Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jo a Slávku, tu náhodu v mých očích favorizuje ještě jedna věc – a tou je pustý a mrazivý Vesmír bez života, kam jenom dohlédneme, a půl století neúspěšného projektu SETI.
Jo, máme prostě z pekla štěstí, to je to.
Slávku, ještě jedna věc: my jsme spolu měli před pár měsíci polemiku na téma morálka, kde tys hájil názor, že morálka je relativní, se zdůvodněním že např. nebudu schopen přesvědčit Araba o nesprávnosti např. Šaríje, nebo domorodce s Afriky o nesprávnosti ženské obřízky.
V tom své příspěvku ale mluvíš o pozitivním vývoji morálky – takže to mi zní, jako kdybys najednou uznával, že dnešní morálka JE (objektivně) lepší, než morálka středověká či ještě starší.
Došlo u Tebe tedy k nějakému názorovému posunu?
Michal
No Bůh nasadil silný kalibr zrovna dneska
http://praha.idnes.cz/pes-napadl-dite-na-zizkove-dcc-/praha-zpravy.aspx?c=A121214_122629_praha-zpravy_ab
Určitě se to všechno stalo pro maximální dobro, jak těch rodičů, tak toho dítěte s prokousnutým krkem… Bůh je přece láska, halelujá!
martiXXX:
Tohle je typ příspěvků, které podle mě do určité míry degradují celou polemiku. Trancedentní energie pokud existuje samozřejmě pracuje s něčím, vyšším než je “”hmotné, fyzické, psychosomatické ego”. naše utrpení je vzhledem k transcedentnu irelevantní. Resp. může to být tak, jako když rodiče vystavují své děti “utrpení výchovy, trestání, civilizování, docházky do školy, tedy neustálým stresům pro jejich “dobro”. Jde tady pouze o míru. A je jasné, že lpění na fyzické, bytí způsobuje utrpení, protože jakékoliv tělesné vytí je dočasné. Pokud Bůh existuje, tak na vyšším stupni jeho “dobro” a “zlo” je poněkud jiné než naše “dobro” a “zlo”
Michale, snažím se zastávat pozici, kterou bych zastávat snad i mohl, ale ne zcela se to shoduje s tím, co si myslím: “Pojem ďáblův advokát se užívá také obecně, bez spojitosti s katolickou vírou, pro označení obhájce reálně nebo zdánlivě špatné věci, respektive pro někoho, kdo při diskusi předkládá argumenty pro něco, čemu sám nevěří, aby mohlo být toto hledisko také zváženo.”
Takže jdeme na to:
Možná jsem to špatně vysvětlil, psal jsem to večer na iPadu a to je opruz. Když se podíváš na vývoj života, a to je pár miliard let, tak vývoj směřuje od jednoduchého ke komplexnímu. Jednoduché organismy a replikující se částice postupně nabývají na složitosti a složitější formy života. Když se podíváš na časovou osu, tak uvidíš, že to šlape skoro lineárně. Nepochybně dochází i k postupnému, ale setrvalému rozvoji inteligence.
Na vrcholu tohoto vývoje stojí v současnosti člověk, který inteligenci posunul na kvalitativně novou úroveň. Vznikla kulturně technologická evoluce. Rychlý přenos a rozvoj myšlenek – memů. Na tomto si všimni jedné zásadní věci. Když se podíváš na společensko-politicko-náboženské uspořádání, tak si uvědomíš, že morální sféra člověka se sveřepě rozšiřuje.
Ne že by přestalo existovat zlo. Ale soustavně se rozšiřuje počet lidí a bytostí, které považujeme za součást našeho kmene. V prvotně pospolné společnosti to bylo pár desítek lidí z vlastní tlupy. Ostatní tlupy byly dobré leda tak ke kradení manželek a k boji o životní zdroje. Potom vznikaly první kmeny, pod vedením náčelníka čítající stovky a tisíce lidí, městské státy desetitisíce. Starověké říše statisíce a miliony. Dnešní státy desetimiliony a stamiliony.
Nakonec i my se identifikujme s více jak 10 miliony lidí jako Češi. A potom jsou ti druzí … I v rámci státu a národnosti je zločinnost, zlo a dobro. Stejně jako občas nefunguje nejužší rodina. Ten vývoj je podle mě nepřehlédnutelnej, soustavnej a náboženství jako takové umožňuje (nezaručuje) ten vývoj posouvat dál.
