Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
S.V.H.:
Řekl bych, že drtivá většina vyznavačů velkých monoteistických náboženství svému Bohu připisuje nějakou vůli, vědomí, inteligenci apod. Vidí ho jako osobního Boha, zjednodušeně řečeno jako bytost. A bytost může být buď přirozená, nebo nadpřirozená. Jestli Vám dělá problém označení “bytost”, můžeme použít obecnější pojem “jev” a Boha zařadit mezi nadpřirozené jevy (spolu se skřítky, vílami apod.).
Vy to tak děláte také. Pokud byste Boha chápal pouze jako tu prvotní příčinu, mohl by být opravdu jen nějakým principem, parametrem, přírodním zákonem apod. (říkat tomu Bůh je pak trochu nesmyslné – asi jako říkat Bůh Slunci nebo gravitaci, ale to už je vedlejší). Ale jakmile přidáte, že jemně vyladil vesmír, aby v něm mohl vzniknout člověk (antropický princip), nebo že se přiznal k Ježíši tím, že ho vzkřísil, už si musí být vědom svých činů, musí mít nějaké úmysly, nějakou vůli atd. Už to není žádný “filozofický pojem”, ale vědomě, úmyslně konající bytost.
Jarda:
Před pár dny jsem napsal dopis jednomu panu faráři a on mně odpověděl:
Vážený pane
zdravím Vás a děkuji Vám za Vaše připomínky.
Konečně se někdo ozývá.
Vaše představa o Bohu málo milujícím, má svou logiku.
Porozumění druhému člověku je stálou prací na celý život, porozumění Bohu je neméně náročné.
Rodiče svému dítěti vyprávějí (nejen slovy, celou svou péčí), kým pro ně dítě je a kým jsou pro něj oni. Dítě, které rodiče nezná, nebo dítě, které rodičům nenaslouchá, má také své představy.
V Ježíšově podobenství o Milujícím otci (nesprávně o „marnotratném synu“), má každý ze synů svou představu o otci. A jinou ji každý má před odchodem mladšího syna a jinou představu po návratu nezdárníka.
Zbožní pohané mají svou – lidskou představu o božstvech. Velice se snaží, aby na ně skrze protržené mraky zasvítil paprsek osvícení.
My máme výhodu, že nám o sobě Bůh sám vypráví.
Bůh je naprosto jinou bytostí než my, ale sám o sobě v mnoha biblických vyprávěních používá naši řeč a mnoho obrazů z našeho života, aby nám ukázal, kým pro nás je. Na více místech o sobě mluví také jako o pečující matce.
Říkáme-li Bohu „Otče“ nebo „Matko“, „Příteli“, „Spravedlivý“, „Mocný“ „Vzdálený“ nebo „Blízký“ atd., jsou to jen obrazy vystihující boží velikost pouze jako kapky z moře.
Otázka stvoření člověka by byla na další rozpravu. Jedna možnost je vytvořit člověka podobně jako ostatní tvory. Kočka je naprogramovaná, skočí po kořisti určité velikosti. Pochybuji, že rozezná ptáka od myši.
Nechodila do školy, neučí se rozeznávat dobro od zla a nespravedlnost od nespravedlnosti. Nemá svobodu a neví k čemu má svoboda sloužit.
Zřejmě Bůh zvolil druhou možnost – sám je svobodný, nic nemusí – a nás stvořil ke svému obrazu. Svoboda je pozváním k odpovědnosti. Vyžaduje neustálou práci k rozeznávání a konání dobra, vyžaduje statečnost a obětavost k tomu, abychom druhým poskytovali prostor ke svobodnému životu a sami si svou svobodu uhájili.
Vašich otázek jsem se jen dotknul. Jsou to veliká témata, desítky let jim věnuji svou pozornost.
Zdalipak si u vás ve farnosti a v kostele takovéto otázky vzájemně tříbíte?
Ve všem možném se vzděláváme i v poznání o Bohu je to třeba.
Mějte se hezky. Ještě jednou Vám děkuji za Vaší reakci.
Dne 10. června 2013 23:07
Dobrý den.
Vážený pane faráři.
V neděli jsem si vyposlechl vaše kázání u příležitosti I. sv. přijímání dětí. Ne, že bych si všechno zapamatoval, ale přece jenom dvě vaše myšlenky mně v paměti uvízly.
