Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jarda says:
January 1, 2013 at 9:36 pm
protestant:
Nikdy jsem neslyšel o vědci, který by k řešení vědeckých otázek používal bohy.
protestant:
Ale Pascal či Pasteur se na Pána Boha obraceli.
Jarda:
Kvááááásnééééé!!
protestant:
Ty dvě věty nejso v rozporu.
Projev předsedy Akademie věd na vernisáži výstavy v Římě
…Akademie věd České republiky, kterou zde zastupuji, se podílí i na dalších vědeckých i veřejných aktivitách, které souvisí s cyrilometodějským jubileem, jež se nepochybně zařadí mezi významné duchovní, ale i společenské a kulturní události příštího roku. Spolupráce Akademie věd na jubilejních akcích vyplývá přirozeně z toho, že dnes, stejně jako v minulosti, plnila věda svou funkci vždy v interakci s dalšími společenskými sférami – zde mám na mysli smysluplnou symbiózu vědy, vzdělanosti, víry a kultury, tedy pilířů, na nichž se utvářela evropská civilizace….
http://www.dominikduka.cz/dokumentyd/projev-predsedy-akademie-ved-na-vernisazi-vystavy-v-rime/
Jarda:
Zajímavé. Vědec dr. Grygar učiní famózní objev, který může zásadně ovlidnit život prakticky všech lidí na Zemi – umožnit jim, aby se dostali k Pánu Bohu do nebe, a on si to nechává jen pro sebe a pár “kamarádů”, namísto aby vystupoval na všech vědeckých světových fórech.
protestant:
Ten objev je mnohem starší a je všem k dispozici. Grygar to neobjevil.
protestant: Nikdy jsem neslyšel o vědci, který by k řešení vědeckých otázek používal bohy.
A Tebe to překvapuje? 🙂
protestant says:
January 1, 2013 at 9:43 pm
Projev předsedy Akademie věd na vernisáži výstavy v Římě…..
Jardfa:
Příchod věrozvěstů na Moravu je faktická historická událost a objektivní vědecká disciplína – historie – se tím oprávněně zabývá. AV ČR se ovšem nezabývá katolickou vírou, že věrozvěstové jaksi stále žijí kdesi v nebi a že když se k nim věřící bude modlit a prosit je, že jej, třebas, vyléčí z angíny (nedejž přírodo, z rakoviny). A to, že AV se zúčasňuje takových akcí je také pochopitelné – za socialismu se AV ČSSR zúčastňovala prvomájpvých průvodů a oslav VŘSR. Jak řekl náš nejmoudřejší pan prezident – “o peníze jde až v první řadě!”
Na Oslu je článek, který mně velice připomíná argumentaci zdejších věřících., Respektive – je tam rozebírána argumentace Arniky ohledně nebezpečnosti amalgámových plomb. Argumentace Arniky mně velice připoměla argumentaci zdejších věřících.
A — odkaz: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6624
Jak to Pán Bůh krásně vymyslel: http://www.osel.cz/index.php?clanek=1509
No to je zásadovost. Tady ateisti tvrdí, že by chodili do koszela, kdyby to bylo potřeba, aby zapadli. To znamená, že by nepropagovali ateismus? Jiný ateista tady tvrdí, že předseda Akademie věd na oficiálním projevu mluví o duchovníc h tradicích a propojenosti jen kvůli penězům, atd. :-))))))))),,,,vy jste teda disidenti :-)))))))))))…a to ještě ve svobodném světě :-)))))))))))))))))))))))))
a nebojíte se Michale tedy, že za vaše stránky budete diskriminován? Měl byste přeci zapadnout, ne? Jako vaši souvěrci
Michale , vaši souvěrci se přeci k ateismu hlásí anonymně ale vy jste dohledatelný. Mám tomu rozumět, že byste opustili vědu, abyste zapadli? Nebo že věda musí zapadnout? Či jak? Vy přeci dáváte rovnítko mezi vědu a ateismus? Věda je dnes disidentská záležitost? :-))))))
Přeci vědcům neateistů a věřícím se všichni smějí. Vy chcete zapadnout k těm, kterým se všichni smějí?
martiXXX, měl by sis vybrat, jestli chceš ateistům vyčítat aroganci a fanatismus nebo přizpůsobivost a bezzásadovost.
My jsme neskládali žádný slib čistoty, nemodlíme se ani k Dawkinsovi. Většina ateistů normálně slaví vánoce a nemá pocit, že tím páchá hřích na ateismu ( znám jediného člověka, který vánoce ignoruje- sebe). Představ si, že bývalí komunisté kandidují na presidenta a možná bude ten, co do KSČ vstoupil dokonce většinou hlasujících zvolen. To je překvapení, co?
