! Asi jde o to, co si představujete pod pojmem “křesťanské náboženství” – já se hlásím k tomu, k čemu se hlásili první křesťané po Ježíšově popravě. Jinak křesťanské věroučné články se rozvíjely po stovky let, a nasály do sebe spoustu dalších myšlenkových konceptů a proudů, které tehdy existovaly. A to já už neberu. Pro mě je směrodatný NZ ve výkladu současných teologů.
jack:
To by nezvýšilo věrohodnost křesťanství z jeho názory,že vstávají lidé z mrtvých.
Ale zvýšilo by to objem informací o historicitě postavy Ježíše.
Vždyť vy neustále píšte o Ježíši,jako kdyby jste znal jeho názory,ale vše co o něm tvrdíte o něm napsal někdo jiný a dokonce ani jeho současník!! Možná že by se sám Ježíš divil,kdyby si přečetl co se o něm dlouho po jeho smrti napsalo!
Vy máte prostě neustéle plnou pusu Ježíše,ale přitom ho s historického hlediska vůbec neznáte!
Samozřejmě o něm nevíme všechno, ale víme toho o něm dost na to, abychom byli schopni posoudit, co z toho, co se později s křesťanstvím stalo by schvaloval, a co ne.
Slávek says:
June 17, 2013 at 9:02 am
Mohu zcela jednoznačně doložit, že svatý duch ateisty nevede.
protestant:
Tak dolož….
S.V.H.:
Původně jste psal, že působení Ducha svatého je až to nalezení nabídky/cesty Ducha svatého ve své mysli a vydání se po ní. To dle mého soudu automaticky předpokládá uvěření v Ducha svatého, tedy vylučuje ateismus.
Pokud nyní tvrdíte, že působení Ducha svatého je i ta neidentifikovatelná nabídka před tímto okamžikem, pak může Duch svatý působit i na ateisty.
Co je potřeba k tomu, aby byl člověk schopen tuto nabídku/cestu ve své mysli identifikovat?
To, že DS působí i na ateisty, jsem tady už několikrát psal. A nemyslím si, že přijmout působení DS a nechat se jím vést nutně znamená přijmout křesťanství. Myslím, že T. Halík často psal o společné mediteci s budhisty, kde přítomnost DS intenzivně cítil, i když samozřejmě k žádné “konverzi” budhistů nedošlo…
Jarda:
To by mě docela ztajímalo. Když na tebe nějaké nové síly nezačaly působit, jak jsi poznal, že nově chápeš ty již známé věci? Nemyslíš, že jsi provedl docela úspěšnou autosugesci?
Ne, prostě jsem jen začal nově chápat své myšlenky a pocity, kterým jsem dříve nerozuměl, a nebyl jsem si jistý, co znamenají. Řekl bych, že to bylo jakoby do sebe zapadly všechny díly skládačky.
Jarda:
Podívej; např. takví exorcisté popisují, jak ďáblem posedlí lidé mají velikou sílu, v křečích zaujímají různé hrozivé pozice, zvracejí hřebíky (až 0,5 kg na jedno sezení) či peří, znají cizí řeči, znají podrobnosti špatného života exorcisty, pokud se jich dopustil, a pod. Zajímavé ovšem je, v současné době rozkvětu záznamové techniky, že když Němci chtěli natočit film o jedné posedlé dívce, museli vše nahrát ve studiu.
Rozumíš – i v současné moderní době věřící používají stále stejné argumenty jako v době, kdy lidé byli nevzdělaní, prostioduší a veškeré jevy se kterými se setkali si vykládali buď jako působení Pána Boha, byly-li ty jevy dobré, nebo ďábla, byly-li špatné. Teď už to tak prostě nejde.
Tak já samozřejmě hovořím o sobě a za sebe – o svém chápání křesťanství. Ale on žádný “mustr”, jak by “ukázkový” křesťan měl vypadat, neexistuje. Křesťanství bylo od počátku rozrůzněné a jeho příznivci chápali a interpretovali to, s čím se setkali, různě. Prostě proto, že východiskem byla zvláštní a zcela mimořádná událost, jejíž pochopení se často lišilo. O tom, která verze křesťanství se nakonec prosadí, rozhodovala do značné míry náhoda. Pokud by vás to zajímalo, můžete si přečíst víc třeba v
http://www.cdk.cz/knihy/36/dejiny-raneho-krestanstvi/
Pelagius says:
Už jsem tu psal, že Ježíš činil charismatická uzdravení, ale typově nešlo o nic jiného, než co dělají třeba šamani u různých primitivních národů – tj. žádný “zázrak” ve smyslu porušení přírodních zákonů. Jinak DS se v mysli člověka objevuje jako nabídka, kterou člověk může přijmout nebo odmítnout. O působení DS hovoříme tehdy, pokud ji přijme.
Pelagius says:
To, že DS působí i na ateisty, jsem tady už několikrát psal. A nemyslím si, že přijmout působení DS a nechat se jím vést nutně znamená přijmout křesťanství. Myslím, že T. Halík často psal o společné mediteci s budhisty, kde přítomnost DS intenzivně cítil, i když samozřejmě k žádné “konverzi” budhistů nedošlo…
S.V.H.:
Už si opět odporujete. Pokud “o působení DS hovoříme tehdy, pokud ji [nabídku/cestu] přijme”, nemůže Duch svatý působit na ateisty. “Přijmout působení DS a nechat se jím vést” znamená minimálně uvěřit v existenci Ducha svatého, tudíž přestat být ateistou. Dle mého soudu to znamená i přijmout křesťanství. T. Halík je křesťanem, takže může přítomnost Ducha svatého cítit při provádění čehokoli s kýmkoli. Buddhisté patrně cítili přítomnost něčeho jiného.