Zaujalo mě, když jste dětem vykládal, že i v nebi mají tatínka a maminku. Tak jsem přemýšlel, koho jste myslel tou maminkou? P. Marii, nebo sv. Ducha? Ten přece měl/má ve starých hebrejských textech ženskou koncovku. “Staří” Židé jej tedy považovali za bohyni. Což by odpovídalo tehdejším náboženským názorům. Tedy sv. Duchyně.
Katolická církev ovšem tvrdí, že Bůh, tedy ten křesťanský, i když je “otec”, je bezpohlavní. Takže v tom nebi nemůže být ani Otec.
S dalším vaším tvrzením nejenže nesouhlasím, ale, při vší úctě, považuji je za lživé. Totiž to, že Pán Bůh nás miluje mnohem více než naši rodiče. Nevím, jak vaši rodiče; ale moji rodiče, kdyby byli Všemohoucí a Vševědoucí, by jednak – mě stvořili krásného a všestranně nadaného, nedopustili by, abych se zmrzačil, nepouštěli by na mě nemoci a nenechali by mě umřít. Jaký vlastně má význam, když Vševědoucí Pán Bůh pár desítek let, ale také jen několik let či dokonce jen dnů prověřuje lidi, zda jsou vhodní pro nebe či ne. Co to má společného se Vševědoucností? Navíc, když Bůh člověku tvoří duši, která je, dle učení církve, zodpovědná za veškerou inteligenci, schopnosti, nadání ….. tedy všechny duševní vlastnosti? Proč páni faráři neustále věřícím káží že jsou hříšní a špatní, a že se musejí zpovídat, když lidé jsou nepochybně takoví, jakými si je Pán Bůh “vyrobil”. A pokud mu to nevyhovuje, a je z toho smutný, jak páni faráři stále tvrdí, tak proč si ty lidi neudělá pořádně?
Srdečně zdravím,
protestant:
Ta tabulka zobrazuje souhrn odpovědí českých respondentů na česky formulované dotazy. Co je na tom za problém?
S.V.H.:
Psal jsem to výše. Čeští respondenti odpovídali na otázky přeložené nepřesně a proto zavádějící. Z toho důvodu bych tu tabulku bral se značnou rezervou (navíc obsahuje trochu jiná čísla, než jsou původní data, což mě mírně zaráží). Vyvodit z toho např. závěr, že jen 18,1 % českých křesťanů věří v osobního Boha, je podle mě mimo.
protestant:
To je ovšem definice nadpřírodního, ne nadpřirozeného.
S.V.H.:
😀
Raději to automaticky beru jako vtip.
S.V.H.:
navíc obsahuje trochu jiná čísla, než jsou původní data, což mě mírně zaráží
protestant:
Která původní data?
S.V.H. says:
June 13, 2013 at 2:35 pm
protestant:
To je ovšem definice nadpřírodního, ne nadpřirozeného.
S.V.H.:
Raději to automaticky beru jako vtip.
protestant:
Kdepak vtip. přírodní a přirozený jsou dva různé pojmy s velmi různými významy.
protestant says:
June 13, 2013 at 2:48 pm
S.V.H. says:
June 13, 2013 at 2:35 pm
protestant:
To je ovšem definice nadpřírodního, ne nadpřirozeného.
S.V.H.:
Raději to automaticky beru jako vtip.
protestant:
Kdepak vtip. přírodní a přirozený jsou dva různé pojmy s velmi různými významy.
Ateisté mají tendenci pokládat oba pojmy za synonyma.
protestant:
Která původní data?
S.V.H.:
Data z EVS, ze kterých vychází tabulka.
http://www.europeanvaluesstudy.eu/
protestant:
Kdepak vtip. přírodní a přirozený jsou dva různé pojmy s velmi různými významy.
S.V.H.:
Pokud to není vtip, tak je to trolling.
O tom, že přírodní a přirozený mohou mít v určitých případech různé významy a v určitých případech stejný význam, se snad bavit nemusíme. A o tom, že supernatural je nadpřirozený, snad také ne.
