Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Toto je hustý: „Flynnův efekt“ – pozoruhodné zjištění filozofa Jamese Flynna, podle něhož došlo od doby, kdy se poprvé prováděly inteligenční testy, ke značnému zlepšení výsledků. Průměrné IQ má z definice hodnotu 100; aby však bylo této hodnoty dosaženo, musí se syrové výsledky testů standardizovat. Kdyby dnešní průměrný teenager dělal inteligenční test v roce 1910, dosáhl by skóre 130, což by byl lepší výsledek než u 98% osob testovaných v té době.
Read more at http://www.project-syndicate.org/commentary/are-humans-getting-better-/czech#19XeHJoU35hlowTg.99
Slávek napsal: “A proč by vlastně náboženství nemohlo představovat takovou praktickou a pragmatickou cestu k tomuto vyššímu morálnímu řádu?”
Možná by “náboženství” tu cestu mohlo představovat…jenže většina “náboženství” se s cestou k vyššímu morálnímu řádu nespokojí a potřebuje k tomu ještě tu “omáčku” s proroky, spasiteli, modlitbou, vyvolenými a zavrženými a spoustou dobmat…
Čestmíre, instituce nijak obhajovat nehodlám. To co církve a náboženská společenství dělají prostě vychází z lidské povahy a z principů, jak lidské sdružování funguje. Já se bavím o Bohu, k jehož existenci směřují jisté principy pozorovatelné v našem světě. A to, že lidská snaha se tomuto Bohu, nebo chceš-li “Bohu” přiblížit je často nedokonalá a kontraproduktivní.
Lidstvo naopak hloupne a bezcitní podle jedné nedávné vědecké studie používající argumenty i z genetiky
http://www.osel.cz/index.php?clanek=6564
Ad Michal
I obrovská tragédie může být z jiného pohledu relativní. Samozřejmě naše zvířecí dědictví považuje smrt fyzického těla a především našeho mláděte za tragédii. Ale jedná s se především o zvířecí biologické genetické programování. Jenže náboženství nemluví o zachování zvířat v nás ale o něčem co je trvalejší než naše geneticky podmíněná zvířecí existence.
Boj zvířat (lidí) přináší i větší tragédie. Svržení jedné atomové bomby na Hirošimu přineslo smrt a utrpení desetitisíců takových malých dětí. ‘Zlo” za účelem “budoucího dobra”?
MartiXXX, příklad s Hirošimou je příklad konání ve světové válce a většina lidstva není zatížena rozhodováním, jestli shodit bombu, nebo ne.
Ten příklad ze stránky http://www.osel.cz je jedna studie, nebo podobné názory přinášejí i jiní vědci? Ty se chytáš všeho, co kde někdo napíše někdo, kdo se označí za “vědce”. Tohle není exaktní věda a abych se tím vážně zabýval, muselo by stejné tvrzení potvrdit “trochu víc” výzkumů.
čestmír berka: moc nerozumím tomu vysvětlení s Hirošimou. To znamená, že existují okolnosti, za kterých je možné zabít 100 000 dětí najednou svržením atomové bomby cíleně na civilní město; je to jaksi “zamlženější” než jedno dítě, zabité pitbullem?. Tady je vidět jak náš “rozum” pracuje.
Ono co je “exaktní věda” velká většina fyziků pracuje na strunové teorii, pro kterou zatím není žádná evidence, atd……takže za exaktní vědu lze považovat pouze to co se průmyslově potvrdí – v akci, ve výrobě, průmyslu, apod.?
Tu zprávu zveřejnil Osel a spousta jiných periodik, je to jedna z mnoha vědeckých studií, žádná pavěda podobně jako strunová teorie je extrémně uznávaná a také to není dle vědců žádná pavěda
Martixxx, ten článek je divnej. Není jasný o co jde. O emoční stabilitu? Inteligenci?
Chtělo by to původní zdroj těch informací.
Evoluční teorie…funguje..my vidíme následky..ale je exaktní? navíc vůbec nevíme odkud se to vše nastartovalo…neumíme vytvořit ten prvotní život..ani ten následující
martiXXX: představ si to, je to až k neuvěření, ale i články v Nature a Science můžou být totálně blbě.
A to i přes to, že oba mají drsné recenzentní řízení.
