Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
protestant:
A někdo se proto stal ateistou, aby mohl vyplnit v životopise že je vyrovnán s náboženskou otázkou. takových bylo hodně.
Jarda:
S náboženskou otázkou byl, a je, vyrovnaný každý farář.
slavek says:
Tý jo, Martí, ty jsi ale fakt úplně mimo.
Ateisti nemají žádnou ideologii ke které by se hlásili, nebo kterou by měli potřebu šířit. Jediná věc, která je ateistům společná je ta, že nevěří v existenci nadpřirozených bytostí. A ani to není žádná ideologie, jen popis stavu našeho přesvědčení. Neexistence nadpřirozených bytostí pro nás většinou není žádné dogma. Kdyby se ukázalo, že existují, tak nebudu mít sebemenší problém ateismus opustit.
Jarda:
Tady bych se k tobě přidal. Celkem “nedávno” vládla mezi lidem víra, že existují víly, hejkalové, vodníci ……. ti lidé vycházeli z určitých jevů v přírodě a takto si je vysvětlovali.
Když lidé, ať chcačky či nechcačky vypili, snědli nějakou jedovatou rostlinu, nebo se namazali mastí z ní vyrobenou, viděli pak všelijaké příšery, ďábly a pod., a pevně věřili, že ty vidiny skutečně prožili. Proto také “čarodějnice” před inkvizicí “pravdivě” vypovídaly, že s ďábly obcovaly. Teď už samozřejmě víme, že narkomanka má jen vidiny a rozhodně ani papež jí neuvěří, že si s ďáblem “užívala”.
Milá herečka Ljuba Skořepová kdysi v TV roztomile vyprávěla, že v lese za chalupou potkává víly a trpaslíky a povídá si tam s nimi. Islanďané věří, že v některých kamenech žijí trolové. Někteří lidé věří, že některé duše nemohou z nějakých důvodů na “onen svět” a proto zde se přisávají na lidi a vysávají z nich energii. Tento “jev” – víra – je starobylý, známe jej z historie jako “muru”.
Jsou tyto pocity důkazem, že víly, hejkalové, vodníci, trolové, “přidušáci” a pod. skutečně existují?
Na Christnetu diskutuje nějaká Slovenka, Eva Dominika Půčatová. Velice věřící, s absencí jakéhokoliv vlastníhoi názoru, pouze cituje křesťanské a mystické autority. Třebas:
EvaDominika Púčaťová,
Svatý Jan od Kríža, môj snáď najobľúbenejší svätý. Nádherne zamilovaný do Boha. … V gréckokatolíckej liturgií sa cez týždeň spievajú aj tieto slová: “spas nás, Synu Boží, obdivuhodný vo svojich svätých Tebe spievame, Aleluja” …
Kristus bol naozaj mohutne obdivuhodný v sv. Jánovi z Kríža …
Uverejňujem kúsok z jeho vrcholnej knihy Živý plameň lásky, ktorý som už dávno … v mojom Túlení sa k Bohu, uverejnila. Je to kniha, ktorá sa dá čítať mnoho mnoho mnoho krát a stále sa v jej zákutiach dá objaviť dojímavosť nad tak mohutným vzťahom svätého k Bohu, ktorý vedie až k zjednoteniu s Ním. Odporúčam túto knihu čítať až po “Vede kríža” od sv. Terézie Benedikty od Kríža, Výstupe na horu Karmel, po Temnej noci, po Duchovnej piesni. … ak vôbec … ak vôbec … 🙂
Ó, ráno blaživá!
6. Duše mluvila s žehem, nyní hovoří s ránou, kterou onen žeh působí. A poněvadž žeh byl sladký, jak řekla, dá rozum, že rána se musí shodovat s žehem. Proto rána sladkého žehu bude sladce blaživá.
7. A abychom dali na srozuměnou, jaká je tato rána, s kterou zde duše mluví, je
třeba vědět, že ožehnutí hmotným ohněm ždy způsobí ránu v místě, kde k
nemu dojde, a má tuto vlastnost: že zasáhne-li ránu, která pocházela z ohně, udělá z ní ránu od ohně. A toto má tento žeh lásky, že duše, které se dotkkne, až je zraněna jinými ranami ubohostí a hříchů, nebo ať je zdravá, zanechá ji pak zraněnou láskou, a rány, které měly jinou příčinu, jsou nyní ranami lásky.