Pelagius says:
June 13, 2013 at 7:16 am
jack:
Nejde tedy o otázku,jestli vůbec nějaké mimozemské civilizace existují. Jde o to,jaké jste našel důvody VĚŘIT,že tito lidé,mluvící o existenci nejrůznějších (konkrétních) mimozemských civilizací,mluví o KONKRÉTNÍ REÁLNÉ SKUTEČNOSTI??
Tak jde o to, že mě prostě argumenty, jakými křesťanství dokládá svůj vznik přesvědčily.
bílej kabát:
Ano, už jsi tady psal, že tě oslovilo učení Ježíše, ale když jsem tady citoval některé jeho výroky, dostal jsem odpověď, že nejdou uvést v praxi (mimo jiné např. “Prodej vše, co máš, rozdej chudým, pak přijď a následuj mě.”) Pokud tohle nejde uvést v praxi,pak nechápu, čím tě to oslovilo. A proč tohle Ježíš učil, když to téměř žádný křesťan nedokáže udělat? A tak se to začne okecávat, že je to myšleno tak a onak. Přitom to je výrok, kterému naprosto rozumím, na rozdíl od jiných.
bílej kabát: Pelagius už tady pravdu o své víře jednou řekl:
April 18, 2013 at 2:13 pm
Já mám třeba o Bohu úplně jinou představu, která mě naprosto uspokojuje a jsem s ní šťastný.
A jak jsem psal, není třeba nic dalšího dodat. A nejméně dáva smysl, pokoušet se přinášet argumenty a logiku.
bílej kabát:
Ano, už jsi tady psal, že tě oslovilo učení Ježíše, ale když jsem tady citoval některé jeho výroky, dostal jsem odpověď, že nejdou uvést v praxi (mimo jiné např. “Prodej vše, co máš, rozdej chudým, pak přijď a následuj mě.”) Pokud tohle nejde uvést v praxi,pak nechápu, čím tě to oslovilo. A proč tohle Ježíš učil, když to téměř žádný křesťan nedokáže udělat? A tak se to začne okecávat, že je to myšleno tak a onak. Přitom to je výrok, kterému naprosto rozumím, na rozdíl od jiných.
Oslovil mě ten příběh jako celek, a především jeho závěr (vzkříšení). Jinak Ježíšovi posluchači mu myslím rozuměli, a chápali, co je třeba chápat doslova, a co je metafora. Myslím, že kdybys “nedělal hloupého”, tak bys to taky chápal.
Pelagius says:
June 13, 2013 at 4:49 pm
bílej kabát:
Ano, už jsi tady psal, že tě oslovilo učení Ježíše, ale když jsem tady citoval některé jeho výroky, dostal jsem odpověď, že nejdou uvést v praxi (mimo jiné např. “Prodej vše, co máš, rozdej chudým, pak přijď a následuj mě.”) Pokud tohle nejde uvést v praxi,pak nechápu, čím tě to oslovilo. A proč tohle Ježíš učil, když to téměř žádný křesťan nedokáže udělat? A tak se to začne okecávat, že je to myšleno tak a onak. Přitom to je výrok, kterému naprosto rozumím, na rozdíl od jiných.
Oslovil mě ten příběh jako celek, a především jeho závěr (vzkříšení). Jinak Ježíšovi posluchači mu myslím rozuměli, a chápali, co je třeba chápat doslova, a co je metafora. Myslím, že kdybys “nedělal hloupého”, tak bys to taky chápal.
bílej kabát:
Takže výše uvedený Ježíšův výrok je matafora? Tak tu metaforu, prosím, hloupému vysvětli.
bílej kabát:
Takže výše uvedený Ježíšův výrok je matafora? Tak tu metaforu, prosím, hloupému vysvětli.
