Opravdu si netroufám odhadovat, kolik je mezi věřícími lidí, kteří odmítají evoluční teorii (neodarwinistickou syntézu). Na to je má osobní zkušenost s nimi příliš anekdotická a zkušenosti z diskusí na internetu jsou příliš zatíženy výběrovým efektem. Zkusím ale odhadnout, kolik je mezi „popírači“ evoluční teorie věřících: (téměř) všichni. Respektive jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by odmítal evoluční teorii a zároveň nebyl věřící. Z toho plyne poměrně jasný závěr: odmítání evoluční teorie je způsobeno náboženským přesvědčením. Na druhou stranu mnozí věřící s evoluční teorií problém nemají, takže její odmítání nebude v náboženském přesvědčení spočívat výhradně.
Je zajímavé, že žádná jiná vědecká teorie se netěší takovému „odporu“, navíc ještě z tak jasně vymezeného okruhu osob. I když jsou znalosti široké veřejnosti o teorii relativity nebo kvantové mechanice obdobně kusé (mírně řečeno) jako v případě evoluční teorie, nemá většina lidí problém s jejich přijetím (respektive nemá problém s přijetím názoru, že dané problematice vědecká obec rozumí lépe a má patrně pravdu). Proč je zrovna evoluční teorie v tomto výjimkou a je vnímána tak kontroverzně? Tradiční námitkou je třeba „nechápu, jak se mohlo to a to (třeba to stále skloňované oko) postupně vyvinout“. V pořádku, mnozí lidé stejně tak nechápou jak to, že se s rostoucí rychlostí pohybu zpomaluje čas. Teorii relativity ovšem z tohoto důvodu málokdo zpochybňuje – proč je to právě s evoluční teorií jinak?
Nechci se zde zabývat případy odmítání i jiných vědeckých poznatků, případně vědeckého poznání jako takového. I takoví lidé pochopitelně existují (většinou z řad náboženských fundamentalistů), ale jejich počet je zejména v Evropě (a zejména v ČR) dle mého soudu zcela zanedbatelný. Evoluční teorie je zvláštní v tom, že jí odmítají nejen náboženští fundamentalisté, ale i někteří příslušníci „hlavního proudu“ věřících. A jim bych rád věnovat tento příspěvek.
Pokusil jsem se charakterizovat potenciální důvody, které by mohly věřícího vést k odmítání evoluční teorie. Jelikož nevěřící (alespoň dle mých zkušeností) evoluční teorii nepopírají, je třeba tyto důvody hledat zejména tam, kde by evoluční teorie mohla být v rozporu s náboženskou vírou. Dále uvádím osm důvodů, které se mi podařilo identifikovat, ať už na základě literatury, diskusí či prosté úvahy. Všech osm ovšem postupně odmítám, jakožto neuspokojivé, případně pouze navenek deklarované, a na závěr se pokouším o spekulaci hledající důvod skutečný.
1) Rozpory se Svatými texty
Prvním a nejočividnějším důvodem může být rozpor evoluční teorie se Svatými texty, kupříkladu s Biblí. Tyto rozpory jsou zcela očividné, ovšem pouze v případě, že bereme Bibli doslova. Ale v tom případě se Bible dostává do rozporu i s dalšími vědeckými poznatky – se vznikem a vývojem Vesmíru nebo Sluneční soustavy, s heliocentrismem, paleontologií atd. Proč tedy věřící se stejnou vervou nezpochybňují i kosmologii nebo heliocentrický model Sluneční soustavy? Protože až takhle doslova bere Bibli málokdo – většina věřících nemá problém chápat biblické stvoření světa jako metaforu nebo alegorii, jako hymnus oslavující tvůrčí schopnosti Boha. Podobně lze jako alegorii brát vyhnání z ráje, potopu, dobývání Kanaanu, panenské početí atd. Dají-li se biblické pasáže takto reinterpretovat ve vztahu k heliocentrismu nebo vzniku a vývoji Sluneční soustavy (nemluvě o společenských normách nebo morálních zásadách), proč by měl být problém s evoluční teorií?
