Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
martiXXX says:
January 11, 2013 at 5:29 pm
svh
vy moc vědu nesledujete, že?
Tak přečtěte si ten článek ve Vesmíru např. nic neexistovalo……….:-)…nevím jestli to je pravda, ale moderní věda tomu věří
S.V.H.:
Jistě, nemalá část vědců věří, že před velkým třeskem neexistovalo nic. Další si myslí, že o tom nevíme nic. Jirka věří, že před velkým třeskem existoval Bůh. Každý jiný si může myslet něco jiného. Jirka nicméně z premisy, že před velkým třeskem neexistoval čas vyvozoval další závěry. Já jsem jen zpochybnil jeho premisu. Stále ještě “nesleduji vědu”?
Jarda says:
Dr. Radomír Malý :
Pravá náboženská svoboda, ta neosvícenská, je zaručena pouze Katolické církvi jakožto nositelce plnosti pravdy. Vůči nekatolickým náboženským komunitám nebo vůči ateistům nechť je uplatňována tolerance, nikoli svoboda, v tom je rozdíl (svoboda je trvalý stav, tolerance pouze stav z těch či onech důvodů trpěný). Tato tolerance je závislá na tom, jestli je prospěšná ve smyslu principu “veřejného blaha” (bonum commune) podle nauky sv. Tomáše Akvinského, konkrétně tedy: Je jasné, že nelze tolerovat satanisty nebo zastánce lidských obětí. Jinak dnes je zřejmé na základě zkušeností, že pro bonum commune ve státě většinově katolickém je prospěšná tolerance pro všechny nekatolické konfese i pro ateisty za předpokladu, že oni budou respektovat vůdčí postavení Katolické církve a nebudou požadovat nic, co je v rozporu s přirozeným mravním zákonem. Tak to formulovali na II. vatikánském koncilu Otcové z Coetus Internationalis Patrum ve svém dokumentu o náboženské toleranci, žel bylo to smeteno ze stolu. Dnes naše představa se dá konkretizovat asi takto: Nechť ve státě s většinou katolického obyvatelstva mají protestanté, židé, buddhisté apod. své bohoslužebné stavby a místnosti a svoji pastoraci s tím, že Katolická církev bude církví státní a ústava a zákony budou v souladu s katolickou morálkou, tzn. nepadají v úvahu potraty, rozvody, antikoncepce, eutanázie, homosexuální svazky a další liberálně-neomarxistická svinstva. V zemích, kde katolíci jsou v menšině, nechť požadují pro sebe toleranci ze strany státu.
S.V.H.:
Tak to je hustý! 🙂
Jsem v dobrém rozmaru, takže znovu položím Protestantovi již dvakrát položenou otázku: je Bůh schopen “řešit nově vzniklé nebo obtížné situace, učit se ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem”?
Uznávám, že to v diskusi mohlo zapadnout, nicméně pokud nechcete odpovídat nebo tuto otázku považujete za okrajovou, stačí říct.
S.V.H. says:
January 12, 2013 at 2:19 am
Jsem v dobrém rozmaru, takže znovu položím Protestantovi již dvakrát položenou otázku: je Bůh schopen “řešit nově vzniklé nebo obtížné situace, učit se ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem”?
Uznávám, že to v diskusi mohlo zapadnout, nicméně pokud nechcete odpovídat nebo tuto otázku považujete za okrajovou, stačí říct.
protestant:
Těžko odpovědět. Pokud by byl vševědoucí, pak pro něj žádné situace nejsou “nově vzniklé” a nemá potřebu se “učit ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem”.
Pokud je všemohoucí, pak nezná “obtížné situace”.
jack:
S tím souhlasím. To je to nejdůležitější v každém náboženství. Pak už jen stačí si nějakou líbivou víru vybrat a najednou jsem katolík,mormon,buddhista či scientolog!
protestant:
…. nebo ateista.
jack says:
January 12, 2013 at 12:56 am
protestant says:
January 11, 2013 at 1:33 pm
Ale jestli myslíš království boží – tak o tom nikdo nic neví….
jack:
???? Tak proč věříte,že existuje????
protestant:
Jak logicky souvisí neznalost toho, jak to bude vypadat v božím království s vírou v Boha?
jack:
Základní vlastností křesťanského Boha je jeho Trojjedinost.
Je židovský či muslimský bůh Trojjediný??
protestant:
Trojjedinost není vlastnost Boha.
jack:
On se střetává se stejným Bohem jako vy,ale má odlišné náboženství?
