Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Takže Grygar není vědec. zeptejte se jiných vědců. nebo vaše vědecká komunita je omezená na Dawkinse?
Vědci jsou jenom ti co schválí jack a colombo? :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) a vědecká metoda je pouze to, jak tomu rozumí jack a colombo? a kromě ní nic jiného není???? :-)))))))))))))))))))))
MartiXXX, Hořejší a Grygyr jsou věřící, ale víru do vědy netahají. A ti věřící vědci také věří každý jinak a v něco jiného. Nelze říci, že se věřící vědci shodli na nějakém závěru- oni se jen shodují v tom, že víra řeší něco jiného, než věda. Pro spoustu “věřících” vědců je jejich “víra” jen etický postoj k lidem.
martiXXX: jo, musíš si vždycky počkat co ti já a Jack schválíme.
martiXXX says:
December 31, 2012 at 7:38 pm
A třeba Hořejší, Grygar jsou vám málo? Pokud mi matematicky přesně nadefinujete vědeckost a matematicky přesně mi nadefinujete proč je v rozporu s nějakým jiným výkladem…ale tohle neumíte, četl jsem řadu popularizačních knih od renomovaných vědců…a většina je smířlivá k jiným světonázorům.
jack:
Marti,vy mícháte jablka s hruškami. V mnoha případech se věda zabývá pouhou pravděpodobností. To znamená,že vytváří teorie či hypotézy,které vychází z dosavadních vědeckých poznatků. To není vědění a v pravděpodobnosti se mohou klidně vědci lišit v názoru. Takový názor ale nesmí být v rozporu s vědeckým přístupem.
Když přijdete na to,že jsem vyjel autem z Prahy směrem na Brno,tak můžete diskutovat o tom,jestli jedu do Brna nebo na desítky různých jiných míst. Ale pokud řeknete,že jedu do Středozemě za kamarádem koboldem,tak už jste prostě překročil vědecké hranice a žádný rozumný člověk s vámi diskutovat nebude!
Z mého pohledu prostě vědec nemůže používat v odpovědích na vědecké otázky bezdůvodně nadpřirozené bytosti. To nemá nic společného s rozdílným světonázorem. Vědci nemusí opravovat a doplňovat jen názory jiných vědců,oni často opravují a doplňují své vlastní názory. Ale každý korektní vědec prostě hledá odpovědi vědeckým přístupem. Proto se mu říká vědec.
Nepopírám,že existují “vědci”,kteří věří v nějakého boha. Už jsem to psal,u některých lidí je prostě touha po existujícím bohu silnější než vše ostatní. Ale náboženské názory “vědců” prostě nepovažuji za vědecký světonázor.
Já prostě nemohu přijmout skutečnost,že jeden člověk například zkoumá vznik naší sluneční soustavy a jejích planet a přitom současně věří,že ji svořila nadpřirozená bytost. To můžete rovnou svým dětem vysvětlovat,že naše planeta je kulatá,ale současně je také placatá. Takové chování není žádný rozdíl ve světonázoru.
Takové chování je prostě stupidní.
Myslíte,že se nějaký vědec,který nemá vymytý mozek jakýmkoliv náboženstvím,bude zabývat náboženským blábolem scientologů,mormonů,jehovistů či katolíků?
Běžte na Akademii věd České republiky a poproste je o pomoc při hledání existence například boha Zeuse,vodníků v českých rybnících nebo lesních víl v českých lesích.
On je totiž rozdíl mezi světonázorem a světonázorem,jestli tedy chápete!
martiXXX says:
December 31, 2012 at 7:40 pm
Takže Grygar není vědec. zeptejte se jiných vědců.
jack:
Je mi líto,ale jestliže člověk hledá odpovědi na vědecké otázky nevědeckým způsobem,tak opravdu nevím,proč bych ho měl považovat za vědce!!
martiXXX says:
December 31, 2012 at 7:42 pm
Vědci jsou jenom ti co schválí jack a colombo? 🙂 )))))))))))))))))))))))))))))))))))))) a vědecká metoda je pouze to, jak tomu rozumí jack a colombo? a kromě ní nic jiného není???? 🙂 ))))))))))))))))))))
jack:
Ale vůbec ne? Nevím koho považujete za kompetentního. Ale zajděte si na Českou akademii věd a zeptejte se,jestli je řešení pana Grygara,vědeckým řešením.
