Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jack:
A jaká je vlastně definice “náboženské logiky”, co to je?? Nikde jsem k tomuto výrazu nenašel žádné vyjádření.
Jarda.
On je to asi stejný “terminus technicus” jako výzvy, aby člověk opustil tu dětskou víru a přijal tu “zdravou”, dospělou”.
Tou “dětskou” se možná myslí víra v Ježíška. Možná víte, že v Praze, v kostele P. Marie Vítězné, je soška Milostného Pražského Jezulátka. Zajímavé bylo, když jsem se věřících a kněží ptával, proč se k té sošce modlit? Můžeme věřit, že v (někde, nějakém) nebi je Pán Bůh, Ježíš, andělové, P. Maria, všichni svatí a světice Boží, ale zcela určitě tam Ježíšek, nebo MPJ nejsou.
Když zde byl před pár lety papež B XVI., bylo v TV, jak se před MPJ uctivě modlí. I otázal jsem se, zda se též poklonil a pomodlil před hlavním oltářem, kde, dle jeho víry, sídlí Pravý a Skutečný Pán Bůh v podobě hostií. To totiž v TV nebylo vidět. To byste viděli, jak jsem věřící rozčílil. Redakce KT vůbec neodpověděla.
Jarda:
Bůh Otec je od věčnosti, nestvořený, čirý Duch, který (také) od věčnosti plodí Syna a z nich vychází Duch sv. Takže zde máme trojici Bohů, ale v podstatě se jedná o jednoho a téhož Boha ve třech osobách. A je to Tajemství sv. Trojice!
jack:
Ano,pořád ta sv.Trojce,která nemá a z principu nikdy nebude mít LOGICKÉ vysvětlení. Už jen kvůli tétoTrojci považuji křesťanského Boha za nejhloupější představu boha,jakou kdy lidstvo předložilo!!
S ostatním naprosto souhlasím.
Někdy v létě jsem narazil na stránky z názvem “Křesťanské diskuse”.
Někteří věřící tam předváděli opravdu hrozné věci. Názory,které by se styděl napsat žák ZŠ. Nejsmutnější mi ale přišla skutečnost,že nejhloupější se zdál samotný administrátor těchto stránek. Psali tam velmi schopní ateisté a když už byli věřící v koutě,ukamenováni argumenty,tak stránky pro ateisty uzavřeli.
Přemýšlel jsem nad tím,kdyby se takto chovali vědci. Prostě ignorovat logické argumenty ostatních a stát si za svým blábolem bez ohledu na skutečnosti.
V takovém případě bychom asi ještě dnes léčili například rakovinu potíráním těla psím sádlem.
Jarda says:
January 6, 2013 at 12:41 am
Ještě bych ocitoval z kniha Petra Bakaláře Bůh jako psychický virus:
“Není sporu o tom, že pro velkou část lidí znamená náboženství to největší, s čím se v životě setkali. Mnoho lidí vykonává nezajímavou, monotónní a špatně placenou práci, žije v neuspokojivých partnerských vztazích, nemá intelektuální ani umělecké sklony, které by je osvobodily od šedé reality. Když se ale setkají se skupinou lidí, ve které se mohou cítit milováni, jejich životy se rázem stanou kapitiolou “největšího příběhu”. Můžeme si představit něco lepšího, co by je mohlo potkat?”
jack:
A u některých by to mohl být ten mocný lidský a v tomto případě dětinský strach z reality světa. Proč bych jinak potřeboval “víru”,že na mě pořád někdo dává pozor a že po smrti ještě nic nekončí,ale když budu hodný chlapeček či hočička,tak se dočkám ráje plného hraček! 🙂 🙂
jack:
Jednou jsem se vás ptal,jak si vůbec představujete formu existence vašeho Boha.
Napsal jste,že si žádnou formu existence nepředstavujete a dokonce,že je to špatné si to představovat.
Napadá mě tedy, proč a hlavně jak odlišujete existenci Boha jako Otce a jako Ducha svatého,když vlastně nemáte žádnou představu o existenci. Jaký je tedy vlastně rozdíl mezi Otcem a Duchem svatým v oblasti formy existence? Pokud vím,tak podle křesťanství je obojí samotný Bůh.
Pokud se tedy tyto dva pojmy neliší formou existence,tak je to pořád jeden a ten samý Bůh a potom nemáme důvod vytvářet pro něj další pojem.
protestant: Nárys, bokorys a půdorys také zobrazují to stejné těleso.
Jarda says:
January 6, 2013 at 12:49 am
Když zde byl před pár lety papež B XVI., bylo v TV, jak se před MPJ uctivě modlí. I otázal jsem se, zda se též poklonil a pomodlil před hlavním oltářem, kde, dle jeho víry, sídlí Pravý a Skutečný Pán Bůh v podobě hostií. To totiž v TV nebylo vidět. To byste viděli, jak jsem věřící rozčílil. Redakce KT vůbec neodpověděla.
jack:
Oni jsou Jardo prostě jako malé děti,kterým chcete vzít Santa Clause či jejich vymyšleného domácího skřítka!!
jack:
Rozumím,vás zase zmátlo to vyjádření ateistická logika.