Velice rád. Abych se nechlubil cizími příspěvky, jde o text O. A. Fundy (je to sice ateista, ale tohle vyložil velice dobře): Matouš 19,16-22. Bohatý mládenec. “Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?” Tak se současný člověk již většinou neptá. Možná že se však zeptá poněkud jinou, ale vlastně stejnou otázkou bytostného lidského ptaní: Co mám dělat, aby můj život nebyl prázdný, abych nežil nadarmo. Zve nás tedy toto evangelistovo vyprávění k bytostnému lidskému ptaní. “Zachovávej přikázání”, odpovídá Ježíš zcela ve smyslu židovské tradice bohatému mládenci. Ta odpověď však připadá mladému muži příliš všední, příliš obyčejná, málo exkluzivní. Ptá se proto: “Která?” Ježíš mu odpovídá až druhou částí Desatera, tedy těmi ustanoveními, která se týkají vztahů člověka k člověku. Přikázání Desatera pro lidské vztahy vymezuje Ježíš ještě dodatkem: “Miluj svého bližního jako sebe sama.” Právě tento dodatek znemožňuje všetečné otázky na adresu přikázání, co vlastně do nich ještě patří a co už do nich nepatří, co člověk je a co už není povinen. Miluj bližního jako sebe. Ale i to se zdá bohatému mládenci málo. Ta odpověď mu připadá příliš světská, příliš lidská. Očekával od Ježíše nějakou zvláštní, mimořádně náboženskou odpověď. A tak naléhá se svou otázkou dál: “To všechno jsem dodržoval, co mi ještě schází?” Ptal se na začátku, co má dělat, aby byl dokonalý. Ptá se opětovně, comu ještě schází, aby byl dokonalý. Tu mu Ježíš říká, aby všechno, co má, prodal a rozdal chudým. Ve středověku inspiroval tento text některé mnišské řády k výrazné chudobě. Jistě úctyhodné. Ježíš zde však nevystupuje jako zákoník přísnější a tvrdší než všichni jeho současníci mezi židovskými zákoníky. Neukládá člověku téměř neuskutečnitelný požadavek, jinak že nemůže dosáhnout dokonalosti. V té odpovědi bohatému mládenci je kus ironie sokratovského typu. Asi v tomto smyslu: Mládenečku, nekoketuj s dokonalostí, nevíš o čem mluvíš. Pokud jsi posedlý náboženskou touhou po dokonalosti, tak bys to musel vzít pořádně doslova. Pokud chceš stavět život na vlastní dokonalosti, pak tedy do důsledků. Následovat Ježíše v evangelijním, ježíšovském smyslu však neznamená napodobovat nedostižný vzor, nýbrž vzít svůj život z jiného konce. Ne z konce otázky “co mám dělat, abych byl dokonalý”, ale z rozpoznání, že tam, kde se člověk nechá obdarovat svobodou od sebe sama, svobodou od starosti o vlastní dokonalost, když tu prostě je pro druhé, tam nalézá život. Zatimco ten, “který chce svůj život zachovat”, kdo žije starostí o potvrzení vlastní dokonalosti, se tím, co činí život plný, míjí.
bílej kabát:
mimo jiné např. “Prodej vše, co máš, rozdej chudým, pak přijď a následuj mě.”
Tento vyrok znamena, ze najrychlejsie sa pokrok na spiritualnej ceste dosahuje priamou spolupracou s mastrom, pokial je este vo fyzickej forme. Aj dnes si vela ludi mysli, ze nasleduju Krista. Oni uz ale iba nasleduju nejaku predstavu, ktoru si o nom vytvorili. To je uz ale neco ine.
Pelagius says:
June 13, 2013 at 8:04 pm
bílej kabát:
Takže výše uvedený Ježíšův výrok je matafora? Tak tu metaforu, prosím, hloupému vysvětli.