2) Stvořitel
Věřící prezentují svého Boha jako tvůrce světa, života i člověka. Evoluční teorie ovšem tvrdí, že se člověk postupně vyvinul z „nečlověka“ tedy z nějakého „zvířecího“ předka. Ve vzniku vesmíru i života má zatím věda stále mnoho neznámých, a proto je tam možné Boha (prozatím) celkem snadno schovat (ať již jako deistického původního hybatele nebo trochu akčnějšího původce života). To ovšem evoluční teorie neřeší – ta vysvětluje (pochopitelně mimo jiné) vznik člověka. Ale ani zde bych neviděl velký problém – Bůh jednoduše zvolil jako způsob tvorby evoluci. Většina věřících navíc tvrdí, že člověka od ostatního tvorstva odlišuje nesmrtelná duše. A tu pochopitelně přímo tvoří Bůh (obdobně se vyjádřil i Jan Pavel II. ve svém dopise Papežské akademii věd z roku 1996 – člověk jakožto „tělo“ vznikl evolučními mechanismy, ale jeho nesmrtelnou duši stvořil Bůh). Bůh tedy mohl zažehnout Velký třesk přesně tím způsobem, aby to celé dospělo až ke člověku (případně do celého procesu ještě tu a tam zasáhnout, viz bod 5) a tomu následně stvořit jeho duši. Konflikt s evoluční teorií tedy opět žádný.
3) Výjimečné postavení člověka
Z pohledu věřícího je člověk v živočišné říši zcela výjimečný, je vrcholem celého stvoření. Narozdíl ode všeho ostatního byl prostě stvořen k obrazu Božímu. Evoluční teorie ovšem člověka vidí jako drobnou „větvičku“ v obrovském stromě života. Každá přeživší větvička je sice jiná, ale žádná není „lepší“ ani „horší“ než ostatní – všechny obstály v evolučním soutěžení (člověka můžeme z evolučního pohledu považovat nanejvýš za úspěšného, ale v tom není rozhodně sám). Se všemi je člověk nějakým způsobem příbuzný – s některými méně, s jinými více (jediné procento rozdílnosti DNA člověka a šimpanze je všeobecně známé). Ani zde se mi ale rozpor nezdá nijak dramatický – důležité a výjimečné je to, co za důležité a výjimečné považuje Bůh. Má-li člověk narozdíl od ostatní živé přírody nesmrtelnou duši (viz předchozí bod 2), tak bezesporu unikátní je.
4) Smrt v Božím plánu
Poměrně zvláštním důvodem pro odmítání evoluční teorie (neodarwinistického paradigmatu) je role smrti v celém procesu. V přírodním výběru je smrt tím, co selektuje úspěšné a neúspěšné jedince. Pokud by byla evoluce Božím nástrojem pro stvoření organismů, musela by být smrt (a z ní plynoucí utrpení) součástí celého Božího plánu. S tím mají někteří věřící problém a hledají pro svého dobrého Boha jakési „alibi“, aby ho vyvázali z odpovědnosti za smrt a utrpení (např. že smrt vstoupila do světa až s prvotním hříchem, „pokažením“ stvoření). Smrt je ovšem zcela nepopiratelnou součástí tohoto světa, takže buď byla od začátku součástí Božího plánu (ať už Bůh tvoří pomocí evoluce nebo jinak), nebo se Bohu do jeho stvoření nějak propašovala (opět ať už tvořil evolucí nebo v šesti dnech). Je to prostě prašť jako uhoď (i když tradiční křesťanská verze má tu přidanou hodnotu, že kromě ospravedlnění Boha ještě celou vinu za smrt svaluje na člověka, což je asi hlavní účel).
5) Cíl stvoření
Již v bodě 3 bylo řečeno, že podle většiny věřících je člověk vyvrcholením celého stvoření, že k němu stvoření směřovalo. Evoluce přírodním výběrem je ovšem proces zcela slepý bez konkrétního cíle a směru. Kdyby před cca 65 miliony lety nezasáhl Zemi asteroid způsobivší vyhynutí dinosaurů, člověk by možná vůbec nevznikl (ale třeba by zde dnes nad evoluční teorií hloubali inteligentní potomci dinosaurů), nemluvě o dalších milionech drobných událostí, které měly na evoluční vývoj vliv. Tento důvod odmítání evoluční teorie je dle mého soudu opět zcela neuspokojivý – Bůh ve své vševědoucnosti přece dobře ví, kam evoluce povede (proto jí na začátku nastartoval tak, jak jí nastartoval, že?), případně není problém tu a tam zasáhnout a vývoji požadovaným směrem pomoci (nemusí to být nutně tak spektakulární zásah jako zmíněný asteroid).
