Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?

Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.

Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.

Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.

1) Rozpory se Svatými texty

Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?

2) Stvořitel

Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.

3) Výjimečné postavení člověka

Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.

4) Smrt v Božím plánu

Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).

5) Cíl stvoření

Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).

6) Budoucí vývoj

Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.

7) Důkazy

Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.

8 ) Morální důsledky

Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.

Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?

Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)

Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?

— S.V.H

6,381 thoughts on “Proč někteří věřící odmítají evoluční teorii?

  1. jack

    protestant:
    …pak to může znamenat, že jej každý viděl z jiné strany… 🙂

    JACK:
    Vy poznáte koně pouze z jedné strany? A z jiné strany vidíte co,sýkorku?? 🙂 🙂
    Ne, že by mě to překvapilo. U člověka co ČTE mechanické vlnění v látkovém prostředí,je to asi normální.

  2. jack

    Pelagius says:
    June 12, 2013 at 8:26 pm
    Tak o to asi právě jde. Myslím, že žádný křesťan (a nejspíš ani vyznavač jakéhokoli jiného monoteistického náboženství), by Boha neoznačil za “nadpřirozenou bytost”, a nezařadil by ho do společnosti víl, skřítků, vodníků a podobné havěti. Mám pocit, že už jsem tu psal, že Bůh je spíš filozofický pojem, a pokud bych hledal nějaký “druhově příbuzný” výraz, tak mě spíš napadají slova jako smysl nebo pravda.

    jack:
    To bude nejspíš pouze vaše divná představa. Křesťanem nebudete tedy nejspíš vy.
    Věřit,že mě miluje nějaká mocná bytost, která i stvořila tento vesmír, je pouze dětinské,ale pořád smysluplné vyjádření,věřit,že vesmír byl stvořen smyslem či pravdou, a že mě miluje smysl či pravda,to už je vyjádření k poklepání na čelo!

  3. jack

    protestant:
    Můžeš colombo uvést jedinou současnou znalost která odporuje mé víře? Alespoň jednu prosím. 🙂

    jack:
    A můžete vy uvést jedinou současnou znalost,které odporuje nějaké odlišné náboženské víře od té vaší?

  4. jack

    martiXXX says:
    June 12, 2013 at 11:07 pm
    Duchovno samozřejmě existovat může.

    jack:
    Co to je to vaše duchovno??

  5. S.V.H.

    Pelagius says:
    Tak o to asi právě jde. Myslím, že žádný křesťan (a nejspíš ani vyznavač jakéhokoli jiného monoteistického náboženství), by Boha neoznačil za “nadpřirozenou bytost”, a nezařadil by ho do společnosti víl, skřítků, vodníků a podobné havěti. Mám pocit, že už jsem tu psal, že Bůh je spíš filozofický pojem, a pokud bych hledal nějaký “druhově příbuzný” výraz, tak mě spíš napadají slova jako smysl nebo pravda.

    S.V.H.:
    Řekl bych, že drtivá většina vyznavačů velkých monoteistických náboženství svému Bohu připisuje nějakou vůli, vědomí, inteligenci apod. Vidí ho jako osobního Boha, zjednodušeně řečeno jako bytost. A bytost může být buď přirozená, nebo nadpřirozená. Jestli Vám dělá problém označení “bytost”, můžeme použít obecnější pojem “jev” a Boha zařadit mezi nadpřirozené jevy (spolu se skřítky, vílami apod.).
    Vy to tak děláte také. Pokud byste Boha chápal pouze jako tu prvotní příčinu, mohl by být opravdu jen nějakým principem, parametrem, přírodním zákonem apod. (říkat tomu Bůh je pak trochu nesmyslné – asi jako říkat Bůh Slunci nebo gravitaci, ale to už je vedlejší). Ale jakmile přidáte, že jemně vyladil vesmír, aby v něm mohl vzniknout člověk (antropický princip), nebo že se přiznal k Ježíši tím, že ho vzkřísil, už si musí být vědom svých činů, musí mít nějaké úmysly, nějakou vůli atd. Už to není žádný “filozofický pojem”, ale vědomě, úmyslně konající bytost.

  6. Pelagius

    jack:
    Nejde tedy o otázku,jestli vůbec nějaké mimozemské civilizace existují. Jde o to,jaké jste našel důvody VĚŘIT,že tito lidé,mluvící o existenci nejrůznějších (konkrétních) mimozemských civilizací,mluví o KONKRÉTNÍ REÁLNÉ SKUTEČNOSTI??

    Tak jde o to, že mě prostě argumenty, jakými křesťanství dokládá svůj vznik přesvědčily.

