Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
Pelagius says:
May 28, 2013 at 9:28 am
Jinak řečeno, já si nemyslím, že věřit tomu, co se vám v dané situaci jeví jako nejpravděpodobnější, je opravdu to nejlepší, co může člověk udělat.
jack:
Já nevím co chcete vyjádřit slovem nejlepší. Já mluvím o tom,že věřit nejpravděpodobnější variantě je logické. Doufat potom můžete v co chcete,třeba i mimo logiku. Ale logické úvahy asi nejsou vaší silnou stránkou. Já například nevěřím (nepovažuji za pravděpodobné),že jednou vyhraji jackpot v lottu,ale přesto hraji dál a dál,protože pouze tak mohu pořád doufat!
martiXXX says:
May 28, 2013 at 4:26 pm
Podle mě je morálka ateistů i teistů naprosto stejná, nemají co vyčítat. Pokrytectví vládne ateistům i teistům.Lidé si nalhávají, že jsou “lepší”, “výkonnější”, “chytřejší” a že jejich totálně osobní, extrémně omezené zkušenosti jsou zkušenostmi, které zjevují pravdu
jack:
To co jste vypsal není pokrytectví! 🙂
protestant:
Protože jakmile si někdo myslí, že ví kudy a jak Duch Svatý vane, je skoro jisté, že naopak toto vanutí opustil.
jack:
Tak už nám konečně konkrétně napište,komu vane Duch svatý správně! 🙂
protestant:
Jen hlupák si myslí,že toho už ví dost…..
jack:
Teď jste ale zaútočil právě na věřící. Ateisté jsou právě ti,co neustále systematicky zkoumají,protože se domnívají,že mají co! Vy už na vše odpověď máte “Bůh”.
🙂 KAŽDÉ rozhodnutí,které denně děláme,děláme pouze na základě informací,které máme právě k dispozici. Důležité je pouze to,aby jste z dostupných informací udělal správný (logický) závěr. Když získáte informace nové,tak se může klidně závěr změnit a přesto jste nikde neudělal chybu.
Za 500 let bude pravděpodobně spousta teorií opravena a možná i vyvrácena,ale pouze na základě nových poznatků. A pouze hlupák (s vaším názorem) řekne,že lidé byli hlupáci,když vyslovili chybnou teorii. Chytří lidé řeknou,že s těmi informacemi,které měli tenkrát lidé k dispozici,by oni došli ke stejným závěrům.
Jestli vy už dnes víte,co my ostatní budeme vědět až např. za 100 let,tak se s námi o to podělte. Vaše uvažování je opravdu dětinské. 🙁
protestant:
Z doutisícileté zkušenosti církve.
jack:
A ta zkušenost vypadá tak,že existuje nespočet odlišných křesťanských církví a u všech vane “Duch svatý”. 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
treebeard says:
To Jarda, S.V.H. – či niekto berie Turínske plátno vážne? Obávam sa, že až privážne. Napr, v debate o tom, či existujú nejaké fyzické dôkazy existencie Ježiša, mi jeden z diskutérov uviedol práve plátno ako top dôkaz 🙂
S.V.H.:
Ani mě to nepřekvapuje. Já jsem se zase setkal s tím, že na argument ohledně datování Turínského plátna radiokarbonovou metodou, byla první reakce: omyl, podvod (spiknutí!). Je to obdobné jako u popírání důkazů evoluční teorie. Aby byl můj názor udržitelný, musím předpokládat omyly či podvody (často velmi rozsáhlé a koordinované) z řad vědců.
protestant:
Protože jakmile si někdo myslí, že ví kudy a jak Duch Svatý vane, je skoro jisté, že naopak toto vanutí opustil.