6) Budoucí vývoj
Evoluce je stále pracující proces (pokud jsou splněny podmínky pro její fungování), a proto jsou všechny současné formy života včetně člověka vlastně jen přechodným stavem. Všichni jsme přechodovými články mezi našimi předky a potomky. Každý druh se může v budoucnosti vyvinout k nepoznání, rozvětvit se v několik různých druhů nebo se třeba dokonale přizpůsobit podmínkám a příliš se neměnit. Anebo vyhynout. Vše záleží zejména na měnících se podmínkách prostředí (do kterých pochopitelně patří i ostatní druhy). Věřící ale člověka pokládají za vrchol stvoření – jak by se z něj tedy mohlo vyvinout něco „vrcholnějšího“, případně naopak „méně vrcholného“? Jak by mohl být člověk vytlačen něčím jiným? Zde je na místě se ptát, proč mají věřící problém s evoluční teorií, když možný konec lidského druhu předpokládají i jiné vědní obory – například budoucí vývoj Slunce přes rudého obra až k bílému trpaslíku neumožní přetrvání života na Zemi. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval vývojový cyklus Slunce nebo kosmologii konce vesmíru. Jestli věřící předpokládají příchod Božího království (nebo jiné verze) před kolapsem Slunce, není problém ho předpokládat i před nějakými výraznými evolučními změnami člověka. Případně lze člověka považovat za již „dokonale přizpůsobeného“, který díky svým technologiím odolá všem budoucím adaptačním tlakům.
7) Důkazy
Alespoň pro úplnost zmíním další možný důvod pro odmítání evoluční teorie, a to důkazy proti ní, případně neprůkaznost důkazů v její prospěch. Asi nejskloňovanějším důkazem pro stvoření je „argument from design“ (teleologický argument), tedy tvrzení, že v samotné složitosti světa a přírody je zjevný design ukazující na inteligentního stvořitele. A je pravdou, že když zcela neinformovanému člověku předložíte verzi „stvoření“ versus verze „evoluce“ pro vznik jednotlivých druhů, patrně se intuitivně přikloní ke stvoření. Když ale budete přidávat další a další důkazy a vysvětlení, s největší pravděpodobností se postupně naopak přikloní k evoluční teorii (není-li zatížen náboženskými předsudky). Důkazy pro evoluční teorii jsou naprosto zdrcující – tvrdit cokoliv jiného vyžaduje buď jejich neznalost, nebo vědomé popírání. Ač se věřící „důkazy“ často zaklínají jakožto důvodem odmítání evoluce, považuji to pouze za pokus o zpětnou racionalizaci jejich postoje. Pěkně to ilustruje odmítání evoluční teorie i v případě její neznalosti – „sestavení knihy výbuchem v tiskárně“, „proč jsou zde ještě opice, když se z opice vyvinul člověk“ nebo „kde jsou krokodýlokachny“ jsou sice extrémní případy, ale mohou demonstrovat evidentní neznalost evolučního procesu. To by nebylo nic zvláštního – obecné povědomí o teorii relativity nebo kvantové mechanice bude nejspíš podobně zkreslené. Málokdo ale tyto teorie odmítá.
8 ) Morální důsledky
Poněkud obskurním, i když překvapivě rozšířeným, důvodem jsou morální důsledky, které z evoluční teorie (konkrétně z neodarwinismu) údajně plynou. Nebudu se těmito domnělými důsledky zaobírat, z hlediska pravdivosti evoluční teorie je to zcela irelevantní. Jakoby morální důsledky nějaké vědecké teorie měly vliv na její pravdivost.
Jak je vidět, nepodařilo se mi identifikovat jediný zásadní rozpor mezi evoluční teorií a vírou v Boha. Pomineme-li náboženské fundamentalisty, kteří své Svaté knihy berou doslova, je dle mého soudu náboženská víra s neodarwinistickou evolucí bez potíží slučitelná (i kdyby to mělo být formou teistické evoluce nebo něčeho podobného). Proč tedy mnozí věřící evoluční teorii odmítají?