A to je nějaký boží záměr??
protestant:
S takovými otázkami se obraťte na Boha.
jack:
Ale vždyť o tom jsem psal. Michal vám důkladně vypsal v několika článcích,jak je vaše historka nelogická,ale vy jste ani v jednom případě nedokázali jeho argumenty vyvrátit!
protestant:
Z ateistického pohledu je nelogická. To je logické…. 🙂
jack:
V tomto případě by jste měl pravdu,ale to NENÍ váš případ.
Vaše náboženská historka NENÍ matematická analýza.
Já mám rád fantastické přiběhy,jak ve formě knižní,tak filmové. Ale spisovatelé a scénaristé vypráví za prvé příběh logicky konzistentní a na konci netvrdí,že je to skutečná realita!
Jak autoři,tak čtenáři či diváci chápou,že jde o vymyšlený příběh,který nemá nic společného s realitou.
Váš příběh je také velmi fantastický,ale chybí mu logická konzistentnost. Nejhorší potom je vaše představa,že je to příběh,který se skutečně stal! Snad pochopíte ten rozdíl!
Ale co ta vaše logika. Napsal jste,že není dokázáno,že by letadlo nemohlo přistát na nádraží. S tím souhlasím.Ale teď mi vysvětlete,jestli to má nějaký vliv na můj logický příklad! Vyvozujete z tohoto faktu,že je logické čekat na letadlo na nádraží,protože není dokázáno,že letadlo na nádraží nemůže přistát? Nebo co jste tou (hloupou) poznámkou chtěl vyjádřit?
protestant:
Když se stane logika bohem…
protestant:
Těžko odpovědět. Pokud by byl vševědoucí, pak pro něj žádné situace nejsou “nově vzniklé” a nemá potřebu se “učit ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem”.
Pokud je všemohoucí, pak nezná “obtížné situace”.
S.V.H.:
S učením souhlas.
A abychom s tím trochu pohnuli, co takhle předpokládat, že ty situace jsou obtížné nebo nové z pohledu člověka? Je Bůh schopen řešit z lidského pohledu obtížné situace?
A aspoň pro formu: je Bůh vševědoucí nebo všemohoucí?
Protestant:
Jack: Ale co ta vaše logika. Napsal jste,že není dokázáno,že by letadlo nemohlo přistát na nádraží. S tím souhlasím.Ale teď mi vysvětlete,jestli to má nějaký vliv na můj logický příklad! Vyvozujete z tohoto faktu,že je logické čekat na letadlo na nádraží,protože není dokázáno,že letadlo na nádraží nemůže přistát? Nebo co jste tou (hloupou) poznámkou chtěl vyjádřit?
Jarda:
Letadlo na nádraží rozhodně “přistát” může. A teď začněte řešit, zda s protestantem, s “pomocí Pána Boha”, také odstartuje k tomu letu do Mnichova.
Dr. Radomír Malý :
Pravá náboženská svoboda, ta neosvícenská, je zaručena pouze Katolické církvi jakožto nositelce plnosti pravdy. Vůči nekatolickým náboženským komunitám nebo vůči ateistům nechť je uplatňována tolerance, nikoli svoboda, v tom je rozdíl (svoboda je trvalý stav, tolerance pouze stav z těch či onech důvodů trpěný). Tato tolerance je závislá na tom, jestli je prospěšná ve smyslu principu “veřejného blaha” (bonum commune) podle nauky sv. Tomáše Akvinského, konkrétně tedy: Je jasné, že nelze tolerovat satanisty nebo zastánce lidských obětí. Jinak dnes je zřejmé na základě zkušeností, že pro bonum commune ve státě většinově katolickém je prospěšná tolerance pro všechny nekatolické konfese i pro ateisty za předpokladu, že oni budou respektovat vůdčí postavení Katolické církve a nebudou požadovat nic, co je v rozporu s přirozeným mravním zákonem. Tak to formulovali na II. vatikánském koncilu Otcové z Coetus Internationalis Patrum ve svém dokumentu o náboženské toleranci, žel bylo to smeteno ze stolu. Dnes naše představa se dá konkretizovat asi takto: Nechť ve státě s většinou katolického obyvatelstva mají protestanté, židé, buddhisté apod. své bohoslužebné stavby a místnosti a svoji pastoraci s tím, že Katolická církev bude církví státní a ústava a zákony budou v souladu s katolickou morálkou, tzn. nepadají v úvahu potraty, rozvody, antikoncepce, eutanázie, homosexuální svazky a další liberálně-neomarxistická svinstva. V zemích, kde katolíci jsou v menšině, nechť požadují pro sebe toleranci ze strany státu.
jack:
Láska k bližnímu,tak nějak po křesťansku!!!
protestant:
…. nebo ateista.
jack:
Jirka nastínil,že hlavní je CHTÍT VĚŘIT,takže jste zase s vaší odpovědí mimo.