IMHO moje vedoucí ve svých předmětech často zadává úkoly (dobrovolné), kde musíte (po probrané hodině a látce) načíst konkrétní článek a okomentovat, co je v něm špatně a následně provést analýzu lépe.
Což je naprosto super přístup, který tvé uvažování a pochopení látky otestuje lépe, než nějaký test či písemka.
Evoluční teorie…funguje..my vidíme následky..ale je exaktní? navíc vůbec nevíme odkud se to vše nastartovalo…neumíme vytvořit ten prvotní život..ani ten následující
Ty si debil.
Evoluční teorie vysvětluje evoluci, vývoj. Ne vznik.
Ano, je exaktní.
MartiXXX: ”Ono co je “exaktní věda” velká většina fyziků pracuje na strunové teorii, pro kterou zatím není žádná evidence …“
Časť teoretických fyzikov sa snaží vytvoriť formálne ucelenú a empiricky testovateľnú strunovú teóriu. Toto snaženie už trvá niekoľko desaťročí. Títo vedci sa pokúšajú od empiricky nepodložených strunových hypotéz dopracovať k funkčnej a empiricky testovateľnej teórii.
Možno raz, jedného pekného dňa, bude toto snaženie korunované úspechom a možno nie, možno je strunový výskum len blúdením v bludisku sveta 😉
MartiXXX: ”takže za exaktní vědu lze považovat pouze to co se průmyslově potvrdí – v akci, ve výrobě, průmyslu, apod.?“
Nie, dôležitou súčasťou empirickej vedy je aj špekulatívne hľadanie nových ciest, napr. to strunové teoretizovanie, ale to, čo sa potvrdilo bezpočtom experimentov a pozorovaní, to sú platné a fungujúce vedecké teórie a to ostatné sú len neotestované hypotézy.
http://www.lidovky.cz/kambersky-mozna-se-stal-zazrak-dzw-/ln_nazory.asp?c=A121215_132645_ln_nazory_hm
Zídek: nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se skutečně stal zázrak.
Humeova břitva naruby. Docela by mě zajímalo, jestli sám pan Zídek ví o nějakých dalších možných vysvětleních (hádám že ano) a na základě čeho došel k závěru, že zázrak je z nich to nejpravděpodobnější.
Slávek:
Tvou odpovědí je náhoda. Já říkám vyšší zákon. Neznám žádnou současnou vědeckou teorii, která by vysvětlila, proč se organismy vyvíjejí od jednoduchých ke složitějším nebo proč se lidé posouvají z tlup válčících mezi sebou ke stále rozsáhlejším organizovaným celkům. Ten vývoj celkem nezadržitelně směřuje k tomu, že za relativně krátkou dobu, bude celá planeta jedním organizačním útvarem a lidé se budou identifikovat především jako lidé. Podobně, jako se mnozí muslimové a křesťané identifikují spíše s spolubratry než s národním státem.
Jarda:
Poněvadž nevíme, “proč se organismy vyvíjejí od jednoduchých ke složitějším” může platit jakákoliv hypotéza, tedy i ta tvoje. “Proč se lidé posouvají z tlup válčících mezi sebou ke stále rozsáhlejším organizovaným celkům” může vycházet z toho, že primáti, kteří již v pralese žili pospolitě, museli ve volné stepi, do které přešli, o to více držet pohromadě, aby úspěšně čelili predátorům. Každý individualista se rychle stal kořistí a tak individualistické geny z populace vymizely.
Slávek:
Steven Pinker: “Soudní archeologie dávných nálezů mluví jasnou řečí. Máme k dispozici spoustu koster s rozštípnutou lebkou nebo šípy uvízlými v kostech a také hojné nálezy opevnění či vypálených sídel. Písemné záznamy prozrazují mnoho zajímavých informací o válkách, vraždách, nejrůznějším násilí, policejních akcích, i více či méně nechutných popravách. Z toho všeho lze snadno vypozorovat, že míra násilí mezi lidmi postupně klesá. V Evropě je čím dál tím méně vražd, v USA závratně klesá počet vražd v rodinném kruhu, počet znásilnění i frekvence lynče.”
Jarda:
Protože se máme dobře, jsme hmotně zajištěni. A spolupráce je výhodnější než vzájemný boj.
