Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Vždyť obyčejní křesťané mají ve své víře GULÁŠ!
A možná mi to uniklo, ale to dokazuje co? Je to totiž zdejší hojný argument, takže prosím co z toho plyne, že sami křesťané v tom mají guláš(lépe řečeno spory)?
To, co tvrdí Jiří je pohled na víru, Bibli a Boha jen jedné skupiny křesťanů!…
A navíc hlavní co tvrdím je, že Bůh existuje. V jaké jsem denominaci to ořece nic neznamená.
Ty spláchneš stovky let křesťanského otrokářství nějakým vyjádřením nějakého papeže ( které téměř žádný křesťan nerespektoval!)
Je něco co dokazuje, že jsem chtěl spláchnout to co píšete, že jsem chtěl spláchnout?
Chtěl jsem pouze ukázat, že nic není černobílé a koukám, že se mi to může těžko podařit a naopak jsem obviňován podle jednoduchého schématu: Křesťan-vrah, násilník, zloděj, papeženec….. Ateista-milovník hledající pravdu.
Prosím a přimlouvám se, svět není černobílý a kdo tvrdí, že je nevědomky tak sám sebe usvědčuje ze zaujatosti. Ano, sám sebe.
Jirko, možná neznám koncily -proč bych ale, ProPřírodu měl znát názory jedné denominace?
No proč asi? Protože tady pak debatujete nad tím ,jak vznikaly např. dogmata a další věco z věrouky, ale to všechno vznikalo na koncilech. Tak když o tom člověk nic neví, tak jak může potom o tom fundovaně mluvit. Já asi těžko se půjdu bavit o problémech tryskových motorů s inženýrem, který je konstuoval a budu tvrdit, že jsou špatné protože moc “hučí”. Tak jak se asi bude na mě dívat. Jistě každý má právo na svůj názor, ale když se chce o něčem bavit…. pak můžeme argumentovat, že pán Bůh není a nebo je stařeček na obláčku….
S.V.H. says:
Na prvním místě bych jmenoval strach ze smrti. Představa, že smrt je definitivní, že tím vše končí, může být pro hodně lidí opravdu těžko přijatelná. Myšlenka posmrtného života (v jakékoli formě) je pak ohromně přitažlivá.
Jarda:
V posledních desetiletích se v “křesťanské” Evropě projevuje zajímavý fenomém – příklon “křesťanů” k hypotéze reinkarnace. Přičemž mezi samotnými budhisty je reinkarnace (spíše) trestem za špatný život – musí si jej prožít znovu – než dospějí ke kýžené nirváně.
“A navíc hlavní co tvrdím je, že Bůh existuje. V jaké jsem denominaci to ořece nic neznamená.”
To, že Bůh existuje může tvrdit i muslim, Neviditelný Růžový Jednorožec ( to je moje bohyně) také existuje! Jenže ty nejsi jen věřící v Boha- ty jsi člen jedné množiny věřících a jsi jejím členem proto, že ve vaší množině chápete/vykládáte několik tisíc let staré texty o událostech, které se údajně staly při stvoření světa a za života údajně znovuvzkříšeného Ježíše určitým způsobem a vyvozujete z nich závěry pro svůj život a pro život Lidí obecně. Jiná množina sice také věří v nějakého Boha, ale ty texty vykládá jinak.
martiXXX says:
January 11, 2013 at 10:37 am
berka: a teisté to mají? část teistů ano, část teistů ne…………..existují duchovní směry, které nepotřebují žádné chrámy a přesvědčování druhých; to, že to nevíte je velmi, velmi smutné
Jarda:
Katolíci mají své učení dobře definované a za svoji PRAVDU!! se bijí jako lvi, neboť “vědí, komu uvěřili!”.
A čemu, nebo komu, věříš ty, Martine? Dovedeš to definovat, abychom se mohli s tvým duchovnem seznámit?
Já tady prosím ještě jednou musím říct, že nic neprezentuju jako fakta, ale pouze vlastní názor! A taky nehájím nějakou denominaci a už vůbec netvrdím, že jedině katolíci mají pravdu. Ale sáhněte si do svědomí, jestli mě tak trošku nediskredituje ve vašich očích pouhý fakt, že jsem katolík?
Když se bavím o koncilech není to proto, že bych chtěl někoho ohromovat, ale pouze proto, že to jsou fakta. Ty koncily byly, máme z nic zápisy a v době kdy byly ty první třeba Nicejský tak nebyly žádné denominace, byly pouze heretici jako Aerius, Markion a jiní kteří tvrdili např. že Ježíš není pravý Bůh nebo naopak, že je Bůh a nebyl nikdy člověk. Tak se to celé utvářelo a to je fakt, to jsem si nevycucal z prstu. A tehdy nebyli pravoslavní, nebyli luteráni, ani husité, ani Opus dei, ani nevímco. Křesťané byli v začátcích sektou která se vydělila z židovství a dlouho se na ně tak pohlíželo….
To, jak to je to opravdu vznikalo postupně, to jak je Bůh sám v sobě atd….jenže to vám nevoní. A já nevím proč?
Čestmír Berka says:
To, že Bůh existuje může tvrdit i muslim…
protestant:
To je logické. Mluví přece o stejném Bohu… 🙂
. Jiná množina sice také věří v nějakého Boha, ale ty texty vykládá jinak.
vždyť ať si je vykládá, to je přece svoboda, milý ČB. To přece není problém ,nebo ano?
Ale prosím Vás netvrďte mi ani vy ČB ani vy Jardo, že tvrdím nebo jsem někdy řekl, že pravdu mám jen já. To by byla lež jako kráva. Vždyť já nevím jestli mám pravdu. Jak bych to mohl u všech všudy vědět?