  7. Pelagius

    jack says:
    June 13, 2013 at 12:23 am
    Pelagius says:
    June 12, 2013 at 8:26 pm
    Tak o to asi právě jde. Myslím, že žádný křesťan (a nejspíš ani vyznavač jakéhokoli jiného monoteistického náboženství), by Boha neoznačil za “nadpřirozenou bytost”, a nezařadil by ho do společnosti víl, skřítků, vodníků a podobné havěti. Mám pocit, že už jsem tu psal, že Bůh je spíš filozofický pojem, a pokud bych hledal nějaký “druhově příbuzný” výraz, tak mě spíš napadají slova jako smysl nebo pravda.

    jack:
    To bude nejspíš pouze vaše divná představa. Křesťanem nebudete tedy nejspíš vy.
    Věřit,že mě miluje nějaká mocná bytost, která i stvořila tento vesmír, je pouze dětinské,ale pořád smysluplné vyjádření,věřit,že vesmír byl stvořen smyslem či pravdou, a že mě miluje smysl či pravda,to už je vyjádření k poklepání na čelo!

    Tak mě to přijde jako naprosto logické a konsistentní vyjádření. A nevím, co je vám na tom tak nepochopitelné.

  8. Pelagius

    S.V.H.:
    Řekl bych, že drtivá většina vyznavačů velkých monoteistických náboženství svému Bohu připisuje nějakou vůli, vědomí, inteligenci apod. Vidí ho jako osobního Boha, zjednodušeně řečeno jako bytost. A bytost může být buď přirozená, nebo nadpřirozená. Jestli Vám dělá problém označení “bytost”, můžeme použít obecnější pojem “jev” a Boha zařadit mezi nadpřirozené jevy (spolu se skřítky, vílami apod.).
    Vy to tak děláte také. Pokud byste Boha chápal pouze jako tu prvotní příčinu, mohl by být opravdu jen nějakým principem, parametrem, přírodním zákonem apod. (říkat tomu Bůh je pak trochu nesmyslné – asi jako říkat Bůh Slunci nebo gravitaci, ale to už je vedlejší). Ale jakmile přidáte, že jemně vyladil vesmír, aby v něm mohl vzniknout člověk (antropický princip), nebo že se přiznal k Ježíši tím, že ho vzkřísil, už si musí být vědom svých činů, musí mít nějaké úmysly, nějakou vůli atd. Už to není žádný “filozofický pojem”, ale vědomě, úmyslně konající bytost.

    Já v tom nevidím nějaký rozpor. Proč by “absolutní pravda” nebo “absolutní smysl” nemohly mít osobní povahu? Jde prostě o to, zda existence světa a života v něm má nějaký smysl a účel, který do něj někdy na počátku byl vložen.

  9. S.V.H.

    Pelagius says:
    Já v tom nevidím nějaký rozpor. Proč by “absolutní pravda” nebo “absolutní smysl” nemohly mít osobní povahu? Jde prostě o to, zda existence světa a života v něm má nějaký smysl a účel, který do něj někdy na počátku byl vložen.

    S.V.H.:
    Takže již nic nebrání tomu, označit Boha za nadpřirozenou bytost?

  10. protestant

    S.V.H.:
    Řekl bych, že drtivá většina vyznavačů velkých monoteistických náboženství svému Bohu připisuje nějakou vůli, vědomí, inteligenci apod. Vidí ho jako osobního Boha, zjednodušeně řečeno jako bytost.

    protestant:
    V tomto odkazu v tabulce č.4 je důkaz, že tomu tak není:
    http://snem.cirkev.cz/download/Luzny.htm

  11. Pelagius

    S.V.H.:
    Takže již nic nebrání tomu, označit Boha za nadpřirozenou bytost?

    Asi záleží na tom, co si pod tím pojmem představujete.

  12. S.V.H.

    protestant:
    V tomto odkazu v tabulce č.4 je důkaz, že tomu tak není:
    http://snem.cirkev.cz/download/Luzny.htm

    S.V.H.:
    Vám ta čísla přijdou smysluplná? Dává smysl, že člověk, který se označí za křesťana nebo věřícího v Boha, zvolí možnost, že neexistuje žádná “božská, duchovní či životní síla”?
    Problém podle mě bude v české verzi daného dotazníku. Možnost “There is a personal God” je totiž přeložena jako “Existuje Bůh jako osoba” a nikoli “osobní Bůh”. Bůh jako osoba evokuje toho starce na obláčku (nebo něco obdobně antropomorfního), o kterém věřící svorně prohlašují, že v něj přece nevěří (to jen ti hloupí ateisté si to myslí). Ještě větší problém je s překladem možnosti “I don’t really think there is any sort of spirit, God or life force”, která je přeložena jako “Skutečně si nemyslím, že existuje nějaký druh duchovní, božské nebo životní síly”. Bůh nám v překladu jaksi vypadl a místo něj tu najednou máme jen jakousi “božskou sílu”.
    Takže docela chápu, že člověk, věřící v osobního Boha, zvolí jinou možnost, dokonce i takovou, že si nemyslí, že Bůh existuje (v původním významu té možnosti).

