Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
To myslíš to zjevení v Osvětimi? Nebo v Hirošimě a Nagasaki?
Pořád nic….tak stačí ti to jako důkaz nebo ne?
Jirka says:
Nevím co umí panna Maria, ale lidi ji prostě viděli. A ptal jsem se první, stačí ti to jako důkaz nebo ne?
S.V.H.:
Lidé viděli UFO, růžové slony, živého Elvise, Thora, dvoumetrového stepujícího mravence, Yettiho, ďábla… Stačí Vám to jako důkaz?
protestant:
Kdo je křesťanský Bůh? To je někdo jiný, než JHVH nebo Alláh?
Křesťanský Bůh je ten, ke kterému se křesťané modlí. Vystupuje občas pod různými pseudonymy- třeba zrovna JHVH, nebo Otec. Vím, že “Alláh” je arabsky “bůh” – ale jako křesťan bych se k Alláhovi asi nemodlil- muslimský bůh má radši jiné obřady a mohlo by ho to namíchnout.
Ne, nestačí mi, že někdo něco viděl na nebi… UFO viděly taky tisíce a dokonce jsou fotky a videa. Lidi toho v historii viděli mnoho….
Super díky za odpověď. A jak by se tedy ten Bůh měl zjevit aby jste to vzal? Protože číst Bibli nestačí, očité svědectví by taky nestačilo, Bůh se stal člověkem taky nestačí….
Jirka says:
Možná, že se bude zdát, že provokuju. Taky jo. Ale aplikace toho, že Bůh je mi nedělá žádné problémy. Bůh je atd… dal zákony a protože řekl, že je dobré je dodržovat tak se dodržují. To už nakonec i Aristoteles se nechal popravit kvůli věrnosti zákonu i když měl možnost utéct. Ok, ale nevidím v dnešní době kolem sebe moc lidí co by chtěli něco dodržovat. A teď závěr v otázce: “Jaký má smysl dodržovat platné zákony a morálku když budu třeba jen jeden z tisíce”? Bude si mě někdo vážit? Ocení to někdo? Moje děti? Žena? Vy? Nebo to budu dělat pro svůj dobrý pocit? Ale co je vlastně dobro? To na čem se všichni dohodneme, že je? Já si tedy kupříkladu budu myslet, že být bohatý na úkor ostatních je dobro. To je moje pravda. Jak mi to kdo vyvrátí?
S.V.H.:
Morálka je plně vysvětlitelná evolučně. V podstatě je to skutečně o tom, že z morálního jednání máme “dobrý pocit”.
BTW: Nevšiml jsem si, že by Bůh dal zákon, že se nemají brát úplatky. 🙂
BTW: Nevšiml jsem si, že by Bůh dal zákon, že se nemají brát úplatky.
Nepokradeš, Kelyšová
Jak víš, že se Bůh stal člověkem? Z dávných skazek tisíce let starých, sepsaných desítky let po jeho údajné smrti, které někdy po roce 300 nějaký císař vybral do sbraných spisů s názvem Bible svatá?
Očité svědectví je značně nespolehlivé. Zjevovat se na obloze je pitomost, když je dole tolik práce…
Jirka says:
Nepokradeš, Kelyšová
S.V.H.:
Takže když třeba vyučující vezme od studenta úplatek za bezpracné vykonání zkoušky, tak krade?
Takže když třeba vyučující vezme od studenta úplatek za bezpracné vykonání zkoušky, tak krade?
Yes! A to hned třikrát. 1)okradl toho studenta o vědomosti, byť na jeho vlastní přání
2)okradl daňové poplatníky, kteří očekávají že z vysoké školy budou vycházet odborníci
3)okradl svého vlastního zaměstnavatele VŠ který ho platí v dobré víře, že vykonává to za co bere plat
Jak víš, že se Bůh stal člověkem? Z dávných skazek tisíce let starých, sepsaných desítky let po jeho údajné smrti, které někdy po roce 300 nějaký císař vybral do sbraných spisů s názvem Bible svatá?
Očité svědectví je značně nespolehlivé. Zjevovat se na obloze je pitomost, když je dole tolik práce…
Ok my question is :”How? Jak by to tedy mělo vypadat?
Ok my question is :”How? Jak by to tedy mělo vypadat?
Já přeci nebudu Všemohoucímu diktovat, rozhodně ne jak nějakej cirkusáckej trik, či iluzionistické představení. Ale pak by křesťané přišli o víru, když by to bylo nesporné- na tvém místě bych si nezahrával.. Důkaz Boha je smrt víry.
To máš částečně pravdu. Ale já věřím, že po smrti Boha uvidím a to bude tudíž konec víry jako takové. Ale to je jenom slovíčkaření, což je sice zábavné, ale nic to neřeší.