Křesťané a muslimové nejsou omezeni národem. U muslimů je celkem dobře vidět, že tam funguje solidarita a empatie velmi silně bez ohledu na národ. Muslim má často pocit větší sounáležitosti s muslimem jiné národnosti, než s vyznavačem jiné víry z vedlejší vesnice. Já nepopírám, že se muslimové často mydlí mezi sebou, nepopírám ani existenci zla. Přes to všechno si myslím, že když se nad tímto vývojem zamyslíš, tak ho tam uvidíš taky.
Tvou odpovědí je náhoda. Já říkám vyšší zákon. Neznám žádnou současnou vědeckou teorii, která by vysvětlila, proč se organismy vyvíjejí od jednoduchých ke složitějším nebo proč se lidé posouvají z tlup válčících mezi sebou ke stále rozsáhlejším organizovaným celkům. Ten vývoj celkem nezadržitelně směřuje k tomu, že za relativně krátkou dobu, bude celá planeta jedním organizačním útvarem a lidé se budou identifikovat především jako lidé. Podobně, jako se mnozí muslimové a křesťané identifikují spíše s spolubratry než s národním státem.
Pravidla jsou prostě nastaveny tak, že profitují ti, kteří vyhledávají interakce s nenulovým součtem. V průměru budeš jako jedinec úspěšnější, když se budeš stýkat s lidmi ochotnými spolupracovat, než jako jedinec, jehož interakce s okolím budou se součtem nulovým, nebo dokonce záporným. Toto je podle mě pravidlo, které nijak fundamentálně nevyplývá z přírodních zákonů, přesto je možné pozorovat jak funguje.
No a tady to považuju za nepochybný rozvoj morálky. A nejsem sám. Doklady: The Better Angels of our Nature | Steven Pinker nebo třeba Konec dějin od Fukuyamy.
Snad je jasné, že dobro nemůže existovat beze zla a zlo bez dobra. Nelze psát bílou křídou na bílou tabuli. Energie má svůj vlastní pohyb. I v přírodě existuje kladný a záporný pol
slavek, nemyslím si, že by psychologicky lidstvo vyspělo. Proč?
Dříve byli krutější podmínky. Z toho rezonovaly krutější mravy. Dneska tak kruté podmínky nejsou, relativně méně kruté mravy. Jenže ta lidská zvířecí podstata zůstává stejná. Dříve byly války, dneska se to tranformovalo v konkurenční boj, ve ctižádost, boj o prestiž, slávu, uznání, peníze. Samozřejmě jsou lepší podmínky a není nutné tolik zabíjení. Hmotně se máme lépe jen proto, že se věda a technika posunula dopředu a že umož’nuje jemnější formy zvířecího násilí. A spolupráce? Ta tady byla vždy. V rámci tlupy, společenství, atd.
Slávku, Boží advokáte, čímpak chceš vyvrátit tuto tézi, která ,de facto, staví ateismus v rámci evoluční teorie na slepou kolej ?
No a potom je to už spíš otázka terminologie. Tento vyšší zákon, který evidentně existuje mohu nazvat třeba Bohem. Vždyť nakonec mnohé vlastnosti Boha má. Rozlišuje dobro a zlo, nakládá s morálkou. Lidé, pokud jej přijmou za svůj směřují k tomu, aby soucítili a spolupracovali s čím dál větším množstvím dalších lidí.
A když toto přijmeš za své, tak ti najednou mnohé náboženské principy začnou dávat smysl. Vždyť kolikrát třeba křesťané tvrdí, že Bůh je láska? A v podstatě jediné co k tomu potřebuješ je přijmout jako fakt, že existuje nějaký objektivní vyšší morální řád. A tady v tomto se kupodivu shodne mnoho věřících napříč všemi náboženstvími.
A najednou ti začne celkem dávat smysl, to co tu tvrdí protestant, Hermes, nebo třeba Halík a Dalajlama. A nebál bych se tam zařadit i třeba Harrise. A proč tedy konkrétní náboženství? Třeba křesťanství? Protože mnoha lidem to prostě přijde jako nejlepší cesta kterou mají v dosahu svých schopností a intelektu. Vždyť dnes věřící často netvrdí, že snědli všechnu moudrost. Naopak jsou otevření vést dialog a tuto pravdu a podstatu hledat .