Myslím jeho vyřešení otázky vlastností elektronů,tedy že za tyto vlastnosti může Bůh!
Co jiného vám mohu napsat,když nedokážete uvažovat sám!
Čestmír Berka says:
December 31, 2012 at 8:42 pm
MartiXXX, Hořejší a Grygyr jsou věřící, ale víru do vědy netahají. A ti věřící vědci také věří každý jinak a v něco jiného. Nelze říci, že se věřící vědci shodli na nějakém závěru- oni se jen shodují v tom, že víra řeší něco jiného, než věda. Pro spoustu “věřících” vědců je jejich “víra” jen etický postoj k lidem.
jack:
Tady vás musím zklamat,protože pan Grygar právě svou náboženskou víru do astrofyziky tahá. Napsal jsem mu k tomuto mail,protože jsem nevěřil vlastním očím,ale neodepsal.
Všechno nejlepší do nového roku, všem!
Pokud máte na vědu požadavky, že vše musí být jaksi všeobecně empiricky dokázáno; ne tedy formou nějakého osobního “zážitku”, pak musíte z vědy vyházet např. celou teorii strun, na které pracuje většina fyziků; musíte z vědy vyhodit představy, že věda vysvětlí nakonec fyzikální zákony (proč by měla; proč by náš mozek naprogramovaný evolucí na přežití, měl chápat základní principy přírody) a mnoho jiných představ a hypotéz
Věda je demokratická ve smyslu, že se na empirických důkazech může shodnout více vědců a mohou je zopakovat. Co když bůh není demokrat a své “důkazy” předkládá jen některým jednotlivcům a neopakuje je:
Martin: “Co když bůh není demokrat a své “důkazy” předkládá jen některým jednotlivcům a neopakuje je”
Martine, to je jistě možné. Měli bychom si ale položit dvě otázky.
1) dosahuje tím Bůh efektivně toho, co chce? A CO to tedy vlastně je, to co chce?
2) jak může z hlediska toho jednotlivce vypadat takový důkaz, který mu podá Bůh osobním kontaktem? Jak může vypadat takový důkaz, aby Boží existenci prokazoval jen jemu, a současně kdyby svůj zážitek dotyčný popsal ostatním, tak pro ně by to přesvědčivé nebylo? Podle mě takový zážitek je jen velmi obtížně myslitelný.
jack says:
Tady vás musím zklamat,protože pan Grygar právě svou náboženskou víru do astrofyziky tahá.
protestant:
Kdy a kde? Uveďte konkrétní příklad.
jack:
Marti,vědec je člověk,který používá při zkoumání skutečného stavu věcí,vědecké metody.
Pan Grygar věří,že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha.
protestant:
Takto uvažovala převážná většina vědců historie. Je to špatně?
jack:
Marti,vědec je člověk,který používá při zkoumání skutečného stavu věcí,vědecké metody.
Pan Grygar věří,že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha.
Nevím jak vy,ale mě není známa žádná VĚDECKÁ práce,jejímž závěrem by byl tento názor!
protestant:
V které své vědecké práci Grygar píše že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha?
Jack: Pan Grygar věří,že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha.
protestant: Takto uvažovala převážná většina vědců historie. Je to špatně?
No to bych se neodvážil tvrdit. Elektron byl objeven až v roce 1897, a rozhodně bych se neodvážil říct, že většina fyziků zabývajících se elektrony od té doby byli teisté. Kromě toho, i z hlediska teisty, netuším, proč by vliv boha měl začínat zrovna na úrovni elektronů.
Kromě toho, drtivá většina vědců a učenců historie považovala např. čas za absolutní. Je to špatně? Je. Einstein to ukázal před 105 lety. Většina vědců se naprosto pohodlně může mýlit.