Zde se dostávám na pole spekulací, ale pokusím se formulovat určitou hypotézu. Věřící považují evoluční teorii za neslučitelnou s vírou v Boha, protože jim jednoduše někdo řekl, že je s vírou v Boha neslučitelná. Nějaká autorita (rodiče, duchovní apod.) tento názor zastává, a proto ho přebírá i příslušná osoba. (Tato hypotéza by mohla být testovatelná například zjišťováním rozvrstvení názoru na evoluční teorii mezi věřícími. Podle ní by se dalo očekávat, že názor na evoluční teorii bude uvnitř nějakým způsobem vymezených náboženských skupin poměrně homogenní, kdežto mezi těmito skupinami by mohl být rozdílný.)
Zde definovaná hypotéza možná nemusí vypadat vůči věřícím, kteří odmítají evoluční teorii, zrovna lichotivě (k žádné lepší jsem ale nedospěl). Vlastně to znamená, že se nad daným problémem pořádně nezamysleli. A to by mělo být právě cílem tohoto příspěvku. Aby každý, kdo odmítá evoluční teorii, zkusil zanalyzovat, v čem je podle něj evoluční teorie v rozporu s jeho vírou v Boha (což mimo jiné také znamená zjistit, co to evoluční teorie – neodarwinistická syntéza vlastně je a jak funguje, a předejít tak otázkám „jak se mohlo oko vyvinout náhodou?“ apod. – viz bod 7). Je to některý ze zde uvedených důvodů (co potom mé námitky na ně?) nebo nějaký úplně jiný, na který jsem nepřišel?
— S.V.H
-Pelagius: Jinak pro křesťana to, co se stalo v minulosti (Ježíšovo vzkříšení) je tím, co se stane v budoucnosti (všeobecné vzkříšení).
to už jsme taky řešili – ty vzkříšení nejsou stejná – tedy nelze (i pokud věříme že to první se stalo) z toho prvního vzkříšení vyvozovat to druhé vzkříšení – koukám že vůbec nečtete co píšu nebo máte v sobě režim zaseklé gramofonové desky
myslím že rozdíl mezi doufáním a věřením zde byl už několikrát popsán
už jsem zde posílal článek kde to bylo rozebráno detailněji
byl tam napsán rozdíl mezi termíny: víra, důvěra a přesvědčení
víra byla myslím od autority a nelze ji zklamat – zklamat lze jen autoritu
důvěra byla v člověka a v tom člověku se lze zklamat
přesvědčení bylo od důkazů které mohou být zpochybněny či přidány další (tedy osoba nedůležitá)
doufání je sázka na nepravděpodobnou událost (doufaní že vyhraju ve sportce)
-Protestant:-Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
jenže my zde neřešíme “věřit Bohu” – my zde řešíme “věřit” obecně (např.: věřit že němci vyhrajou válku)
spolehnout se v co doufáme – jak jsem již psal doufat můžeme třeba že vyhraji ve sportce
spolehnout se na to doufání pak znamená koupit si dům (podepsat kupní smlouvu) ještě než bude tah sportky ve kterém doufám že vyhraji
to Pelagius: jak bys ty definoval rozdíl mezi pojmy “doufat” a “věřit”?
V slovenčine je v týchto pojmoch rozdiel aj vo vzťahu k času – dúfanie sa vždy vzťahuje k budúcnosti (dúfam, že sa to stane) alebo k minulej udalosti, ktorá však ovplyvní budúcnosť (dúfam, že si zamkol tie dvere, lebo…, dúfam, že mu povedal, že nie, lebo inak budem musieť niečo urobiť). Verenie sa týka skôr minulosti (verím, že sa to stalo, verím, že hovoríš pravdu).
Druhý rozdiel je v istote – dúfať vyjadruje len prianie, ktoré však nemusí byť ničím podložené, veriť v niečo budúce znamená mať dôvody. Veriť smerom do minulosti sa asi dá aj bez racionálneho dôvodu, ale to je možno práve deformácia spôsobená Bibliou (blahoslavení, čo nevideli a uverili) – kresťanstvo sa nás snaží presvedčiť, že uveriť niečomu bezdôvodne je cnosť. V mimokresťanských debatách znamená veriť niečomu minulému to, že síce nemám absolútny dôkaz, ale zdroje svojho názoru považujem za dôveryhodné (veriť je v tomto význame synonymom dôverovať). Z tohto pohľadu sa Tomáš previnil viac ako dnešní ateisti – on totiž mal považovať Ježiša, ktorého osobne poznal, za dôveryhodného a schopného vstať z mŕtvych, rovnako mal za dôveryhodných považovať aj kolegov apoštolov. Dnešný človek nemá komu dôverovať, má len nekvalitný a podozrivý text Nového Zákona – ostáva mu teda len slepo veriť.