Copak někdo o sobě může říct já mám pravdu?
Když Vám bude vykládat kdokoliv, že má pravdu, že zná tu jedinou a opravdovou pravdu, rychle pryč od něj, je to fanatik! To myslím vážně. Fanatici jsou nebezpeční!
pokorný hledač pravdy spíše může říct, nevím, ale myslím si. Nevím, ale zažil jsem. To je mnohem blíž pravdě. Jasně dá se na to říct, to je tvoje pravda.. Jo, je to můj pokorný pokus pravdu hledat a zatím na své cestě jsem došel sem. Tak to je. A buď to chcete slyšet nebo vám to slouží pouze k pobavení a to je jiná věc.
To, co tvrdí Jiří je pohled na víru, Bibli a Boha jen jedné skupiny křesťanů!
Tak to snad dá rozum, že to jen pohled můj. A čí jiný by to měl taky být? Mojí mámy? Vaší mámy?
Nebo, co jste tím chtěl vlastně říct, nerozumím tomu čí jiný by ten pohled měl ještě být, nebo jak vlastně,,,?
U příslušníka jediné pravé římskokatolické církve je pochopitelné, že předpokládá, že všichni musí uznávat platnost papežských encyklik, vatikánského koncilu, katechismu a učení jediné pravé římskokatolické církve- jenže ten předpoklad je MYLNÝ
Tak ještě jednou, prosím, prosím z čeho vyplývá, že si TOTO myslím. Vážně je mi líto, ale toto si NEMYSLÍM. Ne a ještě jednou NE. Co mám udělat aby to bylo pochopeno? Já vážně nevím? Čestné prohlášení: Ne nemyslím si shora výše uvedené. A zcela se stotožňuji s tím, že názor kdy bych si myslel, že KAŽDÝ musí uznat platnost katolického učení je MYLNÝ.
“protestant:
To je logické. Mluví přece o stejném Bohu… ”
To je taková naivní pohádka, tomu sám nevěříš 😀 Stejné je jen to, že “allah” znamená arabsky “bůh” – prostě slovo. V Saudské Arábii tě vyvedou z omylu hned na letišti- teda ty máš radši vlak, můžeš tedy vlakem..pokud tam nějaký jede…
Na prvním místě bych jmenoval strach ze smrti. Představa, že smrt je definitivní, že tím vše končí, může být pro hodně lidí opravdu těžko přijatelná. Myšlenka posmrtného života (v jakékoli formě) je pak ohromně přitažlivá.
Ano je to tak. Je podstatnou součástí mé víry. Naděje v to, že smrtí to tady nekončí. Že po smrti přijdu na místo, které je dobré a že se znova setkám se svými blízkými. Ano je konstitutivní součástí mé víry, víra v nový a lepší svět v Bohu a s Bohem.
Čestmír Berka says:
January 11, 2013 at 12:22 pm
“protestant:
To je logické. Mluví přece o stejném Bohu… ”
To je taková naivní pohádka, tomu sám nevěříš Stejné je jen to, že “allah” znamená arabsky “bůh” – prostě slovo. V Saudské Arábii tě vyvedou z omylu hned na letišti- teda ty máš radši vlak, můžeš tedy vlakem..pokud tam nějaký jede…
protestant:
Zase ti chybí informace.
Muslimové svůj původ odvozují od Abrahama. Od stejného Abrahama jako židé.
Tedy se odkazují ke stejnému Abrahamovu Bohu.
Tedy není možné, aby Alláh byl někdo jiný než JHVH.
…..Všechna tato tři „abrahámská“ monoteistická náboženství vycházejí ze stejných kořenů, uctívají stejného Boha….
…Muslimové naproti tomu považují Ježíše za jednoho z pěti nejvýznamnějších proroků předcházejících Mohamedovi (vedle Adama, Noe, Abrahama a Mojžíše)….
….Dalo by se asi říci, že islám povstal jako jakási velmi zvláštní odnož křesťanství;…
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=10423
Křesťané, muslimové a židé věří ve stejného Boha,
http://otazky.vira.cz/otazka/Krestane-muslimove-zide-Ktere-nabozenstvi-ma-pravdu.html
Také Muhammad zpočátku považoval původní židovské a křesťanské zjevení za pravé a navázal na ně.[1] V Koránu se o Bibli mluví jako o svaté knize, která byla Ježíšovi zjevena zrovna tak, jako Muhammadovi Korán
http://cs.wikipedia.org/wiki/Abrah%C3%A1movsk%C3%A1_n%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD
Jirko, z fanatismu tě neobviňuju, s katolictvím jen škádlím ( oni se ale katolíci opravdu pokládají často za elitu a ostatní za heretiky).
Problém je s vámi proto, že se nebavíme o existenci Boha, ale i o tom, co z ní vyplývá. Jeden věřící zvolí jako argument verš z Bible, druhý ho chápe jinak a třetímu je Bible šumafuk ( jeden křesťan tu kdysi napsal, že Bibli k víře vůbec nepotřebuje). Má cenu argumentovat názorem na pohádkový příběh? Vy máte jistotu, že Bůh lidi miluje, i když to tak nevypadá- i vyvolený národ v Osvětimi nebyl ušetřen. Vaše jistota se ale opírá o interpretaci pohádky o Ježíši.
protestant:
Zase ti chybí informace.
Muslimové svůj původ odvozují od Abrahama. Od stejného Abrahama jako židé.
Tedy se odkazují ke stejnému Abrahamovu Bohu.
Tedy není možné, aby Alláh byl někdo jiný než JHVH.
Protestante, já to ale vím. Znám tyhle interpretace. Jsou to momentální účelové interpretace, které se zrovna hodí. Když se nebudou hodit…
Já chodím i na muslimské stránky…