Ale počkej, až se zdroje omezí, až nebude dostatek potravy. Jak rychle se dosavadní spolupráce mezi “námi” a “jimi” změní na soupeření a nakonec i boj o tenčící se krajíc.
slavek says:
December 15, 2012 at 11:36 am
Toto je hustý: „Flynnův efekt“ – pozoruhodné zjištění filozofa Jamese Flynna, podle něhož došlo od doby, kdy se poprvé prováděly inteligenční testy, ke značnému zlepšení výsledků. Průměrné IQ má z definice hodnotu 100; aby však bylo této hodnoty dosaženo, musí se syrové výsledky testů standardizovat. Kdyby dnešní průměrný teenager dělal inteligenční test v roce 1910, dosáhl by skóre 130, což by byl lepší výsledek než u 98% osob testovaných v té době.
Jarda:
Myslím, že není obtížné to pochopit. Kolik informací se dostalo dítěti před 100 lety a nyní. To se nutně musí projevit.
Michal says:
December 15, 2012 at 2:30 pm
http://www.lidovky.cz/kambersky-mozna-se-stal-zazrak-dzw-/ln_nazory.asp?c=A121215_132645_ln_nazory_hm
Zídek: nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se skutečně stal zázrak.
Případ našeho, brzy svatého, mučedníka P. Toufara je zajímavý . Osobně nepochybuji, že by se křížek na oltáři nepohyboval. To se nedá vymyslet. Dodnes si s tím nikdo neví rady. Byla to halucinace? Nebo to farář s církví skutečně nějak zinscenovali? Nebo to byla provokace StB aby mohla zničit bezvýznamného kněze, nebo to měla být technická předehra k likvidaci řeholí? Pak ovšem ta úporná snahy vymlátit z Toufara nějaké přiznání by byla zbytečná. Pro procesy s řeholníky by byl důležitější živý než mrtvý.
Jsou otázky i technické. Křížek se prý ztratil, nelze tedy na něm udělat nějaký průzkum, zda byl nějak technicky upraven. Prý měl kruhovou základnu, takže jeho naklánění je fyzikálně, bez nějakého zajištění, nemožné. Ovšem, přečetl jsem si dávno, snad v 68, v nějakém „komunistickém“ spisku, že prý opat blízkého kláštera, s nímž se P. Toufar radil, mu doporučoval, aby tvrdil, že křížek se nenakláněl, ale ohýbal. Tak že ten zázrak bude větší. A hle, nedávno, v souvislosti s kanonizací P. Toufara, jsem si přečetl tvrzení, že se křížek ohýbal.
A co teď s tím! Objasnění (zatím) žádné. Má vůbec někdo zájem ten „zázrak“ objasnit? Najde se, snad, něco v archivech StB? Pokud to byl nějaký podvod ze strany církve – otázka – nebyl by vlivnější v nějaké významné svatyni? A nebo – že by snad skutečný zázrak? Pán Bůh (nebo nedejž hmoto, Vládce Světa, ten Zlý) se rozhodl porušit fyzikální zákony – náklon přes kruhovou základnu, ohyb dřevěné laťky – aby něco věřícím (komunistům?) sdělil? Ale co?? Nechal to na fantazii věřících i komunistů, sám se blíže nevyjádřil. Žádná jeptiška, žádný věřící neměli nějaký prorocký sen či vidění, jak v takových případech bývá obvyklé (viz třebas zde: http://www.stjoseph.cz/svata-filomena/ :“ Dne 3. srpna, když byla sestra Maria Luisa di Gesú po svatém přijímání ponořena do díkůvzdání, náhle se jí oči zavřely a navzdory velkému úsilí je nedokázala otevřít. Uslyšela velice něžný hlas:“) a tak není jisté, co vlastně Pán Bůh tím zázrakem zamýšlel. Jenže jako Vševědoucí věděl, jak komunisté zareagují a jak to s P. Toufarem dopadne. Chudák páter, stejně jako oněch 14 pražských mučedníků, byl tedy trpnou obětí rozhodnutí Všemohoucího, který se k čemusi rozhodl a lidé posloužili jako „pracovní materiál“.
A věřícím teď nezbývá, než to nějak „logicky“ vysvětlit.
S tím Čihošťským zázrakem je to opravdu zajímavé. Žel, je tam mrzutý ten nedostatek informací – pravdu se docela pravděpodobně nedozvíme 🙁
Mimochodem, Jardo, jaký máš názor na hypotézu mytologického Ježíše? Myslíš, že je možné, že v základech Křesťanství nestál žádný reálný člověk jménem Ježíš?