Vždyť já přece nezaplňuju Boha mezer. Já jen tvrdím, že existence tady toho vyššího morálního řádu dává lidstvu vyšší smysl. Stejně jako tento vyšší smysl má třeba srdce. A zdrojem tohoto vyššího smyslu – účelu může být něco, k čemu se podle mě celkem hodí nálepka “Bůh”. Stejně jako jsme my zdrojem vyššího smyslu pro srdce.
A tady se dostáváme k osobnímu Bohu. Co kdybychom si osobního Boha představili jakousi pragmatickou interpolaci tohoto morálního řádu? Zase: věřící celkem ochotně přiznávají, že skutečnou podstatu Boha nemůžeme pochopit a osobní bůh, tak jak jej chápou oni je jen jakýmsi průmětem abstraktnějšího Boha o jehož podstatě toho mnoho nevíme. Někteří lidé díky této personifikaci abstraktního Boha mohou vést lepší život a přiblížit se morální pravdě. Někteří lidé mohou mít potřebu cítit, že když udělají něco špatného, tak tím někoho zarmoutili a naopak když udělají něco dobrého, tak někoho potěšili. Někoho, koho se vůbec nevyplatí rmoutit a naopak je vysoce žádoucí jej těšit.
A proč by vlastně náboženství nemohlo představovat takovou praktickou a pragmatickou cestu k tomuto vyššímu morálnímu řádu?
Bo, nemyslím, že máš pravdu. Mě by spíš zajímalo, čím si ty, jako poměrně chztrý člověk ospravedlňuješ to evangelikální vymývání mozků, kterého se dopouštíte?
Michale a s tou náhodou je to velice ošemetný argument. Vždyť náhoda může být způsob, jak Bůh zasahuje do chodu našeho světa. A vysvětlovat jako náhodu proces, který trvá miliardy let a vypadá to, že směřuje určitým směrem? Od jednoduchého ke komplexnímu? Od špatného k dobrému? Ono v podstatě stačí, když přijdeš na to, proč lidstvo soustavně směřuje od násilí k míru. Vždyť to tak být nemusí, máme výkonnější zbraně, máme větší možnosti vraždit a ničit, než kdykoliv dřív. A přesto:
Steven Pinker: “Soudní archeologie dávných nálezů mluví jasnou řečí. Máme k dispozici spoustu koster s rozštípnutou lebkou nebo šípy uvízlými v kostech a také hojné nálezy opevnění či vypálených sídel. Písemné záznamy prozrazují mnoho zajímavých informací o válkách, vraždách, nejrůznějším násilí, policejních akcích, i více či méně nechutných popravách. Z toho všeho lze snadno vypozorovat, že míra násilí mezi lidmi postupně klesá. V Evropě je čím dál tím méně vražd, v USA závratně klesá počet vražd v rodinném kruhu, počet znásilnění i frekvence lynče.”
martixxx, nikdo nepochybuje, že lidé jsou v podstatě pořád stejní. Za těch pár tisíc let se geneticky příliš nevyvinuli. A to je ale i podstata mého argumentu. Jsme to pořád my, stejní lidé. Máme daleko lepší možnosti a schopnosti ničit a zabíjet díky vědecko kulturní evoluci. Přesto se zdá, že naopak ta evoluce směřuje k méně vraždám, k menšímu násilí.
A ano, spolupráce tu byla “vždy” v rámci několika desítek lidí. Jenže dnes svou činnost koordinujeme s mnoha desítkami miliónů lidí. Vždyť dnes většina výrobků vzniká díky celoplanetární spolupráci. A já tvrdím, že v tomto vývoji je určitý systém – řád. A ten řád může mít svůj zdroj v něčem, co není až tak daleko od naší představy Boha.
Slávku, argument ” nemyslím, že máš pravdu” mě neuspokojuje 🙂 Poměrně chytrých člověků je mezi evangelikály poměrně dost. ( mě si tímto titulem trošku nadhodnotil, jsem jen flyboy, prostý pobíječ much, ale i tak to potěší, cítím se polichocen, díky). Vymývání mozků nijak ospravedlnit nelze. a nepopírám, že se tak někdy děje, ale i u nás je velký posun a zrání v tomto ohledu. Ale omlouvat to nehodlám, mohu jen poprosit ty z vás, kteří se něčeho takového stali objektem za odpuštění, že se vám tímto dostalo tak hrubě zkresleného obrazu Boha, kterého milujeme.