    Další věc, která mě zarazila, je, že autoři tohoto souhrnu uvádějí trochu jiná čísla, než jsou v původním výzkumu. I když započítám odpovědi “nevím”, tak jsou výsledky mírně odlišné. Není mi moc jasné, jak ta čísla přepočítávali.

    Ta čísla bych tedy bral s hooodně velkou rezervou.

  13. protestant

    to SVH:
    Co to plácáte o překladech. Výzkum probíhal v Česku, nezi českými lidmi a s českými dotazníky. 🙂

  14. Pelagius

    jack says:
    June 13, 2013 at 12:28 am
    martiXXX says:
    June 12, 2013 at 11:07 pm
    Duchovno samozřejmě existovat může.

    jack:
    Co to je to vaše duchovno??

    Dovolím si odpovědět za Martina: Jde o to, zda jsme ochotni připustit, že za naším smysly vnímatelným, pozorovatelným, měřitelným, “spočítatelným” světem, existuje ještě nějaká jiná realita. Jestli této jiné realitě budeme říkat transcendence, duchovno nebo Bůh, není tak důležité. Je to prostě další rozměr skutečnosti (odlišný od našeho čtyřrozměrného světa).

  15. S.V.H.

    protestant says:
    Co to plácáte o překladech. Výzkum probíhal v Česku, nezi českými lidmi a s českými dotazníky. 🙂

    S.V.H.:
    Výzkum probíhal v celé Evropě a pro české respondenty musela být pochopitelně připravena česká verze. A ta má oproti původní anglické verzi výše uvedené nedostatky (v jediné otázce, na kterou jsem se blížeji díval).

  16. S.V.H.

    Pelagius says:
    Asi záleží na tom, co si pod tím pojmem představujete.

    S.V.H.:
    wikipedia:
    „The supernatural (Medieval Latin: supernātūrālis: supra “above” + naturalis “nature”, first used: 1520–30 AD)[1][2] is that which is not subject to the laws of physics, or more figuratively, that which is said to exist above and beyond nature.“

    http://en.wikipedia.org/wiki/Supernatural

  17. Jarda

    Colombo says:
    June 12, 2013 at 11:47 am

    Pelagius: wut?
    Popisují-li 4 lidé koně diametrálně odlišně, nejspíš 4 lidi neviděli koně, ale každý něco jiného.
    Má-li kůň popisovaný 4 lidmi spoustu společných znaků, dá se zrekonstruovat skutečná podoba koně.

    Jarda:
    Názorné příklady máme ve starých ilustracích, kdy malíři vypodobňovali různá zvířata dle vyprávění cestovatelů. Navzdory podrobnému popisu, pokud ten cestovatel nebyl přímo přítpomen, aby kresby korigoval, vidíme rozličná monstra. Nehledě na to, že když byl např. nějaký živočich nazván jako “mořská panna”, že malíř jej vypodobnil vskutku jako ženu.

  18. protestant

    S.V.H.:
    Výzkum probíhal v celé Evropě a pro české respondenty musela být pochopitelně připravena česká verze. A ta má oproti původní anglické verzi výše uvedené nedostatky (v jediné otázce, na kterou jsem se blížeji díval).

    protestant:
    Ta tabulka zobrazuje souhrn odpovědí českých respondentů na česky formulované dotazy. Co je na tom za problém?

  19. protestant

    S.V.H.:
    wikipedia:
    „The supernatural (Medieval Latin: supernātūrālis: supra “above” + naturalis “nature”, first used: 1520–30 AD)[1][2] is that which is not subject to the laws of physics, or more figuratively, that which is said to exist above and beyond nature.“

    http://en.wikipedia.org/wiki/Supernatural

    protestant:
    To je ovšem definice nadpřírodního, ne nadpřirozeného.

  20. Jarda

    Pelagius says:
    June 12, 2013 at 4:21 pm

    Colombo:
    Tak nechápu, proč má na tom být náboženství odlišně. Nejde o neschopnost připustit, že by něco takového mohlo existovat. Ale neochotu na základě současných znalostí, které tomu odporují, zatímco pro je pouze chybné lidské svědectví, které je nekohorentní jak v rámci skupiny, tak i samo k sobě připustit existenci takového jevu.

