Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Protestante, myslím že jsem docela jasně ukázal, že představa, že někdo zakusí vedení duchem svatým a může si toho být vědom, je chybná.
http://www.i-ateismus.cz/2012/11/spiritualni-zazitky/
Nezaujatý člověk nemůže identifikovat jakékoliv své chování či pocit s rozumnou mírou jistoty jako vedení duchem svatým. A ti zaujatí takto identifikují i pocity, které s duchem svatým nemají nic společného. Přesně o toto jde.
Kdo to nezažil nepochopí….
protestant:
Přišel na to ten co sám zakusil vedení Duchem Svatým
jack:
Toho jsem se přesně obával! Takže vlastně nemáme žádné objektivní důkazy,opět pouze nepřenosné subjektivní pocity,o kterých si můžeme v podstatě myslet co chceme.
Mě připadá nejpravděpodobnější varianta ta,že člověk, který tvrdí že zakusil vedení Duchem Svatým je duševně nemocný nebo si tuto představu vsugeroval a nebo si jednoduše vymýšlí!
Ale vy tomu prostě věříte bez důkazů,to je stejně podle vás ten nejsprávnější přístup.
Zrovna mě napadlo,jak by se vám asi líbilo,kdyby jsme tento princip zavedli do běžného života. Kdybych vás třeba označil za zloděje a soud by mi jednoduše uvěřil (bez důkazů) a vy by jste pěkně seděl v chládku. Asi by nebylo vůbec špatné,kdyby někteří věřící okusili dopady svých blábolů na vlastní kůži. Možná by jim teprve potom došlo o čem mluvíme.
protestant says:
December 29, 2012 at 10:55 am
Kdo to nezažil nepochopí….
jack:
Když jeden člověk trpí falešnými představami,mluvíme o duševní nemoci.Když falešnými představami trpí mnoho lidí mluvíme o náboženství. Pirsig
protestant:
Mnoho let (cca 35) jsem jako ateista žil bez víry ve spasení. Ale s ní je to fakt nesrovnatelně lepší…. 🙂
jack:
Tvrzení,že věřící je šťastnější než skeptik,má argumentační význam jako to,že opilý člověk je šťastnější než střízlivý. G.B.Shaw
protestant: Proto tvrdím, že dělat si představy o Bohu je chybou.
Karel: Potom je každé náboženství, každé vyznání, každá víra v Boha, každé přesvědčení o Bohu chybou, neboť předpokládá “nějakého” Boha, jenž v rámci toho, kterého náboženství, té, které víry…., dostává určité obrysy. Položil jsem ti otázku jestli se modlíš, neodpověděl jsi mi, ale předpokládám, že se modlíš. Tato tvá činnost předpokládá Boha, jenž tvé modlitby slyší – vidíš, udělal sis představu o Bohu a z této tvé představy pak vychází tvé jednání. Sam sis definoval, že každá představa o Bohu je chybou, logický z toho plyne, že i každé jednání vycházející z této představy je chybou.
protestant says: Kdo to nezažil nepochopí….
Karel: Souhlasím. Přesněji by bylo však, kdo neuvěří, nepochopí. To zažiti přichází až po víře, ne dříve. A to zažiti má i jiné vysvětlení než, že jde o dílo Boží. Má vysvětlení mnohem prozaičtější, je způsobeno vírou dotyčného.
Něco pro studium:
http://www.vojtechkodet.cz/temata/okultismus/co-vede-k-otroceni-zlemu.html
protestant says:
December 29, 2012 at 10:55 am
Kdo to nezažil nepochopí….
Jarda:
Poslouchal jsem vyprávění člověka, který na seanci požil huyanascu. Vyprávěl, že měl takové vize, tak barevné, tak působivé, že vůbec není schopen je nějak srozumitelně tlumočit.
Karel says:
December 29, 2012 at 11:59 am
protestant says: Kdo to nezažil nepochopí….
Karel: Souhlasím. Přesněji by bylo však, kdo neuvěří, nepochopí. To zažiti přichází až po víře, ne dříve. A to zažiti má i jiné vysvětlení než, že jde o dílo Boží. Má vysvětlení mnohem prozaičtější, je způsobeno vírou dotyčného.
Jarda:
Kdysi dávno byl v Katolickém týdeníku článek, v němž autor tvrdil že “jaká modlitba, taková víra!” Napsal jsem do redakce, že snad je tomu obráceně – jaká víra, taková modlitba. Přece člověk, který nevěří, nemá potřebu a důvod se modlit. A modlí se podle víry, náboženství, které vyznává.
Neodpověděli!