S.V.H.:
Už si opět odporujete. Pokud “o působení DS hovoříme tehdy, pokud ji [nabídku/cestu] přijme”, nemůže Duch svatý působit na ateisty. “Přijmout působení DS a nechat se jím vést” znamená minimálně uvěřit v existenci Ducha svatého, tudíž přestat být ateistou. Dle mého soudu to znamená i přijmout křesťanství. T. Halík je křesťanem, takže může přítomnost Ducha svatého cítit při provádění čehokoli s kýmkoli. Buddhisté patrně cítili přítomnost něčeho jiného.
Myslím, že jste to nepochopil. Duch svatý je křesťanský termín pro něco, co je společné všem lidem (bez ohledu na to, jaké jsou jejich subjektivní náboženské představy). A proto tvrdím, že DS působí (může působit) na všechny lidi. Samozřejmě, křesťanství tomu říká působení DS, budhisté tomu mohou říkat nějak jinak. Ale jde prostě o to odlišit název nějakého jevu, od jevu jako takového (pro který mohou existovat různé termíny a označení).
Pelagius says:
June 17, 2013 at 10:51 am
jack:
To není odpověď na mou otázku,jak se pozná působení či nepůsobení DS.
Pravost či nepravost působení DS se pozná podle skutků dotyčného – to je jednoduché.
Jarda:
Jak prosté, Watsone. Je-li člověk dobrý, jako třeba moje teta, byť fakticky nevěřící, byť i byla pokřtěná, byla vedena DS. Jsou-li dobří její potomci, již nepokřtění, jsou stále vedeni DS.
Ale co takoví pokřtění a do kostela chodící věřící, kteří, objektivně, páchají zlo?
Před mnoha lety jsem se ptal kolegů komunistů: “Kdo je vlastně ta “dělnická třída?”
Jasně – dělník a komunista je zcela jasně “dělnická třída.” Ale on nijak nevládne. Je tedy “dělnická třída” ředitel, který je komunista, ale nikdy dělníkem nebyl, ale fakticky v podniku “vládne”? Je “dělnická třída” náš vedoucí, který je komunista, byl dělníkem, a už povýšil? Jsem dělnická třída já, který mám VŠ, nejsem komunista, ale pracuji v dělnické pozici?
Můj nadřízený mně vyčítal, že jako inženýr pracuji v dělnické profesi. A já mu říkal: “To víš, Zdeňku, protože jsem vzdělaný, chtěl jsem i vládnout, a tak jsem šel do dělnické třídy. Ty jsi byl dělníkem i komunistou, ale nevážil sis toho, že jsi členem vládnoucí třídy, a teď děláš šéfa, takže posluhuješ vládnoucí “dělnické třídě”.
Nemáte pocit, že s těmi věřícími to je dosti podobné?
Z řady diskuzí, nejen zde, jsem se dopracoval k určitému poznání. Již před léty jsem se zamýšlel, do jaké míry asi věří ve všechny ty “posvátné” spisy můj strýc kněz. Samozřejmě, celý život prožil jako kněz, a tak ve stáří svoji víru asi těžko opustí.
Podobně můj táta. Jak mladý muž vstoupil, z čestných úmyslů, do KSČ a obětavě pro myšlenku sociálně spravedlivé spolenosti pracoval. V r. 68 byl velice zklamaný – ale ze strany nevystoupil. Dožil v ní až do smrti. Škoda, že jsme se více o jeho politických názorech nebavili. Já jsem měl tendenci jimi tak nějak pohrdat – vždyť jsem byl vzdělanější a všemu “rozumněl” lépe.
A protože jsem v katolické víře prožil podstatnou část života, tak věřící, a to i komunisty, chápu. Mají svoje ideály, přesvědčení o tom, že (jen) to jejich je správné, a tak se toho drží zuby nehty. A jakékoliv odlišné argumenty odmítají. A při rovnoprávné diskuzi nakonec skončí buď v “důstojném” mlčení, nebo v urážkách.
Nevidím problém v tom, že lidé mají odlišné názory. Problém vidím, jestliže některý názor začne být předkládaný jako jediný správný – ať už náboženský, politický či jiný. Náboženství má ale velikou oporu – tajemného, leč mocného Boha, či Bohy, jejichž vůli věřící zde na Zemi plní.
Pelagius says:
Ano – přesně to chci tvrdit! Asi jde o to, co si představujete pod pojmem “křesťanské náboženství” – já se hlásím k tomu, k čemu se hlásili první křesťané po Ježíšově popravě. Jinak křesťanské věroučné články se rozvíjely po stovky let, a nasály do sebe spoustu dalších myšlenkových konceptů a proudů, které tehdy existovaly. A to já už neberu. Pro mě je směrodatný NZ ve výkladu současných teologů.
Jarda:
A co takový SZ o němž sám Ježíš tvrdil, že z něj ani slovíčko nepomine?
Pelagius says:
Samozřejmě o něm nevíme všechno, ale víme toho o něm dost na to, abychom byli schopni posoudit, co z toho, co se později s křesťanstvím stalo by schvaloval, a co ne.
Jarda:
Všechno, co se s křesťanstvím dělo, se dělo pod dozorem a z vnuknutí DS (základní poučka Katechismu).