Já jsem psal samozřejmě o logice z hlediska formální vědy. Tu jste určitě potřeboval v odborných tématech a v té by jsme si rozuměli a určitě bychom se v ní spolu schodli!!Chtěl bych vás požádat,aby jste se touto logikou podíval ještě jednou na daný text a řekl mi,jestli je v textu vše naprosto logické!
protestant:
Věda nemá nástroje na posuzování otázek víry. Nemá smysl tedy používat logiku z hlediska formální vědy na otázky víry.
jack says:
January 6, 2013 at 12:29 am
protestant: Větší rozpor než s těmi co mají rádi jinou hudbu než já mám s těmi co vůbec nemají hudební sluch a nemají rádi žádnou hudbu.
jack:
Hudební sluch nemá spousta lidí,ale to nemá žádnou souvislost s tím,jestli mají či nemají rádi hudbu.
protestant:
Já o žádné takové souvislosti nepsal. 🙂
jack:
Jelikož jsme si nerozuměli,tak ještě jednou.
V tom případě jste vy měl obrovské štěstí,že když jste studoval elektrotechniku,tak jste byl ještě ateistou. Protože tam jste tutově potřeboval ke složení zkoušek tu formální nebo dokonce výrokovou logiku.
protestant:
Ano. Potřeboval jsem jak formální tak i výrokovou logiku. Ta ale není nijak spojena s ateismem.
protestant: Nárys, bokorys a půdorys také zobrazují to stejné těleso.
jack:
Zajisté. A každému inteligentnímu člověku je při pohledu na ně jasné proč tyto vznikly (přehlednost) a čím se liší.
Ale čím se liší Bůh Otec od Ducha svatého,že je od sebe odlišujete??
Jarda says:
January 6, 2013 at 12:41 am
Ještě bych ocitoval z kniha Petra Bakaláře Bůh jako psychický virus:
“Není sporu o tom, že pro velkou část lidí znamená náboženství to největší, s čím se v životě setkali. Mnoho lidí vykonává nezajímavou, monotónní a špatně placenou práci, žije v neuspokojivých partnerských vztazích, nemá intelektuální ani umělecké sklony, které by je osvobodily od šedé reality. Když se ale setkají se skupinou lidí, ve které se mohou cítit milováni, jejich životy se rázem stanou kapitiolou “největšího příběhu”. Můžeme si představit něco lepšího, co by je mohlo potkat?”
protestant:
Co jiného čekat od ateisty…. 🙂
protestant:
Věda nemá nástroje na posuzování otázek víry. Nemá smysl tedy používat logiku z hlediska formální vědy na otázky víry.
jack:
Já po vás nechci posuzovat otázky víry,ale logiku psaného textu. Logika totiž nemá žádnou souvislost s tématem. VY NEVÍTE CO JE LOGIKA???
Logika zkoumá pouze správnost vyvozování,nikoliv pravdivost premis.Mohu tedy zkoumat logiku textu Bible a přitom mě vůbec nezajímá,jestli nějaký Bůh existuje.
Jste si jist,že jste vysokoškolsky vzdělaný člověk?
jack says:
January 6, 2013 at 1:21 am
protestant: Nárys, bokorys a půdorys také zobrazují to stejné těleso.
jack:
Zajisté. A každému inteligentnímu člověku je při pohledu na ně jasné proč tyto vznikly (přehlednost) a čím se liší.
Ale čím se liší Bůh Otec od Ducha svatého,že je od sebe odlišujete??
protestant:
“….Proč zrovna Svatá Trojice…
…a ne třeba Svatý Tucet? U svatých, proč ne? Těch může být mandel nebo kopa, a také že je. Jenže Bůh… totiž, co věřící vyznávají o Bohu, to se neodvozuje ze zbožných přání. To je ze života, jak se s Bohem střetáváme.
Zeptejte se někdy věřícího – ne takového, co se poslušně naučil katechismus jako kdysi dia-mat a teď to tak věří, aby to měl posichrovaný. Zeptejte se věřícího, který svou víru žije.
Nejprve vám vykoktá něco o zážitku toho nekonečného přesahu. Mocný, nekonečný, alfa i omega, jako když se za novoluní díváte na hvězdné nebe a uvědomujete si tu nesmírnost. Přijdou vám na jazyk slova – můj Bože!
Pak druhý zážitek: im anú El. Bůh s námi. Ježíš tak prostě lidský, s námi a mezi námi, miluje, cítí bolest, pokušení, spí, jí, prostě člověk jako my – a přitom ti, kdo s ním obcovali a obcují, cítí i něco jiného: že tu je Bůh s námi. Můj Bože! A ještě něco: věřící se vám pokusí povědět něco o tom, že jejich svět není prostě jedna nesmyslná věc za druhou, že v životě i světě cítí něco posvátného. A že i to vede k tomu zvolání, můj Bože!