Jirka says:
Yes! A to hned třikrát. 1)okradl toho studenta o vědomosti, byť na jeho vlastní přání
2)okradl daňové poplatníky, kteří očekávají že z vysoké školy budou vycházet odborníci
3)okradl svého vlastního zaměstnavatele VŠ který ho platí v dobré víře, že vykonává to za co bere plat
S.V.H.:
1) Obávám se, že okradení “na vlastní přání” není okradením. Navíc buď student ty vědomosti neměl a pak o ně nemohl být okraden a nebo je měl a pak o ně také jistě nebyl okraden.
2) Co když se jedná o soukromou VŠ? Navíc neabsolvování regulerní zkoušky nemusí odbornost absolventa nijak ovlivnit.
3) To by jakž takž šlo. Co když je ale vyučující zároveň vlastníkem VŠ?
Dle Vašeho uvažování je ovšem zcela zbytečné například přikázání “nezabiješ”. Jde přece o krádež života. Nač potom ta redundance? 🙂
“To máš částečně pravdu. Ale já věřím, že po smrti Boha uvidím a to bude tudíž konec víry jako takové.”
Znamená to, že budeš mít po smrti oči? Bůh bude mít tělo? Bude Bůh oblečený? Ježíš je po boží pravici- ty budeš sedět ( předpokládám, že na zadku) kde? Budeš v Nebi oblečený? Bude Bůh oblečený? Budeš v Nebi šťastný, i když budeš vědět, že tam třeba někteří lidé z tvé rodiny nebudou, protože Boha v životě nechtěli a proto budou s muslimy a pohany v pekle?
Dle Vašeho uvažování je ovšem zcela zbytečné například přikázání “nezabiješ”. Jde přece o krádež života. Nač potom ta redundance?
Ano z vašeho pohledu jde o krádež života, pokud to vykládáte takto není to chybné. Tak bychom mohli vykládat ostatně i zbytek přikázáni jako např. 1: neokradeš Boha o to aby byl jediným Bohem”. atd.
Jirka says:
Ano z vašeho pohledu jde o krádež života, pokud to vykládáte takto není to chybné. Tak bychom mohli vykládat ostatně i zbytek přikázáni jako např. 1: neokradeš Boha o to aby byl jediným Bohem”. atd.
S.V.H.:
Souhlas. Proč ale Bůh, když předpokládá kreativní výklad přikázání “nepokradeš”, tak aby zapověděl i úplatky, nepředpokládá obdobný kreativní výklad pro zapovězení vražd a uctívání jiných Bohů?
ČB: To jsou krásné otázky, škoda, že nejsem po smrti znal bych na ně odpověď. Ale jelikož Ježíš měl po svém vzkříšení tělo, mluvil s apoštoly, jedl atd. tak ano myslím, že mé oslavené tělo bude stejné. Prostě já budu pořád já. Jelikož Ježíš má tělo i teď asi bude oblečený, já bych tomu dal ostatně přednost abychom byli v nebi oblečení, pohled na nahé chlapy mi nedělá dobře. A budu rád, když budu sedět aspoň na zadku(tedy vzadu).
nepředpokládá obdobný kreativní výklad pro zapovězení vražd a uctívání jiných Bohů?
No když čteme pentateuch tedy Tóru tam je každý z těch zákonů rozveden docela podrobně. Také Církev k tomu má a z toho vyplývají další podobné příkazy. To nepokradeš, nesesmilníš atd… je zkrácená verze kdo by si to měl taky celé zapamatovat. To je ale level1 ty přikázání. To je dál “slyšeli jste, že bylo řečeno předkům, nesesmilníš, ale já vám říkám, každý kdo by se podíval na ženu chtivě už s ní zcizoložil ve svém srdci.” Zdá se to tvrdé?
Budeš v Nebi šťastný, i když budeš vědět, že tam třeba někteří lidé z tvé rodiny nebudou,
Dobře ty do mě! Já ale udělám maximum aby tam byli, ale Bůh dal svobodnou vůli a pokud někdo nechce, co se dá dělat. Ale otázka dobrá. Šťastný bych určitě nebyl.
Jirka says:
To jsou krásné otázky, škoda, že nejsem po smrti znal bych na ně odpověď. Ale jelikož Ježíš měl po svém vzkříšení tělo, mluvil s apoštoly, jedl atd. tak ano myslím, že mé oslavené tělo bude stejné. Prostě já budu pořád já. Jelikož Ježíš má tělo i teď asi bude oblečený, já bych tomu dal ostatně přednost abychom byli v nebi oblečení, pohled na nahé chlapy mi nedělá dobře. A budu rád, když budu sedět aspoň na zadku(tedy vzadu).
S.V.H.:
V tom případě by bylo nejrozumnější umřít co nejdříve, abych měl po smrti tělo ještě jakž takž v kondici. Jako sešlý stařec se špatně fungujícím tělem i mozkem bych si věčnost asi neužil. A Ježíš navíc ukazoval učeníkům své rány, takže by to chtělo zemřít nějakou “rozumnou” smrtí – s useknutou hlavou nebo přepůleným mozkem by to také nemusel být žádný med. 🙂