Velice rád. Abych se nechlubil cizími příspěvky, jde o text O. A. Fundy (je to sice ateista, ale tohle vyložil velice dobře): Matouš 19,16-22. Bohatý mládenec. “Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?” Tak se současný člověk již většinou neptá. Možná že se však zeptá poněkud jinou, ale vlastně stejnou otázkou bytostného lidského ptaní: Co mám dělat, aby můj život nebyl prázdný, abych nežil nadarmo. Zve nás tedy toto evangelistovo vyprávění k bytostnému lidskému ptaní. “Zachovávej přikázání”, odpovídá Ježíš zcela ve smyslu židovské tradice bohatému mládenci. Ta odpověď však připadá mladému muži příliš všední, příliš obyčejná, málo exkluzivní. Ptá se proto: “Která?” Ježíš mu odpovídá až druhou částí Desatera, tedy těmi ustanoveními, která se týkají vztahů člověka k člověku. Přikázání Desatera pro lidské vztahy vymezuje Ježíš ještě dodatkem: “Miluj svého bližního jako sebe sama.” Právě tento dodatek znemožňuje všetečné otázky na adresu přikázání, co vlastně do nich ještě patří a co už do nich nepatří, co člověk je a co už není povinen. Miluj bližního jako sebe. Ale i to se zdá bohatému mládenci málo. Ta odpověď mu připadá příliš světská, příliš lidská. Očekával od Ježíše nějakou zvláštní, mimořádně náboženskou odpověď. A tak naléhá se svou otázkou dál: “To všechno jsem dodržoval, co mi ještě schází?” Ptal se na začátku, co má dělat, aby byl dokonalý. Ptá se opětovně, comu ještě schází, aby byl dokonalý. Tu mu Ježíš říká, aby všechno, co má, prodal a rozdal chudým. Ve středověku inspiroval tento text některé mnišské řády k výrazné chudobě. Jistě úctyhodné. Ježíš zde však nevystupuje jako zákoník přísnější a tvrdší než všichni jeho současníci mezi židovskými zákoníky. Neukládá člověku téměř neuskutečnitelný požadavek, jinak že nemůže dosáhnout dokonalosti. V té odpovědi bohatému mládenci je kus ironie sokratovského typu. Asi v tomto smyslu: Mládenečku, nekoketuj s dokonalostí, nevíš o čem mluvíš. Pokud jsi posedlý náboženskou touhou po dokonalosti, tak bys to musel vzít pořádně doslova. Pokud chceš stavět život na vlastní dokonalosti, pak tedy do důsledků. Následovat Ježíše v evangelijním, ježíšovském smyslu však neznamená napodobovat nedostižný vzor, nýbrž vzít svůj život z jiného konce. Ne z konce otázky “co mám dělat, abych byl dokonalý”, ale z rozpoznání, že tam, kde se člověk nechá obdarovat svobodou od sebe sama, svobodou od starosti o vlastní dokonalost, když tu prostě je pro druhé, tam nalézá život. Zatimco ten, “který chce svůj život zachovat”, kdo žije starostí o potvrzení vlastní dokonalosti, se tím, co činí život plný,
bílej kabát.
Moc hezké. Zajímavé na tom je, že to napsal ateista, kterého nevede duch svatý. Ježíš, jak tu píšeš, je dokonalost a pro nás nedostižný vzor. Ale dříve jsi tu psal o tom, že Ježíš dokonalý nebyl. Mýlil se třeba ve tvrzení, že boží království přijde ještě za života apoštolů. A těch rozporů je v bibli víc. No a když už jsme u těch metafor, co když je metafora i samotné Ježíšovo vzkříšení. Ježíš zemřel jako každý jiný smrtelník a pisatelé evangélií vzkříšením mysleli třeba šíření jeho učení do světa.
S.V.H. says:
June 13, 2013 at 3:11 pm
protestant:
Která původní data?
S.V.H.:
Data z EVS, ze kterých vychází tabulka.
http://www.europeanvaluesstudy.eu/
protestant:
Patrně vám uniklo, že:
[2] Přestože uvádíme tento výzkum jako ISSP 1998, upozorňujeme čtenáře, že sběr dat proběhl v ČR v roce 1999.
http://snem.cirkev.cz/download/Luzny.htm
protestant:
Patrně vám uniklo, že:
[2] Přestože uvádíme tento výzkum jako ISSP 1998, upozorňujeme čtenáře, že sběr dat proběhl v ČR v roce 1999.
http://snem.cirkev.cz/download/Luzny.htm
S.V.H.:
Četl jste ten článek vůbec? Tabulka 4 vychází z výzkumů EVS 1991 a EVS 1999. A i kdyby vycházela z výzkumu ISSP, je přece úplně jedno jestli ho autoři v článku označují jako “ISSP 1998” nebo “ISSP 1999” – vždyť je to jen označení.
bílej kabát.
Moc hezké. Zajímavé na tom je, že to napsal ateista, kterého nevede duch svatý. Ježíš, jak tu píšeš, je dokonalost a pro nás nedostižný vzor. Ale dříve jsi tu psal o tom, že Ježíš dokonalý nebyl. Mýlil se třeba ve tvrzení, že boží království přijde ještě za života apoštolů. A těch rozporů je v bibli víc. No a když už jsme u těch metafor, co když je metafora i samotné Ježíšovo vzkříšení. Ježíš zemřel jako každý jiný smrtelník a pisatelé evangélií vzkříšením mysleli třeba šíření jeho učení do světa.