S.V.H.:
Takže je dokonce možné takto ovládat vanutí Ducha svatého? Tak to je super! 🙂
jack – sebe do toho taky zahrnuji. Ale když si člověk uvědomí svoji omezenost…….
naštěstí česká pravicová vláda má restituce v pevných rukou..a levičáci nemají šanci je narušit 🙂
jack says:
…..KAŽDÉ rozhodnutí,které denně děláme,děláme pouze na základě informací,které máme právě k dispozici….
protestant:
Jak jste jacku naivní….. 🙂
…..Aktivita plazího mozku a limbického systému sice spadá do oblasti nevědomého rozhodování a lidé velmi snadno podlehnou dojmu o své racionalitě, nicméně realita je jiná. Už jen když se podíváme na neurální strukturu mozku vidíme, že z limbického systému vede do neokortexu 10x více nervových spojů než z neokortexu do limbického systému – lze jasně vidět, že není ve fyziologických možnostech člověka, aby se rozhodoval výlučně racionálně a bez emocí.
Je doloženo mnoho příkladů lidí, kteří měli nádor v oblasti mozku zvané orbitofrontání kortex (OFC) – tato část mozku má na starosti zapojování emocí do rozhodovacího procesu. Musel-li být ze zdravotních důvodů OFC odstraněn, mělo to velké následky na život lidí. Ačkoliv dle testů IQ nedošlo ke změně inteligence, staly se pro lidi s tímto poškozením mozku i naprosto banální rozhodovací problémy neřešitelnými úkoly. Přestože tito lidé při rozhodování absolutně nepociťovali emoce, nestali se prototypy dokonalých lidí – žili v zajetí racionality, kdy se i rozhodování o tom, kam si zajít na oběd, stalo několikahodinovou záležitostí.
Důvodem této nerozhodnosti je jev zvaný rozhodovací paralýza, který velmi dobře vysvětluje Dan Ariely ve své knize Predictably Irrational. Ve zkratce jde o to, že pokud je ve hře mnoho proměnných, které cílí jen na rozumové vnímání (neokortex), stává se rozhodování extrémně náročným a často se stává, že si lidé raději vybírají nedělat nic, než se vystavit tak neblahé zkušenosti jako je se rozhodnout. ….
http://www.growjob.com/clanky-corporate/emoce-vs-racionalno/
Skeptik says:
May 28, 2013 at 2:21 pm
Pelagiusi – nemíním se s tebou přít kolik lidí si myslelo že němci prohrají či vyhrají v době kdy ještě vyhrávali. Mně šlo hlavně o partyzány a odboj. Protože pokud jsi v zemi která je napadena a není ještě okupována tak máš zcela jiné motivace než víru že vyhraješ (ochrana před agresorem například). Třeba u nás byl odboj (jako kdekoli jinde) motivován různými důvody – politika, pomsta, víra ve výhru, okolnosti, zásadovost (to je ten výběr strany) a spoustou dalších. Netroufám si určovat která byla nejčastější a pochybuju že ty ano. Jde ale o to že to jde i bez víry ve výhru. Ty jsi to totiž se snažil postavit tak že to je jediná možnost…
Otázka zní jinak – otázka zní, zda je správné věřit vždycky tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější – a právě na těch příkladech jsem se snažil doložit, že si myslím, že to tak být nemusí.
jack says:
May 28, 2013 at 11:45 pm
protestant:
Z doutisícileté zkušenosti církve.
jack:
A ta zkušenost vypadá tak,že existuje nespočet odlišných křesťanských církví a u všech vane “Duch svatý”.
protestant:
Přesně tak. Je to podobné jako v přirozeném lese. Tam je také mnoho druhů stromů, keřů … A přesto je to les. A na rozdíl od monokulturního lesa les odolný a přirozený.
S.V.H. says:
May 28, 2013 at 3:38 pm
S.V.H.:
Je zajímavé, že jak Pelagius tak Protestant při posuzování racionality rozhodování, čemu by měl člověk věřit, automaticky posunují původní rozhodování o jevech současných či minulých (existuje Bůh? vzkřísil Ježíše?) na rozhodování o jevech budoucích (vyhrají Němci válku? porazíme Švýcary v hokeji?). A nejlépe na rozhodování o jevech budoucích v minulosti – abychom my (na rozdíl od těch, co se rozhodovali) věděli, jak to dopadlo.