Skeptik says:
May 29, 2013 at 9:26 am
-Protestant:-Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
jenže my zde neřešíme “věřit Bohu” – my zde řešíme “věřit” obecně (např.: věřit že němci vyhrajou válku)
protestant:
Ne. Psal jsi o víře v Ježíšovo vzkříšení.
treebeard says:
…Dnešný človek nemá komu dôverovať, má len nekvalitný a podozrivý text Nového Zákona – ostáva mu teda len slepo veriť.
protestant:
Můžeš důvěřovat vzkříšenému Kristu…
treebeard: V mimokresťanských debatách znamená veriť niečomu minulému to, že síce nemám absolútny dôkaz, ale zdroje svojho názoru považujem za dôveryhodné (veriť je v tomto význame synonymom dôverovať).
to je to co je označeno v mém popisu jako přesvědčení – viz přesvědčení (na základě důkazů ne osoby) a důvěra (osobě)
A kresťanov sa v slove veriť spája minulosť s budúcnosťou. Pretože veria (malo by to byť viac, než len dúfať), že sa v minulosti niečo stalo a že vďaka tomu, že sú ochotní tomu uveriť (je to zásluha zásadného významu), dúfajú (priam až veria, hoci by nemali), že to s nimi v budúcnosti dopadne dobre.
Klasický kresťanský kruh. Aj u toho Turínskeho plátna to funguje podobne – na plátne musí byť Ježiš, pretože všetci vieme, že Ježiš žil a bol ukrižovaný, z toho vyvodzujeme aj to, že ten obraz znázorňuje ukrižovaného a plátno je zas dôkazom, že Ježiš žil.
protestant: Ne. Psal jsi o víře v Ježíšovo vzkříšení.
pokud vím tak pelagius důvěřuje apoštolům – jak jsem psal – je rozdíl mezi vírou a důvěrou – věřit může bohu či faráři či někomu jinému (prostě autoritě) – on však důvěřuje apoštolům že jsou bezůhonní ikdyž sám přiznává že se mýlili – to ovšem důvěru narušuje (důvěru v pravdivost jejich poznání) – víru autoritě to nenarušuje ale nemyslím si že považuje apoštoly za autoritu co má vždy pravdu (což sám řekl) takže víru můžeme vyloučit – on si akorát neuvědomuje že musí vyloučit i důvěru (z důvodu který byl popsán výše)
protestant:
Můžeš důvěřovat vzkříšenému Kristu…
Mohol by som mu dôverovať, keby som ho stretol, že ma neklame, že je to on 😉
Ale takto môžem len (takmer) slepo veriť alebo na základe nepriamych dôkazov neveriť, že vzkriesený bol. To takmer znamená, že máme pár nedôveryhodných zdrojov, v ktorých navyše chýba veľa detailov.
Máme napríklad veriť vo vzkriesenie Daniela Ekechukwu? A dôverovať mu? http://www.deceptioninthechurch.com/ekechart.html
Jak jsem psal Pelagius důvěřuje apoštolům – je to jako důvěřovat přesvědčeným komunistům že komunismus je nejlepší systém. Navíc sám uznává že apoštolové se mýlili ve věroučných otázkách (vzkříšení všech podle nich nastane ještě za jejich života) ovšem i přesto jim ve věroučných otázkách důvěřuje (vzkříšení Ježíše nastalo a má ho na starosti bůh). (Přičemž v jednom vzkříšení se podle něj mýlili a v druhém ne)
treebeard says:
May 29, 2013 at 9:50 am
protestant:
Můžeš důvěřovat vzkříšenému Kristu…
Mohol by som mu dôverovať, keby som ho stretol, že ma neklame, že je to on 😉
Ale takto môžem len (takmer) slepo veriť alebo na základe nepriamych dôkazov neveriť, že vzkriesený bol. To takmer znamená, že máme pár nedôveryhodných zdrojov, v ktorých navyše chýba veľa detailov.
