Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Colombo, je mi líto. něco vám vtloukli do hlavy ve škole, vy jste to špatně pochopil a myslíte si, že máte pravdu..:-(((
Jirka: protože pomocných předpokladů si můžeš určit kvanta, aniž by to mělo nějakou spojitost s reálným světem. Což je moment, kdy si v matematickém aparátu, který používáš k vysvětlení reálného světa, uděláš takový chaos, že se ti skrze pomocné předpoklady odlepí od empirického poznávání, tedy od toho fyzična, které chceš popisovat.
Lze lehce ukázat, že zavádění pomocných předpokladů je často nezbytné a často, závedení tohoto pomocného předpokladu, jeho testování můžeš odhalit předtím nepozorované vlivy (respektive pozorované, ale nevysvětlené, nezaznamenáné atp…), něco, co si předtím musel odfiltrovat dokážeš pomocí zavedení nového parametru (třeba rozdělením náhodné složky na roční, měsíční a denní fluktace…) popsat.
Přemýšliví lidé touží mít zodpovězeny tři základní otázky, které souvisejí s jejich bytím a s existencí Boha – odkud jsem přišel, proč jsem zde, a kam jdu. Lidé jsou přitahování tím, co je přesahuje, všelijakými neznámými a tajuplnými skutečnostmi. Chtějí poznat záhady života, různé neznámé. Existuje něco víc než to, na co se dá sáhnout, co se dá změřit nebo co můžeme vypočítat? Je někdo vyšší neznámý nad námi? Co je to ono “neznámé”? Je to neosobní kosmická síla nebo strašná inteligence, která diktátorsky řídí vesmír, anebo je to osobní laskavý Bůh?
Lidé si kladou tyto otázky a ptají se: Je nad námi někdo? Kdo to je? Existuje Bůh? Jestliže ano, jaký vlastně je?
Nakolik je tato otázka pro Vás relevantní?
Existuje něco víc než to, na co se dá sáhnout, co se dá změřit nebo co můžeme vypočítat?
Čestmír Berka says:
January 11, 2013 at 1:36 pm
BTW, Protestante, ekologické je do Mnichova vůbec nejezdit a místo čekání na letadlo na nádraží zůstat doma.
protestant:
Co ale když jsem zrovna z Mnichova… 🙂
martiXXX: to těžko, Occamova břitva se ve škole ani neučí. Teda ne explicitně. Ono to jde ostatně i pěkně předvést.
January 11, 2013 at 2:55 pm
Jirka: protože pomocných předpokladů si můžeš určit kvanta, aniž by to mělo nějakou spojitost s reálným světem. Což je moment, kdy si v matematickém aparátu, který používáš k vysvětlení reálného světa, uděláš takový chaos, že se ti skrze pomocné předpoklady odlepí od empirického poznávání, tedy od toho fyzična, které chceš popisovat.
Lze lehce ukázat, že zavádění pomocných předpokladů je často nezbytné a často, závedení tohoto pomocného předpokladu, jeho testování můžeš odhalit předtím nepozorované vlivy (respektive pozorované, ale nevysvětlené, nezaznamenáné atp…), něco, co si předtím musel odfiltrovat dokážeš pomocí zavedení nového parametru (třeba rozdělením náhodné složky na roční, měsíční a denní fluktace…) popsat.
no konečně názor a tak dlouho jsem na něj čekal! A on přišel! Jupi!
Jirka: co?
Já to radši nebudu rozepisovat….nechme to tak
Jirka: rozepiš
tak včera to tady vypadalo různě. Někteří tady řádili, lítaly slova jako posraní a různé jiné formy vulgarit atd… dneska je to výrazně lepší. Alespoň mě nido neposílá se modlit a tak… 🙂
Někteří lidé jsou dost hákliví na nedostatek argumentů v postech. Takový post je potom celkem… zbytečný.
http://www.rouming.cz/roumingVideo.php?id=27407
tohle je fakt dobré
“protestant:
Co ale když jsem zrovna z Mnichova… :-)”
A jsi? A momentálně v Praze na nádraží čekáš na letadlo?
I tak je ekologické nikam nejezdit!
Jirka says:
Kdyby Bůh existoval, tak by nedopustil:
…
Podobně by mohly znít třeba tyto věty:
“Zákon neexistuje. Kdyby existoval zákon, nikdy by to ten zloděj neukradl. Doktoři neexistují. Kdyby existovali doktoři, nepřipustili by nemoci”.
…
S.V.H.:
Tyto analogie jsou zcela falešné. Bůh (alespoň dle víry většiny věřících) má moc nedopustit neboli zabránit čemukoli (např. zemětřesení, jak Jirka píše). Zákon samozřejmě nemá moc zabránit zloději krást a lékař “nepřipustit” (vymítit?) nemoci. Proto s existence nemocí nemohu vyvodit neexistenci lékařů.