Faktem je, že třeba ayahuasca spoustu lidí tak naladí, že jim to dovede převrátit život. Mozek skrývá mnoho tajemství a co když je tam nějaký tunýlek do jiného rozměru na mikroskopické úrovni….pokud má strunová teorie pravdu tak i v mozku může být až jedenáct rozměrů
MartiXXX: “pokud má strunová teorie pravdu tak i v mozku může být až jedenáct rozměrů”
No, pokiaľ má strunová teória pravdu, tak tých 11 rozmerov môžete nájsť všade, v celom našom vesmíre. Samozrejme, tie skryté rozmery, by boli nedostupné ľudským zmyslom a aj mimo dosah našich súčasných najcitlivejších detektorov.
Môžete si to predstaviť na dvojrozmernom príklade:
Predstavte si nekonečnú dvojrozmernú „hadicu“. Tá hadica má jeden neohraničený makro-rozmer a jeden kompaktný rozmer pozorovateľný „zblízka“. Keď sa však na hadicu pozriete z dostatočnej vziadalenosti, kompaktný rozmer zmizne za prahom rozlíšiteľnosti a 2-rozmerná hadica bude vyzerať len ako 1-rozmerná priamka.
Jarda says:
December 29, 2012 at 1:02 pm
Něco pro studium:
http://www.vojtechkodet.cz/temata/okultismus/co-vede-k-otroceni-zlemu.html
jack:
Obzvlášť se mi líbí ta pasáž “nekřesťanské duchovní praktiky”.
Co k takovému článku dodat,snad jen,že je smutné vidět vliv náboženství na myšlení lidí v tak surové formě!
Kladu si otázku,jestli jsou určití lidé už od narození predisponováni k hlouposti nebo se hloupými mohou stát vlivem okolí.
Médea: nemluvím jen o těhle rozměrech; víme o přírodě všechno? a pokud ayahuasca dovede u lidé způsobit takové otřesy prozření, chápaní, transformace života; tak mozek je hodně zajímavá věc. A je součástí vesmíru jako cokoliv jiného. To co máme ve střízlivém stavu to je hodně neurotický trpící mozek plný malých i velkých strachů (zvířecí dědictví). Co když je i něco jiného? Ne mozek ale něco co se může manifestovat přes mozek?
Co když naše vědomí je zčásti mozek včetně nervové soustavy (to je velmi silné, přehlušuje to vše); je to v podstatě veškeré naše vědomí a zčásti prostě “substance, energie vesmíru, zcela jiné vědomí”. Toto vědomí je ale zahlcené běžným standardním vědomím.
MartiXXX: co když gravitaci z části způsobují gravitony a z části neviditelní strašně rychlí trpaslíci co tahají věci k zemi?
Co když část dětí se rodí normální biologickou cestou a část skutečně nosí vrány a čápi?
MartiXXX: my nemáme žádné “dědictví po zvířatech”, my jsme zvířata a nic nás od “nich” neodlišuje.
martiXXX says:
December 29, 2012 at 3:16 pm
Co když je i něco jiného? Ne mozek ale něco co se může manifestovat přes mozek?
jack:
Marti,už jednou pochopte,že vaše úvahy jsou naprosto bezcenné. Nevyvratitelných hypotéz na tyto stránky můžeme napsat tisíce,ale je to ztráta času se jimi zabývat!!!
To Protestant:
Za normálních okolností už bych do toho nešťoural,ale protože už mi vaše hloupé výmluvy lezou krkem,tam se vás budu znova a znova ptát.
Napsal jste toto:”Jinými slovy, každá naše představa Boha – jakkoli ušlechtilá nebo teologicky sofistikovaná – je vždycky vedle.
brno1.evangnet.cz/node/145″
Ztotožňujete se s tímto textem a pokud ne,vysvětlete nám tedy logicky,PROČ jste daný text citoval! 🙁
A ještě jedna otázka.
Psal jste,že vy o Bohu žádnou představu nemáte. Když na chvíli pominu nelogičnost tohoto vyjádření,tedy mluvit o Bohu,bez představy Boha,tak by mě zajímalo,jestli máte nějakou představu o Duchu Svatém!
vidím rozdíl mezi hypotézami o červených trpaslících a špagetovém bohu a různých “pohádkových věcech” a mezi hypotézami o propojenosti vesmíru, kde jim nahrávají i fyzikální teorie včetně supersymetrie; původu všeho z jediné singularity; různé zážitky viz třeba i s ayahuascou; tak velké rozšíření náboženství i mezi vzdělanými lidmi (i když i náboženství je zkreslené); a mnoho jiného; to, že vesmír má potřebné parametry ohledně konstant, aby se vytvořili ty správné prvky, aby existovaly ty správné rozměry atd., neuvěřitelná stavebnicová uniformita i konstrukční možnosti základních prvků přírody. Já si rozhodně nemyslím, že je to na úrovni špagetového monstra či červených trpaslíků.