Jediné pozitivum, které na tom vidím,je, že toto “mlácení Biblí po hlavě” je tak primitivně průhledné , že málokdo tomu podlehne.
To sofistikovaná, skrytá manipulace ve vědeckém hávu mi přijde mnohem účinější 🙂
Já chci jen v rychlosti zareagovat na Martina, který se pohoršoval nad mým komentářem nad dvěma včerejšími tragickými událostmi. Podle mě je naprosto korektní tohle připomenout. Když rodinný pes prokousne děcku krk, tak to je šílená tragédie pro všechny, a je naprosto na místě ptát se, jak s tím jde dohromady existence všemohoucího Boha, který nás miluje. Stejně tak s tím masakrem v USA. Nějaká náhoda mohla klidně pomoct spoustě lidí, aby toho šílence zastavili včas – ale nestalo se to. A JE fér ptát se, co tohle všechno znamená pro možnost existence milujícího Boha.
Michale, tady je to jinak. Oprosti se prosím od jakékoliv tvé konkrétní představy Boha, kterou ti vnutili věřící. A přemýšlej. Existuje určitý jev, říkejme mu třeba morální řád. V tuto chvíli neragumentuji pro existenci osobního Boha. Ten morální řád může být klidně nějaký neosobní princip, který neznáme. Nemám vůbec problém tomu říkat morální řád nebo vyšší princip a nebo, třeba Bůh. Bůh proto, že ten princip má mnoho vlastností, které tradičně Bohu připisujeme. Vždyť nakonec celé náboženství je o dobru a zlu, o správném a špatném.
Souhlasit nemusíš, ale přesto je fakt, že spolu s rozvojem civilizace a kultury zlo ustupuje. Je tomu tak už pár tisíc let a děje se to v různých částech světa. Naše inteligence stoupá, násilí ustupuje.Přečti si třeba toto: http://www.project-syndicate.org/commentary/are-humans-getting-better-/czech . Žádný náboženský kecy.
Tak pokud chceš argumentovat pro existenci osobního Boha, tak ti v tom v tuto chvíli rozhodně nehodlám bránit.
Viz výše. Pozorování v současné době nasvědčují, že tomu tak je. Budoucnost nezná nikdo z nás. Možná přestanou platit fyzikální zákony. Navíc já netvrdím, že třeba nemůže proběhnout nějaká další světová válka nebo něco podobného.
Za těch pár tisíc let se geneticky příliš nevyvinuli.
Hou hou hou! Brzdi.
Vyvíjíme se poměrně dost. Fenotypově i čistě geneticky. Ano, nevznikl nový druh. Ale co se týče selekce alel a zejména HLA proteiny atp., tak hodně. Hodně moc. .
Bo: ono je to taková… iluze, že inteligence znamená schopnost soudně uvažovat. Přitom je to jen vedlejší produkt jistého typu ingeligence. Dalo by se říct i deviace.
Díky za informaci Colombo, to jsem nevěděl.
MartiXXX, mohu přijmout to, že dobro nemůže být bez zla. Ale v životě to tkhle absolutně neplatí, protože je vždy nějaký poměr “dobra” a “zla” a ten poměr se lidé snaží změnit bez obav z toho, že když “zlo” vymýtí, zanikne i “dobro” . Vymýcením neštovic neubude “dobra”. Snížením počtu vražd a znásilnění, zneužívání dětí taky “dobra” neubyde. Atd… Já si myslím, že se nemusíme bát takovéto “zlo” mýtit a vymlouvat se na to, že likvidací tohoto zla zanikne dobro.
Colombo, to zní hezky: rozumný deviant 🙂
MartiXXX, co si vlastně představuješ pod pojmem dobro a zlo? Uveď prosím nějaký příklad “dobra” a vysvětli, proč by toto konkrétní “dobro” nemohlo existovat bez nějakého konkrétního “zla”. Předpokládám, že nebudeš mít problém vyjmenovat kopec příkladů.