Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Martine, jak je to s tím Božím prokazováním se osobně některým lidem?
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-51/#comment-49696
Nechce se ti zareagovat na moji námitku?
S tím že čím víc věda poznává, tím víc objevuje, že toho nezná, samozřejmě souhlasím. Mluví se v této souvislosti o pěkné paralele s prozkoumáváním území: čím větší území prozkoumám, tím delší je hranice s neznámem. To ale přece neznamená, že lepší je sedět doma za pecí – pak bude ta hranice s neznámem minimální.
a co je tedy příroda, když ne “stvořením”? Přírodu snad stvořila věda? Velký bang mluví o “stvoření světa” ze singularity bez ohledu na to, jestli jí někdo stvořil nebo se sama stvořila. :-))
Martine, řekněme, že nevím, jak vznikl Vesmír. Je to snad důvod, abych tam hned cpal jako vysvětlení Boha?
Dřív lidé nevěděli, kde se bere energie ve Slunci. Proč Slunce svítí. Měli si snad říct, že “to asi Bůh”, a přestat o tom přemýšlet? Podobně ve všech ostatních rozřešených vědeckých otázkách v historii.
Bůh jako vysvětlovadlo je z tohoto důvodu dost na nic.
jack:
Já prostě nemohu přijmout skutečnost,že jeden člověk například zkoumá vznik naší sluneční soustavy a jejích planet a přitom současně věří,že ji svořila nadpřirozená bytost. To můžete rovnou svým dětem vysvětlovat,že naše planeta je kulatá,ale současně je také placatá. Takové chování není žádný rozdíl ve světonázoru.
Jarda:
Před léty měl dr. Grygar rozsáhlý rozhovor v Lidových novinách. Kromě jiného se ho redaktorka zeptala, na stvoření a evoluci. A on odpověděl, že svět (tedy biosféra) vznikl evolucí.
Já, tehdy ještě věřící, jsem mu napsal, proč on, jako věřící vědec, nevyužil tu příležitost a neřekl, že jsou dva názory na vznik biosféry – stvořitelský a evoluční, které se liší tak a tak. A on mně odpověděl, že evoluce je vědecky podložena.
Takže potom jsem si říkal – on, věřící vědec, je přesvědčen/ věří, že Vesmír byl stvořen Bohem, ale ta nepatrná biosféra na Zemi se už vyvinula sama.
Jo, věřící přišli s tím “oslím můstkem” – Pán Bůh tvořil pomocí evoluce!
protestant:
Pokud jde o čistou statistiku, Schaefer uvádí výsledky průzkumu americké profesionální agentury Sigma Zi, které ukázaly, že zhruba 43% Američanů s vědeckou hodností Ph.D. chodí v neděli pravidelně do nějakého kostela, zatímco v případě americké veřejnosti obecně je to asi 44%.
Jarda:
MUDr. Nonna Auská, emigrantka, napsala knihu Český lékař v Americe. A kromě jiného také popisuje, jak při nástupu do nemocnice probíhalo “kádrování” (čemuž se velice divila). Kromě jiného měl tiskopis kolonku Náboženské vyznání. Dr. Auská odpověděla, že je bez vyznání. “To není možné” odvětila prý úřednice. “Každý má nějaké náboženské vyznání”. Po delší diskusi se prý dopracovaly k tomu, že dr. Auská byla pokřtena v římskokatolické církvi. Úřednice zajásala, a vepsala římskokatolické. Dr. Auská protestovala, že nevěří, do kostela nechodí, nemodlí se … Úřednice řekla, že to je její soukromá věc, v USA je svoboda a demokracie, pro nemocnici je důležité, že paní doktorka je římskokatolického vyznání.
Michal says:
January 1, 2013 at 1:50 pm
S tím že čím víc věda poznává, tím víc objevuje, že toho nezná, samozřejmě souhlasím. Mluví se v této souvislosti o pěkné paralele s prozkoumáváním území: čím větší území prozkoumám, tím delší je hranice s neznámem. To ale přece neznamená, že lepší je sedět doma za pecí – pak bude ta hranice s neznámem minimální.
Jarda:Mnozí věřící mají přestavu, a zcela logickou, že je zbytečné marnit čas nějakým studiem, vědou a podobnými záležitostmi. Je důležité hlavně žít v Bohu, modlit se, adorovat …….. a tak se dostat do nebe. Tam se pak všechno dozvíme.
Viz třebas názory sv. Kateřiny Sienské, tak jak tlumočila Boží slova když k ní hovořil:
Veľmi dobre to mala možnosť popísať sv. Katarína Sienska, nádherná to svätica, tentokrát nie v knihe “Dialóg” ale v celkom útlej knižôčke „Krátká rozmluva o získání pravé dokonalosti“ – ktorú jej diktoval taktiež Boh Otec:
“Tu jí řekl Bůh:
Poslyš tedy a dej dobrý pozor na to, co ti řeknu. Jestliže mě chceš dokonale milovat, musíš vykonat tyto tři věci:
Za prvé, musíš úplně odvrátit, očistit a odpoutat svou vůli od vší pozemské lásky a od všeho přilnutí k tělesnému, tak abys v tomto životě nemilovala nic pomíjejícího, nic časného, nic prchavého leč pro Mne. A pak, co je zvlášť důležité, aby nemilovala Mne pro sebe nebo sebe samu pro sebe nebo bližního pro sebe, nýbrž abys milovala Mě pro Mě a sebe pro Mě a bližního pro Mě. Neboť božská láska nemůže snést společenství s přilnutím k pozemskému nebo s jakoukoliv jinou láskou.