Ale mezi láskyplným žehem a žehem hmotného ohně je tento rozdíl: rána, kterou způsobí hmotný oheň, se může zahojit, jenom když se nasadí jiné léky, kdežto rána způsobená žehem lásky se nedá vyhojit jiným lékem, nýbrž sám žeh, který ji způsobil, ji léčí, a ten, který ji léči, ji léčbou zraňuje, protože pokaždé, kdysž se žeh lásky dotkne rány lásky, ješte ránu zvětší, a tak léčí a uzdravuje tím víc, čím víc zraňuje. Protože čím více je milujíci zraněný, tím je zdravější, a léčba lásky záleží v tom, že zraňuje a zasahuje zraněného, a to antolik, až je rána tak veliká, že se celá duše promění v ránu lásky. A tímto způsobem, když je už duše celá zažehnutá a stane se jedinou ranou lásky, je celá zdravá v lásce, neboť je přetvořená v lásku.
A takto rozumíme ráně, o které zde mluví duše, celá zraněná a celá zdravá. A protože, ačkoli je duše celá zraněná a celá zdravá, nepřestáva žeh lásky konat své dílo, totiž dotýkat se a zraňovat láskou, natolik je už všechno blaživé a zdravé, je účinkem žehu zkonejšit ránu, jako to dělává dobrý lekář. Proto zde sprápvne volá duše: Ó, blaživá ráno!
http://www.christnet.cz/diskuse/tema.asp?id=9802
Jarda:
S náboženskou otázkou byl, a je, vyrovnaný každý farář.
protestant:
Opravdu?. To víte jistě?
protestant says:
January 2, 2013 at 3:58 pm
Jarda:
S náboženskou otázkou byl, a je, vyrovnaný každý farář.
protestant:
Opravdu?. To víte jistě?
Jarda:
Jasně, že to vím. Však mám strýce farářem a kamaráda děkanem.
Jarda says:
January 2, 2013 at 6:28 pm
protestant says:
January 2, 2013 at 3:58 pm
Jarda:
S náboženskou otázkou byl, a je, vyrovnaný každý farář.
protestant:
Opravdu?. To víte jistě?
Jarda:
Jasně, že to vím. Však mám strýce farářem a kamaráda děkanem.
protestant:
To není moc velký vzorek.
Trochu jsem přemýšlel nad Poslední večeří, a rád bych se zeptal zejména mých nevěřících “souvěrců” 🙂 na názor.
Poslední večeře je JEDINÉ místo, kde Pavel, tedy nejstarší a Ježíšovi časově nejbližší autor, Ježíše prokazatelně cituje. (1 Kor 11:23-26). Navíc o události mluví i evangelia. Člověk by tedy mohl soudit, že ji lze považovat za historickou.
Jak ale Ježíš mohl vědět, že jde o jeho poslední večeři? Proč k ní vůbec s učedníky zasedl? Věděl dopředu, že příští den ho Jidáš zradí? Co Ježíš myslel tou “Novou smlouvou”? Dělal ze sebe opravdu Syna Božího? Co myslel tím “toto je mé tělo, které se dává za vás”? A co znamená “toto je nová smlouva V MÉ KRVI”?
Proč je zrovna toto jediné místo, kde Pavel prokazatelně cituje Ježíše? Proč považuje Pavel tento výjev za tak důležitý?
martiXXX says:
January 1, 2013 at 7:58 pm
jack: najednou je chození do kostela neškodným kulturním folklórem..proti čemu tady bojujete? 🙂
jack:
🙂 Vy jste to pořád ještě nepochopil? 🙂
Nevadí mi chození do kostela z důvodu kulturního folklóru,ALE vadí mi,když někdo svazuje lidi a háže je do rybníka,aby zjistil,jestli mluví pravdu!
Víte jaký je rozdíl mezi jakoukoliv současnou náboženskou církví a komunistickou stranou?
V současné době žádný,protože ani jedna strana nemá už moc trestat lidi za to,že mají jiný názor.
Ale všichni víme co by se stalo,kdyby kdokoliv z nich zase tu moc získal. Lidsvo už obojí zažilo na vlastní kůži. Nevyjádřil bych se,že bojuji,chci se pouze zastat rozumu před hloupostí!
protestant:
V které své vědecké práci to pronesl?
Co prohlašuje vědec ve svém volném nepracovním čase nijak jeho vedeckost nesnižuje.
Stejně tak nevadí, když profesionální cyklista ve svém volnu jezdí atem, či chodí pěšky…. 🙂
jack:
Pokud se jeho prohlášení (ve volném čase) netýkají vědeckých témat,tak by se to dalo akceptovat,ale to není Grygarův případ!
Takže když použiji vaše zvláštní příklady,tak je to stejné,jako kdyby cyklista chtěl jet cyklistický závod na motorce!! 🙂
A už začněte konečně přemýšlet,protože mě už vaše stupidní odpovědi unavují!!!!!!