Vy jste musel měsíce chrápat,když napíšte takovou blbost.
Vždyť tady po vás měsíce chceme racionální vysvětlení. Je tedy evidentní,že děláme závěry čemu máme a nemáme věřit,na základě racionálního vyhodnocení informací,nikoliv na základě nějakého chtíče. Proč nemůžete aspoň jednou napsat něco rozumného??
To s tím letadlem přistávajícím ( 😀 ) na nádraží je moc hezké. Co vše se dá odvodit ze sbírky pohádek o starší mužské bytosti, která kdysi před 6000- několika miliardami roků uplácala Zemi, nad ní kopuli nebeskou s přimontovanými světýlky hvězd…
je možné – z racionálního 🙂 hlediska redukovat nekonečnost, komplexnost a neuchopitelnost existence ve svém CELKU na racionálno 🙂
Dotaz na věřící (katolíky; jsou tu vůbec nějací?)
Když se člověk „každý“ den s něčím setkává, považuje to za tak normální, že o tom vůbec nepřemýšlí. A tak jsem od dětství akceptoval, že když kněz u oltáře pronese posvátnou formuli, že se ten kousek chleba a trocha vína promění v pravé Tělo a pravou Krev Ježíše Krista. Až zcela nedávno mě napadla taková myšlenka: Ta Krev je v podstatě „jednoduchá“, jak si ale představit to Tělo? Jako celý organismus; jako nějakého bezkrevného (Krev je v kalichu) Ježíška? Se všemi údy a orgány? Nebo jen jako kousek masa, v souladu se zázrakem v Lancianu, kde se nevěřícímu knězi na pateně objevil, poměrně velký, plátek masa – prý ze srdečního svalu.
Děkuji předem za odpověď.
TO Jirka:
Vy jste se Jirko vyjádřil,že nechápete,jak je možné,že nám k víře ve vaši bytost nestačí vaše “argumenty”.
Každá náboženská víra má v podstatě stejné “argumenty”. Zpravidla to jsou nějaké náboženské texty a subjektivní prožitky. Z principu mají tyto “argumenty” prakticky stejnou vypovýdající hodnotu.
Rozdím mezi mnou a Vámi je tedy v tom,že já posuzuji “argumenty” všech nábožeství za nedostatečné a nevěřím jim. Vy považujete také “argumenty” ostatních náboženství za nedostetečné a nevěříte jim,ale s jednou vyjímkou,ve svém náboženství považujete “argumenty” se stejnou vypovýdající hodnotou za dostačující a věříte tomuto náboženství. Ani se netajíte tím,že ve vašem rozhodování je nejdůležitější CHTÍT. Vy CHCETE věřit svému náboženství a nechcete věřit jinému náboženství. Možná proto neposuzujete všechna náboženství objektivně.
Ateisté mají ke všem náboženstvím a ke všem bohům stejný (objektivní) přístup.
Kdo z nás je tedy podle vás koreknější??
Jeden německý filozof řekl,že jediný rozdíl mezi nevěřícími a věřícími lidmi je v tom,že ateisté nevěří na stovky bohů a stejně tak věřící, také nevěří na stovky bohů,věří pouze v toho svého!
Zdejší ateisté střílejí vedle; jestli si myslí, že náboženství jsou nějaké mytologické doslovné příběhy, atd. nebo jestli si myslí, že náboženství reprezentují lidé, kteří jeho jménem vystupují
protestant:
Jak logicky souvisí neznalost toho, jak to bude vypadat v božím království s vírou v Boha?
jack:
Vy jste ale nepsal o tom,že se neví,jak to bude VYPADAT v božím králoství.
Vy jste napsal,že o božím králoství nikdo nic neví!!! To je dost podstatný rozdíl,jestli vím,že něco existuje,ale pouze nevím,jak to vypadá nebo vůbec o tom NIC nevím,tedy ani jestli to vůbec existuje. Nebo snad NIC,není podle té vaší logiky,tak úplně NIC??
Tady je to vaše vyjádření:”Ale jestli myslíš království boží – tak o tom nikdo nic neví….”