A tu to máte. Žádná logika, prostě fakt, zážitek: Bůh jako nekonečný přesah, Bůh jako nejintimnější přítel, Bůh jako přítomnost posvátnosti. A teď co? Říci tři bozi? To není ono: ten zážitek je jednoznačný – to všechno je jeden Bůh. Jenže zas je to trojí, zcela odlišný zážitek, jeden Bůh v úloze stvořitele, spasitele, posvětitele. Či starším pojmoslovím, Otec, Syn , Duch svatý. No, a tak my křesťané řekneme – Trojice…..”
Erazim Kohák
protestant:
Já o žádné takové souvislosti nepsal. 🙂
jack:
Ale psal! Napsal jste toto:”Větší rozpor než s těmi co mají rádi jinou hudbu než já mám s těmi co vůbec nemají hudební sluch a nemají rádi žádnou hudbu.”
Jestli totiž ovládáte český jazyk,tak jste měl na konci napsat ” nemají hudební sluch nebo nemají rádi žádnou hudbu” 🙂
jack:
Mohu tedy zkoumat logiku textu Bible a přitom mě vůbec nezajímá,jestli nějaký Bůh existuje.
protestant:
To sice můžete, ale je to podobně k ničemu jako sledovat formální logiku poezie, uměleckého obrazu či hudební skladby.
protestant:
Ano. Potřeboval jsem jak formální tak i výrokovou logiku. Ta ale není nijak spojena s ateismem.
jack:
To už jsme si snad vysvětlili,ne? Tak co kdyby jste konečně odpověděl na otázku!!! 🙁
Nenajdete nelogická vyjádření v textu,když použijete logiku,kterou jste používal při studiu?
jack:
Ale psal! Napsal jste toto:”Větší rozpor než s těmi co mají rádi jinou hudbu než já mám s těmi co vůbec nemají hudební sluch a nemají rádi žádnou hudbu.”
Jestli totiž ovládáte český jazyk,tak jste měl na konci napsat ” nemají hudební sluch nebo nemají rádi žádnou hudbu”
protestant: Proč bych psal “nebo” když jsem měl na mysli průnik množin lidí bez hudebního sluchu a lidí nemajících rádi hudbu.
Ale o žádné závislosti lásky k hudbě na existenci hudebního sluchu jsem nepsal.
protestant:
“….Proč zrovna Svatá Trojice…
…a ne třeba Svatý Tucet? U svatých, proč ne? Těch může být mandel nebo kopa, a také že je. Jenže Bůh… totiž, co věřící vyznávají o Bohu, to se neodvozuje ze zbožných přání. To je ze života, jak se s Bohem střetáváme.
Zeptejte se někdy věřícího – ne takového, co se poslušně naučil katechismus jako kdysi dia-mat a teď to tak věří, aby to měl posichrovaný. Zeptejte se věřícího, který svou víru žije.
Nejprve vám vykoktá něco o zážitku toho nekonečného přesahu. Mocný, nekonečný, alfa i omega, jako když se za novoluní díváte na hvězdné nebe a uvědomujete si tu nesmírnost. Přijdou vám na jazyk slova – můj Bože!
Pak druhý zážitek: im anú El. Bůh s námi. Ježíš tak prostě lidský, s námi a mezi námi, miluje, cítí bolest, pokušení, spí, jí, prostě člověk jako my – a přitom ti, kdo s ním obcovali a obcují, cítí i něco jiného: že tu je Bůh s námi. Můj Bože! A ještě něco: věřící se vám pokusí povědět něco o tom, že jejich svět není prostě jedna nesmyslná věc za druhou, že v životě i světě cítí něco posvátného. A že i to vede k tomu zvolání, můj Bože!
A tu to máte. Žádná logika, prostě fakt, zážitek: Bůh jako nekonečný přesah, Bůh jako nejintimnější přítel, Bůh jako přítomnost posvátnosti. A teď co? Říci tři bozi? To není ono: ten zážitek je jednoznačný – to všechno je jeden Bůh. Jenže zas je to trojí, zcela odlišný zážitek, jeden Bůh v úloze stvořitele, spasitele, posvětitele. Či starším pojmoslovím, Otec, Syn , Duch svatý. No, a tak my křesťané řekneme – Trojice…..”
Erazim Kohák
jack:
Asi mi to uniklo. Mohl by jste mi vypsat pasáž,která odpovídá na mou otázku!
Čím se liší Bůh Otec od Ducha svatého,že je od sebe odlišujete??
protestant:To je ze života, jak se s Bohem střetáváme.
jack:
Věřící se s Bohem střetávají?? A co věřící “vědci”,ti se také s Bohem střetávají??
…A tu to máte. Žádná logika, prostě fakt, zážitek: Bůh jako nekonečný přesah, Bůh jako nejintimnější přítel, Bůh jako přítomnost posvátnosti.
jack:
Věřící se s Bohem střetávají?? A co věřící “vědci”,ti se také s Bohem střetávají??
protestant>
Samozřejmě.