Anonymous says:
January 1, 2013 at 9:14 pm
Kniha Věda a víra NENÍ vědeckou prací.
jack:
O to je to všechno právě ještě horší. Pokud se člověk,považující se za vědce,vyjadřuje nevědecky k vědeckým otázkám!!!
protestant:
Ale Pascal či Pasteur se na Pána Boha obraceli.
jack:
Ale mluvili jsme o tom,které jejich myšlenky a objevy byly přínosem. Nebo jste už zase mimo?
A já jsem v žádném jejich přínosném objevu o Bohu neslyšel,vy snad ano??
Nebo se snad domníváte,že to nebyl jejich objev,že jim to poradil Bůh?
protestant:
Nikdy jsem neslyšel o vědci, který by k řešení vědeckých otázek používal bohy.
jack:
Tak by jste si měl přečíst názory některých věřících “vědců” na vědecké otázky!
protestant:
To není moc velký vzorek.
Jarda:
My, agnostici, jsme skromní.
martiXXX says:
January 2, 2013 at 10:45 am
No to je zásadovost. Tady ateisti tvrdí, že by chodili do koszela, kdyby to bylo potřeba, aby zapadli. To znamená, že by nepropagovali ateismus? Jiný ateista tady tvrdí, že předseda Akademie věd na oficiálním projevu mluví o duchovníc h tradicích a propojenosti jen kvůli penězům, atd. 🙂 )))))))),,,,vy jste teda disidenti 🙂 ))))))))))…a to ještě ve svobodném světě 🙂 ))))))))))))))))))))))))
jack:
Chudák Marti. Není ani schopen pochopit ukázku principu na jednoduchém příkladu,vyprávěném v první osobě! 🙁
jack:
Pokud se jeho prohlášení (ve volném čase) netýkají vědeckých témat,tak by se to dalo akceptovat,ale to není Grygarův případ!
protestant:
Tak znovu: V které vědecké práci to Grygar použil?
Uveďte její jméno či odkaz na ni.
protestant:
Tak znovu: V které vědecké práci to Grygar použil?
Uveďte její jméno či odkaz na ni.
jack:
Vy jste ale natvrdlý?
To je přece ten paradox. Vědeckým přístupem prostě NEDOKÁŽETE,že elektron nebo cokoliv v pozorovaném vesmíru má něco společného s nějakým bohem.
Úsudek pana Grygara je sice už ovlivněn náboženskou vírou,ale ještě asi není takový idiot,aby své názory na vědecké otázky,při kterých používá Boha,předkládal jako závěry vědeckých prací.To už by se mu opravdu všichni vysmáli!Už z toho důvodu,že vědecky NEDOKÁŽETE ani existenci jakéhokoliv boha!! To by jste mohl pochopit i vy!
Ale VĚDEC,který předkládá své názory na vědecká témata,jako výsledky svých fantazií a nikoliv vědeckých prací,je prostě dost mimo!
To: Protestant
A: Vy vážně věříte v Boha?
B: Jistě: Ale musím hned připojit, že ten Bůh, v něhož
věřím, není tak docela totožný s tím, co si lidé běžně představují pod slůvkem „Bůh“.
A: To mi není zcela jasné, mohl byste to vyložit blíž?
B: Rád. Už léta se snažím bdít nad obsahem pojmů, tím mám na mysli jakýsi úklid v lidských představách.
I v tom, co si lidé představují pod slovem Bůh.
A: Jak si představujete Boha vy sám?
B: Ten rozdíl není jen v různých představách o Bohu. Spíše je v tom, že lidé si Boha vůbec nějak představují,
kdežto já se snažím si ho co možno nepředstavovat.
A: Skoro se mi zdá. jako byste byl tajný ateista. To by se mi líbilo. Ale vážně: Cožpak je vůbec možné si Boha nepředstavovat a přitom v něho věřit? To je podle mne paradox!
B: Ano, řekl jste to přesné, víra je paradox, a přece docela logická. To se pokusím ještě vysvětlit. Ale začněme od těch představ. Vím, že je to těžké. Boha si co možno nepředstavovat, a přece v něho věřit. Ale má to vnitřní logiku: Bůh totiž daleko přesahuje či odborně řečeno transcenduje všecky naše představy o něm. Nestačíme na to, si ho představit. Vlastně ho těmi svými představami strháváme z jeho nepostižitelných
výšin do svého nitra.
A: Na té nepředstavitelnosti Boha vám zřejmě dost záleží. Ale pořád ještě nechápu proč.
