Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Ezoterika v tom moc zběhlý nejsem….takže ezoterik je ten kdo?
našel jsem tohle:
Esoterismus (z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“) je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Je protikladem exoterismu, který naopak představuje obecně známé vědění.
Martixxx jsi esoterik? Teda nic mi po tom není, ale můžeš odpovědět jestli chceš.
Jirka:
Anglická wiki je mnohem podrobnější
http://en.wikipedia.org/wiki/Esotericism
protestant:
To je odpověď. Přece nebudu diskutovat o matematické analýze s člověkem, který nezná malou násobilku. To je vyhozený čas.
jack:
V tomto případě by jste měl pravdu,ale to NENÍ váš případ.
Vaše náboženská historka NENÍ matematická analýza.
Já mám rád fantastické přiběhy,jak ve formě knižní,tak filmové. Ale spisovatelé a scénaristé vypráví za prvé příběh logicky konzistentní a na konci netvrdí,že je to skutečná realita!
Jak autoři,tak čtenáři či diváci chápou,že jde o vymyšlený příběh,který nemá nic společného s realitou.
Váš příběh je také velmi fantastický,ale chybí mu logická konzistentnost. Nejhorší potom je vaše představa,že je to příběh,který se skutečně stal! Snad pochopíte ten rozdíl!
Ale co ta vaše logika. Napsal jste,že není dokázáno,že by letadlo nemohlo přistát na nádraží. S tím souhlasím.Ale teď mi vysvětlete,jestli to má nějaký vliv na můj logický příklad! Vyvozujete z tohoto faktu,že je logické čekat na letadlo na nádraží,protože není dokázáno,že letadlo na nádraží nemůže přistát? Nebo co jste tou (hloupou) poznámkou chtěl vyjádřit?
protestant:
To nejsou pindy, ale poukázání na to, že absolutně netušíte co je to modlitba. 🙂
jack:
Možná u té vaší! A nezobecňujte zase vaše subjektivní názory na modlitbu na všechny věřící. Takový obrázek jsem si udělal po tom,co jsem od věřících zjistil co je obsahem modlitby!
Ještě jste mi neodpověděl. Co by se muselo stát,aby jste VĚDĚL,že Bůh existuje a ne pouze věřil s pochybnostmi. Napsal jste,že se s Bohem střetáváte! Střetáváte se s Bohem a NEVÍTE,jestli existuje???
protestant:
Pokud jak tvrdíte – Jirka odpovídá když nemá co říci, co pak je tento váš poslední příspěvek? Co jste jím k diskuzi řekl?
jack:
Znáte zákon akce a reakce? Tak ode mne to byla reakce. To jste vážně nepochopil?
protestant:
Už jsem to napsal, ale pro nechápavé zopakuji.
Když chci letadlem do Mnichova a Bůh mne pošel čekat na nádraží místo na letiště tak je to z mého i obecně lidského hlediska zdánlivě nelogické. jenže boží logika dosáhne dál. Z pohledu boží logiky je nelogické do Mnichova použít letadlo, tedy nejméně ekologický způsob přepravy a tedy to, že nás Bůh směřuje na nádraží místo na letiště je nakonec velmi logické, protože nás to vede k šetrnějšímu přístupu ke všem svým bližním na Zemi. Chápete už? 🙂
jack:
Ale proč to píšete,když to nemá nic společného s mým příkladem???
Vy jste teď jasně napsal,že vás Bůh posílá na nádraží,protože jízda vlakem je ekologičtější než letadlo. Mě to nevadí,že Bůh je aktivní ekolog,ALE on vás poslal (podle vás) na nádraží na vlak!! Já v tom tedy narozdíl od vás nic nelogického nevidím.
Nelogické by bylo,kdyby vás poslal na nádraží čekat na letadlo a o tom jsem také psal!!
Vy vážně nerozumíte ani logice vlastního textu??? 🙂
protestant:
Michal je sice ateistou, ale na rozdíl od vás probírané problematice rozumí. Má to nastudované. A velmi důkladně.
jack:
Ale vždyť o tom jsem psal. Michal vám důkladně vypsal v několika článcích,jak je vaše historka nelogická,ale vy jste ani v jednom případě nedokázali jeho argumenty vyvrátit!
Jirka says:
January 11, 2013 at 8:29 am
Z druhé strany je vesmír na Bohu závislý. Z uvedeného textu je velmi dobře patrné, že alespoň ve svém vzniku.
