Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
to Jack:
Smíme proto očekávat nová nebesa a novou zemi, kde “Bůh setře každou slzu z očí, kde nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět pominul” (srv. Zj 21,4). Tajemství Velikonoc dává právo doufat nepřehlednému množství těch, kteří přišli v životě nějak zkrátka. (podle J. B. Brantschena)
Jestli setře každou slzu(to asi není doslova) tak tam budou i slzy, ne?
Jirko, já vám nechci zavést diskuzi jiným směrem a taky nemám moc času, takže jen dodám. Mně šlo spíše o to, že v našem systému – podle mého názoru – nemůžeš po ženě žádat 50:50. Nejdříve musí dojít v mnoha sférách k závažným změnám, to je celé. 50:50 bys mohl žádat, kdyby např. se zaměstnavatelé nedívali na ženu jako na rodičku, co několik let po porodu/ nebo v případě nemoci zůstane s dítětem doma, kdyby u samoživitelek nebyla tak vysoká prostituce, aby uživily svoje děcko atd. Těch problémů je samozřejmě mnohem víc, ale jak říkám, jiná diskuze.
to Kay: Souhlasím těch problémů je hodně a je to nastavené špatně a diskriminace žen je tady pořád nešvarem. Je to špatně a potom je v konečném důsledku na každém z nás jak se k tomu postavíme např. každý na svém pracovišti. Je to sice jiná diskuze, ale i ta souvisí s Biblí a to dost úzce a s Bohem ještě víc.
Jirka says:
January 8, 2013 at 3:11 pm
John Stuart Mill
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
tzn. tam kde začíná svoboda dítěte(zygoty) na život, tam končí svoboda matky na potrat. Dítě není součástí jejího těla, je to samostatný tvor(resp. bude).
tak to teda mám.
jack:
Pokud si vzpomínám na biologii,tak zygota není dítě,ale pouze buňka.
A pokud vím,tak neexistuje společnost,ve které by buňka měla nějaká práva nebo určené svobody.
Pokud ale zastáváte stanovisko,že naprosto KAŽDÁ forma života má právo na život,tak jste se narodil na špatné planetě,na této taková práva neexistují a paradoxem je,že je ani vy nedokážete dodržovat,i kdyby jste chtěl. Imunita vašeho těla ZABÍJÍ viry a bakterie i bez vašeho souhlasu. To jsou všechno opět náboženské bláboly,které vznikly bez toho,aby nad širšími souvislostmi vůbec někdo popřemýšlel.
Pokud si vzpomínám na biologii,tak zygota není dítě,ale pouze buňka
Taky netvrdím že zygota je dítě. Někde jsem to snad uvedl? Ale bude dítě?
Je to buňka, ta roste a roste a nakonec to bude dítě. To je fakt, žádné náboženské dogmata. Z této buňky vzniklé spojením spermie s vajíčkem bude vždy a jenom dítě. A dítě je člověk. A člověk má právo se rozhodnout.
To jsou všechno opět náboženské bláboly…. tak jo. Ze zygoty bude dítě(typická ukázka náboženského blábolu). Půjdu říct paní učitelce biologie na základku ať ví, co učí.
Jirka says:
January 8, 2013 at 6:35 pm
Stran mého charakteru se opravdu nebráním říct, že nebyl(možná ani není nejlepší). Spíš s tím konkrétním braním úplatků, já jsem nevěděl, že to je problém.
jack:
Pokud jste nevěděl,jak se má chovat slušný člověk,tak by to mohl být problém ve výchově. Výchovou od dětství totiž lidé získávají první poznatky dobrého a špatného chování. Také jste mohl být svědkem špatných příkladů,ty jsou ve výchově velmi důležité. To by mohlo vysvětlovat vaši nevědomost, ale v tom případě se nejedná o špatný charakter. To by byl případ,že by jste věděl,že děláte něco nemorálního,ale nevadilo by vám to.
Jirka says:
January 8, 2013 at 6:38 pm
Stran postižených vážně nevím a myslím, že to ani nemůžu na něco takového si činit nárok.
jack:
Znamená to,že tzv. vozíčkáři budou i v nebi na vozíčku?
to Jack: tak mohl jsem leccos usuzovat z toho, že se to dělá ve skrytu, ale ani mě nenapadlo nad tím přemýšlet.
to Jack: Vozíčkáři, nevím? Asi ne(nebudou na vozíčku), ale to myslím není věc o kterou bych se nějak zajímal.
Jirka says:
January 8, 2013 at 6:40 pm
Mnoho lidí také vidělo mimozemšťany. Stačí vám to jako důkaz,že mimozemšťané navštěvují naši Zemi?….. nestačí, ale jsem na vážkách.
Spíš jsem se chtěl přesvědčit zda by stačilo vám, kdyby se Bůh viditelně někde někdy objevil. Jako důkaz. A myslím, že nestačilo. Tak uvažuju co by stačilo.
jack:
Co se týče mě,tak já bych věděl o spoustě věcí,které by stačili mě osobně,abych uvěřil!