http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=546677
martiXXX says:
January 1, 2013 at 10:55 am
Pokud máte na vědu požadavky, že vše musí být jaksi všeobecně empiricky dokázáno; ne tedy formou nějakého osobního “zážitku”, pak musíte z vědy vyházet např. celou teorii strun, na které pracuje většina fyziků;
jack:
To právě nemusím. Teorie strun totiž nevychází ze žádných “zážitků” osob!!!
martiXXX says:
January 1, 2013 at 11:00 am
Věda je demokratická ve smyslu, že se na empirických důkazech může shodnout více vědců a mohou je zopakovat. Co když bůh není demokrat a své “důkazy” předkládá jen některým jednotlivcům a neopakuje je:
jack:
Když budu uvažovat jako vy a používat pořád slovo “co když a co když”,tak mohu vyslovit jakoukoliv blbost,protože CO KDYŽ s tou blbostí mám pravdu???
protestant:
Kdy a kde? Uveďte konkrétní příklad.
jack:
Pan Grygar začal dělat to,co by vědec nikdy dělat neměl. Vědec se nesmí bát říci,že některé věci prostě nezná,nemá zatím odpovědi. Pan Grygar tam kde vědci neví dává prostor Bohu a to samozřejmě bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení.
Pan Grygar je dokonce mnohem dál než většina věřících,kteří tvrdí,že Boha nepotřebují nijak dokazovat,protože prostě věří. Pan Grygar už Boha poznává dokonce prostřednictvím předmětu svého bádání,nikoliv pouze subjektivně!!
Tady jen část toho co napsal.
“Vidíte, právě mi uklouzlo slovo vesmír a jistě ne náhodou. Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Při své práci používá vysoce neosobní (objektivní) vědecké metody, která připadá neodborníkům až protivně studená a zpochybňující.”
protestant:
Takto uvažovala převážná většina vědců historie. Je to špatně?
jack:
Ano,to je z vědeckého pohledu,špatně!!!
Ale já neznám žádný vědecký výzkum,který by skončil závěrem o bozích. Vy ano?
Ad Jarda
Teorie strun není empiricky potvrzená (o to mi šlo), buďte vy ateisti alespoň konzistentní v tom co pokládáte za vědecké.
Jarda: víte starou belu a vynášíte soudy, že něco neexistuje; Grygar má pravdu…podle mě je nevědecké, pokud uznáváte hypotézy jednoho druhu bez empirického potvrzení jako hypotézy a jiné odmítáte jen proto, že tam vnáší něco, co odporuje vašemu světonázoru.
protestant:
V které své vědecké práci Grygar píše že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha?
jack:
Rozumíte textu? Nepsal jsem o Grygarově vědecké práci. Napsal jsem toto:”Pan Grygar věří,že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha.”
Tento názor vyjádřil v jednom ze svých článků,které jsem sám četl a následně reagoval mailem panu Grygarovi.
Dále píši,že právě neznám žádnou vědeckou práci od nikoho jiného,která by měla stejný závěr! Domnívám se,že u spousty vědců je pan Grygar podobnými vyjádřeními trochu (hodně) k smíchu!
jack says:
January 1, 2013 at 6:59 pm
protestant:
Takto uvažovala převážná většina vědců historie. Je to špatně?
jack:
Ano,to je z vědeckého pohledu,špatně!!!
protestant:
Naštěstí to oni nevěděli a proto toho přinesli vědě tolik… 🙂
jack says:
January 1, 2013 at 7:06 pm
protestant:
V které své vědecké práci Grygar píše že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha?
jack:
Rozumíte textu? Nepsal jsem o Grygarově vědecké práci. Napsal jsem toto:”Pan Grygar věří,že vlastnosti elektronů jsou výsledkem vlivu Boha.”
Tento názor vyjádřil v jednom ze svých článků,které jsem sám četl a následně reagoval mailem panu Grygarovi.
Dále píši,že právě neznám žádnou vědeckou práci od nikoho jiného,která by měla stejný závěr! Domnívám se,že u spousty vědců je pan Grygar podobnými vyjádřeními trochu (hodně) k smíchu!
protestant:
Děkuji, že jste mi potvrdil, že Grygar nic takového ve své vědecké práci nepoužil a nepronesl.
Tak podle Jardy není Grygar vědec. Tak ať se zeptá jeho kolegů, vědců. Jistě je Jarda supervědec s mnoha Nobelovými cenami…….
Jardo, u jakých vědců je je podle vás Grygar k smíchu? Specifikovat? zeptejte se jeho kolegů z česka i ze zahraničí
protestant says:
January 1, 2013 at 1:10 pm
Pokud jde o čistou statistiku, Schaefer uvádí výsledky průzkumu americké profesionální agentury Sigma Zi, které ukázaly, že zhruba 43% Američanů s vědeckou hodností Ph.D. chodí v neděli pravidelně do nějakého kostela, zatímco v případě americké veřejnosti obecně je to asi 44%.
jack:
A co to podle vás dokazuje?
Kdybych žil v Americe a chtěl zapadnou do komunity svých sousedů (spoluobčanů),kteří všichni chodí do kostela,tak bych tam chodil také! 🙂
Jardo, vy takový supervědec a vy nemíte empiricky podložené u kterých vědců je Grygar k smíchu?????,Narušujete svoji vlastní koncepci vědeckosti….