Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Slávku, potřeba upravovat svou víru tak, aby korespondovala s fakty, je logický důsledek biblické víry ve skutečného Boha, stvořitele tohoto skutečného světa. Církev/církve je/jsou jen často dezorientovaná/né v tom, co je “fact” a co jen “hypothesis”. Proto si myslím, že by měly církve dnes víc než dříve držet ehm pusu, protože jen čert se vyzná v tom, co už je definitivní fakt a co bude zítra falzifikováno.
Herme, ale já nepředpokládám, že bys měl jakýkoliv problém s jakýmkoliv objevem nebo faktem. Čím více se zdroj nebo kniha bude držet faktů, tím menší problém s tím budeš mít. To se mi celkem líbí, protože dohoda na faktech je základ k plodné diskuze.
S čím samozřejmě problém mít budeš, je současná mainstreamová interpretace faktů, která z Ježíše dělá charismatického apokalyptického kazatele a která pragmaticky vysvětluje vznik mýtu o něm. Spor je IMHO pěkně vidět na zmrtvýchvstání. Tobě stačí MOŽNOST toho, že Ježíš vstal z mrtvých, zatímco kritická interpretace se snaží najít nejpravděpodobnější průběh událostí. A tam zombíci prostě nikde nefigurují.
Herme souhlasím, situace je dnes v tomto směru poměrně nepřehledná. Držet se low profile není vůbec špatná strategie.
Představ si, Slávku, kdyby papež prohlásil, kupř. že homosexualita je vrozená dispozice darovaná jedinci Bohem, a pak by někdo objevil, jak se to dá efektivně a bezbolestně ovlivnit preventivní medikací v předškolním věku. To by cca větší polovinu katolického světa taky nasralo 🙂
Michale, zajímavý text: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-1/Druhy-vatikansky-koncil-a-biblicka-veda.html
Slávku, nemám problém s tím, že by Ježíš byl charismatický apokalyptický kazatel. Nevěnuju se ovšem téhle otázce, takže nemám ani nic “pro”. Principiálně je ale zřejmé, že Ježíš NĚJAKÝ být musel. Jedno jestli byl reformátorem farizejské školy, esénským chasidským kazatelem, pacifistickou opozicí vůči zélótům, nebo charismatickým (intuitivním) vykladačem zákona, nebo apokalyptickým kazatelem.
Herme, já tu nezáviděníhodnou pozici chápu. Vědec, protestant nebo ateista si může počítat svoje hypotézy a interpretovat objevy podle libosti. Římskokatolická církev jako politická instituce si sama zvedla sázky. Tak nějak mě jí není moc líto.
To je to, co jsem myslel tím tvým paloučkem. Ty si prostě jdeš po té hlavní cestě, nemáš s ničím problém, ale potom si holt odskočíš na ten svůj mechový heboučký palouček zmrtvýchvstalého Ježíška, který leží někde u cesty, ale jinak s ní moc nesouvisí.
Líp to moc vyjádřit neumím.
Já nevidím nikde rozpor. Jak by uznání Ježíše jako charizmatického apokalyptického kazatele vylučovalo zmrtvýchvstání?
Představ si, Slávku, kdyby papež prohlásil, kupř. že homosexualita je vrozená dispozice darovaná jedinci Bohem, a pak by někdo objevil, jak se to dá efektivně a bezbolestně ovlivnit preventivní medikací v předškolním věku. To by cca větší polovinu katolického světa taky nasralo
Jestli je to narážka na homosexuální zneužívání mladých chlapců katolickými kněžími, tak jsem to moc nepochopil.
Hermes: “Principiálně je ale zřejmé, že Ježíš NĚJAKÝ být musel.”
No, i tohle je tak trochu (spíš víc) otázka 😉
Michale, nechápu. Myslím, pokud byl, tak musel být nějaký.
No s tím nelze nesouhlasit: jistě, POKUD BYL, pak musel být nějaký. Jenže nad tou premisou visí otazník, který je tučnější než by se ledaskomu mohlo zdát.
Slávku, zajímavý text o tom II. Vatikánském koncilu! Nevíte někdo o pohledu na něj ze strany Lefébvristů?
„je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu“
Teda, netušil jsem, že i po II. Vatikánském koncilu je stanovisko Katolické církve takovéto! Myslel jsem, že právě z takovýchto vyjádření na tom koncilu couvli…
http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-58968730-konec-sveta-mel-nastat-uz-mnohokrat-vyklad-mayskeho-kalendare-je-zalozen-na-chybnych-datech
Žasnu, jak málo lidí si uvědomuje apokalyptický rozměr Ježíšova učení, tedy zdaleka nejen knihy Zjevení! Pan novinář zde evidentně nějaké pátrání podnikl, a přitom k takto zásadní informaci se jaksi nedobral…
martiXXX says:
December 13, 2012 at 8:09 pm
odkud máte tu informaci, že informace jsou základem vesmíru?
jack:
Já jsem ale nikdy netvrdil,že informace jsou základem vesmíru! 🙁
Ale když už mluvíme o informacích,tak informace by mohla být premisou v logické úvaze a jejím závěru!
Má tedy Protestant nějaké vysvětlení,jakým způsobem došel k závěru,že “Bůh nás zná jmenovitě, nevnímá nás jako masu, zná nás osobně. On je osobní Bůh….”
Zatím jsme totiž ještě ani nezjistili,jestli vůbec nějaký Bůh existuje. Nezdá se vám tedy,že je dost hloupé vyjadřovat se k jeho vlastnostem,když ještě nevíme,jestli vůbec existuje??
Michal, tu sú dva články z českého lefebvristického webu, kde je zopár kritických slov na adresu II VC:
Deklerácia proti Assisi: http://vendee.cz/texty/dekl_k_assisi.html
A tu nejaký lefebvristický právnik plače nad II VC: http://vendee.cz/texty/sacrosanctum.html
Jen na okraj – právě skončil na ČT24 v Interview ČT24 rozhovor s Hájkem, Klausovým vicekancléřem (já z opice nepocházím! Vím to, jako že je Bůh nade mnou!). Prakticky celé to mělo Biblický a křesťanský podtext, probíral se tam Kosmický zápas Dobra se Zlem, Hájek naznačuje (ačkoliv v tom rozhovoru neměl koule říct to naplno) že Havel byl fašista a antikrist … NEZAPOMENUTELNÉ. Rozhodně doporučuji shlédnout. Já jsem na to zíral s otevřenými ústy.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/
Médeo super, dík za ty odkazy! Hned si je jdu pročíst.