K tomu jen dvě poznámky:
1) Mísí se zde asi významy slov věřit a chtít (doufat). Člověk mohl věřit, že Němci válku vyhrají, ale rozhodně to nemusel chtít. A podle toho jednal. Obdobně odsouzený na smrt nemusí věřit, že dostane milost, ale přesto v ní doufá (a proto o ní požádá). Tímto způsobem možná ti “nejliberálnější” věřící (jako prof. Halík) chápou svou víru v Boha – nemyslí si, že Bůh existuje (případně to nezkoumají), ale chtějí aby existoval.
2) Predikce budoucnosti je specifická. Do hry vstupuje spousta neznámých a každý si je vědom, že jeho odhady jsou značně nepřesné. Na začátku války se jevilo jako pravděpodobnější, že vyhraje Německo. Ale bylo zde ohromné množství neznámých, a to docela klíčových (pustí se do sebe Hitler se Stalinem? vstoupí USA do války?). Výsledek navíc může ovlivnit i ten člověk, který se rozhoduje. Výsledek také není binární záležitost – výhra/prohra Německa – mezi “absolutním vítězstvím” a “absolutní porážkou” (když použiji tyto termíny) je celá řada dalších možností. Z těchto důvodů doporučuji analogie s predikcí budoucnosti nepoužívat. Vzhledem k tomu, že nám šlo původně o uvěření současnému nebo minulému jevu, je to dosti zavádějící.
Asi vás překvapím, ale v zásadě bych s vámi souhlasil, přinejmenším v tom smyslu, že výraz “věřit” a “chtít, doufat”, se mi jeví (pokud jde o křesťanskou víru), jako zaměnitelné. Jinak pokud jde o tend druhý bod, ještě jsem zde uváděl analogii s obdobím normalizace, kde myslím podobných neznámých tolik nebylo – bylo tedy v té době správné věřit, že tady ten režim bude navždy? Ale taková otázka má samozřejmě smysl pouze pro toho, komu se minulý režim nelíbil.
jack:
Já nevím co chcete vyjádřit slovem nejlepší. Já mluvím o tom,že věřit nejpravděpodobnější variantě je logické. Doufat potom můžete v co chcete,třeba i mimo logiku. Ale logické úvahy asi nejsou vaší silnou stránkou. Já například nevěřím (nepovažuji za pravděpodobné),že jednou vyhraji jackpot v lottu,ale přesto hraji dál a dál,protože pouze tak mohu pořád doufat!
Bravo!
Právě jste pochopil, v čem je smysl křesťanské víry!
-Pelagius: Otázka zní jinak – otázka zní, zda je správné věřit vždycky tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější
to si myslíte vy – já ukázal že lidé řeší i jiné věci než čemu věřit – vy víru přeceňujete – ten příkal s bojem proti němcům vám nevyšel – zdaleka né všichni bojovali proti němcům proto že věřili že vyhrají – navíc – co je to za hrdinství přidat se na vítěznou stranu? (tedy na stranu o které věřím že zvítězí)
vlastně stejný argument jsem četl u satanistů – křesťani se prostě dali k mocnější straně protože předpokládají vítězství a tak té straně pochlebují a druhou očerňují
Pelagius: Jinak pokud jde o tend druhý bod, ještě jsem zde uváděl analogii s obdobím normalizace, kde myslím podobných neznámých tolik nebylo – bylo tedy v té době správné věřit, že tady ten režim bude navždy?
Ne – nebylo správné věřit že tu bude navždy – žádný režim v minulosti tu nebyl navždy – to nám praví zkušenost. Co se týče odboje vůči komunismu tak platí to samé co jsem napsal o odboji vůči nacismu – těch důvodů bylo mnohem více než jen víra že komunismus nevydrží. Vyřadilo by se jen to vlastenectví, ale ostatní důvody co jsem zmínil by zůstaly.
A jak správně uvedl S.V.H. – schválně zaměňujete víru/doufání v to co se stalo v minulosti (“vzkříšení”) za to co se stane v budoucnosti (víra/doufání v požadovaný konec)
Není nic nadpřirozeného v tom že němci prohráli válku nebo že skončil komunistický blok – ovšem o “vzkříšení” se to říci nedá.