Duch svatý vede i ateisty (respektive je může vést, pokud se nechají), to jsi pořád ještě nepochopil? Jinak to není můj článek, to napsal Funda, ale já s ním v tomhle souhlasím. A myslím, že tam nikde není, že Ježíš byl “dokonalý” (co je to vůbec “dokonalost”?) – určitě ne v tom smyslu, že by všechno věděl, všude byl, atd. O tom vzkříšení už jsem tady taky psal x-krát – je to metafora v tom smyslu, že Ježíšovo “vzkříšení” nebyla nějaká resuscitace, ale přechod do nové formy existence. Ale dokázat to samozřejmě nemohu – prostě jde o to, zda budeš důvěřovat svědectví těch, kdo se se vzkříšeným Ježíšem setkali, nebo ne.
To, že je výrok o zbavení se majetku třeba brát jako metaforu nebo “přehánění”, je celkem obvyklé tvrzení. Na druhou stranu ale na výroku o milování nepřátel věřící často demonstrují Ježíšův zcela revoluční a novátorský morální apel. Pokud bychom i ten vzali jako metaforu nebo přehánění, Ježíš by vlastně nic až tak neobvyklého netvrdil.
K Novému zákonu se prostě často přistupuje s předporozuměním, že Ježíš byl naprosto výjimečná osoba (dokonce Boží syn atd.), že za každým jeho výrokem (ponechme stranou jejich autenticitu) je třeba vidět nějakou geniální myšlenku. A teprve na základě tohoto předporozumění můžeme NZ interpretovat, abychom ty geniální myšlenky našli. Takže některé výroky jsou brány doslova, některé jako metafora, alegorie, přehánění – prostě aby to vždycky klaplo. Ale z čeho pramení toto předporozumění? Z interpretace NZ. A tu jsme získali na základě předporozumění. A jsme v kruhu.
Kdybychom se stejným předporozuměním přistoupili k nějakému jinému dílu, dosáhli bychom obdobných výsledků.
Pelagius says:
June 14, 2013 at 7:16 am
bílej kabát.
Moc hezké. Zajímavé na tom je, že to napsal ateista, kterého nevede duch svatý. Ježíš, jak tu píšeš, je dokonalost a pro nás nedostižný vzor. Ale dříve jsi tu psal o tom, že Ježíš dokonalý nebyl. Mýlil se třeba ve tvrzení, že boží království přijde ještě za života apoštolů. A těch rozporů je v bibli víc. No a když už jsme u těch metafor, co když je metafora i samotné Ježíšovo vzkříšení. Ježíš zemřel jako každý jiný smrtelník a pisatelé evangélií vzkříšením mysleli třeba šíření jeho učení do světa.
Duch svatý vede i ateisty (respektive je může vést, pokud se nechají), to jsi pořád ještě nepochopil? Jinak to není můj článek, to napsal Funda, ale já s ním v tomhle souhlasím. A myslím, že tam nikde není, že Ježíš byl “dokonalý” (co je to vůbec “dokonalost”?) – určitě ne v tom smyslu, že by všechno věděl, všude byl, atd. O tom vzkříšení už jsem tady taky psal x-krát – je to metafora v tom smyslu, že Ježíšovo “vzkříšení” nebyla nějaká resuscitace, ale přechod do nové formy existence. Ale dokázat to samozřejmě nemohu – prostě jde o to, zda budeš důvěřovat svědectví těch, kdo se se vzkříšeným Ježíšem setkali, nebo ne.
bílej kabát.
Přiznám se, nevěděl jsem to tom, že duch svatý vede i ateisty. O tom jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Myslel jsem, že duch působí pouze vírou. Ale potom, kde je svobodná vůle, když se mnou někdo nebo něco nějakým způsobem manipuluje a já o tom ani nevím. Jinak Ježíš tedy nebyl vzkříšen fyzicky? Ale, jak je potom možné, že s učedníky jedl? A co Lazar? Je kolem toho moc zmatků a nejasností. Nerozumím tomu.