To Jack: např?
Jirka says:
January 8, 2013 at 6:42 pm
Jirko,jen zákony ČR jsou sepsány na tisících stranách. Mohl by jste mi napsat kolika těchto zákonů se týkají zákony,které nám (podle vás) dal váš Bůh??
to myslím dobře víte: krást se nesmí, vraždit se nesmí……to nemusím vypisovat, ne? plus nehorázné množství rozvedení těchto základních. Ale to není nic neznámého, že naši civilizaci, zákony a spoustu jiných věcí formovalo mimo jiné křesťanství.
jack:
To myslíte vážně? Potom vážně nechápu,jak můžou mít zákony (a dokonce podobné) země,ve kterých křesťanství nikdy nikoho neformovalo!!!
Existuje například nějaká země,ve které není nezákoné krást a vraždit? Asi ne. Není to zajímavá náhoda? A to přesto,že spousta těchto zemí nemá s křesťanstvím vůbec nic společného.
Je mi líto,ale vypadáto,že zákony v nejrůznějších společnostech nemají s křesťanstvím nic společného! Stačí se jen trochu zamyslet nad skutečností!
No to je pravda, já jsem to spíš myslel tak, že nám je sem přineslo křesťanství ať už je cestou získalo kde chtělo. Tak. Mimochodem to, že tyto základní pravdy znají lidé od pradávna potvrzuje dle mého názoru to, že je lidem dal Bůh. Jako hlas svědomí a později psaných zákonů.
To jsem psal asi před dvěma hodinami.
Stačí si přečíst diskuzi zpátky…..
Jirka says:
January 8, 2013 at 6:45 pm
Na to je Jirko celkem jednoduchá odpověď,kterou vám určitě nedají ateisté,ale právě konkrétní věřící
Když mě by potěšilo kdyby jste to zkusili právě vy.
jack:
Tak já konkrétně jsem se dokonce k tomuto tématu už dříve vyjádřil.
Já vidím jako nejdůležitější impuls ve vzniku prvního uctívání božstev od dávné minulosti lidstva,ze kterého se během tisíců let vytvořili stovky náboženských názorů,
V LIDSKÉM STRACHU! Tím podle mě vše začalo. To je samozřejmě pouze můj názor.
V LIDSKÉM STRACHU! Tím podle mě vše začalo. To je samozřejmě pouze můj názor.
Nejste sám, k tomuto závěru došli i někteří religionisté. Strachu z čeho? Já osobně se bojím spousty věcí a i když jsem věřící tak strach mám pořád…. možná to u mě nefunguje tak jak má.
Jirka says:
January 8, 2013 at 6:55 pm
Ona tedy existuje možnost nebýt u Boha šťastný??? To slyším opravdu prvně!!
Fakt? Já vlastně taky. Ale logiku to má, to musíte uznat. Mohl by být někdo šťastný, když jeho bližní trpí? Nemohl. Prostě to je blbost a kdybych tvrdil opak tak odporuju pravdě a dělám ze sebe vola.
jack:
Myslím Jirko,že co se týče logiky,tak jste na tom v tomto případě o moc lépe než Protestant. Akorát zase vidím ty rozpory mezi věřícími. Vy se zmiňujete o logice v souvisloti s teologickým tématem a Protestant nám už přiznal,že teologie je o nelogickém bláznoství!
Je potom těžké si udělat nějakou ucelenou představu! 🙂
Jirka says:
January 8, 2013 at 7:09 pm
to Jack:
Smíme proto očekávat nová nebesa a novou zemi, kde “Bůh setře každou slzu z očí, kde nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět pominul”
Jestli setře každou slzu(to asi není doslova) tak tam budou i slzy, ne?
jack:
Já nevím jak vy,ale já tomu rozumím tak,že ten kdo měl slzy už žádné mít nebude.
Budou mu setřeny.
Vždyť je to v tom textu. NEBUDE zármutku,nářku ani bolesti.
Když nebude zármutku,tak dost dobře nechápu,jak může být někdo zarmoucený,že nemá kolem sebe své blízké.
Tady zase podle mě,nějak ta logika hapruje!!
jack:
Myslím Jirko,že co se týče logiky,tak jste na tom v tomto případě o moc lépe než Protestant. Akorát zase vidím ty rozpory mezi věřícími. Vy se zmiňujete o logice v souvisloti s teologickým tématem a Protestant nám už přiznal,že teologie je o nelogickém bláznoství!
Je potom těžké si udělat nějakou ucelenou představu!
No jasně, že máme rozpory…. on je přece protestant a my jsme jim(přísně vzato sobě) upálili Jana Husa. Ne teď vážně…. já jsem katolík a tak u nás je plnost učení a já mám pravdu…. ne, tak ještě vážněji. Co přiznal protestant nevím, ale já říkám toto: “víra a rozum si neodporují”. Ale Bůh leckdy jedá proti logice a jakoby “paralogicky”. Už je prostě takový.