Lidé kvůli tlaku okolí nebo kariéře udělají leccos- někdo chce udělat radost věřící babičce, tak zajde do kostela, ačkoli je ateista. Někdo chtěl na vysokou za minulého režimu, tak vstoupil do SSM- pak chtěl dělat něco, co bylo nekomunistům nepřístupné, tak vstouil do KSČ. Byl jsi někdy v USA na malém městě? Společenský život se tam většinou tvoří kolem církve- ti lidé ateismus buď nechápou, nebo jsi jako ateista ďáblův spojenec! A není to jen v USA- mě se ptaly Filipínky, jaké jsem víry a nemohly pochopit, že žádnou nemám- bylo to pro ně absolutně nepochopitelné!
MartiXXX- stále argumentuješ tzv. celebritami- pan Grygar je po desítky let známý popularizátor astronomie a o své víře mluvil už v minulém režimu- ale není to náš nejvýznamější astronom s nejvýznamějším přínosem pro astronomii. Ty jsi posedlý opravdu “celebritami” a “autoritami”…
Společenský tlak, nebo tlak okolí není jen očekávání, že budeš chodit do kostela, když tam chodí všichni- můžeš nastoupit do továrny, kde si všichni ráno zazpívají firemní hymnu, nebo mají společnou rozcvičku- a zkus se z toho hrdě vymanit s rizikem, že přijdeš o práci a jinou měsíce nenajdeš!
Tý jo, Martí, ty jsi ale fakt úplně mimo.
Ateisti nemají žádnou ideologii ke které by se hlásili, nebo kterou by měli potřebu šířit. Jediná věc, která je ateistům společná je ta, že nevěří v existenci nadpřirozených bytostí. A ani to není žádná ideologie, jen popis stavu našeho přesvědčení. Neexistence nadpřirozených bytostí pro nás většinou není žádné dogma. Kdyby se ukázalo, že existují, tak nebudu mít sebemenší problém ateismus opustit. To stejné platí i o mém přesvědčení. Já si nemyslím něco, protože jsem ateista, ale jsem ateista, protože si něco myslím. Dojde-li v mém myšlení ke změně, nebudu to považovat za něco strašného a nebudu mít pocit, že jsem něco zradil.
Z toho plynou odpovědi na všechny tvé “otázky”.
Já třeba do kostela chodím celkem často, protože ve svém okolí a rodině mám mnoho věřících lidí. Trávím-li s nimi třeba období vánoc, velikonoc nebo neděli, potom s nimi jdu normálně do kostela. Za žádnou zradu to nepovažuji, protože svůj názor nijak netajím. Rituály v kostele beru podobně, jako bych se účastnil třeba nějakého rituálu afrických Křováků. Stejně jsem se účastnil Mongolských rituálů během svátku Nádam, když jsem tam v té době byl. A určitě mě nikdo nepodezříval z toho, že se snažím stát Mongolem. Prostě mě to zajímalo a chtěl jsem k těm lidem být milý, jako byli oni milí ke mě.
Nevím o tom, že by se neateistickým vědcům všichni smáli. Navíc si nejsem vědom, že by někdo dával rovnítko mezi vědu a ateismus.
A osobně bych ateismus nijak nepropagoval, kdybych tím měl ohrozit život svůj nebo mně blízkých lidí. To máme myslím společného s věřícími. Většina jde bezpečnou cestou. Svůj život za svou víru nebo přesvědčení chce položit málokdo.
prostě bláboly
Čestmír Berka says:
January 2, 2013 at 11:28 am
Lidé kvůli tlaku okolí nebo kariéře udělají leccos- někdo chce udělat radost věřící babičce, tak zajde do kostela, ačkoli je ateista. Někdo chtěl na vysokou za minulého režimu, tak vstoupil do SSM- pak chtěl dělat něco, co bylo nekomunistům nepřístupné, tak vstouil do KSČ.
protestant:
A někdo se proto stal ateistou, aby mohl vyplnit v životopise že je vyrovnán s náboženskou otázkou. takových bylo hodně.
Čestmír Berka says:
My jsme neskládali žádný slib čistoty,
protestant:
Ani já jsem naskládal žádný slib čistoty….. 🙂
MartiXXX, mám otázky: měli by ateisté respektovat a brát za rovnocenné všechny “víry” a “věřící”? Nebo jsou někteří vyvolení? Měla by to být obdoba “multikulturalismu”? Nebo bychom měli respektovat jen římské katolíky s jejich věroukou- nebo všechny křesťany? Nebo máme brát vážně i “duchaře”? Kdo/co rozhodne?- argumenty, počet věřících, sympatie? Co scientologové? Jediové? Amazonský kmen? Není to ateistická arogance, že nebereme vážně “vesmírné lidi” ing. Ivo A. Bendy?
protestant:
Ani já jsem naskládal žádný slib čistoty…
Já psal o ateistech a nárocích MartiXXX na ně, co jsi skládal či neskládal ty je nezajímavé.
protestant:
“A někdo se proto stal ateistou, aby mohl vyplnit v životopise že je vyrovnán s náboženskou otázkou. takových bylo hodně.”
Ne, tak to není- nestal se ateistou, ale předstíral, že je ateista. Zapřel Ježíše, no… ( většinou- muslimů tu moc nebylo)