    Tak docela by mě zajímaly ty “současné znalosti, které tomu odporují” – já totiž o žádných takových “znalostech” nic nevím. Ale to bychom se asi zase museli probírat tím, jakou má kdo o Bohu představu.

    Jarda:
    Před časem jsem známému evolučnímu biologovi P. Marku Váchovi poslal dotaz:

    Vážený pane doktore.
    Před několika dny jsem poslouchal váš rozhovor s panem Markem Ebenem „Na plovárně“. Zaujal mě, na konci, váš názor, že v nebi to bude (určitě) krásné. Jistě, správný názor katolického kněze; co jiného by měl věřícím slibovat, že? Pěkně jste se také svěřoval, jak již od dětství, na základě zájmu o přírodu a vlivem učitelů a vychovatelů, jste ke kněžství inklinoval.

    Vy jste ale i vědec, evoluční biolog. A tak mě napadlo, zda stejně jako v případě náboženství, věříte (to nebe jste sám určitě neviděl) i zprávám z biologického oboru. Představte si, že se někde dočtete, že byla objevena hnědá mutace ledního medvěda. Pokud to nebude v Blesku ale v renomovaném biologickém časopise od známého zoologa, pak se dá předpokládat, že to akceptujete bez nějakého velkého přemýšlení. Hnědá mutace ledního medvěda jistě není něco, co by vybočovalo z dosavadních vědeckých poznatků o zoologické říši.
    Ale co kdyby se objevila zpráva, že někde byla objevena „lochneska“ ,či jeti? Přežití skupinky plesiosaurů či neandrtálců v nějakém zastrčeném koutě Země jistě nelze absolutně vyloučit, přece ale jenom by to byla zpráva značně nevěrohodná. Musely by být předloženy naprosto nevyvratitelné důkazy aby ta zpráva byla akceptovaná a byla zařazena do správného vědeckého „šuplíku“.
    Ale co kdyby se objevila zpráva, že někde v Tien šanu v Číně byla objevena populace draků. Takových těch klasicko-pohádkových. Tedy plazů se čtyřmi nohami a párem blanitých křídel, s několika hlavami plivajícími kyselinu či chrlící oheň a živící se princeznami?
    Je pravda, že věda zná brouka který prská, tedy spíše prdí, kyselinu, zná létající, tedy plachtící, plazy, zná kobru prskající jed, zná i plazy i jiná zvířata se dvěma hlavami, jsou to ale zrůdy, které většinou dlouho nepřežijí. Existence šestikončetinových, vícehlavých, létajících ……… plazů, to je koncept zcela v rozporu s dosavadními vědeckými poznatky o zvířatech. Takové zprávě uvěřit, to by snad vyžadovalo odjet do toho Pekingu a podívat se na ty exempláře v ZOO či v muzeu.

    A nyní vy, vzdělaný vědec, který ve svém „civilním“ oboru vyžadujete ke každé zprávě naprosto hodnověrné důkazy, přesvědčujete posluchače že: „Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. Proto v každé době a na každém místě se Bůh přibližuje k člověku. Volá člověka a pomáhá mu, aby Boha hledal, poznával a miloval ze všech svých sil. Svolává všechny lidi, které hřích rozptýlil, k jednotě ve své rodině, v církvi. Činí tak skrze svého Syna, kterého, když se naplnil čas, poslal na zem jako Vykupitele a Spasitele. V něm a jeho prostřednictvím Bůh povolává lidi, aby se v Duchu svatém stali jeho adoptivními dětmi, a tím i dědici jeho blaženého života.“, nebo že když u oltáře pronesete posvátnou formuli, že „v Nejsvětější svátosti oltářní je „obsaženo opravdu, skutečně a podstatně tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, s duší a božstvím, a tedy naprosto celý Kristus“. „Tato přítomnost se nazývá ‘skutečná’ ne výlučně, jako by ostatní nebyly ‘skutečné’, ale je to přítomnost vynikající, protože je podstatná, tj. že tímto způsobem je přítomen Kristus, Bůh a člověk, naprosto celý.“ (KKC)

    A tak mě napadlo, kdo a jaké důkazy vám předložil že jste je (bez výhrad?) přijal a ta tvrzení rozšiřujete dál.
    Děkuji předem za pozornost, kterou jste tomuto mejlu věnoval.

    Pan doktor neodpověděl. Ale později, v rozhovoru v KT, se dotkl tématu biosféry: Bůh prý zpočátku nestvořil svět tak, aby se živočichové navzájem požírali. To nastalo až pádem člověka do hříchu, když se vzepřel Boží vůli a odmítl jej poslouchat.

Comments are closed.