Já pochybuju, že jste to celé četl…
jack:
Obávám se,že nemáte pravdu. Žádná taková závislost nebyla objevena. Ani nemohla.
Lidstvo ještě neobjevilo boha,aby mu mohlo přisoudit závislost vesmíru.
Neřešte existenci vesmíru,ten by musel vzniknou až po existenci Boha. Začněte tedy pěkně od začátku. První byl Bůh. Jak vznikl?
Ale když už mluvíte pořád o Bohu. Na kterém bohu je vlastně podle vás závislý vznik vesmíru?
Jirka:
Jr to hypotéza, k diskuzi…. nechápete hypotéza. Zkuste přijít s jiným vysvětlením vzniku vesmíru a můžeme se bavit. Vy však napíšete:
,BŮH BY PROSTĚ EXISTOVAL A BASTA!!
Pokud někdo chce diskutovat ve smyslu já mám pravdu A BASTA, tak jaká diskuze?
To nemá smysl a vůbec celým přístupem děláte ateistům na úrovni docela ostudu, ale to už jinde jsme to je jiná vesnice, že. Ivánku.
jack:
Nevím jestli dělám ostudu,ale vy si neustéle odporujete.
Dříve jste napsal,že existenci i neexistenci Boha nemůžeme prokázat.
S tím souhlasím,ale to znamená,že vše týkající se Boha,není hypotéza,ale pouze nevyvratitelná hypotéza,protože ta nepřipouští ověřování a je z tohoto důvodu vědecky bezcenná!!
Hypotéza (řecky ϋπόθεσις hypo-thesis, podklad, princip, předpoklad) znamená výpověď, jejíž platnost se pouze předpokládá, ale zároveň formulovanou tak, aby ji bylo možno potvrdit nebo vyvrátit. Původně právní a řečnický termín se stal základem empirické vědy a znamená dnes nejčastěji vědeckou hypotézu, výchozí předpoklad, který je třeba ověřovat, který však takové ověřování umožňuje. Tvrzení, které žádné ověřování nepřipouští, tak zvaná nevyvratitelná hypotéza, je vědecky bezcenné.
Pro poučení:
Z nauky Církve:
Bůh je pánem nebe i země.[De fide]
Bůh je nekonečně spravedlivý.[De fide]
Bůh je nekonečně milosrdný.[De fide]
Smrtí přestává možnost zásluh a obrácení.[Sent. Cert.]
Duše spravedlivých, které jsou v okamžiku smrti prosty všech hříchů a trestů za hříchy, vcházejí do nebe.[De fide]
Duše těch, kdo umírají ve stavu těžkého osobního hříchu, přicházejí do pekla.[De fide]
Duše spravedlivých, které v okamžiku smrti jsou zatíženy lehkými hříchy nebo časnými tresty za hříchy, jdou do očistce.[De fide]
Srov. Dogmatika. Olomouc; Matice cyrilometodějská, 1994.
1) Dogmata jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v oblastech, u kterých došlo v minulosti ke sporům. Vyhlášená dogmata se vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Zde uvedená dogmata nevyjadřují celou nauku Církve k danému tématu, ale pouze zdůrazňují některé oblasti. Uvádíme stručné formulace, které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve.
Poznámka:
De fide – pravda víry;
Sent. cert. – logický závěr vyvozený z pravdy víry;
Sent. comm. – všeobecně rozšířené mínění teologů;
Sent. fidei prox. – pravda považovaná za zjevenou Bohem, kterou však Církev definitivním způsobem neprohlásila za pravdu víry.
http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2012-23.pdf
Jirka says:
January 11, 2013 at 8:38 am
Tak teď nevím Jacku, nejde prokázat existence ani neexistence? Tak díky to tady od začátku tvrdím….! Gratuluju k tomu jste došel sám. super!
jack:
To tvrdím od začátku i já. Proto je vše co se týká bohů či Boha pouhou nevyvratitelnou hypotézou,která je vědecky bezcenná.
Co je to s vámi. Kolikrát jsem tady už napsal stejný příklad nevyvratitelné hypotézy s mimozemšťany v galaxii M31!!!
NEVÍME,jestli tam existují a nemůžeme prokázat ani jejich existenci ani neexistenci,ALE jedno víme,nemáme naprosto žádný DŮVOD (argument,informaci) K VÍŘE,ŽE BY TAM MĚLI EXISTOVAT!!!!!
A PŘESNĚ TAK JE TO I Z VAŠÍ NADPŘIROZENOU BYTOSTÍ,KTERÉ ŘÍKÁTE BŮH!!!