B: Všichni víme. že existuje mnoho věcí, o nichž lidé ani neměli tušení, natož aby si je uměli představit, od elektřiny po galaxie, od kvarků po černé díry. A stále je i dnes mnoho věcí, které si neumíme představit navzdory své domnělé pokročilosti. Proto názor, že existuje či dokonce že může existovat jen to, co si umím představit, považuju za hluboký omyl, za zkrat, ba za pověru. Známé marxistické tvrzení, že existuje jen to, co je poznatelné, činí z poznatelnosti podmínku jsoucnosti. To je logický nesmysl, a proto to není žádný argument proti existenci nepoznatelna a Nepoznatelného, tedy toho, co nebo kdo nás přesahuje.
A: Ale také to ještě není žádný argument, že Bůh jest. Ba víc, když ho nemůžeme sami poznat, tak nás vlastně vůbec nemusí zajímat.
B: Jistě to není důkaz toho, že Bůh jest. Ale tato úvaha
nám ukazuje, že v otázce Boha existují jenom různé
víry. Ti jedni věří, že Bůh není, ti druzí, že jest…
z knihy Podvečerní děkování, Praha: Vyšehrad 2005
Jan Heller
jack:
Tak znova! Ztotožňujete se názorově s tímto textem? Pokud ne,tak proč jste ho napsal???
Ahoj Michale, zdravím tě. Promiň, že se do toho pletu, ale zkusil bych ti odpovědět i když otázka byla určena primárně tvým “souvěrcům.” Jak to Ježíš mohl vědět, že tato večeře je poslední na to můžu jen říct: co já vím? Ale teď vážně. Když mezi sebou uzavírali lidé v těch nejstarších dobách smlouvy(nejčastěji vazalské, mezi králem a poddanými atd) tak se to dělalo tak, že se vzalo zvíře(nebo víc) a rozřezalo(li) se napůl. Pak se ty půlky položily na zem a obě smluvní strany mezi těmi půlkami prošli. Jednak proto aby si byli vědomy závažnosti a jednak proto aby viděly co se bude dít, nebude-li se smlouva plnit. Tento zvyk od jiných národů převzali také Hebrejci. Někde ve ST. Z. to je, Bůh tak uzavíral smlouvu snad s Abrahamem či s kým. Prostě u uzavření té smlouvy tekla vždy krev. A jelikož Ježíš uzavřel s lidmi smlouvu(Novou a věčnou, jak se tam praví) tak v duchu tohoto co oni dobře jako Hebrejci znali se další den na Golgotě prolila Jeho krev na stvrzení té smlouvy. Bůh s námi uzavřel smlouvu jako tehdy s Abrahamem(či s kým, nechce se mi hledat) a na její stvrzení byla prolita Ježíšova krev, On sám se stal tou obětí. Beránek Boží. Jak říká Izaiáš nebo který prorok: jako beránek vedený na porážku.
jack says:
January 2, 2013 at 11:26 pm
protestant:
Tak znovu: V které vědecké práci to Grygar použil?
Uveďte její jméno či odkaz na ni.
jack:
To je přece ten paradox. Vědeckým přístupem prostě NEDOKÁŽETE,že elektron nebo cokoliv v pozorovaném vesmíru má něco společného s nějakým bohem.
protestant:
Výborně. Tedy otázka zda elektron má něco společného s Bohem není vědecká a tedy jakýkoliv člověk (tedy i vědec) u ní nemusí používat vědecké metody.
Je to podobné jako s tím profesionálním cyklistou v civilu. On nemusí stále jezdit na kole. A klidně se může o cyklistice bavit v autě. Když nezávodí, nemusí kolo používat.
jack:
Tak znova! Ztotožňujete se názorově s tímto textem? Pokud ne,tak proč jste ho napsal???
protestant:
Jako důkaz toho, že nepoznatelnost a nepředstavování si Boha není moje specialita ani objev. 🙂
jack:
…To je přece ten paradox. Vědeckým přístupem prostě NEDOKÁŽETE,že elektron nebo cokoliv v pozorovaném vesmíru má něco společného s nějakým bohem…..
….Ale VĚDEC,který předkládá své názory na vědecká témata,jako výsledky svých fantazií a nikoliv vědeckých prací,je prostě dost mimo!…
protestant:
Mimo jste vy. Nedokážete pochopit co je a co není vědecké téma.
Vliv Boha na elektrony NENÍ vědecké téma.
jack:
Tak znova! Ztotožňujete se názorově s tímto textem? Pokud ne,tak proč jste ho napsal???
protestant:
Plně se s Janem Hellerem v tomhle ztotožňuji.