Máme napríklad veriť vo vzkriesenie Daniela Ekechukwu? A dôverovať mu? http://www.deceptioninthechurch.com/ekechart.html
Jarda:
Existuje nějaký Reinhard Bonnke. Do Afriky se asi nedostaneme, jsme ochotni, na základě následujících zpráv, uvěřit, že Bonnke fakticky, jménem Ježíše Krista, dělá zázraky? Dokonce prý vzkřísil z mrtvých 4 lidi.
http://www.bonnke.net/cfan/cs/home/reinhard-bonnke
http://milost.sk/logos/clanok/fenomen-reinhard-bonnke
http://www.youtube.com/watch?v=MBtBHZtdU78
http://www.youtube.com/watch?v=WEY1HuflLNQ
A další a další.
Odpůrci ale tvrdí toto:
http://odkrytelzi.cz/nejen-pro-krestany/nebiblicke-principy-full-flame/
Pelagius:
Myslíte, že je správné vždycky věřit tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější?
Pokud jde o tu další otázku, jak byste vy vyjádřil rozdíl mezi pojmy víra a doufání? Jinak pro křesťana to, co se stalo v minulosti (Ježíšovo vzkříšení) je tím, co se stane v budoucnosti (všeobecné vzkříšení).
K používání pojmu víra posílám jeden odkaz
http://www.souvislosti.cz/archiv/hejdanek4-90.htm
Jarda:
A co říká prof. Sokol v rozhovoru “V ateismu je vždy kus osobního zklamání” v KT č. 22/2012?
“Kdybychom byli nesmrtelní, měli bychom na všechno dost času, na životě by nebylo nic dramatického a svět by byl plný otrávených a unavených lidí.”
A jaké to tedy bude po tom budoucím vzkříšení, až lidé budou žít věčně v Božím Království, kde nebudou žádné choroby, bacily, dravé šelmy, zemětřesení, hurikány, nebude tam mrznout, všichni se budou mít dobře, budou šťastni a blaženi při patření na Pána Boha budou mávat palmovými ratolestmi a volat Hosana a Halellujah.
Teď jenom otázka, proč Dobrotivý Pán Bůh, který je Vševědoucí a tudíž ví, kdo je dobrý, dělá tady tu mezeru mezi někdejším Rájem a budoucím Královstvím Božím, aby lidi vyzkoušel.
Hle co jsem našel v tom Pelagiově odkazu:
“Rozdělení křesťanů je vzpourou proti Ježíšovu programu, podobně jako každý nacionalismus, rasismus a vůbec každá ideologie nadřazenosti.”
Skeptik says:
May 29, 2013 at 10:48 am
Hle co jsem našel v tom Pelagiově odkazu:
“Rozdělení křesťanů je vzpourou proti Ježíšovu programu, podobně jako každý nacionalismus, rasismus a vůbec každá ideologie nadřazenosti.
bílej babát:
…duch přece vane, kudy se mu zlíbí a to holt vyvolává tu vzpouru.
Pelagius says:
May 29, 2013 at 7:37 am
jack:
Já nevím co chcete vyjádřit slovem nejlepší. Já mluvím o tom,že věřit nejpravděpodobnější variantě je logické. Doufat potom můžete v co chcete,třeba i mimo logiku. Ale logické úvahy asi nejsou vaší silnou stránkou. Já například nevěřím (nepovažuji za pravděpodobné),že jednou vyhraji jackpot v lottu,ale přesto hraji dál a dál,protože pouze tak mohu pořád doufat!
Bravo!
Právě jste pochopil, v čem je smysl křesťanské víry!
bílej kabát:
Ale Jack píše, že NEVĚŘÍ, že jednou vyhraje jackpot, přesto hraje dál,protože pouze tak může doufat. Takže ty NEVĚŘÍŠ, že Ježíš byl vzkříšen, ale hraješ to s ním dál,aby mohl doufat?
Pelagius says:
Asi vás překvapím, ale v zásadě bych s vámi souhlasil, přinejmenším v tom smyslu, že výraz “věřit” a “chtít, doufat”, se mi jeví (pokud jde o křesťanskou víru), jako zaměnitelné. Jinak pokud jde o tend druhý bod, ještě jsem zde uváděl analogii s obdobím normalizace, kde myslím podobných neznámých tolik nebylo – bylo tedy v té době správné věřit, že tady ten režim bude navždy? Ale taková otázka má samozřejmě smysl pouze pro toho, komu se minulý režim nelíbil.