Už se vám vyjasnilo? Nebo je pořád tma v hlavě?
Jirka says:
January 11, 2013 at 11:44 am
Vždyť obyčejní křesťané mají ve své víře GULÁŠ!
A možná mi to uniklo, ale to dokazuje co? Je to totiž zdejší hojný argument, takže prosím co z toho plyne, že sami křesťané v tom mají guláš(lépe řečeno spory)?
jack:
Vy z toho Jirko vážně nedokážete nic vyvodit,ani otázku?
Třeba,jak je to možné,když se všichni střetávají se stejným Bohem a Bůh chce,aby věříli právě a jen v něho. Proč jsou tedy věřící mezi sebou tak zmatení, zakládají desítky křesťanských církví a dohadují se,čí pohled je ten jediný správný?
To není všemocný Bůh ani schopen přesvědčit věřící o jedné jediné víře?
Jirka says:
January 11, 2013 at 11:56 am
Jistě každý má právo na svůj názor, ale když se chce o něčem bavit…. pak můžeme argumentovat, že pán Bůh není a nebo je stařeček na obláčku….
jack:
A vy jste se Jirko seznámil se všemi náboženskými názory na nejrůznější bohy?
Pochybuji! Tak co vás vede k myšlence,že můžete mluvit o svém náboženství,jako by bylo to jediné pravé? Co když mají pravdu scientologové?
protestant:
To je logické. Mluví přece o stejném Bohu… 🙂
jack:
On se střetává se stejným Bohem jako vy,ale má odlišné náboženství?
A to je nějaký boží záměr??
Jirka says:
January 11, 2013 at 12:06 pm
vždyť ať si je vykládá, to je přece svoboda, milý ČB. To přece není problém ,nebo ano?
jack:
To není problém??? Vždyť tvrdíte (věřící),že hledáte pravdu!! To vám nevadí,že má každý svou vlastní pravdu?? Co tedy pro vás pravda znamená?
protestant says:
January 11, 2013 at 1:03 pm
…..Všechna tato tři „abrahámská“ monoteistická náboženství vycházejí ze stejných kořenů, uctívají stejného Boha….
jack:
Základní vlastností křesťanského Boha je jeho Trojjedinost.
Je židovský či muslimský bůh Trojjediný??
protestant says:
January 11, 2013 at 1:33 pm
Ale jestli myslíš království boží – tak o tom nikdo nic neví….
jack:
???? Tak proč věříte,že existuje????
Jirka says:
January 11, 2013 at 2:39 pm
Buď věřit chci nebo ne.
jack:
S tím souhlasím. To je to nejdůležitější v každém náboženství. Pak už jen stačí si nějakou líbivou víru vybrat a najednou jsem katolík,mormon,buddhista či scientolog!
A můžu začít mluvit o své víře se stejným zapálením jako vy a tvrdit:” Vy mě nechcete chápat.”
Jarda says:
January 12, 2013 at 12:09 am
Pro poučení:
Z nauky Církve:
Bůh je pánem nebe i země.[De fide]
Bůh je nekonečně spravedlivý.[De fide]
Bůh je nekonečně milosrdný.[De fide]
Smrtí přestává možnost zásluh a obrácení.[Sent. Cert.]
Duše spravedlivých, které jsou v okamžiku smrti prosty všech hříchů a trestů za hříchy, vcházejí do nebe.[De fide]
Duše těch, kdo umírají ve stavu těžkého osobního hříchu, přicházejí do pekla.[De fide]
Duše spravedlivých, které v okamžiku smrti jsou zatíženy lehkými hříchy nebo časnými tresty za hříchy, jdou do očistce.[De fide]
Srov. Dogmatika. Olomouc; Matice cyrilometodějská, 1994.
1) Dogmata jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v oblastech, u kterých došlo v minulosti ke sporům. Vyhlášená dogmata se vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Zde uvedená dogmata nevyjadřují celou nauku Církve k danému tématu, ale pouze zdůrazňují některé oblasti. Uvádíme stručné formulace, které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve.
Poznámka:
De fide – pravda víry;
Sent. cert. – logický závěr vyvozený z pravdy víry;
Sent. comm. – všeobecně rozšířené mínění teologů;
Sent. fidei prox. – pravda považovaná za zjevenou Bohem, kterou však Církev definitivním způsobem neprohlásila za pravdu víry.
jack:
Pěkné Jardo. Moc hezká ukázka hledání PRAVDY,TAK NĚJAK PO KŘESŤANSKU!!
🙂 🙂