A ještě navíc – názor, že Bůh nastavuje vlastnosti elektronů či já nevím čeho, je metafyzický a teologický, nikoliv vědecký. Názory vědců tohoto druhů jsou irelevantní – asi tak, jako názory politika ne-fyzika na fyziku.
A naposledy – KDYBY tomu tak opravdu bylo, pak by nemělo smysl se pokoušet vlastnosti elektronu vysvětlovat. Opak je samozřejmě pravdou, a celé století vývoje sjednocené teorie, kvantové teorie gravitace, a strunové fyziky, super strun a M-teorie, dokazují opak. Protestante, jsi v tomhle úplně mimo.
Zajímavé systematické údaje jsem nedávno nalezl na internetové domácí stránce dr. Henryho F. Schaefera (http://www.leaderu.com/offices/schaefer/index.html). Nejprve několik slov o H. Schaeferovi. Je profesorem kvantové chemie na University of Georgia v USA a podle standardních kritérií patří mezi nejvýznamnější současné světové vědce. V žebříčku nejcitovanějších světových chemiků je na 3. místě a byl již několikrát nominován na Nobelovu cenu. Je zároveň také jedním z výrazných veřejných obhájců křesťanství. Podle údajů ve svém životopise konvertoval v r. 1973, tj. zhruba ve věku 30 let. Musím podotknout, že vehemence jeho křesťanské apologetiky je na můj vkus někdy až příliš silná (jeho typické tvrzení je např. to, že “Kristovo zmrtvýchvstání je jednou z nejlépe dokázaných skutečností dávné historie”), ale celkově je H. Schaefer velmi pozoruhodnou osobností a materiál, který shromáždil, má svou cenu z hlediska sociologie vědy a náboženství. Pokud jde o čistou statistiku, Schaefer uvádí výsledky průzkumu americké profesionální agentury Sigma Zi, které ukázaly, že zhruba 43% Američanů s vědeckou hodností Ph.D. chodí v neděli pravidelně do nějakého kostela, zatímco v případě americké veřejnosti obecně je to asi 44%. Průzkumu se přitom zúčastnilo vždy 3300 respondentů. To tedy skutečně naznačuje, že náboženská orientace jednotlivce v zásadě nijak nesouvisí s tím, jestli má doktorát v nějaké vědecké disciplíně či nikoli. Schaefer k tomu na jiném místě cituje jednoho prominentního amerického fyzika (R. Bube), který řekl, že podle jeho názoru je “zhruba stejné procento ateistů mezi řidiči kamiónů jako mezi vědci”.
http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~horejsi/essays/brno.html
Michal says:
A naposledy – KDYBY tomu tak opravdu bylo, pak by nemělo smysl se pokoušet vlastnosti elektronu vysvětlovat.
protestant:
Naopak. To že je příroda pouze stvořením je základem na kterém vznikla v historii teze o její poznatelnosti.
protestant: Naopak. To že je příroda pouze stvořením je základem na kterém vznikla v historii teze o její poznatelnosti.
To přece není pravda. Víra, že příroda byla stvořena, tu přece byla mnoho tisíc let. Věda ovšem vznikla až ve druhé polovině posledního tisíciletí. Evidentně zde tu příčinnou souvislost lze tedy jen těžko hledat.
Kromě toho, lidé přece dřív přemýšleli tak, že přírodní jevy, pohyb měsíce a planet a i Slunce po obloze, déšť, bouřky, zemětřesení, atd. – jsou všechno přímé zásahy Boha. Za tohoto předpokladu je ovšem nemělo smysl blíž zkoumat. Jenže postupně se ukázalo, že pohyb těles po obloze, jakož i další jevy LZE vysvětlit, že se řídí určitými pravidly (a nejsou tedy přímo způsobována Bohem). Na těchto základech, tohoto poznání, pak vznikla věda.
Nikdo nezpochybňuje význam vědy v objasňování “toho co je” a ke zlepšování života. . Jenže “to co je” je na vědě nezávislé a nepotřebuje vědu. Věda je tudíž velmi omezená. Vypadá to, že čím víc objevuje, tím víc toho nezná (relativně). Ten svět se stále zvětšuje a komplikuje.