Hlavně ale argument “kdyby Bůh existoval, tak by nedopustil neštěstí” nikdo soudný nepoužívá. To jste se spletl. Argumentem může být “kdyby DOBRÝ Bůh existoval, tak by nedopustil neštěstí”. Z toho, že se dějí neštěstí tedy nikdo nevyvozuje, že neexistuje Bůh. Mohu z toho však vyvodit jeden z následujících závěrů:
1) dobrý Bůh neexistuje
2) Bůh není dobrý
3) Nechápu, proč dobrý Bůh dopouští neštěstí
…
Naopak, to, co něco připouští prostě musí existovat. Bůh existuje, a neštěstí se dějí, taková je Pravda. A my mužemě zjišťovat proč…
S.V.H.:
To je opět teologická pravda? 🙂 Jelikož se něco děje, znamená to, že to něco připouští? 🙂 Tudíž existuje Bůh? 🙂
Jirka says:
…
Bůh je nejlepším vysvětlením vzniku vesmíru.
…
Nejčastější námitkou vůči tomuto argumentu je „co je příčinou existence Boha?“. Ovšem otázka „co je příčinou X“ má smysl jen tehdy, pokud existuje nějaký náznak toho, že X mělo počátek. V tomto případě není nic, co by vedlo k předpokladu, že příčina velkého třesku měla počátek. Ostatně vzhledem k tomu, že před velkým třeskem čas neexistoval, příčina velkého třesku musela existovat bezčasově. Proto nemohla mít počátek, a tedy ani příčinu. Rádi bychom tohle řekli o vesmíru, ale není to možné, protože — jak už jsme viděli — důkazy ukazují na to, že vesmír počátek měl.
S.V.H.:
Už to tu psali jiní, ale není mi jasné, jak můžete tvrdit, že Bůh je nejlepším vysvětlením vzniku vesmíru. Zbude nám totiž otázka, kde se vzal Bůh. Řešit složitý problém (kde se vzal vesmír) tím, že řešení přinese problém ještě složitější (kde se vzal Bůh), je značně kontraproduktivní.
Také nevím, kde jste vzal, že před velkým třeskem neexistoval čas. O tom, co bylo před velkým třeskem, nevíme absolutně nic.
svh zvykl jsem si, že zdejší ateisté moc vědu nesledují
svh: Také nevím, kde jste vzal, že před velkým třeskem neexistoval čas. O tom, co bylo před velkým třeskem, nevíme absolutně nic.
Pokud vím, tak většina fyziků je o tom přesvědčena, že neexistoval čas před velkým třeskem
http://www.vesmir.cz/clanek/co-se-udalo-pred-velkym-treskem
Jirka says:
Ano je to tak. Je podstatnou součástí mé víry. Naděje v to, že smrtí to tady nekončí. Že po smrti přijdu na místo, které je dobré a že se znova setkám se svými blízkými. Ano je konstitutivní součástí mé víry, víra v nový a lepší svět v Bohu a s Bohem.
S.V.H.:
Děkuji za upřímnost. Doufám, že to co nyní napíši nebude znít zle, ale jsem také upřímný.
Právě tuto naději na “nový a lepší svět”, kterou různé ideologie hlásají, považuji za největší blud. A je jedno jestli je to ideologie křesťanská, muslimská, komunistická, nacistická nebo jakákoli jiná. A je jedno jestli všechny ty ráje, království boží, komunistické beztřídní společnosti, nirvány či tisícileté říše, kde se budou mít všichni (nebo aspoň ti vyvolení) krásně, mají být zde na zemi nebo někde jinde. Pokud tomu člověk uvěří, je pak pro tuto ideu, pro to aby také patřil mezi ty vyvolené, schopen páchat strašná zvěrstva.
s.v.h. zvěrstva páchá zvířecí lidská podstata, ideologie; a je jedno, jestli to je ateista nebo teista; ten kdo che lepší postavení na tomto světě v konkurenčním boji nebo ve válce je na tom úplně stejně jako ten kdo chce příští svět; máte hodně mělké myšlení; takové povrchní 🙂
martiXXX says:
svh zvykl jsem si, že zdejší ateisté moc vědu nesledují
svh: Také nevím, kde jste vzal, že před velkým třeskem neexistoval čas. O tom, co bylo před velkým třeskem, nevíme absolutně nic.
Pokud vím, tak většina fyziků je o tom přesvědčena, že neexistoval čas před velkým třeskem
S.V.H.:
Máte patrně na mysli, že jsou přesvědčeni, že neexistoval náš čas.