…
Mám pocit, že jste to stále nepochopil. Mluvím o období, kdy se někdo pustil do boje proti Němcům v době, kdy to vypadalo, že Němci vyhrají. Myslíte, že se někdo pustil do boje proti Němcům s přesvědčením, že to bude k ničemu, protože Německo stejně vyhraje? To je ta otázka, o kterou jde! Moje otázka tedy trvá: Myslíte, že je správné vždycky věřit tomu, co se jeví jako nejpravděpodobnější?
Pokud jde o tu další otázku, jak byste vy vyjádřil rozdíl mezi pojmy víra a doufání? Jinak pro křesťana to, co se stalo v minulosti (Ježíšovo vzkříšení) je tím, co se stane v budoucnosti (všeobecné vzkříšení).
K používání pojmu víra posílám jeden odkaz
http://www.souvislosti.cz/archiv/hejdanek4-90.htm
S.V.H.:
Právě proto jsem psal, že analogie víry v jev minulý (Ježíš byl vzkříšen) nebo současný (existuje Bůh) s vírou v jev budoucí (padne komunistická diktatura) je falešná. Pokud to chcete mermomocí spojit s komunistickým režimem, měla by analogie vypadat takto: Bylo správné v 50. letech věřit, že v zemi vládne komunistická diktatura (nazveme-li ten režim takto)? Nebo: Bylo správné v 50. letech věřit, že se v minulosti dostali komunisté k moci? Při volbě, čemu věřit, bychom v těchto případech asi neměli dát na to, čemu chceme věřit nebo v co chceme doufat.
Problematičnost posunu v analogii k víře v jev budoucí může ukázat tento příklad: Bylo správné v 50. letech věřit, že komunistický režim padne do pěti minut? Ač by to asi mnozí chtěli a doufali v to, málokdo tomu věřil. A porovnejme: Bylo správné v 50. letech věřit, že komunistický režim tady bude navždy? To je přece něco totálně jiného!
bílej babát:
…duch přece vane, kudy se mu zlíbí a to holt vyvolává tu vzpouru.
S.V.H.:
Je skoro jisté, že Duch už nevane, kudy se mu zlíbí. Plyne to z těchto Protestantových výroků:
protestant:
Duch vane kudy se mu zlíbí….
protestant:
Protože jakmile si někdo myslí, že ví kudy a jak Duch Svatý vane, je skoro jisté, že naopak toto vanutí opustil.
Skeptik says:
May 29, 2013 at 9:19 am
myslím že rozdíl mezi doufáním a věřením zde byl už několikrát popsán
už jsem zde posílal článek kde to bylo rozebráno detailněji
byl tam napsán rozdíl mezi termíny: víra, důvěra a přesvědčení
víra byla myslím od autority a nelze ji zklamat – zklamat lze jen autoritu
důvěra byla v člověka a v tom člověku se lze zklamat
přesvědčení bylo od důkazů které mohou být zpochybněny či přidány další (tedy osoba nedůležitá)
doufání je sázka na nepravděpodobnou událost (doufaní že vyhraju ve sportce)
Mám pochybnosti, zda lze tyto pojmy takto oddělovat. Dám tedy jiný příklad: Když dva lidé vstupují do manželství (předpokládejme, že nejde o sňatkový podvod nebo fingovaný sňatek) – myslíš, že “věří”, nebo “doufají” že jim to vyjde? Možná spíš doufají, jelikož při vysoké rozvodovosti v současném světě je stabilní manželství “nepravděpodobnou událostí”. Ale přesto do toho svazku vstupují. Proč? Takže já mám pochybnosti o platnosti tady těch definic, které uvádíš.
bílej kabát:
Ale Jack píše, že NEVĚŘÍ, že jednou vyhraje jackpot, přesto hraje dál,protože pouze tak může doufat. Takže ty NEVĚŘÍŠ, že Ježíš byl vzkříšen, ale hraješ to s ním dál,aby mohl doufat?
Ne, já věřím a doufám (a nevidím v těch slovech významný rozdíl), že Ježíš byl vzkříšen.