Pelagius: Asi vás překvapím, ale v zásadě bych s vámi souhlasil, přinejmenším v tom smyslu, že výraz “věřit” a “chtít, doufat”, se mi jeví (pokud jde o křesťanskou víru), jako zaměnitelné.
Takže ty jen doufáš že Ježíš byl “vkříšen” – no proč jsi to neřekl rovnou?
Kdyby sis Skeptiku občas něco z té Bible přečetl, pak bys nebyl tak překvapený:
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Židům 11:1
Skeptik says:
May 29, 2013 at 8:13 am
-Pelagius: Otázka zní jinak – otázka zní, zda je správné věřit vždycky tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější
to si myslíte vy – já ukázal že lidé řeší i jiné věci než čemu věřit – vy víru přeceňujete – ten příkal s bojem proti němcům vám nevyšel – zdaleka né všichni bojovali proti němcům proto že věřili že vyhrají – navíc – co je to za hrdinství přidat se na vítěznou stranu? (tedy na stranu o které věřím že zvítězí)
vlastně stejný argument jsem četl u satanistů – křesťani se prostě dali k mocnější straně protože předpokládají vítězství a tak té straně pochlebují a druhou očerňují
Pelagius: Jinak pokud jde o tend druhý bod, ještě jsem zde uváděl analogii s obdobím normalizace, kde myslím podobných neznámých tolik nebylo – bylo tedy v té době správné věřit, že tady ten režim bude navždy?
Ne – nebylo správné věřit že tu bude navždy – žádný režim v minulosti tu nebyl navždy – to nám praví zkušenost. Co se týče odboje vůči komunismu tak platí to samé co jsem napsal o odboji vůči nacismu – těch důvodů bylo mnohem více než jen víra že komunismus nevydrží. Vyřadilo by se jen to vlastenectví, ale ostatní důvody co jsem zmínil by zůstaly.
A jak správně uvedl S.V.H. – schválně zaměňujete víru/doufání v to co se stalo v minulosti (“vzkříšení”) za to co se stane v budoucnosti (víra/doufání v požadovaný konec)
Není nic nadpřirozeného v tom že němci prohráli válku nebo že skončil komunistický blok – ovšem o “vzkříšení” se to říci nedá.
Mám pocit, že jste to stále nepochopil. Mluvím o období, kdy se někdo pustil do boje proti Němcům v době, kdy to vypadalo, že Němci vyhrají. Myslíte, že se někdo pustil do boje proti Němcům s přesvědčením, že to bude k ničemu, protože Německo stejně vyhraje? To je ta otázka, o kterou jde! Moje otázka tedy trvá: Myslíte, že je správné vždycky věřit tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější?
Pokud jde o tu další otázku, jak byste vy vyjádřil rozdíl mezi pojmy víra a doufání? Jinak pro křesťana to, co se stalo v minulosti (Ježíšovo vzkříšení) je tím, co se stane v budoucnosti (všeobecné vzkříšení).
K používání pojmu víra posílám jeden odkaz
http://www.souvislosti.cz/archiv/hejdanek4-90.htm
Skeptik says:
May 29, 2013 at 8:27 am
Pelagius: Asi vás překvapím, ale v zásadě bych s vámi souhlasil, přinejmenším v tom smyslu, že výraz “věřit” a “chtít, doufat”, se mi jeví (pokud jde o křesťanskou víru), jako zaměnitelné.
Takže ty jen doufáš že Ježíš byl “vkříšen” – no proč jsi to neřekl rovnou?
Já mezi těmi pojmy nevidím rozdíl. A znova se ptám, jak bys ty definoval rozdíl mezi pojmy “doufat” a “věřit”?
-Pelagius: Myslíte, že se někdo pustil do boje proti Němcům s přesvědčením, že to bude k ničemu, protože Německo stejně vyhraje? To je ta otázka, o kterou jde!
vždyť tohle jsme už řešili – nečetl jste co jsem v minulosti psal? – přesně na tohle jsem odpovídal – takže si to znovu přečtěte – ano – lidé bojovali proti němcům ikdyž si mysleli že němci vyhrajou